Před Vánoci jeden tejden

Vánoční setkání u Ranhojiče.

Koncem adventu jsme zpytovali svědomí, porušili naši asocialitu a zašli do Světelnýho parku na zámek.
Nešli bychom asi, kdybysme neměli lístky od Lukora z práce a ne náhodou.
Bylo by to i docela pěkný, kdyby tam nebyly ty davy.

Jedna křehká pro Áju na poslední cestu ♥. Traviny z poutního místa v Kokešově.

Děkujeme za všechno ♥.

První a poslední roráty - že jsem byla doma a už téměř zdravá.

Roráty za oběti.
Jak vyvažovat pocit šoku a soustrast s pozůstalými s nenasáváním smutku a strachu do sebe, protože to je to, co ten, kdo vedl toho nešťastníka, chtěl a o co mu šlo... ještě navíc teď, před takovým svátkem?
No, jsem vděčná za svoje modlitební "povinnosti" víc než dřív.

Novináře, který strhl na sebe střelbu, znám z dětství. Začínal v mým rodišti na městské televizi.

Pepinek jede na Vánoce k babi ♥. To by bylo, aby to bylo jen tak.

Kofilák pro ne/abstinující

... třeba se bude ještě hodit na nějakou abstinentskou návštěvu ;-), protože do pěti minut je hotovo.

Měla jsem chuť na něco jako vaječňák, ale jak to udělat, když (ještě stále) nepiju?
(Uff, doposud mi to bylo jedno, ale od té doby, co Luke nosí domů skvělá vánoční vína od partnerů, je vytrvale uklízím z dosahu...)
Inspiroval mě Fero, ale udělala jsem likér podle toho, co jsem měla doma, co nejšetrněji a podle toho, co máme rádi.
Smetanu jsem dala, protože jsem se bála, že to bude mít rostlinnou pachuť, ale to je jediná živočišná složka.

Vejce ani cukr jsem nepřidávala, vše je dost sladké díky kondenzovanému mléku a vejce jsem nechtěla riskovat.

KOFILÁK 

nealko verze, ale Lukorovi jsem doplnila dobrým rumem v poměru 1(rum) : 2(Kofilák)
Na cca 0,7 l:
4 tyčinky Kofila
1 smetana ke šlehání (když se dá rostlinná, je to skoro vegan)
1 kokosové kondenzované mléko (ale lze dát normální Salko)
1 plechovka od kondenzovaného mléka ovesného nebo jiného mléka
1 hrnek ovesného koncentrátu k výrobě ovesného mléka z DM (je hustší a sladší, ale lze dát o to více mléka nebo smetany)
půl minilahvičky (nebo podle chuti) rumového aroma (Dr. Oetker)
kousek vanilkového lusku.

Dál je to primitivní - Kofily jsem rozpustila ve smetaně (ve vodní lázni) a směs nechala vychladnout.Smíchala jsem ji se všemi dalšími igrediencemi a chvíli šlehala (z lusku jsem vyškrábla semínka do likéru a nakrájela ho na úzké proužky na dno lahví).
Stočit a uložit do lednice, hotovo.

(ne)adventně

Byli jsme za Pepinkem, než byl zpět na JIP, a Luke kmotřil ve Vydří.

Sníh přišel i do nížiny, až se stromy prohýbaly.

Kochala jsem se, najednou zase nebylo vidět do sousedních oken.

Jenom ty dutiny kdyby chtěly snášet teploty pod nulou...

 

Tohle by to možná spravilo (bohužel jsem nezvládla dohledat, kde jsem obrázek na FB jako recesi, co si přeju k Vánocům, stáhla):

 

... od první adventní neděle jsem kostelní květinářka už ofiko :-).
V létě jsem vázala svoje luční kytice do krokusového džbánku, teď dělám kytky do flower konvičky od Soni. Napoprvé jsem se docela zapotila :-).

Věnec ještě před kauzou.

V posteli jsem pak rezignovaně přemítala, že nemám nic na Vánoce, jakmile ale po týdenním kurýrování (vystřídali jsme se nakonec skoro  všichni) zavoněly perníky, bylo všechno jinak. Já mám všechno přes ty vůně, no.

A tohle vypadá spíš na jaro, ale kromě jiného jsem začala klíčit i hrášek.
Je výbornej, ale dost to trvá, takže příště bez síta jen na vatě. 

K sobě si dávám i pár osobních fotek.

Ozdoby z domácí samotvrdnoucí hmoty

podle Srdce z jeřabin.

