neděle 19. ledna 2014

Proč mám radši černobílé fotky? (nejen) Proto.
Hojím se, jak vidno.
Zatím bohužel jen díky chemii, ale časem bude líp.

Tenhle příspěvek nepíšu ani tak pro ostatní, jako pro sebe, pročež se neomlouvám za jeho rozsah :-).
Nechci aby v něm byla cítit sebelítost, nepotřebuju se ospravedlnit, pouze zaznamenávám fakta, abych si, až bude zase dobře, dovedla vážit toho, že je dobře.

Poslední rok byl (mimo červen) náročný, poslední půlrok ještě náročnější a poslední tři měsíce naprostá krize.
Došlo to tak daleko, že toho našeho bumbrlíčka musím odstavit.
Nejdřív to pro mě bylo něco naprosto nepředstavitelnýho a vůbec jsem si to nepřipouštěla.
Ale po důrazným telefonickým promluvení do duše od MUDr. Judity Hofhanzlové , která mě musela probrat faktem, že dítě potřebuje především mě a ne jen moje mlíko (samotný by mi asi trvalo tuhle ideu převést do praxe a asi bych celou rodinu trápila ještě dlouho) jsem se pustila do práce na pozvolným odstavení Emy. 

(Update 2.8.2016: Ač si MUDr. Hofhanzlové jako člověka hlubce vážím a obdivuji její publikace v oblasti výživy miminek i atopiků, považuji za důležité zde uvést, že jsem se po 15 letech rozhodla definitivně skončit s léčebnými experimenty v oblasti homeopatie, autopatie a dalších podobných směrů
MUDr. Hofhanzlovou cituji pouze ve spojení s výživou, od homeopatie a dalších metod propagovaných paní doktorkou se zcela jednoznačně z mnoha důvodistancuji.
Kompletní důvody mohu uvést soukromě.)

Předtím jsem zkoušela všechny možný i nemožný cesty, jak ekzém zastavit nebo ho aspoň učinit snesitelným, nejrůznější alternativní metody (ano, i urinoterapii...).
Ekzém (v o dost horší podobě než na fotce) se mi rozlezl i na místa, kde jsem ho v životě neměla, vlastně asi nevím o místě, kam by teď nedoputoval. Nepamatuju se, že bych někdy skoro neviděla přes olupující se oční víčka nebo nemohla otevřít pusu kvůli olupujícím se rtům. Na zádech bylo obtížný se drbat, ale nebylo to o moc lepší. Zbytek těla už zkušenost měl.
Ačkoli holky spaly celou noc, já s bídou 3-4 hodiny třeba i s třema půlhodinovýma přestávkama. Kůže se tvořila snad na kila, oloupala se třeba třikrát za den (celá!) a jednou za noc, neustále jsem po sobě vytírala kila šupin v koupelně, luxovala postel plnou suchý kůže a kromě praní pro rodinu třikrát do týdne prala omaštěný oblečení a povlečení svoje. To jsem nakonec vyhazovala, protože mastnota nešla vyprat a smrděla. Nejdřív jsem zlikvidovala zásobu starých hadrů, pak likvidovala i ty nové. Nemluvím o tisících měsíčně za masti v lékárně, protože oleje mi po mojí hrubé kůži už jen stékaly a vůbec se nevpíjely.
Nemohla jsem natáhnout ruce ani nohy, jak mě kůže táhla, chodila jsem jak nemohoucí důchodce, rozpraskaná kůže se zachytávala o Emiččiny plínky a utrhávala se a střídavě tak mokvala, že po sebejemnějším doteku šla hned dolů. V noci jsem se kolikrát probudila a po tváři mi tekl tkáňový mok. Vypodložovala jsem se polštáři do pozic, ve kterých šlo přežít noc bez pohybu, nemohla jsem se dotýkat dvěma plochami kůže najednou (třeba bradou a krkem, jinak šla kůže drásáním dolů okamžitě). Myslela jsem, že se snad rozpadnu zaživa.
Kromě venčení psa, který pro mě bylo bojovým úkolem dne, jsem nikam nechodila, nikam jsme nejezdili (a zatím ani nejezdíme).Nesnesla jsem na sobě žádný normální oblečení, kromě dvou umaštěných mikin a asi dvojích kalhot.
Kožařka mi nabízela hned po porodu hospitalizaci na kožním i s Emou, ale bylo mi líto Aničky.
Někdy okolo Vánoc se to tak vyhrotilo, že jsem nebyla schopna postarat o holky a ulehla do postele. Jen jsem ležela a kojila, vysypávala kila kůže z peřin a Aničku nechávala koukat na pohádky a přitom dospávala noc. Častěji taky jezdila k babičce, kde se aspoň něco dělo :-(... Část domácích prací převzal muž, ten se staral i o holky. Jeden den v týdnu se díky kortikoidům kůže malučko zlepšila, já vstala, uklidila, navařila na pár dní dopředu a zase ulehla. Bez gumových rukavic jsem neudělala nic - mytí nádobí, krájení potravin. Těsta na cukroví mi dokonce přišel udělat brácha.
Přes Vánoce až do Nového roku už jsem skoro jen ležela a muž se při své dovolené staral o holky.

