nebo stará, ale uvědomila jsem si letos o prázdninách, že si asi nejlíp "po důchodcovsku" na dovolené odpočinu, když si děti vezme na pár dní babička a já můžu bejt jen tak sama doma.
Vstát kdy chci, číst si.
V klidu se modlit u všeho co dělám bez přerušení.
Jíst kdy chci, když mám hlad, což je rozhodně jindy, než u ostatních a to, co oni nejedí.
Serfovat, psát, zacvičit si, úplně tiché lázně. Nemusím uklízet, protože nikdo nerozmetává věci každých deset minut.
Večer si popovídat s Lukorem (a uvítat ho hezky :-) ), bez skákání do řeči a řevu.
Projít se klidně až večer.
Nečekat, až děti usnou.
Ani nemusím nikam jezdit.
Na chalupě jsem letos nefotila.
Ale spočinula jsem konečně, díky ohni a civění do hvězdnýho nebe.
Z Anenských slavností taky nemám nic, jen Luky fotku Víti a já jednu fotku holek po koncertě s Petrem Špačkem, ale tu dám k sobě .
 |
| Dodávku snad ještě víc vytunil od minule :-). |
Anka překvapila, po focení si domluvila soukromou lekci vibrata, na kterým se zasekla a díky tomu na cello docela kašle.
Ale drží ji školní kapela a orchestr.
Petr se hned ochotně nabídl, že jí ukáže fígl, je to od něj hezký.
Jeho vlastní tvorbu jsem moc neznala, mám ho spojeného spíš s PCQ a s Godzone, ale dotkla se mě jeho skladba Repentance of St. Peter:
Tak léto, kde jsi?
Žádné komentáře:
Okomentovat