Poprvé jinak

Když o tom Vašek básnil, brala jsem to s rezervou, ale vážně to bylo fajn.
Dneska mě to zvedlo z prachu.
Inspirace odsud.


..............................................................................................................

Musím přiznat, že mě optimismus v posledních dnech trochu přešel.
Strachy šly naštěstí stále celkem mimo mě a suchej březen taky dobrý, ale po deseti dnech na telefonu a mailu v kuse jsem začínala bejt zralá na psychouše.
Až teď konečně začíná fungovat pud sebezáchovy, aby nedošlo k sebezničení.
Děti byly skvělý (školní i domácí), ale tím ten výčet asi končil.
Mail jsem otvírala s odporem, telefon bych nejradši ztratila.
Přes týden máme s holkama režim jakžtakž zajetý, sice je ráno honím, 3x týdně obědváme palačinky a asi tak od dvou hypnotizuju hodiny, kdy už dorazí otec vlasti (ještě, že nějakýho máme).
Ale víkendy jsem doteď moc nezvládala (ano, má je to vina, psychologicky nevidím hranici mezi pracovním dnem a víkendem, snad se to naučím) - ale mám práci!
Rouška mi způsobuje pocity klaustrofobie a dechové nedostatečnosti, připadám si jak v Gileádu, nepoznávám známý, lidi v nich chodí jak Robocopové a neodpovídají na pozdrav, celý to je takovej divnej Matrix - ale díky za ně, babičko a Kájo a respekt všem prodavačkám, které v nich vydrží celý den!
Se psem chodím radši v noci, abych se v lese mohla nadechnout jara (který už je teď spíš zase zima).

Je dobrý si pořád připomínat ty výhody:
- dělám si věci (práci) po svým
- děti se srovnaly tím, že jsem víc s nima a ani já už tak nehysterčím, jako když přijdu vymluvená z práce
- Ema nemusí do školky, do který chodí jen proto, že to máme nejblíž do práce
- taky se naučila tím, že vyžaduje stejný typy úloh jako Anka, jen na nižší úrovni, číst, psát a počítat (i když nevím, jestli zrovna tohle je výhoda)
- mám větší kontrolu nad tím, co jíme 
- pracuju v teplákách a šetříme prádlo :-)
- hlasivky odpočívají
- výuka houslí a cella se rozjíždí a zase je to chytlo (měly krízi) 
a vlastně ...
- voláme si s bratrem (ave corona!) :-) :-) :-)


P.S. Šít umím jen v ruce, ale modlíme a postíme se za všechny.
Přijímá se jakákoli, i sebemenší oběť .
Kdo by se cítil nevyužitý a chtěl by se přidat, neostýchejte se.
Rouška a upřímná modlitba stačí! Teď už se nemůžeme vymlouvat na zlou církev, ta je zavřená, nejde ani tak o konkrétní texty (můžu ale poskytnout), jako o odevzdání se B. ochraně.
Ještě chvíli budou čísla skákat, ale bude to dobré.
Snažte se držet střeva v čistotě, omezte cukr, vynechte pšenici, alkohol, najeďte na žito. 
Spěte, hejbejte se.
Dobře bude!