I s Aničkou se mi ekzém zlepšil po odstavení, byl tenkrát ošklivej, ale ta míra se nedá srovnat.
Mockrát jsem přemýšlela o Nutrilonu, ale vždycky jsem si řekla, že to nějak vydržím, viděla jsem jen protilátky, hlavně aby to holky po mě neměly.
Něco se ve mně zlomilo až když:
- jsem viděla, že Ema saje kromě (nadopovanýho) mlíka i krev a tkáňový mok
- jsem se dvakrát denně hystericky sesypala v koupelně mužovi na rameni
- jsem viděla, že se z únavy, nevyspání a bolesti na holky utrhuju, křičím na ně a naprosto nezvládám svoje emoce.

Nikdy jsem si nemyslela, že vezmu kortikoidy na milost a budu je potřebovat, ale od Nového roku se s nimi mažu denně.
Postupně jsem po konzultaci s MUDr. Hofhanzlovou dvě kojení nahradila rýžovými odvary a pomalu se připravuju na co nejdřívější zavedení příkrmů a postupné odstavení.
Netušila jsem, že mě to tak vezme - od Aničky se toho dost změnilo a je mi líto, že musím přestat, když mám tolik mlíka. Myslím, že to nevzalo jenom mě, Ema od té doby vyžaduje chování a nejspíš se ujišťuje, kdo je její maminka.
Alternativě k umělému mléku pro ty, kdo kojit nemůžou nebo mají mléka málo budu ještě jeden příspěvek věnovat.

Kůži držím na uzdě, ale vím, že je to úplně na hraně, držím pohromadě silou vůle/kortikoidů. V noci už vstávám jen jednou a v koupelně trávím už jen hodinu ráno a hodinu večer. Líp spím. A věřím ve zlepšení po odstavení a ve vyřešení příčiny hned potom.

Možná to někdo přečetl až sem a klade si otázku: Nepřehání? Na fotkách zas tak moc vidět není.
No, není.
Protože:
- v nejhorších stavech žádnou fotku nemám
- na všech fotkách jsem zachycená po intenzivní "léčbě" kortikoidy. Ani tak to není dobré, ale vždycky se dá otočit horší stranou ke zdi, zakrýt to nejhorší dlouhými rukávy, v případě obličeje tónovacím krémem, fotku vydatně oříznout nebo změnit barevný tón tak, aby to nebilo do očí. Retuš nepoužívám, a vlastně ani neumím.

