28. září - to je Svatováclavský chorál a hudba F.X. Brixiho, kolotoče, pouťové koláče, poslední řízek se salátem před Vánoci.
No a od nedávna taky výročí naší svatby - nejlepčí akce, kdy se jen kvůli nám sešlo přes 120 lidí, aby přihlíželi, jak se oddáme do péče jeden druhýmu a náležitě to s námi roztočili :-).
8 let spolu, z toho 5 let manželé - prý "dřevěná svatba". To se slaví? :-) Dnes už s námi na balíku sedí Anička s Forrestem :-).
Ještě před svatbou jsem si díky mužově nemoci měla možnost zkusit, co všechno bez něj nezvládnu.
Platí to pořád. Bez něj jsem jen poloviční.

P.S. Obě kytice prý vázala stejná paní :-)...

Nechtěla jsem a slibuju, že už nebudu zabředávat do tak širokého a osobního tématu, jakým je hudba.
Když jde ale o ten můj deník, tak toto v něm nemůže chybět. Připomíná mi to nadšení z objevení islandské kapely Sigur Rós.
Omlouvám se těm, koho jsem tím už prudila, i těm, kteří tuhle kapelu už dávno znají.
Písnička Jabloně kladenské kapely Zrní skvěle zapadne do tohohle podzimního jablečnýho týdne.
Doporučuju vřele i další písně jako Koně nebo ochutnávku z nového alba, jakožto i shlédnutí jejich skvělých webových stránek.
Nemám ještě jejich tvorbu úplně prozkoumanou, ale naléhavost a místy i něha ve zpěvákově hlasu v kombinaci s mými oblíbenými hudebními nástroji mě dostává do kolen a poetické texty o ne/obyčejných věcech mě dojímají. 
Jejich filozofie je mi hodně blízká. Líbí se mi, že i bez toho, aby na něco nadávali a planě kritizovali, mají co říct.

Ještě malá exkurze do moštárny...

Nastydlý muž tam stál frontu ještě před otevřením. Zájem je totiž velký, ale odsejpá to.

1. Vážení na decimálce si matně pamatuju, ale těch pár vteřin, než si to člověk osvěží, je pod bedlivým dohledem zahrádkářů ve frontě dlouhých :-)...

2. - 3. Mytí jablek, krása. Strašně mě bavilo nořit ruce mezi ty krásný jabka v chladivý vodě... :-)

4. Drcení jablek. Stále ještě pohoda. Zahrádkáři zvedají obočí a culí se na sebe, že si to někdo chce fotit... ha háá! :-) :-)

Ale ve škole se fota budou hodit.

5. Kdybych si pány u lisu v akci nevyfotila u chlapíka před námi, nemám nic. Při prvním stlačení vaků s jablečnou drtí teče šťáva takovým proudem, že nestíháme měnit kýble. Tedy to bychom samozřejmě stihli, ale měnit kýble a současně přelívat obsah těch několika plných najednou do našich nádob...

Dokud jsme měli pětilitrové demižony, šlo cezení a nalívání vcelku hladce, vše fungovalo jako dobře namazaný stroj. Ale když jsme vyrukovali s taškama plnýma PETek, chlapi u lisu málem padali do mdlob :-) (když my fakt nic jinýho neměli!). Muž nalíval s jistotou, ale my ostatní jsme o sebe začali zakopávat, sbírat spadlé lahve a zapadlá víčka, vynášet pytle s pokrutinama, klouzat po vyteklým moštu. 

V moštárně jsme byli poprvé - když jsem byla malá, lisovalo se přímo v chalupě v pohodičce.

Nepřekvapilo mě, jaký to je cvrkot, ale doufala jsem, že to i s PETkama nějak zvládnem :-).

Takže, kdybyste se na to někdo chystal: Bez obřích nádob do moštárny nelez! :-)

6. Nalívání jsem prostě neměla šanci vyfotit, ale myslím, že popis výše stačí. Toto je jen část finálního produktu.

Do auta nás vyprovodilo hejno hladových vos, ale ochutnali jsme až doma. Ta pěna a ta chuť! Jako tenkrát...

