Že je náš starověký Sharan na rozsypání, jsme věděli dlouho.
Ale pořád jsme si tak doufali, že jakmile se vrátím do práce na plnej úvazek, došetřím během jednoho- dvou let tolik, abysme si mohli koupit spolehlivý auto bez půjček.
No tak člověk míní... :-)
V červnu jsme zjistili, že auto "jede jen na tři válce". Mechanik pravil, že to budou špatný vstřiky.
Nový vstřiky cca 50 tis., plus k tomu další opravy, který necháváme "na někdy", třeba mně už asi dva roky nejde otevřít okýnko u spolujezdce, a někdy (neznámá příčina, většinou když uháníme do práce na poslední chvíli) mi nejdou ani otevřít dveře, takže to řešíme tak, že jako spolujezdec se ze zadní sedačky vsouká Andul a já jezdím s holkama vzadu.
Drobnější věci ani nezmiňuju, plus práce a tak.
Byli jsme se Sharanem, jehož máme stejně dlouho jako Emču :-), 12 let, spokojení, je to držák, snadno opravitelný, taky jsme s ním zažili mnohé - i když jsem nečekala, že náš kros lurdskými bažinami bude bez následků... uvažovali jsme chvíli o Volkswagen transporter, ale na běžný ježdění asi takovou velikost nepotřebujeme, navíc už není v přírodě tak nenápadný a je to i vyšší "šarže" na dálnicích.
Ovšem nové verze Sharanu se drahému zdají málo prostorné a ostatní auta v naší cenový relaci mají blbý motory, tak jsme došli do fáze, že jsme nevěděli, co za auto si koupit a taky co bude s naší vestavbou.
Je fakt, že auto nám už několik měsíců při startování vydává zvuky jako traktor, o dýmu ani nemluvím, ani se mi nechtělo plánovat dovolenou, když to vypadá, že někde zůstanem viset, a samozřejmě řidič s ním odmítl vyjet.
Jenže když ho rozmontoval jediný mechanik, který měl čas a přišel zrovna za Lukorem kvůli zakázce, ukázalo se, že kromě vstřiků odešel i motor do věčných lovišť - tudíž by opravy byly jednak nákladný, tak bohužel i nejistý nejen v poměru cena:výkon.
Minulé úterý jsme se dověděli, že auto je na odpis a v pátek večer jsme měli být na konferenci Nové svitanie na Slovensku, kterou jsme měli zaplacenou od jara (jo a ještě hlásili po dobu celé konference zimu, deště až povodně).
Přišel na mě stav asi jako v bahenní kaluži před Lurdami, kdy jsem odmítla přijmout, že by to byl průšvih, to se prostě nějak vyřeší.
Otravovaly mě myšlenky typu ... a opravdu potřebujete auto? - Doma jste auto taky neměli... - Opravdu Ti přijde dobrej nápad se teď zadlužit? - Tak a teď máte s dovolenkama utrum! (není čas pustit i je?) - Ste teď prostě socky, tak na co si to hrajete, se s tim smiř. - Přece by ses nestarala o materiální statky! - To bude teda uspěchanej výběr... nouzovka, co? - Duchovní dary a uzdravení máš, tak co bys jako ještě chtěla?! - Na pomoc s přízemníma věcma zapomeň!
A vyjíždělo mi v hlavě spousta situací, kdy jsem si něco přála, ale přála jsem si to já, a protože jsem si to vynutila, později jsem třeba zjistila i to, že to tak nutné nebylo.
Dokonce mě bombardovaly i takový vlezlý myšlenky, jako jsi ve službě, tak máš bejt chudá, ne? apod.
Zároveň jsem si nebyla vědoma, že bych se posledních pár let nějak zasekávala na materiálních věcech - spíš naopak, takže jsem začala tušit, odkud vítr fouká.
Ne vždycky jsou některý "svatý" myšlenky shora. Tak jsem si tak říkala: Pane, máme mít právě teď nový auto?
Slyším: Povede to k mojí slávě a ke mně?
Odpovídám: Jo, jasně, vždyť víš, jak to máme.
Slyším: Tak bude.
