v květnu vlastně nebyly prodloužený.
Ředitelský volno žádný.
Plány megalomanský, splněný s jazykem na vestě, je třeba brzdit.
Zase si už nějakej čas pohrávám s myšlenkou, že to tu zabalím a zase vím, že vyměknu.
Zase období přehlcenosti informacema, kdy mám pocit, že všechno už bylo napsáno někým psavějším, vyfoceno někým schopnějším, uvařeno někým nápaditějším, vymyšleno někým kreativním a taky mladším třeba :-), tak proč zahlcovat už tak zahlcenej prostor (teď bych nerada, aby to vyznělo zapškle, naopak mládí vpřed, máte můj obdiv :-) !).
Asi teď budu chvíli negativní (jsem unavená), ale přes plody všech borců kolem mě mi už leze na nervy všechen ten balast, kvanta neověřených informací, řvoucí pozornostvyžadující banality, těžko vyvratitelný (pokud vůbec) konspirace na každým rohu, vyumělkovaný a aranžovaný fotky, selfíčka na sto způsobů, pohodový fotky nohou, který jsem dělala taky (budiž mi omluvou, že jsem se tehdy fakt tak cítila :-) ), rádobyvtipný hashtagy přes pět řádků, lakování reality na růžovo a fotky líbivější než skutečnost, osamění ventilovaný pořizováním sérií fotek každýho prdu a sebe sama, potřeba se za každou cenu ke všemu vyjadřovat a zaujímat postoje (dobře, mrzí mě třeba nepochopitelně rozpoutanej hon na Hejného metodu lidma, kteří se neobtěžují o ní něco zjistit, na metodu, která asi může za všechny křivdy světa, a ze který bych sice fakt nerada dělala nový světový náboženství, ale nemůžu nevidět, že ji někdo dlouhá léta piloval a je to na ní vidět, přestože uznávám, že někomu může vyhovovat jakákoli jiná metoda, kterou mu neplánuju hanit).
Černá nebo bílá, zabiják uprchlíků nebo vítač, vyber si, když nejsi s námi, jsi proti nám a běda tomu, kdo nemá názor.
A já ho nemám už na tolik věcí!
(konec protivný vsuvky)
Uvědomuju si, že děti rostou a nejspíš asi budou mít časem názor na vystavování fotek.
V neposlední řadě jsem blog zakládala v jiný době, dnes už nemám potřebu nikomu nic vysvětlovat, obhajovat nebo si snad něco dokazovat.
Na druhou stranu vím, že takhle se cítím pokaždé v květnu, že se musím nejdřív úplně odstřihnout, jinak to nefunguje.
Taky vím, že nejsem schopna udržet žádnej jinej deník než tenhle.
I když ty nejlepší věci, co se mi dějou, nejsou foceny ani ventilovány.
Když už něco vyfotit chci, tak stejně nemám foťák a nevadí mi to, pryč jsou doby, kdy jsem chtěla dělat aspoň trochu hezký fotky.
Teď mi stačí, když se dostanu přes jakýkoli související (i nepovedený) obrázky do té nálady, když to drnknutí na tu strunu vyvolá vzpomínku.
No a taky se občas ozve někdo s dietkou.
To je jeden z mála důvodů, proč tu ještě není zavřeno.
Jinak psycho samozřejmě.
Nový pracovní zařazení mě bere, práce s jinejma dětma, jinejma rodičema, jinejma metodama, setkávání se se zajímavýma lidma, všechno beru jako příležitost k učení a baví mě to.
Ale díky tvrdohlavosti nebo snad i neschopnosti (a trochu i byrokracii) si pořád něco nakládám a pak se pod tím hroutím - dělám si to sama a vím to.
Když mi před dvěma měsíci řekl Ranhojič, že pokud něco nezměním, mám tři měsíce do vyhoření, smála jsem se, že to do prázdnin vydržím a pak načerpám.
Teď už se nesměju a chytám se každý sebezáchovný brzdy.
Co na tom, že to často odnesou nejbližší a někdy prostě jen mlčím.
Ale už vidím na konci světlo.
Čekají mě sice ještě kavárny (individuální schůzky tandemu rodič - dítě - učitel, který se osvědčily) a nájezd do Jeseníků, ale už vidím konec.
Těším se, že budu pít kafe, až budu mít chuť a když budu unavená, lehnu si, na to, že budu míň prát a nebudu vůbec žehlit a nebudu potkávat nikoho, kdo to řeší, takže se rozhodně nebudu cítit blbě :-).
