Postní
placka, se kterou se naši největší borci z modlitební skupiny postí za
mír - 3 placky denně a k tomu ovoce, zelenina, houby, fazole, nic víc
(vypadalo to jednoduše, ale opak je pravdou).
Nenapadlo by mě, že by tahle forma mohla fungovat, ale funguje, prostě jen voda, mouka (špalda a pohanka) a sůl v konzistenci palačinkového těsta, do toho semena dle chuti, já dala lněná a chia.
Péct na pánvi vytřené olejem.
Tak mě to nadchlo, že je upeču místo maces na seder, a nebudu mít nikde nepořádek :-).
Zpočátku
jsem se pár týdnů držela a v rámci svých možností se jakžtakž pokoušela
držet krok s ostatními, s mírnými obměnami, protože v největší pracovní
"sezoně" jsem často odkázaná na to, co mi kdo předloží :-).
Když
jsem pak na setkání viděla, že placka je placka a chleba je chleba, tak
jsem se vzhledem k rodové nátuře (nevymlouvej se Kateřino!) kousla a se
vším sekla (přitom kdybych vydržela, mohlo být vše cajk).
Zkusila jsem placky doma, akorát jsem byla schopná sežrat tři najednou, abych se zasytila.
Podlehla
jsem dojmu, že moje snahy nejsou dost dobrý, přitom jsem asi fakt
slyšela dobře, že já se postu v téhle formě účastnit nemám, a zase se
nechala nachytat - vzdala jsem půst celý a už jsem zase chtěla napsat do
skupiny, že končím, protože to prostě nedávám, jak svoji rodinu
terorizuju postníma náladama, chytají mě vlčí hlady, protože mám fakt
velký výdej, a svýma výkyvama si zadělávám na problém.
Jenže ono to bylo ještě trochu jinak.
O víkendu nám Ranhojič dával zpětnou vazbu, jak na tom jsme, kvůli větší evangelizační akci, která se má konat v červnu.
Překvapila
mě (na moje poměry) docela vysoce vyrovnaná hladina různých obdarování, kterými bych
mohla lidem sloužit (třeba i dary, které
nepoužívám).
Jenže k čemu to, když jsem se propadla v oblasti "chci se měnit" téměř na chvost.
Dlouho jsem si říkala, že to je asi tím mým mizerným půstem, ale v neděli mi z Písma přišla poměrně jasná odpověď:
Odpusť svému bližnímu, pokud ti ukřivdil,
až ty budeš jednou prosit, budou i tobě hříchy odpuštěny.
Když se člověk na člověka hněvá, může hledat uzdravení u Hospodina?
Au.
Tak
jsem musela znova přezkoumat svoje širší rodinné vztahy a protože je to citlivé, dávám si pár zápisků na toto téma jen k sobě.
No, mám co dělat a na čem pracovat, protože sama cítím, že by jakákoli moje modlitba teď nebyla fér, tak snad to do června stihnu.
A cheesecake Emoušovi k svátku. Dávám si ho sem jen kvůli tomu příběhu, co se k němu pojí...
Dubajskou navrchu jsem totiž dostala za modlitbu za uzdravení a fakt jsem neměla v úmyslu si ji vzít - to přece nejde!
Ale tohle téma je taky citlivé a proto taky bude jen na uzavřeném.
Pokojné prožití Velikonoc!