Podle doktorů (a z vlastní zkušenosti to můžu potvrdit) se s každým dalším těhotenstvím/kojením situace většinou zhoršuje.
Neumím si představit, jak by to ještě mohlo být horší.
Každý den nad tím přemýšlím.
Že už to všechno možná prožívám naposled, že to musím zastavit, zachytit, užít si to.
Vždycky jsem si pomýšlela na tři děti. Byli jsme doma tři, chtěla jsem ten luxus dvou sourozenců dopřát i svým dětem.
Na jednu stranu se mi hodně uleví, ale nedovedu si představit, že už nebudu nikdy těhotná, nikdy čuchat k miminku, což je dosti pravděpodobný.
Říkám si, jestli bych to naposled ještě vydržela, vždyť jiné matky riskujou pro své dítě mnohem víc, kolikrát i vlastní život.
Na druhou stranu si ale kladu otázku, jestli to ode mě není opovážlivost - mám dvě zdravý krásný děti a chci víc? Co by za jedno dítě jiní dali ...
Taky je otázka, zda chci vzít dvěma dětem na další dva roky normální mámu... trhalo mi srdce už teď, když jsem viděla rozzářenou Anku ptající se: maminko už jsi vyspinkaná? Maminko už jsi namazaná? Už jdeš za mnou? Co to tady máš? Kdy přijde tatínek/babička/strejda/teta? ...
Vím, že je úplně zbytečný to řešit, ale stejně nad tím přemýšlím každej den ...

42 komentářů:

  1. Narazila jsem na Váš blog....soucítím....měla jsem atopický ekzém na ruce (teda rozhodně v nesrovnatelně menším rozsahu, ale i to pro mě bylo strašně náročné, neumím si představit, co prožíváte Vy) a letos po dlouhých letech je ruka čistá....pomohly mi Jonášovy kapky na detoxikaci organismu ....začala jsem si nimi před dvěma roky, loňskou zimu bylo vidět viditelné zlepšení a tuto zimu už je ruka úplně v pořádku....
    Jen jsem Vám chtěla napsat, co pomohlo mně...přeju hezké dny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :-) Detox mi to obvykle zlepšuje, ale musí být u mě dostatečně dlouhý a intenzivní. V těhotenství jsem kvůli nevolnostem naprosto nebyla schopna dodržet potřebné stravovací návyky a u kojení zase nemůžu najet na nějakou pořádnou čistící dietu, takže se těším, že s tím brzy budu moct něco udělat. Díky za zkušenost! K

      Vymazat
  2. Co k tomu říct a nebýt patetický :-(
    Jen jsem ti chtěla napsat, že jsem článek přečetla až do konce a moc na tebe myslím. Nedokážu si představit, jaké to pro tebe celé musí být. Tak jen přeju hodně sil a ať je co nejdřív líp!!!
    A doktorka má určitě pravdu, pro děti jsi důležitější ty, jako maminka, než mlíko.
    Měj se co nejlíp!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Baru! Už to, že takový spisovatel jako Ty vydrží číst až do konce, je pro mě povzbuzení...:-) A díky za podporu! Užívej těhotenských radostí :-)...

      Vymazat
  3. Kači ♥! Jak Ti rozumím...s ekzémem zkušenost nemám žádnou a to, co popisuješ, je noční můra. Pro mě nepředstavitelné.

    ... trhalo mi srdce už teď, když jsem viděla rozzářenou Anku ptající se: maminko už jsi vyspinkaná? Maminko už jsi namazaná? Už jdeš za mnou? Co to tady máš? Kdy přijde tatínek/babička/strejda/teta? ...
    Vím, že je úplně zbytečný to řešit, ale stejně nad tím přemýšlím každej den ...
    V tomto jsem se naprosto poznala. Je jedno, z jakých důvodů se člověk v této fázi ocitne, pocit bezmoci a lítosti vůči dětem je vždy stejný. U mě to bylo totální fyzické a následně psychické vyčerpání a na vlastní kůži jsem poznala frázi, že se člověk neudrží na nohou. Tělo přestalo fungovat. Proto ti v tomto rozumím.

