čtvrtek 17. dubna 2014


Andulčina výzdoba a zvířectvo ze školky.
Ještě nedávno jsem o tom jen četla (že, Optimistko Baru :-) ) a už nás to dohnalo taky.
Zápis do klasický školky jsem jako "správná" matka propásla, protože mám za to, že byl loni v dubnu.
A když jsem se letos v březnu "probudila", bylo už po něm.
Zas až tak mi to nevadilo, protože jsem Anku zatím do školky stejně dávat nechtěla, navzdory neustálým poznámkám okolí:-), takže jsem byla vlastně docela ráda, že se to samo vyřešilo.
Jenže zvrat v jejím chování nastal docela radikální a já musím uznat, že dětský kolektiv prostě potřebuje, a to už akutně.
Tak jsme se byli podívat na předvelikonoční akci v lesní školce, kde nabírají děti pořád a díky výměnným službám nám bylo vyjito vstříc i finančně.
Učitelky moc fajn, milý, outdooračky, kytaračky, asi jako na táboře.
Dětí jen kolem dvanácti, takže prostředí téměř rodinný.
Jsou většinu dne za každýho počasí v lese.
A vaří jim zdravě, takže nemusí mít ani žádný stravovací omezení. 
Co víc si přát? Asi nic.
Přesto ...
Muž byl celou dobu takovej zamlklej a jak jsme vyšli ven, oba jsme se na sebe podívali a téměř jednohlasně vyhrkli, že ji nikam dávat nechcem.
Oběma nám bylo úzko, jako bychom šli do novýho kolektivu sami.
Oba jsme byli takový "cíťové" a úplně se nám ty pocity vrátily.

Od tý doby na to pořád myslím, vypukne to od května.
Končej nám prázdniny, začíná režim :-( :-).
Ale vím, že to potřebuje a že to je v daný situaci ta nejlepší péče, co může dostat.
Že jí já sama nemůžu nabídnout to, co bude mít tam.
Ale stejně ... ach jo!
:-)
---------------------------------------

... no a jinak asi naše jediná výzdoba s jarně - velikonoční tematikou :-).
Nemůžu si pomoct, ale ... když jsou Vánoce, jde to všechno samo. 
Jako před oslavou narozenin :-), baví mě vymýšlet přání, péct, vymýšlet překvápka, balit dárky, zdobit stůl ...
Na Velikonoce mám ale problém sama se sebou - ustát všechny pocity, ztišení sama sebe, velkopáteční depresi ze sebe sama a pak najednou "přepnutí" na radost ... 
... a když už to všechno zpracuju, nemám už moc síly na vejce, vyvařování, výzdobu, koledu ...
Každým rokem je to se mnou horší, ale budu se teda do budoucna snažit, kvůli dětem, fakt! :-) .

Díky za všechna milá přání! Naše snad ještě nějaké, bohužel už jen tady ... časem, když se zadaří ... děkuji za pochopení. 
A hezké prožití přeju!

9 komentářů:

  1. Tak to držím palce, ať to ustojíe bez emočních propadů! :-) Věřím, že hůř než já na tom nebudete ;-)
    Ale teď už je Maty spokojený, dokonce přinesl první výtvory, tak máme čím ty Velikonoce "ozdobit" :-)
    A i když ti naprosto rozumím a dávat rady mi vzhledem k tomu jak jsem to sama nesla těžce asi nepřísluší, řekla bych, že jakmile si to člověk sám v sobě srovná a skutečně zvnitřní pocit, že je to pro dítko to nejlepší, tak je téměř vyhráno :-) A taková školka jako je ta vaše, to je určitě to nejlepší! :-)
    Myslím na vás :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak znovu... Musím vyzkoušet, co všechna ty tlačítka znamenají :-D
    Utíká to..... Anička už půjde do školky. Zas nová etapa života...... je to krásny. A těch spousta výrobků co donese, to určitě oceníš :-)

    OdpovědětVymazat
  3. ahoj Káťo, sama jsem svou školku nenáviděla, dělala jsem scény každé druhé ráno, že už tam nepůjdu. Honzu jsem dávala do školky s úzkostí, že to bude podobné, a bylo docela těžké to nedat najevo. A přestože je "jenom" v obyčejné státní školce, je tam fakt rád, a když je nemocný dýl než dva dny, fňuká, že už by tam šel. Vaše školka vypadá podle popisu jako inspirativní zařízení a myslím, že si tam A. dojde na svoje.. jsou věci, ve kterých prostě rodiče nemůžou nahradit jiné děti. Takže věřím, že to bude fajn. h.
    P.S.: a nejlepší pocit je, když už si člověk odpoledne pro to dítě jde. to se na něj totiž bláznivě a upřímně těší :)

    OdpovědětVymazat
  4. Školka zní skvěle, ale úplně si umím představit vaše pocity... Ať to jde co nejvíc hladce a doufám, že se tam Aničce bude líbit! U nás v okolí zatím není žádná, které bych byla ochotná B. svěřit, tak jsem zvědavá, jak se to pak vyvrbí...

