Don´t panic

Paradoxně prožívám po mnoha letech jaro, kdy jsem celkem dost v kondici.
Když jsem po Vánocích na 14 dní byla mimo provoz, nastal dobrej odraz k tomu, abych zatočila s popíjením (stříčku).
Následným únorovým půstem za Frantu a kúrou u Ranhojiče se konečně daly do pohybu další dlouhodobý boje: strava, střídmost, cvičení, pití, pravidelný půst, životopráva - ale že to je každý rok boj, uff!
Rozjela jsem ve velkým klíčení - začínáme bejt úplná farma :-)! (o tom někdy jindy)
Stihli jsme:
Společný den a setkání třetího druhu zase v Dojči na Slovensku (s tím teď máme utrum).
Návštěvu Klokanovic klanu u nás - jsou ještě větší milouši než na blogu!

Jen mobil a sítě jsem od začátku moc nezvládala a od úterka jsem téměř pořád on-line.
Neskupuju dezinfekce, pořád používám místo chemie ocet, neperu se o toaleťák... 
ale včera jsme byli na nákupu a jsem za to ráda.
Nebojíme se, věříme v ochranu modliteb a půstů - vzpomínám na předky, co tahle vyprosili konec moru. 
(Že nemáme strach neznamená, že se nám nic nemůže stát.)
Nákupy nesnáším a vyhýbám se jim dlouhodobě, dlouho jsme nebyli, tak nás to včera donutilo.
Ne že bychom dělali zásoby na půl roku, ale obvyklý větší nákup, hlavně mouku na chleba, rýži, velká balení semen na klíčení.
Debordelizaci lékárny jsem provedla už před pár měsíci, ale nákup pořád nic, taky až včera, decentně.
Nesnáším extrémy. Brakování marketů na jedné straně, stejně jako zlehčování situace a bezohledný zatajování lyžovaček v zahraničí na straně druhé.
Je to nebezpečný hlavně pro starý, tak to jako můžou (pardon) vychcípat?
Nedělám si iluze o AB a jeho pohnutkách, korona zakreje jiný věci... - v lednu debatu na tohle téma utl, dneska už jeho laborky testují za dvojnásobek ostatních.
Ale není čas řešit Andreje, v tomhle má výjimečně pravdu .
Včera poslední mše (přišly 4 babičky). Budeme zvát kněze na oběd :-).
Jedni z nejlepších přátel jsou od včerejška v nařízené karanténě. 
Lukor chodí průběžně na noční zavádět stále přísnější pravidla pro MHD.
V práci už nám zakázali i těch málo porad, co jsme měli v plánu, takže se hlavně učím a pořád vymejšlím, mozek je v práci stále. 
Na jedné straně strach nemám, přestože jsme cílovka (astmatik a diabetik, to je dvojka! :-) ) na druhé se cítím zodpovědná za výuku "svých" dětí a koumám nad tím skoro neustále.

U nás houby zle, navíc se pro mě jako asociála moc změn neděje.
Ale říkám si, jak to asi zvládají ostatní - extroverti/ti, co neumí vařit/nejsou soběstační...
A budou jiný skupiny, který budou potřebovat naši pomoc.
Už se dá registrovat jako dobrovolník na drobnou výpomoc seniorům.
Můžete pomoci podnikům a restauracím, které mají navařeno, od zásob (pobočky VegGo vyprodávají svoje skvělý jídlo za směšné ceny).
Asi si zaplatím lekce angličtiny u kolegyně, která je OSVČ.
Zrní vydalo novou desku. Ale nemůže hrát = živit se, proto žijí z dobrovolných sbírek a merchu.

Přes to všechno si ale myslím, že na některý věci je šance.
Nejen na restart školství a církve, ale i na srovnání hodnot, ukotvení v rodině, naučit se dělat věci jinak.
A na uvědomnění vlastní omezenosti, že ta bezbřehá svoboda, co tu už dlouho panuje, není samozřejmost.
A že si opravdu nemůžu dělat úplně všechno, co chci, i když je to asi teoreticky možný.
Jsem celkem zvědavá, jak tohle všechno dopadne.


______________________________________________

P.S.
Už roste!
Sluneční teplo, bečení, česneková vůně a tlukot datla byla injekce krystalickýho optimismu!
Jen když jsme odcházeli, jsem mírně dostala strach, jestli se všichni z nákupáků nepřemístili brakovat sem...