    Rozhodla ses dobře. Stoprocentně!!!!!!!!! Máš skvělého muže, který od tebe neutíká, ale stará se o děti a určitě je velkou oporou. Přeju mnoho mnoho sil v dalším boji...jsem s Tebou!

    A klobouk dolů, že jsi v tomto stavu zvládla křtiny :). Fakt.
    *M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Marki, křtiny jsem zvládla, protože všechno oddřeli jiní :-)...ale stejně to byl po dlouhý době supr den. A můžu se zeptat, tu krizi jsi měla teď někdy nebo už dřív? Vím, že jsem se rozhodla dobře, i když... už zase plně kojím, protože než jsem příspěvek stihla dopsat, Ema po týdnu jedení odvaru už dva dny vytrvale a zarputile odvar z rýže odmítá... když jí nic nedám, nevadí jí to, prostě usne a tak to dělá dokud jí nedám mlíko... No asi má nějaký důvod. Zkusím dál nabízet a kdyžtak tři týdny už to nějak vydržím a budu doufat, že příkrmy zvládne líp. Vím, že bez L. by to naprosto nešlo... vůbec nechápu, jak to dělají svobodné matky! Díky moc za podporu!

      Vymazat
  4. Jste úžasná maminka. O to víc, že nad tím přemýšlíte. Nemůžu nijak poradit. Snad jen slovem potěšit. Myslím na Vás všechny a přeju spoustu sil. Jitka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Všechny dnešní komentáře a reakce mi moc pomohly a povzbudily mě a zírám, kolik lidí si to přečetlo... hned je mi líp na duši! Díky! K

      Vymazat
  5. Mně je z toho, co píšeš tak úzko... jak to pro tebe musí být těžký... Ať to s Emou obě zvládáte co nejlíp. A až bude líp tobě, bude líp vám všem... ať je to brzy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že s nikým jiným po boku by to nešlo, a když mám takovou podporu doma i zvenčí, hned to jde líp! Díky!

      Vymazat
  6. Milá Katko,
    Váš blog pravidelně čtu, nereaguji, ale dnes nějak musím. Máte to těžké,ale věřte, že bude určitě lépe.Sama, naštěstí, osobní zkušenost a atopickým ekzémem nemám, ale mám pár kamarádek, známých, kteří se s ním potýkají a žasnu, jak ty horší stavy zvládají ( nebo asi i nezvládají).(Někdy si kladu i otázku, jestli je normální, aby tolik výtvarníků - to se týče té mé zkušenosti- trpělo tímto problémem, možná i nějaké vnitřní, emoční nastavení??..). Držte se.
    A k těm dětem. Víte, s tím plánováním, neplánováním, chtěním nechtěním je to stejně vždy jinak než si představujeme a dopadne to tak, jak má. Třeba se za deset let budete divit se smečkou svišťů na krku. A paní doktorka má pravdu,( a Vy to víte) pro potomky je důležitá máma v pohodě. Nedělala bych " paní chytrou", ale prostě mám možnost srovnání. Nejstarší syn se se mnou vracel už odstavený z porodnice ( tehdejší poměry byly šílené), skončili jsme " na flašce" a je z něho normální, zdravý mladý muž (19), který ( si myslím snad:-) ) má ke mě docela fajn vztah. Tenkrát jsem po porodu byla nucena také užívat kortikoidy, prostě se nadalo nic momentálně dělat, a zvládlo se to. Nejdůležitější jste Vy a pak bude v pořádku vše ostatní.Hlavně si nedělejte výčitky ( i když vím, že si jeden neporučí). Držím pěsti. Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Moniko, moc děkuju za Vaše psaní! Už po Aničce jsem věděla, do čeho jdu (nejtěžší asi bylo do toho znova skočit s tou vyhlídkou, že příští dva roky budou o ničom pro všechny zúčastněné - ani jsem si nemusela dělat těh.test, nastalo takové zhoršení, že jsem okamžitě věděla, která bije) a tak vím, že bude zase dobře, jen jsem netrpělivá. Sepsala jsem to jen proto, že mám sklon zapomínat, jaký to je, jak si mám vážit zdraví a neřešit neskonalé blbosti... :-)
      Myšlenka o emočním nastavení je zajímavá - taky mě to už napadlo... A s tím plánováním: naprosto vím, že se nemám starat o starosti zítřků a navíc to nemá naprosto žádnej smysl, jen si nemůžu pomoct a stejně na to pořád myslím, asi mám moc času :-).
      Jinak myslím, že jako se dřív propagovalo "kojení je blbost", dnes se propaguje za každou cenu, taky si nemyslím, že by se děti musely kojit ještě ve třech letech :-), ale... zase to mám v hlavě. Už v dětství mi řekli, že můj ekzém odstartovalo předčasný zavedení umělýho mlíka. A protože ho ani naše holky nesnáší dobře (starší ho nepobrala vůbec, tak jsme byly do dvou let na nemléčné stravě), měla jsem strach, co malé dám. A pak ty protilátky... :-) Ale už jsem na konci smiřovacího procesu :-)... Moc děkuju za povzbuzení!