Pánové z obsluhy si nás svým popoháněním jako správný zelenáče po právu vychutnali. 

Někdy jsem ale měla pocit, že si z nás spíš dobrácky střílí.

Ale proč to všechno píšu: Když jsme sháněli moštárnu, která nám pomůže zpracovat chalupářskou úrodu, byla některá čísla z internetu dávno neplatná. Jedna paní dokonce sjela v telefonu muže slovy: "Co blázníte??! Našemu Františkovi je už 98 let, ten je rád, že sedí, a když to nedělá František, nedělá to nikdo!"

Tak si říkám (a neplatí to jen o moštování): Co budeme dělat, až tu ti staří nebudou?

Ze včerejší brigády na chalupě...

Nemám na tom žádnou zásluhu a TOLIK sklízím ... - běželo mi celou dobu hlavou během balancování na štaflích.

Je až k neuvěření, jak se staré stromy, o které se dlouho nikdo nestará, pod tíhou úrody sklání až k zemi.

Jabka exkluzivní. Zpočátku jsme se je s mamkou snažily třídit na "bezvadynakráse" a horší, ale pak jsme to vzdaly.

Pytle jablek na mošt (plus tašky, co jsme všem natrhali na jídlo) přestavují asi tak pětinu celé úrody.

I tak se nám auto pěkně prohlo, když nám ho táta naložil.

Podzimní pozdrav.
Suchá kytka od mamky, jablka z chalupy a uschlý vratič z posledního výletu "kolmo", který mi bylo líto vyhodit...

Dnes tu mám jeden příspěvek na přání (vegetariáni snad prominou).
Minulý týden nám dorazila zásilka čerstvých kuřat z Vysočiny - ideální doba k výrobě domácí šunky.
Šunkovar jsem dostala loni od bratrova Ježíška. 
Nejsem zas takový pamětník, ale prý byl k dostání už za minulého režimu, "pouze" nebylo moc co do něj...
Dnes se dá koupit v domácích potřebách asi za 400 Kč, takže kdo má přístup ke zdroji čerstvého masa, je to dobrá investice.
Téma kvality šunek v obchodech se přetřásá skoro neustále, domácí šunka je ale úplně něco jiného, než na co jste zvyklí.
Její výrobě se bude věnovat i Roman Vaněk ve své nové kuchařce, která vyjde v říjnu (to je ale reklama, co? :-) ). 
Na šunce se asi nedá nic zkazit, jen se musí počítat s dvoudenním ležením v lednici.
____________________________________________________________________________________________

Drůbeží šunka s asi 99 % masa (voda se vyvaří :-))

Potřebujeme:
1 200 g ČERSTVÉHO kuřecího (krůtího) masa 
(dělala jsem i vepřovou šunku - asi jsem do ní dala málo přídavných látek, protože narozdíl od té v obchodě nebyla růžová a chuťově připomínala ovar :-) ) 
Nálev: 1 dcl vody, 25 g soli (děláte-li šunku pro děti, přimlouvám se za menší množství), lžička moučkového cukru.
Kdo má rád, může přidat špetku čerstvě mletého pepře.

