Jako byly palačinky naše stálice před dietou, jsou jimi i dnes - experimentovala jsem s moukami (toto je zrovna fáze rýžovošpaldovopohanková s trochou strouhaného kokosu) a ubírala špaldu, až jsem zjistila, že čistě pohankové jsou nejzdravější, nejlepší a v pohodě se i obrací.
Jakmile je potřeba rychlý oběd (hlavně když má Anka krátkou polední pauzu), svačina nebo není napečeno, za pár minut je hotovo. Teda nepočítám to stání u plotny u 2., 3. (...) kola.
Nedávno jsme byli u Ranhojiče na kontrole a jsem už několik kontrol téměř bez plísní a jsem orgánově starší jen o 2 týdny, u ostatních tady doma to jde pomaleji, přitom si občas střídmě zamlsám téměř cokoli, jen málo.
Kombucha hodně drží plísně na uzdě, ale pijeme ji všichni, tak to nevysvětluje můj náskok, tak jsem přemýšlela, čím to tak je a jediné, co dělám jinak než ostatní, je půst dvakrát do týdne.
Jsem přesvědčená, že můžu jíst všechno (a hlavní jídla vařím až na výjimky tato šetrná denně) hlavně díky tomu. Navíc jsem shodila přebytečná kila, i když se v běžné dny neomezuju.
Je to pro mě mentálně hodně pohodlné, dvakrát týdně (st a pá) stihnu udělat víc práce i díky tomu, že nepřemýšlím nad jídlem a rodině udělám nějaké jednoduché jídlo, kaši, polévku apod.
Zbytek týdne vařím dvakrát denně a baví mě to.
Základní těsto (asi na 3 - 4 palačinky), mnohokrát násobím.
1 vejce
troška cukru a špetka soli
1/4 l hrnek ovesného mléka
4 vrchovaté lžíce mouky (nebo směsi mouky, dávám, co zrovna mám, nejradši mám kombinaci rýžové, špaldové a pohankové, ale Aničce dělám čistě pohankové, což je jediná mouka, z které jdou bezlepkové palačinky obracet).
Rozšlehám metličkou na hladké těsto a nechám chvíli odpočinout, pohanková mouka způsobí, že těsto trochu zeslizovatí a směs zhoustne, ale kdyby se náhodou první palačinka víc trhala (obecně jsem při smažení tisíců palačinek vypozorovala, že první palačinka se většinou trhá i když je těsto dokonalé), můžete přidat pohankovou mouku (hladkou) a udělat těsto hustší.
No a teď ta alchymie: smažím na teflonce (nojo) na plynovém sporáku a vypozorovala jsem, že se mi nejlépe daří, když je při lití těsta pánev důkladně rozehřátá, ale zároveň ztlumený plamen a oleje opravdu jen málo (nejlépe vytřít ubrouskem), hodně kroužím.
Když těsto ztuhne, zesílím plamen a jakmile se začne nafukovat a tvořit se bubliny, zase ho ztlumím.
Opatrně obrátím (odlepím tenký okraj a vsunu obracečku) a pak už to trvá jen pár desítek vteřin, palačinku sesunu na talíř.
V létě jsem plnila na másle opečenými broskvemi/nektarinkami a bílým ovčím jogurtem, teď v zimě dávám místo ovoce bezcukrovou marmeládu značky St. Dalfour.
Nebo udělám kýbl těsta a Aničce na oběd udělám náplň z podušeného špenátu se solí a česnekem a trochou nastrouhaného sýra a zbytek nasmažím ke svačině nasladko.
Dělám je minimálně jednou týdně, jsou hodně vděčný.
A minimálně jednou týdně dělám i jednoduchou ovesnou kaši - většinou v postní dny, všichni ji mají rádi a je to rychlovka.
Stará fotka, stejné jídlo. |
(hodně zjednodušená verze: Dvě větší jablka nebo hrušky nebo obojí oloupu a nastrouhám nahrubo do hrnce, přidám litr ovesného mléka, trochu skořice a uvedu k varu - pak vsypu ovesné jemné vločky s klíčky podle chuti a oblíbeného stupně hustoty a vařím do zhoustnutí - za pár minut je hotovo).
Rozdělím kaši do talířů a misek /každá svačina dobrá - ohřívám pak i s talířem ve vodní lázni, pokladu plátky másla nebo Alsany, posypu ještě trochu skořicí a pocákám datlovým sirupem.
Samozřejmě můžete přidat i jakákoli semínka, ořechy, ale děti mají nejradši bez ničeho a je paráda, že už od roka věku Markéty můžou jíst všichni společně.
Při hledání svých starých receptů jsem narazila na úžasnej nápad - slanou verzi ovesných kaší -nejen "koprovku" - .
Kam dál?
Jablečné knedlíčky ze dvou surovin (recept pod odkazem) nám nejvíc chutnají na začátku sezony (vyměním jen dříve používanou špaldovou mouku za pohankovou, ze zkušenosti s dýňovými noky myslím, že to nebude problém), ale je to také vděčné jídlo.
Aničce sladím posypku stévií a přidali jsme i lžíci ovčího jogurtu a je to slast.
Náš oblíbený trhanec (recept pod odkazem) jsme mentálně přesunuli do kategorie dezertů :-).
Přiznám se, že třeba zemlbábu nebo nákyp jako hlavní jídlo jsem nikdy moc nepochopila. Člověk po tom má hned hlad. Jestli si to někdy dávám, tak když jdu dopoledne do venkovní sauny a po ní nemám chuť na nic velkého a nevadí mi, že budu plnohodnotně obědvat až déle nebo ten den vůbec. Ale jak říkám... to prostě není oběd.
OdpovědětVymazat