      Vymazat
  7. Taky na tebe myslím! Ne každý by to takhle zvládl! jsi silná žena ,matka!

    OdpovědětVymazat
  8. Kači drž se! S ekzémem bojuju od malička, ale rozhodně ne v tak hojné míře (i když byly i doby kdy jsem chodila pouze s obazy na rukou). Nicméně mně těhotenské hormony naopak pomohly. To co popisuješ si neumím představit, ale úplně chápu, že člověk nedokáže normálně fungovat ani myslet a k tomu péče o dvě děti musí být děsná - mně stačil zánět ledvin v šestinedělí. Snad už bude jen líp a líp a tělo se dá brzy do kupy! Musí to být šílené pro celou rodinu. Prostě když máma nefunguje, všechno se sype, to doma taky známe. Tak na tebe budu moc myslet!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Marki! Věděla jsem, do čeho jdu, takže se to musí vydržet. Hlavně že už v tom nemám tu infekci a neležím se zimnicema. A jsem hrozně ráda, že Ty to máš jinak a že se Ti to v těhostavu zlepšuje, ani nevíš jak! :-) Drž se!

      Vymazat
  9. Katko, držte se! Tohle dilema moc dobře znám. Mám sice diagnózu SLE, což je trochu mimo, ale tělo taky reaguje šíleně. Jen já jsem se rozhodla díky tomu nekojit už po 2 měsících - v rámci zachování "zdravé" mámy (kortikoidy) a nastoupil nutrilon. Držím pěsti! Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musela jsem si Vaši diagnózu najít, abych vůbec věděla... a skoro se stydím, co se tu strhlo jen kvůli ekzému. Myslela jsem, že to nikdo nečte a že jsem to zaznamenala pro sebe, abych si dovedla vážit lepších dní. O to víc děkuju za všechny reakce a povzbuzení! Děkuju moc za komentář.

      Vymazat
  10. Je neuvěřitelné, co všechno jste od porodu zvládla, za vašimi příspěvky na blogu není vůbec vidět, jaké jste měla starosti. Jste neuvěřitelně silná! A máte užásné krásné holky.
    Ekzém mám, pouze na rukou, často se lituju, jak je to hrozné a odteď vím, co si pokaždý přečtu, abych se vzpamatovala.
    Držím palce, ať je to co nejdřív za vámi. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, je fakt, že blog mně pomáhá vnést v tomhle období do života jakýs takýs řád, abych jen neležela a nepoddávala se depkám. A právě proto jsem si to sepsala, abych, až budu zase hořekovat nad pár flekama, co neskryje letní oblečení, si to pamatovala. Moc děkuju za milý koment, hodně zdraví!

