Týden bez dětí

(který byly na táboře spolu), ale odpočinek stejně nenastal.
Hned po zamávání do autobusu výjezd za bratříkem do komunity s "kolínkovým" růžencem - dali to chlapci s mamkou, já zbabělec zůstala doma a balím na chalupu (fota dávám k sobě).
 

Při úklidu po výměně okna na chalupě nám zůstaly v ruce další dvířka "dobové" skříně :-), tak jsme se to rozhodli řešit radikálně nákupem novýho nábytku.
Tudíž se dny bez dětí nesly v duchu budování a skákání kolem kojence.

Ale na výlet (novej cíl - Novopacké/Sýkornické vodopády nebo spíš vodočůrky :-) ) čas zbyl ...

 

 

... a když už byla únava a s ní spojená krize fakt velká, vyšla konečně i procházka a vážnej pokec ♥.

 

Sem jsme byli zvyklí chodit na houby. Dokud tam nebyla asfaltka.

 

Uff. Zpoždění dohnáno, vše srovnáno, díky (ach nebe).
Vážně nechápu, jak to dělají v těch početnějších rodinách :-).