neděle 6. dubna 2014

 

"Někdo mi v noci vlezl do zahrady,
polámal angreštové keře
a já jsem pozval svoje kamarády
a nechal otevřené všechny dveře..."

Ne že bych chtěla zveličovat, ale ... stejně mi od včerejška zní v hlavě.
A asi bych to už rozebírat neměla, ale nemůžu si pomoct a dělat, že se nic nestalo.
Kdo ví, o čem mluvím, ví, kdo neví, tomu se omlouvám, že dneska hlavně pro ty, co ví.

Opět se mi potvrdilo moje přesvědčení, že "největší anonymové" bývají z blízkého okolí  a "mají důvod" být anonymní.
Nejhorší je, že jejich příspěvky se pokouší a někdy i dovedou vzbudit hlodavý pocit v těch, co Markétu osobně neznají, že věřili něčemu, co neexistuje. Znělo to skoro, jako by paní J., píšící jako jedna z posledních (tedy pod křestním jménem, vzhledem k opakujícímu se tématu "třicetiletých", "tlačení", atd. je dost možné, že psala beze jména a bez zábran už delší dobu) bydlela s Markétinou rodinou a jejími rodiči v jejich domě. 
Nikdy si na tohle nezvyknu, ale všímám si, že se tyhle věci dějí všude, kde je otevřenost, pozitivní smýšlení a důvěra.
Tam, kde se nikdo očerňování nebrání a neoplácí stejnou měrou, ať už jde o politiku, mezilidské vztahy nebo jen "blbé" blogy.
A bohužel není jiné řešení, než je ignorovat a spolehnout se na ty, kdo se nenechají strhnout.
 

Věřím tomu, že první anonymové beroucí Markétiny příspěvky doslovně měli jen nutkavý pocit se vyjádřit, jak sami pisatelé přiznali, jako na různých diskuzích v Blesku, na idnesu, což mluví za vše a dá se to proto pochopit. 
Nemusím zrovna bratry Nedvědy, ale mají jeden text, který je výstižný: "... nesoudit a když, tak jenom sebe, sílu mi dej..." Každý psycholog (a nejen psycholog) vám řekne, že pokud se nechcete někoho dotknout, neměli byste říkat názor bez toho, že by se na něj někdo ptal, protože takový věci (narozdíl od názoru na bydlení, fota, hadry atd.) nechceme slyšet nikdo, přiznejme si to, ani právem, natožpak neprávem (což ti, co Markétu znají vědí, ale ti, kdo ji neznají, to uznat nemusejí a my je o tom nepotřebujem přesvědčovat). 
Je tak osvobozující řešit jenom sebe a netrápit se ostatníma! A přesto to tak málo lidí dělá.

Uznávám, že s některými obecnými věcmi se dalo občas i souhlasit. 
Možná, že jsme i my čtenáři naším reagováním na nekonečné anonymy přispěli ke konci blogu (omlouvám se, zkusila jsem to jednou taky a bylo to ode mě naivní). 
 Markétin blog byl jeden z nejotevřenějších, způsobem, jakým bych to já ani spousta dalších lidí neuměla a neumím si ho představit jiný, uzavřenější nebo s omezenějšími tématy.
Byl první, který jsem dlouho četla a který mě po dlouhé době i inspiroval nejen k založení toho vlastního. 
Každopádně jsem k němu měla vztah skoro rodinnej a, ačkoli oblíbených blogů mám od té doby spoustu, po jeho skončení mám (a nejsem sama) pocit opuštěnosti v blogosféře.
Je pro mě velkým zklamáním (ale ne překvapením), že člověk fakt může žít tak, že se nemusí za nic stydět a nic skrývat a stejně existujou lidi schopní jeho vlastnosti otočit proti němu samému a ještě se tvářit, že mu dělají vlastně dobrou službu.