      Vymazat
  11. Díky moc za sdílení! Přeji sílu a úlevu... Ty ruce znám a rozumím... aspoň trochu... Přeji, ať si čas s dětmi můžeš užít a vychutnat, ne jen přežívat.

    OdpovědětVymazat
  12. Kači, tak jak píše Markéta. To nejlepší pro Emu jsi ty.
    Já jsem musela přestat kojit kvůli antidepresivům, ale hlavou mi běžely dost podobné věci. Bude to náročný, ale rozhodla ses správně....Takže o to víc na tebe budu myslet! Drž se.

    OdpovědětVymazat
  13. Je mi 15 a s vašimi problémy s dětmi se tedy nemohu plně ztotožnit:(.Chci vám jen vyjádřit podporu a at je brzy dobře!
    P.S:mě na atopický ekzém pomáhá konopná mast,ale nemá ho v takovém rozsahu.....
    S pozdravem Emma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těší mě přítomnost mládí na mém blogu :-)! Konopná mast mi pomáhala v lehčích stavech. V těhotenství jsem ji moc nemohla, protože se vstřebává do krve a jde k miminu, ale i tak jsem se bez ní úplně neobešla. Musela jsem si ale dávat pozor na dlouhodobý užívání, protože po vysazení po delším užívání jsem měla problémy usnout, na což mě můj "výrobce" upozorňoval. Teď jsem dostala skvělou ještě s dalšími bylinami, už mi ani moc nepomáhá, ale jako analgetikum proti bolesti působí bezvadně. Děkuju za koment! :-)

      Vymazat
  14. Katorku náš milý, od včera přemýšlím, co na tohle napsat...tvůj příspěvek jsme si přečetli oba a upřímně po celou dobu mě z toho všeho běhal mráz po zádech. Myslíme na vás každý den...jak se máte a co děláte, protože jsme se dlouho neviděli, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že si procházíte takhle těžkým obdobím. O to víc mě to teď asi tak zasáhlo už jen kvůli tobě...zkušenosti s ekzémem nemám, ale i tak s tebou soucítím a když to čtu, reálně si to představuju a o to je to asi horší...přišlo mi to jak ze zlýho snu a to vážně...a myslím, že ani tak, si neumím představit čím sis teď prošla a ještě procházíš...a přitom musíš i tak fungovat, hlavně kvůli holkám. Jsem moc ráda, že máš vedle sebe lidičky, kteří ti v tom všem takhle dokážou pomoci a podpořit tě...jak známe Lukyho, udělal by pro vás první poslední, i modrý z nebe by vám snesl a to určitě dělá...(i teď mě mrazí)...a jsem moc ráda, že máš vedle sebe právě takovýho chlapa!!! A co se týče odstavení Emči, neměj výčitky, myslím, že je obdivuhodný, že jsi to vydržela plný čtyři měsíce v takovýmhle stavu, už to od tebe byla velká oběť a jakmile zavedeš příkrmy, určitě to půjde dál i bez mlíčka...úplně s tebou ale soucítím ohledně toho pocitu a otázek, co se stane, když ji odstavíš...my museli u Vojty začít s Nutrilonem od 4. měsíce a stále jsem si to kladla za vinu...nemohla jsem pochopit proč zrovna nám to nejde, proč po mým mlíku nepřibírá...teď už to vidím jinak. Mnoho maminek nechtěně musí třeba začít s umělým třeba už v porodnici a to je určitě ještě těžší. Tvoje Emička měla mlíčko čtyři měsíce, takže teď to určitě půjde dál, ať už to bude díky příkrmům nebo umělýmu mlíku nebo něčemu jinýmu. Takže dál držíme pěstičky, ať je tobě líp a Emča přijme vše nové v pohodě! A určitě bude brzy líp a Anička určitě ví jaké má supr rodiče!!! I když ses ji teď tolik nemohla věnovat! Máme vás moc rádi a myslíme na vás. DRŽTE SE. (Asi jsem to napsala trochu zmateně, ale dnes mi to šlo aspoň oproti včerejšku napsat)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeničko, díky. Neboj, s Lukym to jde. Vím, žes to zažívala s Vojtou, já už ani nemám výčitky (teda trvalo to, ale dospěla jsem k tomu), jako spíš máme teď bordel v režimu. Po týdnu jezení odvaru jako když utne a nebere ho. Po dvou dnech zase plnýho kojení přestává jíst i moje mlíko. A po Nutrilonu blila už v porodnici (Anka měla díky zkusení mlíka, který stejně nakonec nejedla, až do dvou let problém s mléčnou bílkovinou a vejci), takže jediný důvod proč to řeším, jsou alergie, dr. mi nadávala, když jsem jí to vnutila. No ale co se dá dělat. Do konce 4.m to nějak doklepem na mým mlíku a budu doufat, že se zeleninou nebude dělat takový scény :-). Neboj, už brzy a brzy se uvidíme! Děkuju za psaní a já snad brzy zavolám ;-)...