Že mimo cesty budu jen tak s holkama a nebudu se nikam honit.
Že nastolím pořádek, možná i něco dopíšu.
Že vyjedu kam chci, kdy chci a budu jíst to, co chci, kdy chci.
Nevím, jak to tu teď bude vypadat a vlastně mě to nějak netrápí.
A když už tu jsem, tak si tu odložím pár fotek z uplynulýho hektickýho měsíce:
Mooorava krásnááá zeeeem
Svěcení kříže v relaxační zóně na Křížovém vrchu u Hustopečí, kterou navrhovala sestřenka.
Zatímco na mnoha místech bylo pálení ohňů zakázaný, na chalupě největší fire v historii :-).
Obří plamen šel krásně k nebi, přes ten bych teda skákat nechtěla :-).
No a jedna svatba v Plzni.
Kraj samej statek a májka, pěkný.
... cyklistika zase o kousek dál.
I když Ema se chce pořád vozit na tyči, Anička se se svým obřím strojem poprala statečně.
Jo, a k narozkám jsem dostala ukulele, tak jsou cesty zas o něco zábavnější
(dobře, zbytečná fotka, ale dobře bylo :-) ).
Nakonec jedna nezařazená z místa vycházek, víme:
Ředitelský volno žádný.
Plány megalomanský, splněný s jazykem na vestě, je třeba brzdit.
Zase si už nějakej čas pohrávám s myšlenkou, že to tu zabalím a zase vím, že vyměknu.
Zase období přehlcenosti informacema, kdy mám pocit, že všechno už bylo napsáno někým psavějším, vyfoceno někým schopnějším, uvařeno někým nápaditějším, vymyšleno někým kreativním a taky mladším třeba :-), tak proč zahlcovat už tak zahlcenej prostor (teď bych nerada, aby to vyznělo zapškle, naopak mládí vpřed, máte můj obdiv :-) !).
Asi teď budu chvíli negativní (jsem unavená), ale přes plody všech borců kolem mě mi už leze na nervy všechen ten balast, kvanta neověřených informací, řvoucí pozornostvyžadující banality, těžko vyvratitelný (pokud vůbec) konspirace na každým rohu, vyumělkovaný a aranžovaný fotky, selfíčka na sto způsobů, pohodový fotky nohou, který jsem dělala taky (budiž mi omluvou, že jsem se tehdy fakt tak cítila :-) ), rádobyvtipný hashtagy přes pět řádků, lakování reality na růžovo a fotky líbivější než skutečnost, osamění ventilovaný pořizováním sérií fotek každýho prdu a sebe sama, potřeba se za každou cenu ke všemu vyjadřovat a zaujímat postoje (dobře, mrzí mě třeba nepochopitelně rozpoutanej hon na Hejného metodu lidma, kteří se neobtěžují o ní něco zjistit, na metodu, která asi může za všechny křivdy světa, a ze který bych sice fakt nerada dělala nový světový náboženství, ale nemůžu nevidět, že ji někdo dlouhá léta piloval a je to na ní vidět, přestože uznávám, že někomu může vyhovovat jakákoli jiná metoda, kterou mu neplánuju hanit).
Černá nebo bílá, zabiják uprchlíků nebo vítač, vyber si, když nejsi s námi, jsi proti nám a běda tomu, kdo nemá názor.
A já ho nemám už na tolik věcí!
(konec protivný vsuvky)
Uvědomuju si, že děti rostou a nejspíš asi budou mít časem názor na vystavování fotek.
V neposlední řadě jsem blog zakládala v jiný době, dnes už nemám potřebu nikomu nic vysvětlovat, obhajovat nebo si snad něco dokazovat.
Na druhou stranu vím, že takhle se cítím pokaždé v květnu, že se musím nejdřív úplně odstřihnout, jinak to nefunguje.
Taky vím, že nejsem schopna udržet žádnej jinej deník než tenhle.
I když ty nejlepší věci, co se mi dějou, nejsou foceny ani ventilovány.
Když už něco vyfotit chci, tak stejně nemám foťák a nevadí mi to, pryč jsou doby, kdy jsem chtěla dělat aspoň trochu hezký fotky.
Teď mi stačí, když se dostanu přes jakýkoli související (i nepovedený) obrázky do té nálady, když to drnknutí na tu strunu vyvolá vzpomínku.
No a taky se občas ozve někdo s dietkou.
To je jeden z mála důvodů, proč tu ještě není zavřeno.