Spousta zásadních názorů už v diskuzi na Markétině blogu zazněla, tak se nechci opakovat.
Jen si myslím, že ještě asi do středy šla situace uklidnit. Že anonymním ležela celá vzniklá situace nejspíš na srdci, když se chodily k Markétě skoro každý den obhajovat. 
K Markétinýmu úryvku, co anonymy tak "spravedlivě rozhněval", bych dodala snad jen to, že bych opravdu chtěla vidět ty, kdo nemají pocit, že by se mohli se svými dětmi více mazlit, méně křičet, více je POSLOUCHAT a povídat si. Já nikoho takovýho, kdo je se sebou takhle navýsost spokojený, neznám. A samy některé anonymní pisatelky si protiřečily, když přiznávaly, že malým dětem se snáze říká "lásečko", to ovšem neznamená, že ty starší se méně milují. 
Myslím, že tenhle citovaný Markétin příspěvek byl jen špatně pochopen a ještě to šlo si všechno, byť částečně anonymně, vyříkat. Protože mají všichni práva na názor, ale i na názor na názor, tak si ho už skoro všichni řekli a mohlo se jet dál. Práva, práva... vem to čert už.

Celou dobu se některé diskutující tvářily, že jejich výtky nepatří Markétě, ale ve čtvrtek přišel zvrat. Po rozjetí diskuze následující po tom jednom příspěvku, o kterém jsem přesvědčena, že kdyby byl pravdivý, byl by podepsaný, protože sebepravdivější příspěvky bez podpisu jsou bezcenné, jsem tušila, že je s blogem konec.
Ač jsem doufala v jiný, respektuju Markétino rozhodnutí.
Nerozumím tomu samému, co ona. Chápala bych ještě, kdyby se takhle někdo rozčílil třeba na Facebooku, kde příspěvky člověka bombardují bez toho, aby je člověk žádal (i když není nic snažšího než příspěvky od lidí, kteří vás rozčilují, vypnout, nemít v okruhu přátel ty, koho nechcete nebo takovýho člověka z "přátel" vyjmout), ale na blogu, který si musí každý aktivně vyhledat a především chtít ho vyhledat... tomu asi nerozumím.


Jsem dlouhodobě přesvědčená, že tohle všechno a respektování odlišných sebevíc poškozujících názorů patří k té svobodě, za kterou mnozí z nás bojují a můžeme to přijmout třeba jako to, co pro tu svobodu můžeme udělat. 
V dnešní době zahlcený informacema a názorama je zneužitelný už snad úplně všecko a není snadné si udržet zdravý rozum.

Některé zainteresované si možná budou myslet, že jejich "dobře míněné rady" padly na úrodnou půdu a že měly pravdu, ale myslím, že by si neměly tak fandit.

Marki, díky za všechno, pozdravuj rodinu a ahoj v lepších časech!

17 komentářů:

  1. Nechtěla jsem se k tomu vyjadřovat... Protože to je přesně voda na mlýn anonymů. Ale lidská zloba mě asi nikdy nepřestane udivovat. Markéta to napsala přesně. Snažím se vidět vše z té lepší stránky a proto přicházím k lidem s důvěrou. A bolí mě, že bylo ublížení mě blízkému člověku, jen díky pokrytectví a závisti. Je mi z toho opravdu smutno.

    OdpovědětVymazat
  2. Stejně jako Jana jsem nechtěla přilévat olej do ohně a přidávat se do diskuze u Markéty. Ale celou jsem ji přečetla a nebylo mi z toho lehko u srdce. Nejde tu přeci o právo na názor, které máme samozřejmě každý, ale o míru prosté ohleduplnosti, která nám, zřejmě jako společnosti, nepříjemně schází.
    S tím, co jsi napsala absolutně souhlasím...

