pamatuju si to naprosto přesně:
Sestra v porodnici (po pokusu o pár hodin spánku po porodu): "Teda, pani K....á, to vás teda lituju..."
Pár dní poté sestra u doktorky: "No tak promiň, no!" (dovolila si jí povytáhnout spadlou
ponožku a ona se nevěřícně podívala, než spustila virvál :-) ).
Prořvaný první noci, na který jsme u holek nebyly zvyklí.
Dodnes, jakmile něco chce (hlavně jídlo), vydá ze sebe něco jako ultrazvuk.
To její poskakování na kolenou jak gumídek.
Skákání v kočáru, jakmile se zastaví, "skákání" vleže v posteli, dokud během vteřiny neusne.
První dva kroky, než si uvědomila, že jde, obcházení nábytku, tryskolez, pět zubů.
Všude vleze, všechno strká do pusy, miluje všechno jídlo, vyhazování všeho, knížku s ukázkama zpěvu ptáků, vodu ve všech podobách, hlavně tu tekoucí ze sprchy, kterou chytá do rukou i do pusy :-).
Makisánek náš roční ♥.
P.S. Samozřejmě se hned spálila.
Ale tentokrát to zvládla bez řevu :-).
Se stravou finišuju, k tomuto zase více fot u mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat