... táta si žil svůj diskopříběh za velkou louží ... projel celou Kanadu a USA a denně nám zahltil telefon videi a fotkami ...
... zatímco proběhlo další "Habemus Papam!"
Byla sranda pozorovat, jak těsně po vyhlášení jeho jména nikdo
nevěděl, co je zač a "na které je straně", a poté, co začali všichni
spekulovat a předhánět se ve svých domněnkách, bylo krásně vidět, jak moc spoléháme na vlastní rozumnost. (Přísloví 3, 5)
Jsem ráda, že jsem byla na modlitbách jak za Františkovu duši, tak za nového papa, a že občas zavnímám nějaký záblesk (kterej stejně nemůžu sdílet, protože jsem konstantně za blázna).
Květen byl ve znamení inspekce.
A to inspekce na podnět.
Museli jsme se obhajovat, že náš koncept pro nadané děti není sociálně nespravedlivý.
Takže spousta papírů a příprav.
Do toho jsem s Vaškem připravovala "Taizé zátiší" na Noc kostelů.
... a hned po ní kytky na farní festival, na který se sjelo celý naše velkoměsto a přilehlé okolí.
Pavla byla odjetá, takže jsem měla docela bobky, ale nějak se stalo.
... a hned potom to přišlo.
Nikdy jsem to živě nezažila - buď jsem byla na mateřské nebo měla inspekci online z bezpečí monitoru (a ještě rozmazlená skvělým hodnocením).
Takže jsem docela čuměla na ten fičák a atmosféra všudypřítomného strachu mě ochromovala.
A stále nechápu, že jeden člověk může zavařit dalším 25 školám se stejným konceptem, protože se mu prostě chce.
Šla jsem na řadu hned v pondělí.
Měla jsem připravený vymazlený hodiny (nejen) s brainroty (u nás ve třídě mánie), ale pan šéfinspektor chtěl vidět zrovna pracovky. A vůbec chodili na samý slabší hodiny, když někdo nabídl vymazlený projekt, nešli tam.
V reflexi mě zkoušel z rozdílů mezi výtvarkou a pracovkama, přitvrdil by prý v kritériích, který jsem nastavila, ale nevím, jak jinak bych to mezi těma levorukýma einsteinama udělala.
Vyráběli jsme mozkovou čepici, protože lidský tělo.
Myslela jsem, že si oddechnu, ale jedeme dál v krasojízdě - rozdělování prvňáků...
 |
| recyklace po týdnu |
 |
| a hra světel v týdnu... |
Ne že bych si myslela, že moje kytky jsou něco extra, že je potřeba je fotit, jen si je chci uchovat na památku, spolu s tou radostí, která mě tím naplňuje.
Deset vzácných minut na výletě, kdy si zbrojnoši vzali děti a nás poslali na kafe.
**************
... pak totální úlet na jedné duchovní akci, průšvihy školní, minulý týden škola v přírodě, čeká uzavírání roku, stěhování, rozlučky, .... to vše za částku na několik větších nákupů :-) :-) :-).
Tak asi tak od nás.
Jo a všechny děti se nám podařilo nacpat pod jednu vzdělávací střechu.
Pod tu pravou. Uff.
