Nový začátky

Ze svý první služby jsem přijela tak vyčerpaná a psychicky rozložená (přestože byla skvělá), že jsem celej den bezmocně přihlížela tomu, jak se Luky stará o děti a říkala si jako na co si to hraju. 

Ale v neděli jsem se srovnala a navečer jsme vyrazili ven. Balzám nejen po všech těch nemocech.

 

 

 

Předtím mě teda ještě rozplakala nahrávka Aniččiny školní kapely (škoda, že nejde vložit).

Já si tady řeším sama sebe a moje dítě už dávno chválí, úplně přirozeně a samozřejmě.

Sledovala jsem, jak její učitel, kluk po škole, řídí kolos děcek hrající snad na všechny nástroje, na který si člověk vzpomene a všechno se šine tak přirozeně vpřed.

Zvedl moje dítě z prachu a věřil mu skoro víc než já sama.

Díky němu mimo jiné taky neskončila s cellem (pan učitel ze ZUŠ už taky mele z posledního, je to na ni a její nesoustředěnost hodně těžký nástroj).

Tak jsem mu poděkovala a jsem v nejen profesním vytržení z jeho odpovědi.

Ema včera na okrese získala první cenu a postoupila na kraj, hrdě hlásila, že hrála vyvítekomu.

Jsem z toho všeho úplně dojatá a vděčná.  

Jako kdyby to byl vzkaz pro mě, něco jako ty makej pro mě a já se postarám o zbytek. 

Tak pokračuju dál ve svým každodenním asociálním boji :-).

A- Dítě spadlo ze schodů. B - Dítě se vzteká pod schody. B je správně.

O maličko víc u mě.