Jinak psycho samozřejmě.
Nový pracovní zařazení mě bere, práce s jinejma dětma, jinejma rodičema, jinejma metodama, setkávání se se zajímavýma lidma, všechno beru jako příležitost k učení a baví mě to.
Ale díky tvrdohlavosti nebo snad i neschopnosti (a trochu i byrokracii) si pořád něco nakládám a pak se pod tím hroutím - dělám si to sama a vím to.
Když mi před dvěma měsíci řekl Ranhojič, že pokud něco nezměním, mám tři měsíce do vyhoření, smála jsem se, že to do prázdnin vydržím a pak načerpám.
Teď už se nesměju a chytám se každý sebezáchovný brzdy.
Co na tom, že to často odnesou nejbližší a někdy prostě jen mlčím.
Ale už vidím na konci světlo.
Čekají mě sice ještě kavárny (individuální schůzky tandemu rodič - dítě - učitel, který se osvědčily) a nájezd do Jeseníků, ale už vidím konec.
Těším se, že budu pít kafe, až budu mít chuť a když budu unavená, lehnu si, na to, že budu míň prát a nebudu vůbec žehlit a nebudu potkávat nikoho, kdo to řeší, takže se rozhodně nebudu cítit blbě :-).
Že mimo cesty budu jen tak s holkama a nebudu se nikam honit.
Že nastolím pořádek, možná i něco dopíšu.
Že vyjedu kam chci, kdy chci a budu jíst to, co chci, kdy chci.
Nevím, jak to tu teď bude vypadat a vlastně mě to nějak netrápí.
A když už tu jsem, tak si tu odložím pár fotek z uplynulýho hektickýho měsíce:
Mooorava krásnááá zeeeem
Svěcení kříže v relaxační zóně na Křížovém vrchu u Hustopečí, kterou navrhovala sestřenka.
Zatímco na mnoha místech bylo pálení ohňů zakázaný, na chalupě největší fire v historii :-).
Obří plamen šel krásně k nebi, přes ten bych teda skákat nechtěla :-).
No a jedna svatba v Plzni.
Kraj samej statek a májka, pěkný.
... cyklistika zase o kousek dál.
I když Ema se chce pořád vozit na tyči, Anička se se svým obřím strojem poprala statečně.
Jo, a k narozkám jsem dostala ukulele, tak jsou cesty zas o něco zábavnější
(dobře, zbytečná fotka, ale dobře bylo :-) ).
Nakonec jedna nezařazená z místa vycházek, víme:
Třesky plesky, měj se hezky! ;-)
Milý Katore, drzim pěsti, ať to narocny obdobi brzo přejde. Jsem na tom podobne, heslo již dlouhou dobu mám: brzdi, brzdi, brzdi!!!! Vždy se mi to podaří jen na chvilku, ale pak je to vážně super. Je to prostě vyvoj, beru to, že i zpomalit a nebláznit se musí člověk naučit. A nechtít všechno, a nechtít všechno dokonale. Stale olamuju a oklestuju cinnosti, který nejsou nezbytný a doufam, že se dostávám k podstatě... Čas pro rodinu, děti... Dnes zvláštní pocit, že i čas s prateli vlastně musím oželet, v zájmu hladkého chodu rodiny... A když se zadari, a rodina běží hladce, to je pocit nad pocity... Taky se omlouvám za výlev. Chtěla jsem Vás požádat, kdybyste chtěla blog ukončit, abyste na to včas upozornila. Vaše články o dietě, vaření a stravování jsou pro mne zásadni, jedinecny a výchozí zdroj,a i když jsem zde nikdy nekomentovala, tímto bych Vám rada vyjádřila velike díky a uznani za takovou práci se sepsanim tohoto infa. Mám roční holčičku,ekzém, alergie, právě sbírám síly a podklady k větší změně ve stravovani. Jako rozcestnik a podporu mám Vaše články. Ještě jednou děkuji a držím pěsti!! MZ.
OdpovědětVymazatMoc díky za milý vzkaz :-), vážně potěšil. Je to přesně tak. Učím se pořád a znovu. A určitě dám vědět, kdyby něco. Už dva dny přemýšlím, co odepsat, ale mám vymeteno, proto tak stručně :-). Pěkný víkend!
