Katorovo

Z chalupy rodičů už velké posezónní stěhování proběhlo, ale stejně tam pořád utíkáme. 

Od doby, kdy nám táta udělal jen náš podkrovní pokojíček, jsem vděčná za každou tam strávenou volnou chvíli.

I když je tam všechno složitější - vaření, nakládání s odpady, vodou... je mi vždycky při odjezdu smutno.

Podle mamky je to dědičné :-).

Spousta lidí, hlavně návštěv, říká, co všechno by tam předělali a změnili.

Ale v době, která lidi nutí být pořád s něčím nespokojení a měnit jak na běžícím pásu auta, nábytek, domovy i partnery, 
mě moc UKLIDŇUJE, že se tu zastavil čas. 
Že se něco za celý můj život skoro nezměnilo.

Dům pamatuje celníky, německé podnájemníky, z doby komunismu dokonce dětské zdravotní středisko.

A stejně bych chtěla vidět, jak budou za sto let vypadat a hlavně fungovat některé domy, co se staví dnes.