 

Původně jsem potřebovala jen děti zabavit, ale docela mě to chytlo a navyráběla jsem z dvojité dávky ozdoby jako drobné dárky na různé sešlosti a na spolčo.
A zdobení se mi tak líbilo, že jsem ho od autorky (s)prostě okopčila.
Recept je pod odkazem (zjistila jsem, že je dost profláklý :-) ): hrnek jedlé sody, půl hrnku škrobu a 3/4 hrnku vody rozmíchat v pánvi a mírně zahřívat, dokud se nezačne přilepovat, nechat vychladnout zabalené v pečicím papíru. Za sebe bych dodala, že je třeba hlídat chladnutí, aby "těsto" nebylo v papíru moc dlouho poté, co vychladne, protože se začne na povrchu tvořit krusta a špatně se pak válí.
Druhý den jsem ozdoby stejně radši dosušila v troubě, prostě naše ledárna :-).
Akrylovou fixu jsem u nás nesehnala (musím mít všechno hned, že), takže jsem kreslila tenkou lihovkou.

Dárek

od dětí a rodičů, kterej jsem dostala při odchodu na mateřskou a čerpala ho minulej víkend.

Protože to bylo pro mě citlivý, více jen u mě.

Pomazánka z pečené dýně a mrkve s mandlemi

kterou vymyslela Karel (díky!).

Jedna z mála pomazánek, kterou jedí opravdu všichni a která mě během omezování masa fakt zasytí.
Chodím si ji mazat i na slané krekry :-).
Poměr pouze přibližný.

POMAZÁNKA Z PEČENÉ DÝNĚ A MRKVE S MANDLEMI
- půl menší dýně hokkaido nakrájené na větší kostky, upečené s kapkou oleje, solí a pepřem doměkka
- dvě střední mrkve pokrájené na kousky, upečené společně s dýní
1 větší vařené vejce
1 větší hrst pomletých mandlí nebo jiných ořechů, semínek apod.
sůl, pepř, sušený česnek a sušená paprika podle chuti
velká lžíce ovčího jogurtu a přibližně stejné množství majonézy (jedině Poličanka, však víte, ale jde to i bez ní :-) )
několik lžic olivového oleje k lepšímu mixování

Z konferenc

podrobnější verzi jsem dala k sobě.

Celý záznam (přednášky, promluvy a workshopy) z Konference Poslaný v Kroměříži TADY.

 

Sobota v bodech:

Po příjezdu na poslední chvíli (zase klacky pod nohy) zjišťuju, že jsem si zvolila stejné workshopy jako většina lidí od nás ze skupiny. Po oba dny jsem nezávisle na ostatních dělala podobné věci jako ostatní ve stejný čas.

- Skvělá úvodní mše a po ní úvodní slovo od Michelle Moran - ta její nakažlivá energičnost!
Slovo pro ČR: Ezechiel, začátek 37. kapitoly, podobenství o suchých kostech (zajímavý je, že jsem pak viděla na ten samý text ještě jiné proroctví pro ČR, takže shoda několika "proroků").
Silná modlitba v jazyku (zimomriavky :-) ).

- Před obědem - zpověď u P. Petra Bulvase, vedený, síla, vše zaklaplo.
Nakonec "ještě bych se chtěl omluvit za nás kněze, jak se občas chováme"... "ale já mám všechny ráda" ... "Ale já vím, proč to říkám a nechci, abyste to komentovala, omlouvám se vám a děkuju"

 ♥

po obědě Gaučtalk
- všechny zúčastněné válcoval jistý chlapík, nad kterým jsme óchali spolu s Ranhojičem.
Později jsme zjistili, že se jmenuje Matej Kurbel a je ze slovenského společenství Ezechiel a že mají na youtube celý cyklus přednášek škola Ezechiel.
Teda nemám to ještě zdaleka poslechlé, ale po několika jeho přednáškách jsem nadšená.
Luke pak zjistil, že má kromě workshopu u O. Koukala o Duchovním boji vybraný workshop právě s ním.
Ranhojič mě varoval před plošným doporučováním, člověk by si měl něco prožít předtím, než některé věci slyší, aby byl schopen je pochopit tak, jak je autor myslel, takže "nedoporučuju" :-), ale líbí se mi moc, jak hoří a zapaluje, jeho radost je tak nakažlivá, ale zároveň se nepodbízí a neslevuje z ideálu. Nějak tak bych to chtěla někdy dělat :-). 

Moc se mi líbí i jeho přednášky na youtube - ať už o manželství (mají s Jhoanou 4 děti) nebo mi přijde hodně zásadní tato.