VymazatDovolte mi, abych se na Vašem blogu vyjádřila ke zmiňovanému rozpoutanému „honu“ na Hejného metodu, za který jsem ze srdce ráda. Hejného metoda mi nevadí, dokud není podbízena učitelům a dětem, tedy spíš rodičům jako jejich zákonným zástupcům, jako jediná možná a prezentovaná jako nejlepší. Doposud měla obrovskou mediální podporu a proto pak veřejnost, rodiče a učitelé nabývají dojmu, že, pokud nechtějí tuto moderní skvělou metodu, jsou zpátečníky a nechtějí pro své děti to nejlepší. Za Hejného metodou stojí byznys, za kritiky této metody stojí hlavně fakt, že ta metoda není tak skvělá, jak je prezentována, a proto by se neměla nekriticky šířit.
OdpovědětVymazatDovolím :-). Nevím, jestli to z mého příspěvku není patrné, já myslela že ano - smyslem nebylo se pohoršovat nad kritikou této metody, která je (stejně jako jakákoli jiná kritika, nejen u HM )vítaná, ale nad stylem vedení "boje". Pokud vím, píšu, že z ní nechci dělat nové světové náboženství a že nechci hanit jakékoli jiné metody, které vyhovují lidem, kteří se rozhodli touto metodou neučit. Pokud si dobře pamatuji, mezi prvními zprávami, kterými se ten "hon" rozpoutal, byla zpráva o tom, že čeští maturanti nejsou úspěšní a možná otázka byla, zda za to náhodou nemůže HM. Pak už se to vezlo a další rozhovory navazovaly. Ale jak by za to mohla HM, když děti vzdělávané touto metodou ještě k maturitě ani nedošly? Beru to jako faul. Lidi, kteří se o tu problematiku nezajímají nebo o ní nic neví, pak automaticky přebírají "to je ta metoda, díky které jsou maturanti neúspěšní a jak jí nikdo nerozumí" (osobně jsem se s tímto setkala). Jak říkám, netvrdím, že je to jediná správná metoda a netvrdím, že je pro všechny. Její kritici mají určitě pravdu v tom, že by do ní neměl být nikdo nucen, především učitelé, pokud se to děje, je to špatně. U nás ve škole mají rodiče na výběr mezi klasikou a HM. Pokud s ní (jako se vším) někdo dělá byznys, není to pro mě automaticky "známka punku". Já zase oceňuju spoustu materiálů ke stažení, lidi, kteří mě učili, šířili své materiály s nadšením a zdarma. Také nekriticky netvrdím, že veškeré memorování je k ničemu. Zkrátka selský rozum by na to všechno měl stačit. Za mě byl ale počátek "diskuze" diskvalifikující, to je vše. Přeji hezký večer, ať už jste kdokoli :-).
VymazatDěkuji, že jste dovolila:-) Svůj názor jsem již řekla, jsem ráda, že jste se rozepsala, převážně se spolu shodneme! Jen tu možnou souvislost s maturitami jsem vůbec nezaznamenala, vždyť přeci Hejného studenti jsou nejvýše asi v 1. ročnících na středních školách. A pak ještě, že „hon“ rozpoutávají lidé, kteří tomu nerozumí. Myslím si, že to jsou právě lidé, kteří až na základě vlastních zkušeností či právě po důkladném seznámení se s metodou, se rozhodli poukázat na její negativa. Ještě jsem vám chtěla napsat, že máte šťastnou to školu a bombastického ředitele, když máte metodu na výběr. U nás to tak není. Na malém městě máme jednu školu, v té v každém ročníku 3-5 tříd, z rozhodnutí ředitele se jede jen Hejný a prostě tu jsou někteří nespokojení rodiče i učitelé. Dobrou:-)
VymazatNemám důvod nedovolit ;-). Jinak bych si nedovolila tvrdit, že hon rozpoutávají lidé, co nerozumí matematice, naopak to jsou většinou schopní matematici, ale zatím jsem mezi nejhlasitějšími odpůrci nezaznamenala žádného didaktika apod. Prof. Dlab se nakonec omluvil za některé výroky v DVTV, což se cení. Prof. Hejný prof. Dlabovi nabídl, aby se společně pokusili najít společnou řeč. Co mi ale přijde na tom nejzajímavější, je, že společnou schůzku podmínil tím, aby se prof. Dlab přišel podívat alespoň na dvě hodiny vedené touto metodou. Argumenty matematiků na mě prostě dělají dojem,že "jedna paní povídala", tuší, co se v HM řeší, na co si obvykle stěžují rodiče, ale nikdy to neviděli. Což je pro mě jádro pudla.