      Vymazat
  15. Kači, z tvého příspěvku mě upřímně mrazí a obdivuju Tebe, Lukyho i holky, jak to všechno zvládáte!!! Nikdo z nás asi neměl vůbec ponětí čím si během Vánoc procházíte. Už jen představa, že do těch všech bolestí zvládáš holčičky. KLOBOUK DOLŮ. Emičce jsi dala vše, co jsi mohla a přechod na příkrmy určitě po těchto peripetiích zvládnete. A v Lukym máš velkou podporu, to je hodně důležitý. Máte krásnou rodinku a to je obrovský dar. Moc Ti přeju, aby se vše co nejdříve zahojilo a bylo Ti zase líp. Držím pěsti za celou naši rodinu!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Leni, buďte hlavně všici zdrávi!

      Vymazat
  16. milá paní Katorová, jdu popřát hodně sil a .....málo svědění...Co popisujete celkem dobře znám, něco ve větším, něco v menším. Zažila jsem chvíle, kdy mi moje vlastní kůže smrděla tak, že se mi ze mne dělalo na nic a nemohla jsem nikam chodit-stejně jsem na sobě nemohla cítit nic, leda možná tílko a co nejmíň látky. Pamatuju chvíle, kdy mi ekzém na rukou mokval tak, že se mi přes noc ruce přilepily na peřinu a ráno nešly odlepit....To nikdy nepochopí ten, co nezažil...Bohudíky porodem synka se mi ekzém skoro úplně vytratil, až na malé plochy, co se sem tam objeví na rukou si troufám tvrdil, že i vyléčil. Synek maličko podědil, taky jen na rukou a vylézá to hlavně v zimě, kritické období, však znáte. Zkoušela jsem u sebe taky snad všecko a musím říct - Bohudíky za kortikoidy, bez těch by bylo hodně hodně zle....Někdy jsem se jim bránila, ale nakonec jsem stejně musela ustoupit, protože to už prostě dál nešlo...
    Tož ať se zas brzo cítíte dobře ve své kůži, pak bude na světě hned líp. Jak člověk není ve své kůži, je zle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Ten smrad a to přilepování k peřinám...a teď ještě navíc musím na tom něco pořád mít, nejlépe něco bavlněnýho a omaštěnýho, bez ničeho chodit by nešlo, jako bych měla o tři čísla menší kůži. Já si myslela, že jsem vyléčená kolem dvaadvaceti let. Že jsem se tak dobře detoxikovala, atd... pak přišla Anka a do druhýho jsem šla už s pocitem krávy jdoucí na porážku...Ale jsem opravdu moc ráda, že na někoho těhotenské a kojicí hormony působí opačně! Moc děkuju za milý koment, a paní Katorová mě dostala :-) ;-)

      Vymazat
  17. Tyjo. Drž se! O kojení vše už bylo napsáno. Nejdůležitější je prostě máma! Máma v pohodě.
    Ale já taky šílela, než jsem se rozkojila a přišla jsem si, že jsem jako matka selhala..

