Léčba Neratovem

Už když jsme si na podzim rezervovali pokoj na chatě, tušila jsem, že to bude takhle těsně před Vánoci dobrej sebezáchovnej nápad.
Tak posledních 14 dní před jsem ryla (opět!!!) držkou v zemi (a to si porád myslím, jak jsem uvědomělá!).
V pátek jsem přes všechny překážky vypadla asi poprvé po vyučování hned domů, při balení vyšilovala, hodně křičela na děti, cejtila jsem, jak jsem hodně vyčerpaná a ještě víc trapná.
Při hysteráku po Lukorově návratu z práce jsem věděla, že čím víc hysterčím, tím víc potřebuju vypadnout.
A bylo to tak.
Z posledních sil jsme se nalodili do auta a kolem 21. hodiny se už ubytovávali v ohlušujícím tichu.
Poslední vychylující scénka pravděpodobně slyšená zbytkem osazenstva chaty, najíst, nadýchat se v tmavým kostele a asi 10 hodin spánku v kuse. 
Ráno pařezák žitnýho chleba s čerstvou kozí lučinou a zeleninou a ven.
Tolik mi chyběl kyslík, tolik mi chybělo ticho, tolik mi chyběl pohyb!
S držkováním spolubydlících za zády jsem vyběhla za fungl novým mostem přes Divokou Orlici do kopců na polské straně a vydýchávala.
A dobrý!!

... a v neděli skvělá neratovská schola, seznámení s místníma chalupářema s osmi dětma, exkurze v jejich opravované chalupě :-), kafe, další výběh na hřeben a konečně dlouho očekávaný příjezd Kopečkovic.

A povídání a prohlížení knih z Dlouhý punčochy a ráno za tmy roráty pro 5 lidí.

Mise splněna!

Teda ta moje.

Některý mise je třeba ještě vybojovat.

.....................................................................

Přání jsme letos nezvládli ani obrazem ani písní.

Ani jsme se nějak nesnažili, protože jsem letos nakoupila přání a PFko od Oringle.

Její fotkokresbový koláže mě prostě baví.

Tohle úžasný PFko se nakonec rozhodla ani nedat do tisku poté, co ji na sítích někdo sepsul za to, že poškozuje práva oněch důchodkyň, které kdysi vyfotila u polského Baltu.

No, já nevím.

Sama jsem pro ochranu soukromí svýho i ostatních, ale ... myslím, že i gdpr by se mělo dodržovat s rozumem... kloboučky obě dámy, myslím, dostatečně chrání a koláž mi přijde tak dokonalá, že být na ní by mi byla čest :-). 

Edit: polovina mužovy rodiny si dokonce myslí, že paní oslovující Máňu je muž! ;-)

Tak pokud vás to neurazí, přeju vám radostný Vánoce a - ať je dobře! Nebo aspoň líp :-).

Sakrajda

Když v říjnu přijela Kačenka (Kacha), přivezla kromě krásný knihy pro holky tyhle nádherný handmade dárky.

Na ořechovku jsme ještě nesáhli a i když mě předvánoční šílenství míjí (děkuju!!!), říkala jsem si, že Kačenčina povidla zaslouží zpracovat nějakým zvláště důstojným způsobem :-). No a když jsem v Herbáři viděla tuhle skvělou podkrkonošskou záležitost, po dlouhý době mě popadla chuť vyzkoušet něco novýho.
Hned jsme tenhle recept adoptovali a udělali z něj tradici - a jakou! 

SAKRAJDA (perníkový závin s povidly a ořechy)

na 2 nohavice (dělala jsem z dvojnásobné dávky a jak jsme se nejen v Neratově poměli!):

300 g hladké mouky (dala jsem špaldovou)
150 g moučkového cukru (dala jsem méně třtinové moučky a dohonila to moukou a u diabetika dobrý)
2 lžíce holandského kakaa
2 lžičky perníkového koření (dala jsem perníkovou směs, co jsme si vykoledovali v domově seniorů, ale kdybych ji neměla, dala bych v hmoždíři drcených 5 hřebíčků + půl lžičky anýzu + lžičku skořice jako do vánočních perníků)
lžička jedlé sody nebo půl balení prášku do pečiva, nejlépe z vinného kamene
2 vejce
2 lžíce medu + 80 g másla (rozehřívám společně ve vodní lázni)
3 lžíce ovesného mléka
1 lžíce rumu

Těsto rozdělím na dvě poloviny a vyválím na pomoučeném vále jako těsto na štrúdl.
Pomažu hustě povidly a posypu sekanými vlašskými ořechy (cca 150 g povidel + 150 g ořechů) a zavinu.
Nohavice pomažu rozšlehaným vejcem a peču na 180°C asi 2o - 25 minut.
Vřele doporučuju!

Knížecí Vánoce v Ratibořicích

... jezdili jsme tam se školou skoro každej rok.
A teď jsem tam byla s mýma miloušema.
Jedna z míň hektických chvil před Vánoci na začátku prosince.
Moc hezký a hlavně nikde žádný davy jako jinde...

Od poslední akce v úterý, kdy jsme byli s dětma hrát v domově pro seniory, se snažím zpomalit, zběsile brzdit, léčit se... zase. 
Jako fakt by mě zajímalo, jak to dělají ostatní.

Poprvé jinak

 

než tradičně.
Vypustila jsem z hlavy nákup svíček a nakonec vlastně dobře.
Malý krok pro lidstvo, velký pro mě - třeba moje hlava už funguje jinak než v módu zajetá kolej ;-).

O svobodě a jiný povídačky

Spojuju hodně rozepsaných postů dohromady, neb od návratu z Jordánska se toho děje hrozně moc a nestíhám.

Na Letnou vyrazil Luke s bráchou místo mě, protože pokud jsem chtěla zvládnout, co mě čekalo, musela jsem obětovat ty tři dny kurýrování v posteli, i když mě to pěkně štvalo.
Bála jsem se nejet, aby bylo dost lidí, ale naštěstí to byly planý obavy.
17. listopad v posteli už začíná bejt pomalu tradice, musela jsem zrušit i poslední etapu Poutě za svobodu do Číhošti s Petrem Hirschem, bůůů, škyt.

Nebylo to ale jediný těžký rozhodování.
Hodně jsem řešila učitelskou stávku.
Stávku, do který se výjimečně zapojili skoro všichni z naší školy a já je chápu.
Pro mě to ale byla lose-lose situation.
A já poslechla svůj pocit a i když ještě před pár lety bych podlehla většině, rozhodla jsem se nezapojit.
Bylo to moje malý vítězství nad sebou jinak ve sračkách, co si budem povídat.
Rozhodla jsem se nestávkovat ne proto, že bych si myslela, že je všechno v pořádku, naopak.
Navíc se dalo čekat, že Babiš nestávkující využije, jako že ho a vládu podporujou a ještě naše vedení vyhlásilo na poslední chvíli, že stávkující budou v režimu neplaceného volna, přestože jsem čekala, že jim ušlý plat uhradí formou odměn (což se možná i stane, ale stejně to přililo oleje do ohně).
Řekla jsem si, že svůj nesouhlas s vládou vyjádřím na Letné, ale pak jsem lehla, super pocit.
Přes to všechno jsem prostě nemohla a i když se divím sama sobě, že jsem unesla ten hroznej pocit, že nedržím basu s kolegy, mám z toho o malililinko lepší pocit, než kdybych do toho šla :-(.
Přesvědčení, že na tý stávce není něco v pořádku, totiž přetrval až do konce a přebil všechno to špatný svědomí.
Předně mi to od odborů přišlo jako naprosto blbej politickej tah. Celý léta, kdy se školství potápělo, nic nedělaly a najednou asi dostaly strach, že už nejsou k ničemu a vybičovaly se k huráakci, která neměla stanovený pořádný cíle, byla šitá horkou jehlou (chápu asi to, že chtějí vyburcovat rodiče, ale mělo to spíš opačný efekt) a vnesla velký dusno do kolegiálních vztahů. A já chtěla dát (i když symbolicky) najevo, že takovýhle hry hrát nebudu.
Nemyslím si, že by byl Plaga nějak skvělej ministr a nic moc pro nás neudělal, ale aspoň si nestaví politický pomníčky, shání si data, nemá všespasitelské ambice jako jeho předchůdci a navíc na penězích sedí Babiš a Schillerová, ne on. Jeho odvoláním by se, myslím, nic nevyřešilo, Babiš by tam dosadil někoho jinýho a jede se dál.
A jak napsal jeden nejmenovaný učitel jednoho nejmenovanýho pražskýho gymnázia na FB:
"Až se bude stávkovat za platy učitelů ve výši 130 % průměrné mzdy nebo za 6 % HDP do školství nebo za odpolitizování školství jako ve Finsku nebo za odvolání VKml ze všech funkcí ovlivňujících školství, já ruším výuku a jdu v čele průvodu. Ale stávkovat za 1,5 procentního bodu při jednom konkrétním navýšení platů, co se tím asi tak změní? To není silná pozice, to je směšné handrkování."

