Zázraky říjnové

Ke mně na uzavřený můžete přímo SEM.

Ze školy v přírodě, na kterou odjela po dvou dnech po přestupu, se nám vrátilo nové dítě, co nosí dobrou náladu s sebou domů.
Pozornost je stále stejná, resp. stejně špatná, ale i tak je to dost změna.
Je nadšená ze školní kapely, každý čtvrtek si s ní povídá přes Teams babuška z Londýna.

 

 

Místo mnohých díků i proseb.

Nejdřív díky za prvního mužskýho pokračovatele našeho rodu - Petr Josef.

Zajímavý byly už okolnosti narození:

Celou dobu se nevědělo, jestli holka nebo kluk. 

Pořád se nechtěl otočit, načež Ranhojič pravil, že se otočit nemá, aby neublížil mamince s kýlou.

Kvůli tomu šel nakonec císařem dřív.

Ještě že tak, protože zkalená voda a infekce (to jen já pořád mám ty představy o přirozeným porodu za každou cenu).

Nejdřív děkovačka na Cvilíně za syna.

Všichni už slavili, když uprostřed noci vezli malýho Pepinka z Krnova do Ostravy na JIP kvůli zástavě dechu a sepsi.

Druhý den se v Ostravě zázrakem uvolnilo místo i pro maminku.

Takže v dalších dnech další prosby a dojíždění za nima, zásadní hovory.

Když ho brácha viděl zaintubovanýho nehybnýho na přístojích, rovnou ho laicky pokřtil.

O pár dní později už mohl být s maminkou. 

Nakonec mu zbyla sonda do žaludku.

Ten den ho brácha polil ještě lurdskou, kterou minule zapomněl.

Po chvíli se otočil a kouká, že miniPepin si odlepil všechny dlouhý lepítka a vyndal si sondu :-).

Naštěstí lékaři řekli, že když bude dost pít od maminky, už ji nemusí dostat zpátky.

A nedostal.

Po deseti dnech od porodu šli domů ♥.

Respekt nebi a lékařům v Ostravě!

 

A napíšu to i sem, abych to dodržela! : za to, že zachránil bráchu i pokračovatele rodu, nebudu už víc pít alkohol - na poděkování i za to, aby to měly další generace lehčí s těma závislostma.

No, jsem na sebe zvědavá :-), protože chutě nabíhají automaticky pořád stejně, uff, cha.

Emiččina desítka odstartovala všechny podzimní oslavy.
Teda zatím domácí, protože nejsme schopni naplánovat společnou.
Chtěla palačinkovej a povedl se - jak vylepšená velikost palačinek, tak hustota karamelu.
 

Pořád hřeším na to, jak je samostatná a jak se dovede postarat o Maki, ale snažím se ♥.

A dobrej pocit z Dne pro dětské domovy.
Jak ze všech workshopů, tak z toho, že jsme zvládli nakoupit, udělat i vydat oběd i svačinu pro 60 lidí.
Lukor tentokrát i vrbou.

Po vydání Zpravodaje trochu na sílu, ale všechno dobře dopadlo (foto od Karla -díky ♥!) 

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

La Vey, Anton Szandor (1991) : Satanská bible. Praha, nakl. Reflex.

Jinak jak se teď vyrojila spousta odborníků přes pohanské svátky a jejich historii :-), tak já se do vášnivých diskuzí zapojovat nechci.
Jen si tu odložím jeden ze screenů, kterej jsem si "náhodou" vyfotila na jaře jako podklad pro jinou práci a už teď jsem měla problém je najít.
Kdo slavit chce, důvod si najde, kdo nechce, tak taky.
My neslavíme tak nějak z principu, ale proti gustu... 

+++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Tak hezký dušičkový čas!