Textu z Písma jsem moc nerozuměla (otevřela jsem na 13. kap. Jeremiáše: Toto mi řekl Hospodin: „Jdi si koupit lněný pás...") - zmátlo mě, že tam jsou slova o koupi, na druhou stranu text pokračoval docela pesimisticky, tak jsem si nebyla jistá, jestli to chápu správně.
"Pás" ale ve mně evokoval bezpečnostní pás, potažmo bezpečnost a je fakt, že bezpečný naše auto už docela dlouhou dobu fakt není.
Drahý se ponořil do vod autoprodeje a vyhlédl nám Volkswagen Caddy Maxi, který byl jednou z možných variant, bohužel jediný z těch, co nám vyhovoval, se nacházel až ve Zlíně a mechanik, který by s ním jel, by mohl nejdřív za týden, taky to byla maximální částka, kterou jsme byli ochotni dát.
Druhý přicházel do úvahy Citroen Berlingo, který prodával někdo ve vedlejší vesnici.
Vypadal jak papamobil :-), ale byl levnější a měl nějaký vychytávky, jako šikovný sbalení sedadel tak, že je mnohem víc místa na spaní.
Takže blesková orientace ve světě půjček, zalarmovali jsme naši finanční poradkyni, a při tý příležitosti jsem zjistila, že investiční spoření, na který celý léta hudruju k čemu mi to jako je, mi vygenerovalo pěkných pár tisíc navíc.
Do toho se rozhodli přispět Lukyho rodiče a na účtě jsme měli taky peníze od mamky, která se loni rozhodla podělit děti svými úspory (prý abyste se po mojí smrti nehádali ... ), takže to bylo něco na moji "hrdost", protože jsem na ně nechtěla z principu sahat, ale hodlám je zase zpátky dospořit :-).
Berlingo bychom teda mohli koupit i bez půjčky.
Ve středu se jel na něj drahý podívat s mechanikem a zjistil, že tenhle papamobil fakt není dobrý auto (z mnoha důvodů).
Já mezitím cítila, že se tím nemáme moc nechat pohltit, že nemáme spěchat a že se máme uklidnit (se snadno řekne).
Chtěla jsem psát, ale cítila jsem, že se mám věnovat obvyklým činnostem, modlit se, jít na středeční modlitby a růženec, udělat kytky, aby byly na adoraci pěkný.
Takový jako "ty mě uctívej jako obvykle a já všechno zařídím".
 |
| středeční verš dne docela sedl |
Jela jsem na kytky a do toho mi volal Luky, že to auto ve vedlejší vesnici je hrozný, a že mechanik radí ihned dát ruce pryč.
Z pole jsem jela rovnou do kostela, kde jsem v klidu udělala výzdobu, a když jsem měla hotovo, volal mi znovu.
Našel skoro nový auto, u Prahy, skoro za půl míče.
Říkám na to, že by měl hodit zpátečku, že na takový částce jsme se nedomluvili, a že už to moc hrotí a pohlcuje ho to, že nepotřebujeme nakupovat něco za každou cenu.
Začal mírně vyšilovat, že teda ale nepojedeme na dovolenou, ani na konferenci.
Odpovídám na to no, tak prostě nepojedeme.
Před odchodem jsem si normálně klekla před oltář a říkám (nahlas, což běžně nedělám, natož v prázdným kostele): Jestli pro nás máš nějaký auto, tak to budeš asi muset zařídit Ty...
Odpoledne mě doma konečně chytl ten správnej drajv, kterej musím mít, když vejdu uklízet do dětskýho pokoje. Provedla jsem během hodiny druhou část deratizace a debordelizace - prostě když je na to správná chvíle, jde to hned a bleskově je hotovo, ne když jedu na sílu (teorie by mi šla).
K psaní jsem se nedostala, ale zvládla jsem jiný věci.
Vyrazila jsem na adoraci, na mši a růženec, po něm měl Vašek ještě čas na zpověď, hurá.
Vyklidněná a v odevzdanosti s postojem nevím, jak to všechno bude, ani jak se dostanem na konferenci, ale nějak se staň jsem s Luckou večer dorazila domů na čaj a už podle tónu pozdravu jsem poznala, že je něco jinak.