V tomhle babylonským mumraji na mě vykoukl jeden názor, který se mi zdál tak zajímavej, že ho sem přidám:

 https://video.aktualne.cz/dvtv/stavka-ucitele-poskodi-je-to-naschval-vuci-rodicum-sef-odbor/r~0a5b547aff2211e98d520cc47ab5f122/

Robert Čapek je určitě kontroverzní postava, která budí emoce, většinou ho lidi buď milujou nebo zatracujou. 
Přestože nesouhlasím vždy úplně se vším, co říká, dost mě inspiruje a na tomto jeho pohledu se mi líbí to pozitivní ladění, se kterým souzním.
A souhlasím s tím, že bychom měli demostrovat jako v Polsku. A ano, chápu všechny, kdo stávkovali.

No a pak (ale to s tím moc nesouvisí), jsem prostě nějak nemohla rozdejchat, že stejně důležití jako učitelé jsou na tom hůř než my, hlavně díky štědrým sociálním darům (slevy na jízdné puberťákům, aby si mohli vyjet na výlet do města koupit energeťák a čipsy).

Nemůžu prostě nějak zapomenout na tu sestru, co se starala o Emičku v nemocnici. 

Byla po onkologickým zákroku, totálně unavená, měla za sebou dvě dvanáctky a přesto naprosto profi.

Ale to už jsou mý pojmy s dojmy. 
.........

Projektovej den k výročí se poved.
Mudrovali jsme o svobodě, navštívili školní výstavu, poslouchali vzpomínky příbuzných, prohlídli si dobový artefakty :-), četli z knihy Petra Síse Zeď, dívali se na Vyprávěj, skládali ve skupinách symboly Sametové revoluce, vyráběli transparenty.

...........

Proběhly další Dny pro dětský domovy.
Hlavním hostem Radek Laci, kterej sám prošel ústavní péčí a teď trénuje celebrity.
Tentokrát jsme se zapojili i do příprav programu a kromě moderování jsme měli na starosti každej svou skupinku, já o jídle, jak jinak.
Přidala se i Léňa a Karel.
Dalo se čekat, že to nebude taková Amerika ve spreji jako minule .
Tentokrát mě to sejmulo nějak víc.
I tak ale skvělej pocit, že mi něco fakt dává smysl.
Foto z Centra Don Bosco.

.........

Matička dostala za svoji práci a dobrovolnickou činnost Stříbrný charitní kříž na Ocenění charitních pracovníků ke třicátému výročí svatořečení sv. Anežky České .
Na jedný straně inspirující setkání s lidma, co fakt dělají svět lepším.
Z přednášek mi utkvělo jedno dobrý zasazení příběhu o Zacheovi do dnešní doby (Babiši, slez dolů, dnes musím jít s tebou na raut :-)...)
Na druhý straně bylo poučný doprovodit mamku na biskupství a mám zase víc pochopení pro lidi, kteří mají problém přijmout církev takovou, jaká je, se všemi nedostatky.
Trošku střet s mou sociální bublinou, zase :-).

..........

A minulej tejden si šel pro cenu Grácie Lukor s Forrestem.
Už to několikrát odmít a chtěl i tentokrát, ale jeho výmluva na psa nějak nevyšla - rádi ho totiž uvítali i s ním.
Ráno ještě nevěděl, jestli tam půjde a já se mu nedivím :-).
Ale víno, co dostal, bylo dobrý ;-). 

Forrest definitivně ukončil svou desetiletou kariéru ve Svítání a po ukázkách canisterapie u nás ve škole odešel na odpočinek.
Asi právě včas, protože se mu přestává chtít chodit do schodů :-(...

 ...........

Bratřík je na výcviku aktivních záloh ve Vyškově.
Včera se ozval fotkou.


Necenzurovaná verze včetně fot zase u mě.

Návrat

Pouštní hory a pohled do přírodní rezervace Dana.

 

"hochalpenstrasse" :-) :-) :-)

Hejna krkavců a psů.

Káva s výhledem a se smečkou psů v zádech.

Realita žití.

Na jihu se dalo u Mrtvýho moře kdekoli zaparkovat a vykoupat.
Tedy pokud seběhnete v dobrých botách dolů a vezmete si s sebou lahev sladký vody na oplach, aby se vám nevytvořil po těle slanej sliz. 
Utopit se nedá, konzistence je spíš emulzní než vodní, dlouho to není k vydržení. 
Před koupáním se neholit a pokud možno neodřít :-).
Severněji už byl plot, byť děravý, a v resortech úplně na severu si za koupačku solidně zaplatíte (až v řádech tisíců).

Hora Nebó.

1 Mojžíš vystoupil z Moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy; ta je naproti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan,

2 celý kraj Neftalího i zemi Efrajimovu a Manasesovu a celou zemi Judovu až k Zadnímu moři,

3 i Negeb a okrsek Jerišské pláně, Palmové město, až k Sóaru.

4 Pak mu Hospodin řekl: "Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam."

5 I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi.

 

Z hory Nebó je výhled do údolí Jordánu, na Jericho a hory Judské pouště.

... nu, a dál už to znáte :-).