O vděčnosti

Anička si začala psát deník.
Tak jsem si říkala, že bych jí mohla ukázat svoje letopisy (Marnie? :-) ) a trochu ji tak motivovat, aby vydržela.
Vytáhla jsem ze zaprášený krabice svoje deníky, který jsem si psala od 6. třídy.
Mě tenkrát k začátku písemnictví taky inspirovali jiní (a některý zápisy jako by zaváněly inspirací odjinud).
Namátkou jsem je prolistovala a pak jsem musela uznat, že tohle svým dětem dávat za příklad rozhodně nechci.
Tolik sebepodceňování, hořkosti, trapnosti, hodnocení a obviňování všech kolem sebe za svou neschopnost, malosti, snahy jen nějak přežít místo touhy létat ... jim opravdu ukazovat nebudu.
Tak jsme si spolu prohlídli nějaký pohledy, přečetli pár pubertálních veršů a zase jsem minulost uklidila, kam patří.
Přiznám se, že některý vzpomínky, který jsem už vytěsnila, se mnou docela zamávaly.
Ještě, že jsem si v neděli v CDB zopákla s psycholožkou na školení dobrovolníků některý fyziologický souvislosti s pubertou, protože jinak by to bylo na depku.

Nechci se vracet do mládí a nepřestanu bejt vděčná za novej začátek.
Na ten nikdy není pozdě.
.........................................................................
Dneškem se odpojuju na 40 dní od sítí.
Nějaký příspěvky mám v zásobě, ty průběžně postnu, ale jinak budu jen omezeně na telefonu a mailu.
Děkuji za pochopení :-).

Celožitně aneb nejlepší chleba pod sluncem (teda pro mě)

Krůček pro lidstvo, možná totiž znáte, ale pro nás velký skok vpřed!
Když Ranhojič doporučil Lukorovi vzdát se úplně pšenice (i špaldy), loučila jsem se hlavně s výborným chlebem a byla jsem, přiznám se, dost rozladěná.
Znám docela dost bezpšeničných receptů k pečení, chleba jsem se ale vzdát nechtěla a celožitný chleba jsem měla spojený s hutným mazlavým kvádrem, co neleze do krku a sním ho, ale jen jako plnivo. 
Nehodila jsem ale flintu do žita a z pšeničnožitného chleba pro zaměstnané ženy jsem postupným ubíráním špaldy a zakomponováním zjednodušujících vychytávek vytvořila... tramtadadááá ..... !

NEJLEPŠÍ BEZÚDRŽBOVÝ CELOŽITNÝ CHLEBA BEZ HNĚTENÍ 
PRO PEČICÍ IGNORANTY (jako jsem já)  A ZARYTÝ NEPEKAŘE :-)

který je chuťově lepší, křupavější, vláčnější, kyselkavější, prostě úplně boží a žeru ho pořád :-).

Upravený recept po zakomponování všech fíglů - bez hnětení, takže už prostě nemůže být snadnější:
(1. pečení je dobré podniknout o víkendu a vyzkoušet si načasování, ale pak už to jede jak po másle - tak směle do toho! Když jsem to zvládla já, zvládne každý.)

 
KROK 1 (kvas)
500 g žitné chlebové mouky (používám Předměřickou chlebovou nebo Bioharmonii a není to placená reklama, prostě se mi nejvíc osvědčily)
500 g vody (lepší je vlažná)
kvásek (1 - 2 vrchovaté lžíce mého siláka devítiletého Josífka - v zimě raději odebírám více, aby vše stihlo prokvasit a uchovávám v lednici v benzinkovém kelímku s proděravělým víčkem)

- společně zamíchat, v míse zakrýt igelitem (nechat jen malý otvor na dýchání) a nechat stát v pokojové teplotě cca 5 - 6 hodin (v létě je hotovo i dříve).
- po této době nezapomenout odebrat do kelímku stejné množství kvásku na příští pečení!

KROK 2 (těsto)
- pokud jste nezapomněli odebrat kvásek na příští pečení, můžete do mísy ke kvasu přisypat další suroviny a vytvořit tak finální těsto:

cca 300 g té samé žitné mouky (dřív jsem dávala špaldovou, ale takhle to chutná mnohem líp!)
15 - 17 g soli podle chuti
kmín (lze vynechat, ale já dávám hodně)
cca 100 g vody
- dobře zamíchat a nechat stát dalších 5 - 8 hodin v pokojové teplotě pod igelitem (i tuhle fázi lze časem krátit podle potřeby)

KROK 3 (chleba)
- po této době jsem dříve hnětla (a zpočátku i nadávala) a zapleskala celou linku moukou a tu pak drhla ...
Dnes už nehnětu a nerozčiluju se a krásný bublinkatý voňavý těsto prostě a jednoduše vyškrábnu lžící do vysypané ošatky a jenom uhladím, malučko posypu moukou a přikryju igelitem.
Ošatku přikrytou igelitem nechám v lednici přes noc (vydrží i déle, když nemáte čas péct, třeba do odpoledne).
Přiznám se ale, že pokud potřebuju chleba už druhý den (třeba o víkendu), začnu rozkvášet ráno, všechny fáze dodržuju podle oka a místo studeného kynutí v lednici nechám kynout v teple jen cca 2 hodiny na ošatce a peču.