VymazatA ještě bych chtěla dodat k tomu byznysu. My třeba děláme setkání pro rodiče o HM, kde si ji mohou osahat a vyzkoušet, je to zdarma. Přesto se najde občas nějaký rodič, kterého to zaujme a absolvuje kurz čistě z vlastního zájmu, ne proto, že by nedovedl pomoci dětem, ale proto, že ho to zajímá. Kurzy jsou drahé, ale perfektně připravené a dají se hradit z šablon. Všichni lektoři, u kterých jsem byla, dali k dispozici svoje materiály zdarma, prostě jen chtěli metodu šířit.
To, že to není všude ideální, je jasné a mrzí mě to. Ve Vašich podmínkách asi chápu postoj k metodě celkově, bohužel myslím, že nejde ani o metodu, jako (zase) o lidi. Jako všude. Ostatně i prof. Hejný nechce, aby se jeho metoda vyučovala příkazem. Ach jo :-).
Dobrý večer, ano, všechno je to o lidech.
VymazatMyslím si, že pokud u Vás rodiče s metodou souhlasí a pořádáte setkání, a pokud rodiče mají pocit, že jejich děti matematiku umí a probírají dle nějakého vzdělávacího plánu, pak je snad vše ok. Na druhou stranu jsou školy, kde setkání nejsou, metoda je dokonce zaváděna stylem takovým jako u nás - plošně, a že se jedná o převratnou metodu, při které děti dosahují lepších výsledků, že se rodiče nesmí do výuky plést a děti nenosí domů žádné sešity z matematiky, a rodiče na svých dětech vidí, že nemají znalosti přiměřené ročníku, ve kterém jsou, pak tu máme velký problém. Jsem zcela přesvědčena, že rodič a i učitel mají s metodou souhlasit.
Argumenty matematiků – kritiků, které jsem četla nebo viděla, zrovna mně přijdou, až na nějaké výjimky, zcela věcné. A ač asi nejsou učitely, vědí toho o matematice nejvíce, vědí, kde začíná, čím má procházet a k čemu má nakonec vést. Takže já věřím více jim. U nás na škole metodu opravdu fanatickým způsobem obhajují některé učitelky a velice mi vadí a mrzí mne, že jsou rozlícené, když nemáte stejný názor jako ony. Učitele mám většinou ve veliké úctě, jejich povolání je jistým druhem poslání, ale přitom znalosti matematiky těchto učitelek na prvním stupni jsou někdy sotva středoškolské, dokonce někdy sotva z druhého stupně.
Ještě k tomu byznysu. Byznys to zajisté není na konkrétních školách, ale někde nahoře, kde právě ekonomové a majitelé firem potřebují jasná plusová čísla, proto potřebují metodu šířit …
Ohledně prof. Dlaba, přijde mi, že jeho vystoupení a jeho omluva jsou příliš zmedializované a někteří se vozí po tom, co zrovna neformuloval šťastně. Ohledně omluvy nikde nebylo řečeno, za co se omluvil či do jaké míry by, řekněme, změnil svoje výroky.
Prof. Hejný nechce, aby se jeho metoda učila příkazem, ale někde to funguje jinak. Ach jo:-(
Nemám problém s tím, že chce metodu někdo prověřit a zmapovat okolnosti jejího zavádění, případně ho ošetřit. Jen mě prostě mrzí, že místo chyb lidí se řeší "chyba" metody.
VymazatMatematici zcela jistě vědí o matematice nejvíce, ale jen velmi málo dětí má vyvinuté abstraktní vnímání tak brzy, jak se po nich chce, mnohé děti to neumí do puberty a je potřeba, aby výuka vycházela z psychologie daného věku atd., dále viz. třeba moje odpověď o komentář níže. To, že se odpůrci - matematici odmítají na výuku jen podívat, je pro mě prostě podezřelé.
Ani já nejsem nekritická, občas mě trochu děsí, jak někdy moje dcera počítá pomalu (rozhodně nemám v úmyslu tajit dětem klasické postupy a neprocvičovat), ale nadprůměné matematické představy to prostě předčí a dávám jim přednost. Nechci, aby byla pouze dobrý počtář (tím nechci říct, že jsou počty zbytečné), kalkulačka už nestojí měsíční plat, ale má ji každý na mobilu, daleko důležitější pro mě je, aby jí bylo divné, že jí vyšla cifra s více či méně místy než měla.
