tak narozeninovou kytici z něj jsem po dlouhé době nedostala.
Ale polní kvítí od dětí a sakury a plaňky to směle vynahrazují!
Každej druhej se mě s břichem ptal na věk, tvářil se vědoucně a tvrdil, jak je člověk v tomhle věku už unavenej.
Měla jsem trochu obavu, jestli na tom nebude trochu pravdy, ale tohle mateřství je víc než za odměnu, což se mi snažili sdělit ti první :-).
Měla jsem sice přes zimu problém s dutinama (a taky si za to můžu dost sama svou nedisciplinovaností), ale pořád lepší než ekzém, ležení a přisychání k peřině :-).
Člověk to má už trochu na háku, není ze všeho vydřen, protože ho cvičí hlavně starší.
Rozněžňuje se ale mnohem víc, je poprděnej, víc si všeho váží, nikam nespěchá, nic mu neuteče.
Jen je, hledí, snaží se polapit co nejvíc těch okamžiků a je hodně, hodně vděčnej.
Žádné komentáře:
Okomentovat