V Gaučtalku zmínil pojem "duchovní obezita" - týká se lidí, kteří všude jezdí, všude všechno slyšeli, všude z druhých čerpají, ale dokud jen čerpáme, nejsme duchovně dospělí.
Duchovní dospělost znamená, že musím i dávat (ale ne ze sebe!).
Hořící keř na poušti (2. Mojžíšova 3) Mojžíše zaujal ne proto, že hořel, což bylo na poušti běžné, ale proto, že ho oheň nestrávil a neshořel, tak bychom měli fungovat i my (a k tomu potřebujeme osobní modlitbu - kdo není v modlitbě alespoň hodinu denně, což je naprosto basic - úplné minimum, neustojí to)
"Skrze děti (aktivita na chválách  x   realita doma) mi Bůh ukazuje, jak ještě potřebuji růst"

  - Chválový workshop s Máriou Škovierovou

- spojení "chválový typ" :-)
- chvály se dějí jen kvůli tomu, že ON JE TOHO HODEN, ne jako nabušený večer nebo evangelizační večer, i když to tak může vypadat

VŠE JEN PRO NĚJ - vypadá jednoduše, ale bohužel je doba "co mi to dá", tedy něco za něco.
Bůh brán nako wellness produkt k bio snídani, cvičení a životnímu stylu, protože přece "něco potřebuju".
Chvály jsou jako protiváha k tomuto všemu, přestávám se zaobírat sám sebou a jen chválím a "mrhám", plýtvám vším, co mám a nemá mi to kdo vrátit - talentem, schopnostmi, nejlepším časem, a nečekám nic nazpět - pak se teprve začínají dít věci a hýbe se světem.

Chvály jsou většinou i životní styl, žijou se i jinde než v kostele (nachystám něco pro ostatní a nečekám nic nazpět nebo přirozeně vyslovím To je krásnej západ slunce, jsi tak velký...), 

-  označení JEDNO SRDCE : všechny složky života mají být v jednotě, to znamená, že nefunguju tak, že po chválách doma mluvím jak kanál, mrhám čas na mobilu a čekováním FB...

- nehledat (hudební) dokonalost! Což se občas děje.
- chvály jako mocná zbraň! = stačí kolikrát obyčejná upřímně zazpívaná písnička Vyvyšuji Tebe Pane zazpívaná ve 3 lidech a hned se všude nashromáždí andělé a druhej končí a musí jít... (vlajka = meč). Válečný stav je neustále, to je fakt, pro mě je důležité za koho bojuju, proti komu a co jsem ochotný obětovat (jdu do toho, bude mě to něco stát, ale uvidím třeba až za rok, jaké dobrověci se dějí ... )
- pozornost nevěnuji sobě ani druhýmu, jen Králi

- když přijde myšlenka, co tam nepatří (což se děje, neb jsme lidi), použiju metodu LOĎ :-):
(mám tři možnosti: 1. nastoupím na loď a nechám se unést myšlenkami, jako co budu zejtra vařit apod., 2. budu po lodi střílet a bojovat proti ní, vztekat se 3. sedím na břehu s J. a nechám ji jen proplout)

- pro svět jsou chvály bláznovství (nic z toho), někteří "nemusí chvály", protože se necítí ve chválách bezpečně, protože jsou nepředvídatelné, necháváme Bohu volnou ruku

- Existuje špatná chvála? - vyloženě ne, ale špatně je zištnost, špatný úmysl, tenká hranice mezi tím (nebo také "chci aby mě brali")

- Přípravu si dělám, ale pokud ji DS překope, zahazuju ji a nechám se Jím vést... 

- pokušení vybírat písně, co umím dobře hrát/zpívat a sedí mi, cennější je ale být poslušný a nechat se vést. Je vhodné mít v publiku někoho s rozlišováním, kdo vidí, když je třeba ještě protáhnout určitou chválu dál nebo naopak už stopnout.

- Pravidlo 3 N: Nekomplikuj to, Nepřetvařuj se, Nepřestávej :-)

"Modlitba není všecko, ale bez modlitby je všecko na nic" :-)

- večeře s lidmi od nás ♥

- modlitební večer s kapelou GedeON : se slovem Michelle Moran (Přijel Marrek s rodinou až na tyto večerní chvály a sotva zvedl svoje vlajky, Michelle to hned z pódia okomentovala) a Mateje, pár uzdravení přišlo. Píseň Ruah , vlajky jely samy, uff!

Přímluvná modlitba - šli jsme oba, Lukor kvůli Aničce, ale prý se paní modlila za jeho jako otce a jeho otcovskou roli a s odstupem času můžu říct, že už doma nejsem kladivem spravedlnosti já - díky, nebe! ♥ Byla jsem tam hrozně dlouho a už v sobotu večer jsem cítila, že jsem přeplněná, že už to nemám kam dávat :-).

Neděle v bodech:

Workshop Michelle Moran o Prorockém slovu - čekali jsme spíše praxi, ale byla to skoro vysokoškolská teorie, asi přizpůsobeno lidem.