Až když to tři roky studuju pod vedením profesorky z Karlovky, která vše dokonale zasazuje do teoretického rámce, zjišťuju postupně, jak je vše do detailu promakané, provázané. Nové učebnice by měly být ještě lepší a vyváženější, méně "crazy".
Naši rodiče se do výuky "plést" mohou, jen jsou instruovaní, jak dětem můžou otevřenými otázkami pomoci a že nemají prozrazovat výsledky/postupy. Sami přiznávají, že se u řešení úloh zapotí a jsou rádi, že jejich děti umí leckdy těžké úlohy řešit a poradit si. Hejného principy se nám přelévají i do ostatních předmětů a celkově mám pocit, že jsou děti k sobě ohleduplnější, nejen v diskuzi.
Vaše argumenty chápu, jen by mi místo honu na metodu samotnou dával smysl spíš hon na špatnou výuku HM. Vyučujícím HM by mapování nemělo dělat problém, jsou zvyklí být pod drobnohledem :-).
Tím jsme ale trochu zamluvily/i podstatu celého příspěvku a to, že svět není černý ani bílý a jakékoli extrémy mi přijdou zbytečné.
Děkuji za plodnou diskuzi a pěkný víkend :-).
Tvoje rýdze zdeľovanie žitia, aj vnútorného, mám tak rada!
OdpovědětVymazat...bola som pri tom, keď Hejný u nás na MFF UK diskutoval so študentami, ako učiť matematiku, rodila sa jeho metóda...po rokoch, ja fyzik, už na materskej, z ktorej som sa nedostala po dnes, som sa k tomu princípu výučby vrátila a učila som už najstaršiu, ako sa neskôr ukázalo ADHD, ale aj autistku, všetkému podľa toho že, až ak dieťa POJME cez svoju skúsenosť realitu, až potom nasleduje teória, vzorce, pravidlá, DOHOVOR, výučba, v prípade mojej dcéry aj výchova...
Pán Hejný bol ale vtedy dosť pyšný, vravel, že len matici menia svet a ja som bola jediná, ktorá som namietala, vtedy ešte neveriaca-obrátila som sa počas štúdia fyziky, som namietla, že aj umenie-umelci, uznal, dnes viem, že bez Boha by som moje deti nezvládla...
Mimochodom, moji spolužiaci matici, Hejného študenti, (Bachratí), žijúci v Žiline, začínajú až teraz zavádzať výučbu podľa HM u nás na školách, experimentálne len v úzkej oblasti...
Tvoja Alena V.
Moja, díky! Nemůžu sice zatím moc bilancovat, když mám za sebou tak málo (víc teorie než praxe), ale už teď vidím právě to, že když vzorce a teorie následují až za zkušeností, jak to může být jiný. Viz třeba obyčejné slovní úlohy. Z bývalých čtvrťáků je umělo řešit pár vyvolených, ostatní se zasekli na zápisu. Prvňáci vyřeší úlohu a až později vyřešíme, jak zápis učesat. Nemluvím o tom, že prvňáci během dvou měsíců začali přirozeně a správně používat záporná čísla atd. To přemýšlení je úplně jinde. Trochu mě mrzí, že zastánci všude zdůrazňují a akcentují, že to děti baví, čímž nahrávají odpůrcům na smeč, ale co už :-).
Vymazataž se zmátořím, napíšu :-).
VymazatPřesně pro tuhle normálnost sem ráda chodím. Všechno prostě není vždycky růžové a dokonalé. Úplně se vidím v tom vyhoření na konci školního roku ;) to učitelské povolání, hold, vysává. Opatrujte se!
OdpovědětVymazatDěkuju moc! Krásný léto! (to je hrozný, jak mi teď nechodí kopie komentářů na mail, nestíhám vůbec reagovat, omlouvám se :-( )
VymazatTo je v pohode, já sem chodím tak pravidelně nepravidelně. Odpočinte a uzijte léto!;)
OdpovědětVymazatKačí, uf...mám to teď nějak podobně. A to jsem "jen" doma...
OdpovědětVymazatVydrž! Prázdniny jsou na dosah.
PS: I když se sem dostanu jednou za čas. Je to pro mě jeden z nej blogů...proto prosím nepřestávej (i když často mě stejné myšlenky taky napadají...třeba rozepsaný příspěvky ke knížkám, o kterých bych chtěla napsat už čekají v konceptech pěkně dlouho. A jak píšeš, vše již bylo napsáno, řečeno...tak proč...) Ale i přesto! Je to tu pro mě zdrojem inspirace a hloubky v duchovnu. Děkuji Ti!