Dodělávky

 chalupářské, když byly větší děti se salíky na táboře.

 

Temný kout v patře chalupy, kde se hromadilo haraburdí.
Na velký vaření to není, ale když se sejdeme na chalupě všichni, je fajn, když se ranní a večerní nápory v kuchyni, kam se už ani všichni nevejdem, trochu rozptýlí.
Na ohřátí mlíka/kaše pro mimi, uvaření našich lektvarů do termosek, na ranní kafe a vejce to stačí. 

Větší část minulýho týdne jsem byla s Maki na chalupě sama, ve vedrech ideál.
Lukor se potil s předělávkou dětskýho pokoje, kterej dotáhnem a "vykydáme" tento týden, neb jsem se na chvíli zbavila i přísavky nožní :-).

Za ten týden se dost posunula. Víc rozumí, občas i poslechne :-), je víc parťák a pomáhá, kromě dudáku, kterej jsme ztratili před měsícem a už to šlo bez něj, začíná konečně chodit s nočníkem a skoro bez pomoci se nají.
Její radost je nakažlivá - tleská a nejčastěji řve "jóóó", "mňáááááám!" nebo "tááát/dýýýýý" když něco hledáme a najdem.
Jinak je stále vostrá jako břitva - kouše, štípe, už spáchala i atentát :-).
Kolem kostela nasbírala velký šutry (nevšimla jsem si, že si je nechala) a pak je uprostřed mše mrskla vší silou doprostřed kostela...
Neustále chodí až ke Zdroji a není snadný nenechat ji hrabat v hostiích. I v těch konsekrovaných, když stojíme ve frontě, protože je hrozně rychlá, tak jí musíme držet ruce :-/.... Kvítko.
V nosítku už nevyvádí a vydrží u babičky. Uff.

Po návratu z tábora jsme byli zase na chalupě, neb čekáme na matraci do dětskýho pokoje.

Zvládli jsme ve vedru Besedické skály (hospůdka Na terase v Besedicích má pořád nejlepší knedle - jak ty slané, tak borůvkové) a borůvky ve skalním městě a z nich borůvkovou buchtu s kokosovou posypkou.

 

 

A hodně cest ke slepicím, na zmrzlinu, výlet do "Krajčova" kostela v Chotěvicích.

A taky pár burgerů u Filip´s burger - i když jsem na to nikdy moc nebyla, vřele doporučuju zastavit u týhle nenápadný boudy na cestě z Krkonoš na Horkách u žirafy - paní Maruška udělá cokoli si přejete (najedí se i vegetariáni a vegani) a k tomu má ještě ty nejkřupavější hranolky, co jsem kdy jedla (byť to podle některých fotek tak nevypadá).

O pár fotek víc si dávám k sobě.