Víkend na uklidněnou

začal dobře hned v pátek ráno.

Do práce nám pořídili kávovar, takže jsme s kolegyňkama experimentovaly a náležitě se naladily tou zázračnou substancí, která jak mávnutím kouzelného proutku mění "Co čumíš?" na "Dobré ráno!" (koluje internetem) na nadcházející víkend ;-).

Domů jsem odešla skoro hned po vyučování (úžasnej, trošku nezvyklej pocit) a než jsem vyzvedla děti ze školky, v klidu jsem všem sbalila (sama!) věci za poslechu koled Zuzany Lapčíkové.

Tudíž odjezd proběhl v nezvyklém klidu.

Do Neratova jsme přijeli večer.

Jak už jsem si vylívala pocity na FB, nový oltář ve zdejším kostele jsem viděla už v létě, ale stejně jsem po svým pátečním prvním soukromým "vkradení se" do kostela vracela sanici.

Nevím, co napsat, jak popsat, asi nelze.

Tak nějak jsem si zvykla, že po návratu do práce bývá celková organizace víkendových výjezdů poněkud hektická, takže jsem nečekala žádné velké ladění, pohodu nebo dokonce odpočinek :-).
Všeho se mi ale dostalo vrchovatě. 

Dlouhý hovory, četba a vegetění ve velký prosklený jídelně s vybranou společností Kopečkovic.
Zuzka už dostatečně popsala i moje pocity, tak se nebudu opakovat.

Samý pochoutky v místní hospodě s milou obsluhou čistých duší.

Samý mokrý iglú, půjčovaný boby a kavárenský povalečství (Dýňové latté oujé) v Café Neratov. 
(Se tady směju, Zuzi, jak jsme měly stejnej nápad ;-) ).

Pan Hruška z místního stejnojmenného penzionu a jeho kozácká kuchyně! Ještě teď sním o jeho exkluzivních holubcích a pelmeních!

Adventní koncert v Bartošovicích, kde jsme pěkně vymrzli, návštěva místní speciální školy v rámci Dne otevřených dveří a jarmark na Kopečku tamtéž, kde jsme všechny zimou spálené kalorie ihned doplnili.

No a TEN kostel!
A všudypřítomný obdivuhodný P. Suchár.

Tomáš se v totálním slejváku obětoval ;-)...

Naprostá vděčnost.