    OdpovědětVymazat
  3. K Markétě jsem chodila tak ráda, každý den jsem poctivě nahlížela a radovala se z každého nového příspěvku...minulý týden jsem nechápavě civěla na komenty....a nechápu doteď....
    Dora

    OdpovědětVymazat
  4. Markétin blog jsem navštěvovala každý den.Dýchala z něj taková pohoda a vyváženost,nebo nevím jak to napsat,ale bylo mi vždycky po "návštěvě" u ní fajn(stejně jako u Vás). Ale bylo toho i na mě moc,tak se přiznám,že jsem se musela vyjádřit, protože mi to hlava nebrala proč to všechno....prosila jsem ony neznámé,aby na její blog tedy nechodily a nechaly nás, co to tam máme rády napokoji.Strhla se tak neuvěřitelná smršť, ale to už víte....Stále na to myslím, Markétu ani Vás neznám osobně, ale i přesto vás mám docela obyčejně ráda.Lada

    OdpovědětVymazat
  5. Já holky taky zpočátku jen četla a doufala, že nic nenapíšu. Vím, že s teroristy a anonymy se nevyjednává. U sebe jsem to tenkrát taky vyřešila ignorací, nevím, proč mi to prostě u Markéty nešlo stejně. Chtěla jsem se prostě aspoň pokusit napsat smířlivě na všechny strany, někteří lidi jsou prostě jiní a asi neví, že jsou jiní. Jak naivní to ode mě bylo. Jednu chvíli to vypadalo, že se situace uklidní a že si Markéta odpočne a za čas zase napíše. Bohužel ve čtvrtek už bylo jasný i mně, že asi ne. Do té doby jsem si psala jen poznámky pro sebe do šuplíku jako to dělám i s jinými tématy, protože už jsem viděla, že komentovat nemá cenu. No, to už je asi jedno :-(.

    OdpovědětVymazat
  6. Byla bych nesmírně ráda, kdybych jednou ze setrvačnosti zavítala na Markétin blog a tam viděla nový příspěvek, ale na druhou stranu ji plně chápu...Jak píše výše Lada, po návštěvě by mi bylo prostě a jednoduše fajn a milo...Mám radost, když vidím a čtu nové příspěvky u Jany G., tady, Rosi a samozřejmě spoustě dalších, které se virtuálně propojují...Jste pro mě velkou inspirací, a i když nikdy moc nekomentuju, tak velké díky posílám všem! :-)
    Dora

    OdpovědětVymazat
  7. Jo taky jsem Markéty blog "milovala" už proto že jsme stejně staré a tolik podobné! Mnohokrát se mi chtělo křičet na všechny ty anonymy. Kdo nemá čtyři děti neví, jak se láska a pozornost dělí na čtyři díly, kdo nemá devítiletou dceru neví jak se mění vztah matky s devítiletou slečnou, která je vlastně stále dítětem..... napadá mě jen: "Ať hodí kamenem kdo je bez viny".... Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Nenapsala bych to líp, souhlasím do posledního řádku.
    Blog Markéty mám ráda, když jsem to všechno přečetla byla jsem zděšená, byla to opravdu rána.
    Ale z dřívějších zkušeností vím, že s takovým větrným mlýnem ve virtuálním prosředí se strašně těžko bojuje, proto jsem odolala a komentář nepsala, jen tiše s hrůzou sledovala kam, až to došlo.
    Vám patří velký dík za odvahu se, kterou jste se to snažila všechno zavrátit, opravdu klobouk dolů. Tak jako smekám před všemi co dokáží s otevřeností jako Markéta psát blog, protože tato společnost ještě nedozrála na to, aby unesla takovou otevřenost schopných a úspěšných lidí, jakou můžeme obdivovat v zahraničí. Jsme toho svědky dnes a denně, šťastní a úspěšní jsou strašně podezřelý. U mateřských záležitostí to platí víc než jidne, všechny dobře ví, jak to dělat nejlíp a co je špatně u druhých.
    Markétě patří velký dík za to všechno čím obohatila naše dny....Maruška

    OdpovědětVymazat
  9. Zdeni, nemám co dodat. Napsala jsi to dobře. A Markétka určitě ví, že za ní stojíme!!! Není větší ubohost vyjadřovat se k něčemu, co vůbec nemůžou ty dotyčné soudit, anonymně...a jak píšeš, ještě víc nechápu, proč na blog chodí, když se jim to tak moc "nelíbí"...škoda jen, že to dohnaly až takhle daleko, že blog skončil :-( Je mi z toho smutnu, i za Market. :-(

    OdpovědětVymazat
  10. Zdeničko... mluvíš mi z duše, a to zcela...