KROK 4 (pečení)
- rozpálím troubu i s plechem, na kterém chleba peču, a se starším pekáčem, do kterého se později nalije voda (k vytvoření páry, aby se vytvořila kůrka) - vše na 250°C.
Až když je trouba rozpálená, vytáhnu bochník z lednice a vyklopím ho na větší dřevěné prkénko s pečicím papírem. Bochník potřu vodou, otevřu troubu, po prkénku opatrně sesunu bochník s papírem na plech, do hlubokého pekáče naliju hrnek studené vody a zavřu dvířka.
Peču 15 minut na 250 °C při oboustranném pečení, pak na 5 - 8 minut při stejné teplotě přepnu na horkovzduch kvůli kůrce, po této době vytáhnu pekáč s vodou a snížím teplotu na 200 °C + vrátím na oboustranné pečení.
Když chleba budete péct 20 minut na 250°C na oboustranné pečení s pekáčem s vodou a po téhle době vyndáte pekáč s vodou a snížíte teplotu na 200 °C, nic se nestane, některý trouby ani horkovzduch nemají, takže pohoda.
Dopečeme podle požadavku na kůrku (hotový je po následujících 30 minutách, ale může se doba prodloužit až na 40 minut).
Bochník vytáhnu z trouby a nechám vychladnout na mřížce.
Krájet se smí až úplně vychladlý, cca po 2 hodinách, jinak se z něj vypaří vlhkost.

JOSÍFEK (devítiletý kvásek vonící po ovoci, kterým zásobuju celou školu :-) )

- v lednici Chozé vydrží týden bez povšimnutí, když ani po týdnu neplánujete péct, udělejte alespoň KROK 1 (třeba v menším poměru 100 g mouky a 100 g vody, odeberte si kvásek na příští pečení a zbytek použijte na kyselo, rozdejte nebo v krajním případě vyhoďte).
- těsto i kvásek je třeba mít pořád pod igelitem, aby chleba neztrácel vláhu
- do těsta nepřidávejte žádná suchá semínka, pokud chcete semínkový chléb, je potřeba hrst semínek nejprve zalít vroucí slanou vodou a nechat alespoň 6 hodin nabobtnat
- uchovávat v kelímku s proděravělým víčkem a v lednici, ale ne ve dvířkách, aby se s ním co nejméně hýbalo
- kvásek je silný, proto mísu od těsta a náčiní neumývejte ve dřezu, aby nedocházelo k jeho množení a následnému ucpání odpadu, stačí nechat mísu oschnout a suché těsto oloupat, já používám jednu mísu jen na chleba a nemyju ji 
- pečení je velmi jednoduché a nenáročné, recept je pouze časově náročný vzhledem k době kynutí, proto se vyplatí pečení poprvé dobře naplánovat, jakmile to dostanete do hlavy, je vše bezúdržbové
- kváskové pečivo je výživné a šetrné k zažívání, i přes upečení chléb zůstává tzv. živým (stále obsahuje mnoho střevu prospěšných bakterií) a pomáhá udržovat zdravou střevní mikroflóru 

P.S. Foto časem vyměním za nějaké reprezentativnější :-).

Jarky

Ne že by se předtím nic nedělo.
Jak jsem psala u sebe, přihlížíme přípravě Anky na 1. sv. přijímání, pololetí za mnou, oslavy výročí založení domu SDB a úžasnej Víťa Marčík, chřipková epidemie v práci ... a konečně Hromnice a toho světla aspoň trochu více.
Taky jsem hodně pekla, protože Lukor přišel s teorií, že děti jdou (zase) po sladkostech jak slepice po flusu, protože prý málo peču (a chleba se nepočítá !?).
Tak jsem pekla o víkendu i v týdnu.
Teorie nepotvrzena.

O jarkách se opět ukázalo, jak neumím moc odpočívat.
Ale můžu bejt ráda, že mě nesklátila chřipka jako všechny okolo. 

 
Přestože v hotýlku Sirákov na hřebínku někde mezi Vsetínem a Zlínem bylo více než přívětivě (podíl na tom měla jejich vlastní hlíva, kterou jsem užívala dvakrát denně v jejich nešizené domácí valašské stravě), 4 noci byly tak akorát a víc bych asi nevydržela.

Užili jsme si asi všech druhů počasí: slunečné skorojaro u salíků ve Zlíně a v Zoo v Lešné, bahnitou a větrnou smršť na rozhledně Vartovna a sněhovou bitvu až na spoďáry těsně pod Kohútkou, kde jsme na noname kopci rozsekali boby poté, co jsme nedali bez řetězů poslední zatáčku k lanovce. 

Nikdy jsem nebyla žádnej aktivista, ale návštěvy zoo mě už od dětství moc nebraly.
Trošku jsem si ale říkala, že bych se někdy kvůli dětem překonat mohla.
Tak jo... ale i tak mi bylo z některých apatických zvířat zavřených ve výběhu smutno.
Ano, ZOO Lešná je opravdu jedna z nejhezčích zoologických zahrad u nás, ale jsem ráda, že jsem si svou rodičovskou povinnost splnila a zase mě nikde dlouho nikdo neuvidí :-).

Neděle:

Jedny z mála zvířat, ze kterých se moje duše tetelila blahem, byli společenští rejnoci, kteří se vehementně dožadovali pohlazení.

Pondělí:

Jediná fotka z vrcholu rozhledny, než jsem se začala modlit, aby mi Sabine neodfoukla foťák :-)...

 Úterý:

 
Středa: Před odjezdem jsme ještě museli zkouknout Karlovu chalupu :-).

...

Ranhojič, u kterýho jsme se stavili na zpáteční cestě, navnadil Lukora, že by mohl časem vyměnit píchání inzulinu za perorální udržovací léky, takže zase teď pojedu trochu dietku.