Na Gargáááno! - část 2 - Slovinsko

Stejně jako u Rakouska, i ve Slovinsku jsme se na cestě do Itošky ohledně cílů částečně inspirovali článkem Míši. (Díky!)

Prvním cílem bylo jezero Jasna Lake nedaleko Krajnske Gory. 
Kolem jezera jde bez problému parkovat a protože bylo vedro k padnutí, čtrnáctistupňová voda příjemně osvěžila (ve vedlejší říčce Píšnica, která dvoujezero napájí, je ještě méně, tak mě osobně třeba málem kleplo :-) ).
Foto bez holek se zlatorogem bohužel nemám, takže toto je Píšnica :-). 
Holky všude po cestě lovily kachny, holuby a spol., takže jim ledová voda vůbec nevadila.

 Příště bych odtud vyrazila rovnou na sedlo Vršič a k peřejím řeky Soči, na který jsem se těšila, ale když jsme pak druhý den viděli objížďky a zácpy, rozhodli jsme se nevracet.
Naše další zastávka byla tedy vesnice Mojstrana.
Tady jsme se drželi stále Triglavské cesty (která na konci brutálně prášila :-) ) kolem parkoviště u vodopádu Peričník stále nahoru k údolí Vrata, kde se poslední parkoviště nachází nedaleko chaty Aljažev dom.
Přijeli jsme kolem páté, kdy zrovna končí doba placeného parkoviště.
Určitě je dobré sem jet brzy ráno nebo později odpoledne, protože ten provoz na štěrkové cestě je docela síla.
Prošli jsme se v údolí s nádhernými výhledy na masiv Triglavu (těším se, někdy...!).

hůlka, no.

Snad hodinu jsme pozorovali myš (dokud ji Anna nechtěla ulovit).

Na zpáteční cestě jsme zastavili ještě u vodopádu Peričník, kde už byl taky klid a řekli nám, že už máme parking gratis :-).
Tahle zastávka byla boží, protože stát na římse za vodopádem, nechat se osvěžovat mlhou a kapající vodou a poslouchat ohlušující řev padající vody ... to byl zážitek nejen pro děti.

Potom už byl čas pomalu na jídlo a hygienu, což jsme provedli na jednom z lesních odpočívadel na cestě zpět do Mojstrany.
Protože na hledání noclehu už byla tma a v národním parku jsme fakt spát nechtěli, vydali jsme se z nouze spát na nedaleký dálniční odpočívadlo, aby nás pak ráno mrzelo, že jsme to nezapíchli hned pod Mojstranou  - pod vesnicí vedle turistickýho odpočívadla byla totiž u řeky luxusní pískovna krytá stromy a z druhý strany haldama písku a štěrku, kam nebylo ze silnice vůbec vidět.
Tak jsme si tam ráno aspoň udělali piknik a když jsme pak viděli objížďky kolem Vintgaru, stočili jsme to rovnou na jezero Bled.
Na okraji města jsme doplnili zásoby a po počátečním psychu s parkováním jsme se prošli kolem jezera a u jachtařskýho klubu se vykoupali.

  Protože tam ale na náš vkus bylo moc lidí (a Čechů :-) ), utekli jsme (dopravní zácpou) a večer už jsme hodovali v Terstu.

Ale o tom zase příště. 
Necenzurované fotky u mě.