- hlavní myšlenka: je toto slovo pro mě a pro tento čas?

- na závěr modlitba v jazyku za rozhojnění darů - vtipný bylo, že Michelle nasadila svůj nápěv, ale nakonec jsme všichni skončili v Ranhojičově tónině :-).

- Michellin manžel a jeho každenní ranní modlitba: "Bože, ať vše co dnes dělám, dělám pro Tvou slávu a ať jsem požehnáním pro všechny lidi a pro mou ženu Michelle."

Mše sv. s P. Vojtěchem Koukalem - hustý - nejen proměňování se zpěvy v jazyku, na Svatý = vichr z hor, a Jiříkovo slovo pro mě. 

Nakoplo mě to.

Podzimní

jednoduchý vyladěný bezmasý jídlo, který jedli všichni, z věcí, co máme běžně doma.
Smetanu jsem dala živočišnou a pár strouhanců ovčího Pecorina navrch. 

Recept odsud.

Zázraky říjnové

Ke mně na uzavřený můžete přímo SEM.

Ze školy v přírodě, na kterou odjela po dvou dnech po přestupu, se nám vrátilo nové dítě, co nosí dobrou náladu s sebou domů.
Pozornost je stále stejná, resp. stejně špatná, ale i tak je to dost změna.
Je nadšená ze školní kapely, každý čtvrtek si s ní povídá přes Teams babuška z Londýna.

 

 

Místo mnohých díků i proseb.

Nejdřív díky za prvního mužskýho pokračovatele našeho rodu - Petr Josef.

Zajímavý byly už okolnosti narození:

Celou dobu se nevědělo, jestli holka nebo kluk. 

Pořád se nechtěl otočit, načež Ranhojič pravil, že se otočit nemá, aby neublížil mamince s kýlou.

Kvůli tomu šel nakonec císařem dřív.

Ještě že tak, protože zkalená voda a infekce (to jen já pořád mám ty představy o přirozeným porodu za každou cenu).

Nejdřív děkovačka na Cvilíně za syna.

Všichni už slavili, když uprostřed noci vezli malýho Pepinka z Krnova do Ostravy na JIP kvůli zástavě dechu a sepsi.

Druhý den se v Ostravě zázrakem uvolnilo místo i pro maminku.

Takže v dalších dnech další prosby a dojíždění za nima, zásadní hovory.

Když ho brácha viděl zaintubovanýho nehybnýho na přístojích, rovnou ho laicky pokřtil.

O pár dní později už mohl být s maminkou. 

Nakonec mu zbyla sonda do žaludku.

Ten den ho brácha polil ještě lurdskou, kterou minule zapomněl.

Po chvíli se otočil a kouká, že miniPepin si odlepil všechny dlouhý lepítka a vyndal si sondu :-).

Naštěstí lékaři řekli, že když bude dost pít od maminky, už ji nemusí dostat zpátky.

A nedostal.

Po deseti dnech od porodu šli domů ♥.

Respekt nebi a lékařům v Ostravě!

 

A napíšu to i sem, abych to dodržela! : za to, že zachránil bráchu i pokračovatele rodu, nebudu už víc pít alkohol - na poděkování i za to, aby to měly další generace lehčí s těma závislostma.

No, jsem na sebe zvědavá :-), protože chutě nabíhají automaticky pořád stejně, uff, cha.

Emiččina desítka odstartovala všechny podzimní oslavy.
Teda zatím domácí, protože nejsme schopni naplánovat společnou.
Chtěla palačinkovej a povedl se - jak vylepšená velikost palačinek, tak hustota karamelu.
 

Pořád hřeším na to, jak je samostatná a jak se dovede postarat o Maki, ale snažím se ♥.

A dobrej pocit z Dne pro dětské domovy.
Jak ze všech workshopů, tak z toho, že jsme zvládli nakoupit, udělat i vydat oběd i svačinu pro 60 lidí.
Lukor tentokrát i vrbou.

Po vydání Zpravodaje trochu na sílu, ale všechno dobře dopadlo (foto od Karla -díky ♥!) 

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

La Vey, Anton Szandor (1991) : Satanská bible. Praha, nakl. Reflex.

Jinak jak se teď vyrojila spousta odborníků přes pohanské svátky a jejich historii :-), tak já se do vášnivých diskuzí zapojovat nechci.
Jen si tu odložím jeden ze screenů, kterej jsem si "náhodou" vyfotila na jaře jako podklad pro jinou práci a už teď jsem měla problém je najít.
Kdo slavit chce, důvod si najde, kdo nechce, tak taky.
My neslavíme tak nějak z principu, ale proti gustu... 

+++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Tak hezký dušičkový čas!