    "Nikdy si na tohle nezvyknu, ale všímám si, že se tyhle věci dějí všude, kde je otevřenost, pozitivní smýšlení a důvěra.
    Tam, kde se nikdo očerňování nebrání a neoplácí stejnou měrou..."
    "Je tak osvobozující řešit jenom sebe a netrápit se ostatníma! A přesto to tak málo lidí dělá."

    Markétin blog jsem měla moc ráda a tu neskutečnou zlobu mi fakt hlava nebere.:-( Je mi z toho nanic...
    Pavla, ex spulubydla z Olomouce.

    OdpovědětVymazat
  11. Lidský život je putováním. K jakému cíli? Jak k tomuto cíli nalezneme cestu? Je to, jako kdybychom na plavbě po často temném a rozbouřeném moři dějin vzhlíželi ke hvězdám, aby nám ukazovaly cestu. Pravými souhvězdími našeho života jsou lidé, kteří dokázali správně žít, jsou nám světly, zářícími nadějí. Světlo samotné je jistě Ježíš Kristus, slunce, které vyšlo nad všemi temnotami dějin. Abychom tomuto světlu dospěli, potřebujeme i nám blízká světla - osoby, které světlo čerpají z Jeho světla a mohou tak poskytnout orientaci našemu putování. ...
    (Encyklika Spe Salvi Papeže Benedikta XVI.)

    Spousta slov už bylo řečeno. Je zbytečné neustále dokola omílat nepochopení nad lidmi, kteří Vás znají i "znají", ale přitom nic nepochopili a nejspíš jen ...závidí??? Nevím.
    Já bych jen chtěla Markétě, ale nejen jí, poděkovat. Nechci Vám připisovat příliš velký podíl na mém dospění (možná to přišlo s věkem), ale nemůžu Vám ho ani upřít. I díky Vám jsem tolik pochopila. Uvědomila jsem si sebe samu a upevnila jsem se v pohledu na svět a bytí. Troufám si říct, že jste Vy všechny posílily i mou Víru. Děkuju!
    Věřím, že kdyby blog pokračoval, mohl by mě zase kousek posunout v mé mysli. Ale i tak jsem Vám, Markéto, moc vděčná. Z poznání Vás budu čerpat ještě léta.

    Nenechte se užírat komentáři, Buďte pořád... Jste totiž fajn. :-)
    Jitka ♥

    P.S. Neciťte nepochopení, neboť "Vaši Pražané Vám rozumějí" a s těmi, kdo pochopit nechtějí se těžko dorozumívá.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc vám všem děkuju za každý váš komentář. Markéta si je taky určitě přečte. K

    OdpovědětVymazat
  13. Moc pěkný text! Nejabsurdnější mi na tom celém připadá věta "... ale to je můj (jiný) názor". Přeci ne všechno negativní, co řeknu, schovám pod označení "názor". Něco je zkrátka plivnutí, kopnutí a nic jiného. A hrozně se mi líbí, jak píšete, že v něčem by se dalo obecně souhlasit. Přesně tak, mohli, spíš mohly, si z toho možná mnohé odnést i něco k zamyšlení, ke změně. Ale názory anonymů bych z principu zkrátka nerozvíjela.

    OdpovědětVymazat
  14. Taky mi tohle hlava nebere !
    Kolik lidské zloby, závisti se v lidech najde !
    Jsem asi stále naivka, která věří v dobré lidi.
    Myslela jsem, že v blogosféře je to jiné, bohužel :-(
    Markétin blog byl pro mě velkou inspirací a jeden z prvních, který jsem začala číst .
    Dokonce se dá říct, že jsem se inspirovala ve svých letech třetím dítětem :-)
    Díky Markéto, díky i tobě Zdenko :-)


    OdpovědětVymazat
  15. A ja naň stále chodím...čítam si spätne, dookola... je ho veľká škoda..

    OdpovědětVymazat