    OdpovědětVymazat
  18. Katko,
    strašně dlouho jsem u Vás nebyla- mateřské povinnosti, vždyť to znáte ;-)
    Věděla, jsem , že máte kožní problémy,ale až po přečtení tohoto příspěvku jsem pochopila jak strašné komplikace Vám v běžném životě přinášejí!
    Já sama mám ,,je" vitiligo / pigmentové skvrny/ a lupénku a muž serbotickou dermatitidu.
    Naštěstí během těhotenství i kojení se mé kožní problémy nezhoršují, jen malý už začíná mít také vyrážky, a tak máme také obavy, aby po nás nedědil!
    Sama také kojím a doufám, že ještě nějaký ten měsíc budu, ale za každou cenu a za ty Vaše kožní problémy to opravdu není nutné!
    Určitě si nic nevyčítejte, protože pro své děti rozhodně děláte maximum!
    Chci Vám jen napsat, že opravdu pro děti je nejdůležitější spokojená a zdravá máma !
    Přeji Vám ať se Vaše problémy už brzy dostanou do ,,normálního stavu" a vy můžete normálně fungovat :-)
    Držte se!


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, díky Vám! :-) Znám to, taky nahlížím jednou za čas a komenty píšu se zpožděním i u sebe. Anička měla ekzém prvních pár měsíců, myslím, že dědičnost je u lupénky podobná jako u ekzému... snažila jsem se u ní můj genetický vliv omezit a myslím, že se zadařilo... už několik let je čistá, i když je mi jasné, že se to může vrátit... nechci to tu rozepisovat, ale kdybyste měla zájem, můžu o tom napsat nebo odkázat na další příspěvky pod tímhle štítkem. Hodně jsme zapracovali jídlem - bezmléčným (myslím po odstavení). A taky si myslím, že hodně pomohlo odložení očkování, co nejdýl! (to jen že mě to u Vás ťuklo do očí)... Ať jste všichni moc zdraví! K

      Vymazat
  19. Nejako som sa doklikala k staršiemu príspevku...a ... nuž...myslím, že po prečítaní tohto by som mala zabudnúť na svoje ekzémové starosti. Aj keď mi zvyknú otravovať život, sú to len malé detaily oproti tomuto.
    Zaujalo ma však, že s ďalším tehotnením sa to zhoršuje. To akože fakt? Takže sa nemám tešiť? :) A s tým zhoršením po počatí...mám skúsenosť, že ...no, uvidíme pri ďalšom, či sa mi to overí. Ale vyrazil mi ekzém na tvári. Už dvakrát. A v čase, kedy by to odpovedalo. Ekzematičky by mohli ušetriť na teste. :D Možno to bude zhruba rovnako spoľahlivá metóda na určenie. Test totiž zlyhal. Zabral až po týždni. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Majo :-), díky za komentář. Nechtěla jsem nikoho děsit s tím, že s každým dalším těhotenstvím se to zhoršuje, ale mluvila jsem s pár ekzematiky, kterým druhé dalo zabrat mnohem víc než první stejně jako u mě. Třetí už prý nepokoušeli :-), takže nemám vzorek :-), moc by mě to samotnou zajímalo. Když jsem psala tenhle starý příspěvek, zrovna "frčela" tato teorie. Ale teď když jsem byla naposled u kožní dr., a říkala jsem jí to (třetí dítě bych ráda, ale toto všechno znova už asi nevydržím - stále jsem na kortikoidech), upozornila mě, že to není pravidlem, že každé těhotenství je jiné. Takže se URČITĚ TĚŠ (te) !!! :-) Hlavně smýšlet pozitivně :-)! (to se mi to říká, že). Držím palce, ať všechno jde hladce a přeju hodně zdraví! Bude to určitě dobré!

      Vymazat