Čerstvé maso nakrájíme na větší kostky a zalijeme ho nálevem smíchaným ze všech přísad. Důkladně promasírujeme :-), aby se nálev dostal všude.
Je dobré maso s nálevem v misce projet na několik minut šlehací metlou na nejnižší rychlost, aby se svalovina narušila a šunka držela dobře u sebe.
Do nádoby na výrobu šunky vložíme silnější sáček, který se používá např. na výrobu tlačenky. 
V obchodě mívají více velikostí, hodí se šíře kolem 16 cm. Sáčky nebývají zavařené, je třeba je před vložením do nádoby zavázat provázkem a pokud jsou moc dlouhé, ustříhnout je tak, aby přečnívaly z nádoby šunkovaru jen asi o 5 cm.
Do sáčku v nádobě postupně vrstvíme maso v nálevu a každou vrstvu dobře stlačíme. 
Nakonec nádobu uzavřeme víkem s pružinou (přítlačný talíř dáme rovnou na maso, sáček přečnívá). 
Nádobu s šunkou necháme odležet 2 dny v lednici na misce nebo talíři (je možné, že unikne trochu tekutiny).
Nakonec ji vložíme do hrnce s vroucí vodou (hladina by měla dosahovat asi 2 cm pod okraj nádoby), stáhneme plamen na minimum a vaříme 2 hodiny při teplotě vody cca 80°C , kdy voda přímo nevře, ale ode dna hrnce odskakují bubliny.
Šunku necháme vychladnout v šunkovaru a pak ji teprve vyndáme a krájíme na plátky.

Vždycky koncem léta začnou posedávat po chodnících v naší čtvrti děti vybavené pytlíky a kameny nebo kladívky. 

Roste tu totiž spousta stromů, ze kterých padají zvláštní ochmýřené oříšky.

Jsem ráda, že "tradice" přetrvává, stejně jako ony tu totiž kdysi dávno sedával i můj muž :-).

Podle něj jsme ale "máčky", protože kdo nezlikvidoval lepivou šťávou aspoň jedny tepláky, není prý žádný oříškář :-)...

Nejen svou vášní pro natírání mě nakazila Markéta Baletková (její parádní blog tímto doporučuji!).
Barvy zbylo z houpacího koně dost, tak jsem chtěla otestovat svou malířsko - natěračskou (ne)schopnost na mírně komunistické židli, než zničím něco cennějšího :-).
Barva odpovídá nejvíc třetímu obrázku. Židle asi přijde do budoucího dětského pokoje :-).

Vůbec jsem nečekala, že nejvíc ohlasů bude na recepty.
Nechci v žádném případě fušovat do řemesla fůře food bloggerů, to ani nejde, ale... docela mě baví fotit jídlo, nehýbe se :-).
Cuketová sezona pomaličku končí, ale my jsme díky manželově mamince zásobeni stále dobře (díky moc!). 
Cuketu milujeme na všechny způsoby, kromě jiných známých jídel teď nejvíc dělám tato: 
(omluvte, prosím, kvalitu fotek, fotila jsem navečer - v naší tmavé kuchyni mám problém i ve dne)

_______________________________________________________________________________________________________

Cuketový krém
Potřebujeme:
2 středně velké cukety
1 cibuli
1 mladý pórek
cca litr dobrého vývaru (hovězí, kuřecí, zeleninový...)
1 kelímek smetany (kdo drží "línii", stačí 12%)
olivový olej
sůl, čerstvě mletý pepř, špetka muškátového oříšku

V hrnci orestujeme na oleji nadrobno pokrájenou cibulku, pórek a přidáme na větší kostky nakrájené očištěné cukety zbavené semínek.
Vše zprudka opečeme a zalijeme vývarem.
Povaříme doměkka (cca 10 minut) a rozmixujeme tyčovým mixérem do hladka.
Ochutíme solí, čerstvě mletým pepřem a muškátovým oříškem.
Zjemníme smetanou (vyndanou včas z lednice, ať se smetana v horké polévce nesrazí) a za stálého šlehání stáhneme z plotny.
Krém v miskách můžeme ozdobit hoblinami parmazánu, krutony, bylinkami...


Kuskus s cuketou (nejjednodušší příloha, ale i dobré samostatné jídlo)

V hluboké pánvi opečeme na tuku dozlatova (vše na drobné kostičky - množství podle počtu strávníků): cibuli, mladý pórek, očištěnou cuketu zbavenou semínek.
Ochutíme solí, čertvě mletým pepřem, špetkou sušeného česneku. 
Přidáme kuskus připravený podle návodu na obalu (kořením ho před zalitím vodou solí, pepřem a olivovým olejem) a společně vše restujeme, dokud vše není zlaté až křupavé. 
P.S. Jináč to navrchu je, prosím, kuřecí prso s kůží  :-).


