- rozčarování nad informační válkou nejen na sítích
- totální únavu a vyčerpání z dosavadní distanční výuky (4 online hodiny denně s kontrolou ostatních místností + přípravy + zpětná vazba + komunikace s rodiči, vedením a porady = záda a oči v háji)
- pocit, kterej ve mně přetrvával asi 3 roky, že knihu je určitě úplně zbytečný psát
- v pátek 22.10. večer úplně hotová zaklapnout přípravy na příští týden a jít na mši
- v sobotu sezonní práce před zimou na chalupě, posbírat padaná jablka a postupně je doma hezky růčo moštovat
- hezky se ztratit v hradeckých lesích
- vyrazit s rodinou na malou pouť přes vylidněný podzimní Orličky do Neratova, kde jsem načerpala všeho do zásoby
- mít radost z nečekaně rozjetýho kamarádova prodeje jeho nádherných kytek po zákazu trhů
- navštívit rodinné hroby, kamarádku 1 a kamarádku 2 s převazem po operaci
- výlet na Les Království
- hecnout se, napsat první část knihy a zapálit se pro další psaní
- vyměnit struny na kytaře a zase na ni hrát
- odpočinout si, vyspat se a mít čas na modlitbu a muže
Tím, že nemusím chodit do města, si užívám po dlouhý době dosyta podzimu bez předčasných vánočních výzdob a halloweenských kýčů.
Loni touhle dobou jsem zkoušela, jaký to je vysílat ze skály v poušti do ticha a hvězdnýho nebe.Dnes prožívám neméně napínavý vnitřní dobrodružný příběhy.
Ale narovinu přiznávám, že bez modlitby a bez přírody (přesně v tomhle pořadí) bych byla v pr--li...