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za podporu! když... já to všechno rozumově vím... :-) Nikdy jsme z holek nechtěli mít ofukované květinky a tohle je jen pro jejich dobro. Prostředí a vybavení... trochu svérázné (starý byt po školníkovi), ale obdivuju ty holky, jak to tam vydupaly ze země a samy jim vaří a tak všechno... Jen mi to trochu dýl trvá. Mně každá změna trvá hrozně dlouho. A potřebovala jsem to slyšet z více stran.. díky!

    OdpovědětVymazat
  6. ahojek, u nás to stejné..........na zápis jdem letos v květnu :-) aspoň u nás je zápis v květnu, ale jdem tam, aby se jako neřeklo, pořád se nás všichni ptají, jestli už Baru chodí do školky, má už přece tři! nechce se mi ji tam dávat...tak uvidíme, jestli ji vůbec vezmou....ale minimálně příští rok, by asi do školky šla, nejpozději rok před školou :-) Doma pořád říká, že tam chce...ale myslím si, že ze začátku to bude těžké pro každého z nás.....Pokud se nám zadaří mimi, ta kdo školky ještě nepůjde, bylo by jí to i mně určitě líto, že není s námi.....a jelikož máme kousek i školku, kde berou pořád a kde může chodit třeba jen pár dnů a hodin v týdnu (sice je to dvakrát dražší než klas. školka), tak i to je možnost... Radostné dny!

    OdpovědětVymazat
  7. Se svými pocity to mám hodně podobně, Zdeni, i když jsme rozhodnutí Vojtu už do školky dát (zápis máme v květnu), protože se občas doma ne jako úplně nudí, ale trochu asi ano, ještě když se mu nemůžu už věnovat úplně naplno...mám z toho strach, ale věřím, že to zvládne nebo teda spíš my všichni, začátky určitě nebudou jednouché! Jeho chování se mění každým týdnem a někdy už fakt nevím...jinak lesní školka zní senzačně, ale žádnou tu poblíž bohužel nemáme :-( Nebo o ní aspoň nevím. Tak přejeme Aničce dobré zvykání a vám pevné nervy!

    A Velikonoce? To ani nemusím komentovat. Všechno u mě každým rokem upadá, letos jsem nezvládla ani zdobení vajíček, asi po deseti letech :-( Ale za rok musím, hlavně kvůli dětem! Letos to zachránilo aspoň čokoládový vajíčko (pro Vojtu) :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Čo sa týka veľkonočného zdobenia, tiež každým rokom viac a viac nestíham. V pôstnej dobe sa sústreďujem na to duchovné a akosi ma ani napriek rastúcej zdobiacej aktivite na ostatných blogoch vôbec neláka pridať sa k davu a chystať "veselé jarné ozdôbky". Až potom niekedy v nedeľu (občas už na Zelený štvrtok) si spomeniem, že ešte nemám nič nachystané a začnem zhľadúvať nejaký materiál, aby som po nociach stihla vyrobiť aj čosi vonkajšie, čo nám bude doma sprítomňovať tú veľkonočnú radosť... Našťastie sa dajú dekorácie väčšinou recyklovať = používať každý rok tie isté. :) Výzdobu vyťahujeme až v nedeľu. Ale potom sa inšpirácia zväčša rozbehne, často dorábam ešte po celú oktávu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, a škôlka... Spomínam si, ako som každé odlúčenie "malého" oplakala. Začiatok škôlkovej dochádzky, prvá cesta do školy v prírode... dokonca prvých pár krokov od mamy na parkovisku, keď sa vybral skúmať svet. :) - Vždy som sa snažila statočne držať, ale potom som doma preplakala celý deň. Hoci som vedela, že je v dobrých rukách a verila som, že spokojný... ale to pretŕhanie materských pút skrátka bolí. :)

      Vymazat