Svobodaaaaa! :-) (po č/Česku)

První nástřel naší letošní cesty, ze který jsme se právě vrátili.

Loni jsme si malovali, jak vyrazíme do Španělska přes Francii a její poutní místa, dokud se děti vlezou do auta a dokud mají v Německu zadarmo dálnice :-).

Potom s plánem zamíchal můj táta, když po 106 letech objevil stopu po nezvěstném pradědečkovi.

Šel po ní jako honicí pes, zaangažoval kamarády v pátrání v archivech ve Vídni, po nocích s lahví whisky stahoval materiály, jako třeba diplomku na téma Působení hlavního svazku rakousko-uherského pěšího pluku č. 18 v první světové válce, kde jsme se mohli na osmi stranách dočíst o cestě pradědečka od mobilizace a odjezdu na frontu, přes první vítěznou bitvu u Komárova až po bitvu u Wereszyci, kde bohužel 7.9. 1914 neměl takové štěstí jako jiní.

Podle té práce jsme měli jet.

Takže jsme se dojatě těšili na dobrodružnou rodinnou výpravu na Ukrajinu, pátrání po hrobu našeho Jarouška, kterýho už jsem jednou vyfotila (vlevo dole) a na pelmeně.

Jenže člověk míní, covid mění :-).

Dlouho jsme nechali plány otevřený, vlastně v podstatě žádný, ale tím, jak už je člověk jelen z různých neustále se měnících opatření, jsme se rozhodli pro plán B.

Objet ČR jsme taky měli v plánu už dlouho, jen jsme zatím uspokojovali své potřeby objevů cizích kultur :-).

Kolikrát jsem si říkala, kde už děti všude byly, přitom skoro neznají vlastní zemi ...

A nakonec: Aničce se právě teď bude tahle cesta hodit do vlastivědy.

Začali jsme Čechama (Morava a Slezsko příště), který nám takhle letem světem akorát vyšly na Lukorovu dovolenou - zaměřili jsme se na krajiny od Liberce směrem na západ, kde jsme ještě (fuj, styď se :-) ) nikdy nebyli.

Jen jsme spojili pár míst, kam jsme se už dlouho chtěli vydat a počítali s tím, že to je jen nezávaznej plán, nic dalšího nebylo potřeba.

Něco jsme podle aktuálních podmínek a davů vyřadili, něco přidali...

A co ta odbočka do Polska?

O tom potom.

Počasí vyšlo dokonale a neberu to jako samozřejmost, ani jako náhodu, díky za to ♥.

Toho jsem se bála nejvíc, že to normální léto, v němž je mým údům poněkud zima, udělá z naší cesty více zážitkovou a zocelující.

Což mi na náladě, která už tak byla vachrlatá, stejně jako je vachrlatá každé první tři týdny prázdnin (a stejně mě to pokaždé překvapí) + mi chvíli nebylo moc dobře ani fyzicky, moc nepřidalo.

Ale v podstatě v den, kdy začalo být teplo, jsme vyrazili a bylo krásně teplo až vedro (no problema) až do chvíle, kdy jsme včera na poslední zastávce v Telči nasedali k cestě dom za bušení kapek na kapotu.

Asi se budu opakovat, přesto si poznamenám do let příštích:

1. První tři týdny o prázdninách (kdy čerpám dovolenou :-) ) nebudu mít výčitky z toho, že nemám hned jásavou náladu (Lukor to letos zabil, když mi oznámil, že mě příští rok hodlá vyslat na pouť hned po vysvědčení, abych doma neprudila) - ok, beru :-).

2. Nebudu dělat na tyto žhavé dny žádné plány a hlavně nebudu šílet, že "už uplynulo tolik času a já stále neodpočívám, není mi lépe a prázdniny mi určitě protečou mezi prsty".

3. Během volnocestování je 3 dny doba, po kterou přibližně trvá, než dostanu do ruky i do hlavy automatický přehled o věcech v autě a aklimatizuji se na všechny členy rodiny směstnané na malém prostoru s nezbytnými plyšáky. Je to potřebné, je to žádoucí (sonda do sociálních vztahů v rodině i do domácího odpadového hospodářství včetně hospodaření s vodou) a po těchto třech dnech je to dokonce neskonale boží.

4. Nebudu tedy šílet před uplynutím této doby, kamže jsem to dala ten pitomej kabel k nabíječce, ani že s takovejma nevychovanejma smradama už víckrát nikam nejedu :-) :-) :-).

5. Nebudu šílet po první aklimatizační noci, jestli mám tohle zapotřebí, že jsem už na takovýhle věci stará a že mám právo na klidnou a komfortní dovolenou.

Ano, mám tohle zapotřebí a nikdy mít nepřestanu.

Ano, úplný restart hlavy proběhne dokonale během jedné takové aspoň desetidenní cesty, kdy se přirozeně upraví i spánkový režim.

Ano, naše děti a náš byt mám zase ráda (humor, kdyby to náhodou někdo nepochopil :-) ).

Ano, ukládám si do zásoby zážitky a ani minuta dovolené nepřijde nikdy nazmar.

Ano, připadá mi, jako bychom byli na cestách aspoň měsíc, zapomínám na všechny trable a začnou mi v mozku zase zapínat do té doby mírně vydeptaná tvořivá centra.

6. Cesta přirozeně upravuje nejen spánkový, ale i stravovací režim a způsobuje zhejčkanýmu člověku (=mně) silnou radost z obyčejných věcí.

7. Po cestě s málo věcmi jsem schopna totálně debordelizovat byt od nepotřebných věcí, což mi působí další radost, protože čím míň toho mám, tím je to lepší, fakt!

8. Cestovní sprcha po letním dni na super opuštěném místě a zaklapnutí poslední věci z našeho minimalistickýho vybavení je prostě pure happiness a žádná jiná dovolenka mi toto nenahradí.

A ne, nikam jsme se nehonili, vše vyplynulo ze situace, žádný dobývání cílů za každou cenu.

P.S. Nabij si příště baterky do foťáku, vole!

P.S.2 Dej zničenej nejpoužívanější objektiv konečně do opravy, hajtro.

:-)