Toasty s restovanou cuketou, sušenými rajčaty a mozzarellou

Na plechu v troubě nebo pod grilem lehce opečeme plátky oblíbeného pečiva (bagetka, foccaccia, ale i obyčejný chleba), aby se zatáhly a nenasákly šťávu z cukety.
Poklademe tenkými plátky dozlatova restované cukety (okořeňte podle chuti, já dávám sůl, pepř, špetku sladké papriky a sušeného česneku), na proužky krájenými sušenými rajčaty (naložené v oleji) a plátky mozzarelly. Můžeme přidat oblíbené bylinky, ale obvykle stačí, když jsou rajčata naložená v bylinkovém oleji.
Vrátíme do trouby nebo pod gril, než se sýr rozteče a vše zezlátne.

Našemu "prvorozenému" dnes zase začíná školní docházka :-). Jde totiž s páníčkem na první canisterapii v tomhle školním roce. 
Forrest bude ve speciální škole Svítání oblažovat svou přítomností šest skupin dětí a zahřívat svým kožichem tři ležící děti.
Takže vyčesat, ostříhat tlapky, vyprat postroj od bahna, sbalit pomůcky a do toho!
... a paničce, pokud se něco nezmění, zbývá poslední rok canisterapeutického volna. Pardon, mateřské :-).

Tomuhle koni může být tak šedesát let. 

Houpal se na něm můj táta, pak všechny děti z mé generace, i naše Anička.

Spravili jsme mu prasklou laťku, vybrousili špínu a dostal nový nátěr a šrouby.

Je zas jako nový a může houpat další tři generace :-).

Z chalupy rodičů už velké posezónní stěhování proběhlo, ale stejně tam pořád utíkáme. 

Od doby, kdy nám táta udělal jen náš podkrovní pokojíček, jsem vděčná za každou tam strávenou volnou chvíli.

I když je tam všechno složitější - vaření, nakládání s odpady, vodou... je mi vždycky při odjezdu smutno.

Podle mamky je to dědičné :-).

Spousta lidí, hlavně návštěv, říká, co všechno by tam předělali a změnili.

Ale v době, která lidi nutí být pořád s něčím nespokojení a měnit jak na běžícím pásu auta, nábytek, domovy i partnery, 
mě moc UKLIDŇUJE, že se tu zastavil čas. 
Že se něco za celý můj život skoro nezměnilo.

Dům pamatuje celníky, německé podnájemníky, z doby komunismu dokonce dětské zdravotní středisko.

A stejně bych chtěla vidět, jak budou za sto let vypadat a hlavně fungovat některé domy, co se staví dnes.

Kvůli tomuhle koláči (mužův nejoblíbenější) jsem začala zavařovat hrušky.

Už se zase blíží jejich čas a já potřebovala uvolnit nasyslené sklenice pro další várku.

Pečené těsto voní po vánočním cukroví, a jak se dnes odpoledne zatáhlo, úplně na mě ta atmosféra dýchla. 
Nakonec se snad ještě začnu těšit na Vánoce :-).

Tenhle koláč (pravda, nehodí se moc pro dietáře, ale budiž vám útěchou, že v něm není nic umělého :-) ) miluje celá široká rodina a k podzimu prostě patří. 

___________________________________________________________

Hruškový koláč s čokoládou a mandlovou krustou

Těsto:

250 g hladké mouky

půl kostky rozpuštěného másla (125 g)

špetka soli

6 lžic studené vody

Těsto jde opravdu lehce zpracovat, prohněteme ho, vtlačíme do dortové nebo koláčové formy a potřeme rozpuštěnou hořkou čokoládou (1 tabulka).