A bylo. Během tří hodin, co jsem byla v kostele, Luky koupil auto a všechno zařídil.
Říkal mi, že ten den od rána mnohokrát slyšel: Nech to na odbornících.
Nechápal, co to znamená, tak pořád hledal, ale znamenalo to doslovně toto:
Mechanik objevil v jednom našem autoprodeji cestou domů auto, který sháníme.
Citroen Berlingo, který měl všechny vlastnosti, který potřebujeme (úplněsklopné sedačky - takže větší spací komfort, otvíratelná zadní okna, která Caddy neměl, kompatibilita s naší vestavbou, chytré a větší úložné prostory, neutrální barva, málo najetých kilometrů, přestože ročník 2019, záruka, přijatelná středová cena, klimatizace - och! a další technický vychytávky, který pro mě nejsou důležitý).
Volal Lukorovi, ať se tam přijede honem (na kole) podívat, že to je auto, který by si sám koupil, čisťounký výfuk, dokonale servisovaný, po prvním majiteli.
Auto bylo ještě zabahněný od nějakýho nářadí a zachlupatěný od psa, prostě čerstvý kus.
Prodejce řekl Lukorovi, že až ho vyčistí, zvedne to jeho cenu o dvacet tisíc, ale jestli složí zálohu, bude mít čištění v ceně.
Takže složil.
Půjčku jsme si vzali, ale takovou, aby pokryla nedostatek prostředků na účtě, než nám dojdou odevšad peníze a pak ji hned splatíme.
Prostě zázraky na počkání, nemožné do tří dnů.
Už poněkolikátý jsem se přesvědčila v mezních situacích, že když se přestanu prosazovat, psychovat a vytrvám v Jeho chvále a udržím pozornost na Něj, tak ON prostě koná a dává víc, než očekávám.
Jo a zpětně si tak uvědomuju, že tohle se všechno stalo poté, co jsem si posledních pár měsíců myslela, že nemám dost peněz, abych mohla platit plné desátky (dobrovolné, prsimvás ;-) ), tak jsem to trochu šulila - ale nakonec jsem se slovy nějak bude na začátku prázdnin mávla rukou a všechno dorovnala, rozeslala peníze oblíbeným organizacím. Takže asi nějaká chyba Matrixu, protože najednou se vše seskládalo úplně jinak.
Víc asi nemám slov, jen velký DÍKY.
 |
| První jízda: poděkovat na stejný místo, kde jsme před 48 h prosili... |
P.S. Po první projížďce jsem se cítila úplně nepatřičně, prostě trhan (rodová úchylka typu tohle si nezasloužím :-) ) a taky jsem jak blázen oplakala jak Sharana, tak (ne)komunikaci ze strany části rodiny, a celkově se zase cítila "jak na hotelu".
Na konferenci jsme se ale s šedým korábem sžili docela rychle - zaprasili ho a hned se v něm cítili víc jako doma :-).
V jedný přednášce o DS si P. Dušan Lukáč dělal srandu, že manželka jeho kamaráda v bibli najde i to, že si má koupit novou pračku :-) :-) :-) a pak sdílel svou zkušenost, jak si přál ojetou felcku a dostal ji, načež řešil, jestli si neměl přát něco lepšího.
Byl to podobný příběh, jak přes kopírák.
Taky jsem si uvědomila, že jak mi bylo úplně jedno, co za auto Lukor přiveze, že bych ho asi nevybrala a nenamyslela líp.
Jak hezkou vnější barvu, tak mentolové doplňky v interiéru, to prostě nevymyslíš, navíc vypadá skoro jako nové.
Vzpomněla jsem si na zkušenosti starších o prosebné modlitbě, jak kolikrát dáváme Bohu hranice tím, jak ho prosíme o příliš konkrétní věci, tak jsem ráda, že jsem si nic nepřála, jen pojízdný auto :-) ♥.
P.S.2 Počasí nakonec bylo podobný tomu loňskýmu, teplíčko a jen jedna přeháňka, to když se v rámci modlitby za vylití DS zpívalo "sešli dážď" :-) :-) :-) ...
A jak to dopadlo se Sharanem, jsem ještě dopsala v dalším příspěvku.
