Katorovo

Tak jsem asi připravena.
Ložnice přestavěna, dětský věci ve skříni, postýlky stojí (pravda, pulcova stále bez kolotoče, ale s tím třeba ještě pohnu).
Sedačka i koberce odborně vyčištěny (když je svýma nevolnostma dorazilo naše psisko, málem mě trefil šlak, ale už jsou jako nové).
Lednice hloubkově vyčištěna, odmrazena a znovunaplněna, nějaké jídlo i v mrazáku až tu nebudu.
Okna včetně žaluzií vycíděna (ne že bych je chtěla mít tak nutně čistý, ale ten prach zevnitř jsem fakt nedávala) a porod nikde.
Ale musím uznat, že zas všechno dopadlo jak mělo: ještě že se neodehrálo stěhování, protože nevím, kde bych na něj vzala sílu (nejen já).
Po opravdu dlouhý době si užívám chvilkový odliv depresivních hormonů, bůhví, na jak dlouho mě opustily, žejo.
Poslední prohlídka u mýho doktora a poslední monitor.
Najednou, do té šílené únavy mě postihl příval nebývalé síly.
Skoro mi přijde divný, že bych měla každým dnem porodit.

Teď už jen pohoda, spánek ... polehoučku dopisuju zanedbané deníky a v klidu se zásobuju kvalitní zeleninou na příkrmy pro pulce.
Ne že by končila sezona, když zrovna začala, ale naše paní Zita se rozhodla touto sezonou ukončit svou pěstitelskou a prodejní kariéru a užívat si zaslouženého důchodu.
A jelikož jí dochází zásoby a já neobjevila zatím žádného adekvátního dodavatele, který by mi byl schopen v únoru dodat něco solidního a možnosti kvalitního uskladnění taky nemáme, tudíž čistím, krájím, sekám, mrazím, zavařuju... 
ale jen tak zlehka, tentokrát žádný velký syslení, jen tak trošku, pro radost.