Na něj poskládáme dílky kompotovaných hrušek (mám vyzkoušeno, že jedna sklenice vyjde akorát).

Zalijeme mandlovou směsí, kterou smícháme z:

100 g mletých mandlí

100g hnědého cukru

100g rozpuštěného másla

2 vajec.

Pečeme na střední výkon cca 30 - 40 minut (podle typu trouby) do zlatohněda. 

Můžete poprášit i cukrem a zdobit dle chuti, ale my ho máme nejradši samotný. 

Pokud jste vícečlenná rodina, udělejte koláče rovnou dva :-).

Přes prázdniny jsme pořád někde poletovali, tak jsem chleba kupovala. 

Ale už se zase pomalu usazujeme doma a já se zase kromě dalších povinností (angličtina, cvičení...) vracím k pečení.

Recept jsem dostala v zimě od kamarádky spolu se vzorkem a častým pečením přišla na různé vychytávky.
(Tímto děkuji Martině Holubářové a kdybyste někdo potřeboval fajnovou porodní asistentku, kontakt zde .)

Původně jsem to jen zkusila (pečení mě na rozdíl od vaření moc nebere), ale zkusíte jednou a už nic jiného nechcete...:-)

Receptů na chleba je spousta, ale tento je geniálně jednoduchý, můžete ho upéct, i když právě nemáte založený kvásek a nepotřebujete pekárnu ani žádné směsi. A hlavně víte, co jíte. 
Je výborný i samotný!

Za tu dobu jsem recept předala nesčetněkrát. Pokud jsem nechtěně na někoho zapomněla, omlouvám se a tímto to napravuju:

 _________________________________________________________

Na 2 bochníky:

1 kg mouky (hladká pšeničná chlebová, klidně i obyčejná hladká, na celozrnný dejte 3/4 kg hladké a 1/4 celozrnné žitné - víc ne, chleba je pak tvrdý a mazlavý)

2 hrsti namočených ovesných vloček

balení slunečnicových semínek (100g)

sůl (minimálně lžíce), kmín

příchuť: na obrázku je náš nejoblíbenější cibulový chleba - do těsta se přidá dozlatova osmažená cibulka, ale skvělé jsou i další příchutě - provensálské bylinky, utřený česnek, ořechy, majoránka, ...atd.

kvásek (1 kostka droždí se nechá s trochou cukru a teplé vody vzejít) - můžete použít i sušené droždí - míchá se rovnou do mouky

2 čtvrtlitrové hrnky teplé vody.

Vše v míse promícháme a těsto důkladně prohněteme rukama. Na nic nemusíme čekat - rozdělíme ho na dva kusy, každý z nich vtlačíme do misky vysypané moukou a vyklopíme na plech s pečicím papírem, příp. dotvoříme rukama tvar požadovaného bochníku. Potřeme vodou a nařízneme do kříže.

Pečeme 15 minut na maximum, aby chleba vyběhl, pak ztlumíme na minimum a dopékáme cca 50 minut (čas je orientační podle druhu trouby, já peču v plynové).
V průběhu pečení ještě potíráme vodou, aby vznikla kůrka. Nečekejte, že chleba bude mít barvu jako v obchodě :-)! Dobré chutnání přeju.

Anička byla na pár dní na prázdninách u babičky. Těšili jsme se s mužem na vandr se vším všudy - s širáčkem, ohýnkama...

Jenže předpověď počasí slibovala déšť a zimu a taky se do puntíku splnila, proto jsme vyrazili do Kérkonoš a zařídili si ubytování. 

Naštěstí máme dobrý boty i bundu, tak jsme se i tak parádně proběhli po kopcích.

Měli jsme spoustu času sami na sebe, povídání, tlemot, operní "zpěv" (zvoonky šťaastiee :-)...), ale i spolumlčení.

Když k tomu přidám neplánovaný relax v milované sauně a ve vířivce a jídlo až pod nos, nemělo to chybu :-).