Katorovo

Sleduju tiskovku a mám čistý svědomí.
Přála bych voličům ANO, aby svého rozhodnutí nikdy nelitovali.
Vím, že volili upřímně a některé z nich mám hodně ráda.
Mrzí mě to hodně, ale my si tu demokracii prostě ještě nezasloužíme.

Moc se mi líbí, jak to řekl Láďa Ziburů:

" K těm výsledkům voleb bych rád podotkl jednu věc. Bude to trochu neohrabané, protože politice příliš nerozumím. Ale hodně si povídám s lidmi. A o tom chci napsat:
Díky přednáškám trávím prakticky polovinu roku cestováním po republice. Obědvám v nádražkách, chodím na pivo do čtyřek, bavím se s lidmi ve vlacích – právě tam narazíte na kompletní vzorek společnosti.
Výsledkům voleb se tentokrát moc nedivím. Znám lidi, kteří volí ANO, znám voliče SPD, znám velké obdivovatele Zemana. A víte, co je spojuje? Vůbec nic. Jsou to úplně obyčejní lidé, kteří ty strany jednoduše chtějí volit.

SPD nikdo nevolí proto "že je úplně vypatlanej". ANO nikdo nevolí proto, že je to "ubohej dělník, kterýmu je likvidace živnostníků u prdele". A KSČM lidi nevolí proto, že "je úplnej debil".
Názor není rakovinový bujení, které by začalo samo od sebe. Názor je něco, k čemu člověk dospěje na základě dostupných informací a obvykle také inspirován svým okolím.
Na tomhle procesu se podílí každý z nás. Přisoudit něčí volbu tomu, že je hloupý, není jenom předsudečné a neuctivé. Znamená to především naprostou rezignaci na snahu naslouchat ostatním a pídit se po tom, proč říkají to, co říkají.
Volby jsou den, kdy svůj názor vyjádří většina dospělých obyvatel naší země. Všechen strach, zklamání, zoufalství, naděje, očekávání a důvěra se najednou přemění ve sloupce v přehledném grafu.
Pokud chceme, aby příště volby vypadaly jinak, zkusme těmhle emocím naslouchat i jindy, než v den sčítání výsledků. Všichni voliči totiž mají společnou jednu věc – volí podle svého nejlepšího svědomí. Volí toho, komu věří, a u koho očekávají, že jim přinese nejlepší život.
Volby nejsou pomsta zbytku společnosti, ale nejpřesnější stav o tom, co si lidé ve společnosti myslí. Pokud jsme pevně přesvědčeni o tom, že si to myslí špatně, pojďme se o tom bavit. Nikoli s těmi, kdo s námi souhlasí, ale s těmi, kdo s námi nesouhlasí.
A "nechápu, jak někdo může být tak blbej" není dobrý začátek takové konverzace.
Každý totiž má právo na svůj strach.
A každý má právo na to se mýlit.
Dost možná se teď mýlím já. Ale snažím se nad motivacemi ostatních přemýšlet. Přijde mi to totiž uctivé, slušné a konstruktivní. "

Tak ať mír dál zůstává s touto krajinou.