Táta
vojančil v Podyjí a když se tam po letech vrátil zavzpomínat, seznámil
se s Markétou, která provozuje hospodu s kempem U Švestků ve vsi Čížov -
ta už leží v Národním parku Podyjí a končí tu silnice.
Její Martin je zase strážce parku, drsnej jak šmirgl, ale dobrák od kosti :-).
Táta nedal jinak, než že nás seznámí, že bych tam prý mohla udělat příští školu v přírodě.
Tak jsme se tam vypravili a vypadá to, že škola v přírodě tu fakt bude :-).
Kolem jednoduchýho, ale čisťoučkýho kempu s pěknýma chatkama, dostatečným svobodným prostorem a výbornou domácí kuchyní (ty halušky!) je hodně cílů, který zapadají do příběhu, kterej se mi rodí v hlavě ...
V sezoně tu bylo jen pár stanů a nějakej ten karavan, takže klídek s kokrháním kohouta, v hospodě se ale dveře netrhly, takže doporučuju i tady (z vlastní iniciativy, ne jako reklamu).
Dokonce jsme tu oproti původnímu plánu zůstali o dvě noci dýl, i když radši cestujeme svobodně.
Kromě výletu do Znojma, na vyhlídku u hradu Hardegg a na proslulou vinici Šobes nás totiž Martin vzal na výpravu do ledových slují, který leží v běžně nepřístupný 1. zóně národního parku, takový přírodní lednice pseudokrasového typu :-).
... a po meandrech Dyje ledové sluje ...
... prostě ideální místo na školu v přírodě na téma Bratři Lví srdce :-) .
... a nikdy nezapomněl uniformu :-).
V Čížově, hned vedle hospody, je taky krásný Středisko Národního parku Podyjí a Památník železné opony.
Ostatně historek o tom, kolik lidí zemřelo kvůli obraně vlasti jsme vyslechli dost, a rozhodně jich bylo víc ze strany obránců "čáry" než narušitelů.
Ať žije elektrika a cvičení psi běhající mezi ploty... :-(
V druhé části dovolené ve dvou jsme se začali přibližovat na Slovensko, kde jsme se chtěli zastavit za dětmi.
Ty se mezitím s prarodiči přesunuli na jiné místo, takže jsme se stihli podívat do Blatnice pod sv. Antonínkem, kam jsem se chtěla mrknout už pár let.
Místo krásný, spali jsme u kapličky a pozorovali blesky z Rakouska, prožili setkání třetího druhu a potkali zvláštní týpky z řad důchodců :-)...
Pak už jsme se pomalu přesouvali přes Bílé Karpaty a odtud už nemám žádný fotky.
Kúpele Smrdáky.
Dojč a zásadní setkání.
Celodenní koupačka s dětma a prarodiči v Levicích.
Po letech jsem si pořádně zaplavala v bazénu :-).
Dobře bylo, díky.
Její Martin je zase strážce parku, drsnej jak šmirgl, ale dobrák od kosti :-).
Táta nedal jinak, než že nás seznámí, že bych tam prý mohla udělat příští školu v přírodě.
Tak jsme se tam vypravili a vypadá to, že škola v přírodě tu fakt bude :-).
Kolem jednoduchýho, ale čisťoučkýho kempu s pěknýma chatkama, dostatečným svobodným prostorem a výbornou domácí kuchyní (ty halušky!) je hodně cílů, který zapadají do příběhu, kterej se mi rodí v hlavě ...
V sezoně tu bylo jen pár stanů a nějakej ten karavan, takže klídek s kokrháním kohouta, v hospodě se ale dveře netrhly, takže doporučuju i tady (z vlastní iniciativy, ne jako reklamu).
Dokonce jsme tu oproti původnímu plánu zůstali o dvě noci dýl, i když radši cestujeme svobodně.
Kromě výletu do Znojma, na vyhlídku u hradu Hardegg a na proslulou vinici Šobes nás totiž Martin vzal na výpravu do ledových slují, který leží v běžně nepřístupný 1. zóně národního parku, takový přírodní lednice pseudokrasového typu :-).
Uzdravující obraz P. Marie v dominikánském kostele Nalezení svatého Kříže - v klášteře jsme stihli i přednášku J. Grygara. |
Hardegg |
u stánku na Šobesu |
... a po meandrech Dyje ledové sluje ...
Brambořík nachový jsme potkali už na Triglavu. |
balkóónek :-) |
... prostě ideální místo na školu v přírodě na téma Bratři Lví srdce :-) .
přírodní fénující lednice :-) |
Drsňák v akci. Pil, kouřil, a taky zapáleně vyprávěl, sbíral odpadky, monitoroval, zapaloval svíčky sudetským Němcům... |
... a nikdy nezapomněl uniformu :-).
V Čížově, hned vedle hospody, je taky krásný Středisko Národního parku Podyjí a Památník železné opony.
Ostatně historek o tom, kolik lidí zemřelo kvůli obraně vlasti jsme vyslechli dost, a rozhodně jich bylo víc ze strany obránců "čáry" než narušitelů.
Ať žije elektrika a cvičení psi běhající mezi ploty... :-(
V druhé části dovolené ve dvou jsme se začali přibližovat na Slovensko, kde jsme se chtěli zastavit za dětmi.
Ty se mezitím s prarodiči přesunuli na jiné místo, takže jsme se stihli podívat do Blatnice pod sv. Antonínkem, kam jsem se chtěla mrknout už pár let.
Místo krásný, spali jsme u kapličky a pozorovali blesky z Rakouska, prožili setkání třetího druhu a potkali zvláštní týpky z řad důchodců :-)...
Pak už jsme se pomalu přesouvali přes Bílé Karpaty a odtud už nemám žádný fotky.
Kúpele Smrdáky.
Dojč a zásadní setkání.
Celodenní koupačka s dětma a prarodiči v Levicích.
Po letech jsem si pořádně zaplavala v bazénu :-).
Dobře bylo, díky.
No je u nás moc krásně, že? :)) Hana (od Znojma)
OdpovědětVymazatáno áno, je u vás krásně :-).
VymazatV Leviciach:-)
OdpovědětVymazatParádne cestujete:-)
Díky za upozornění, převzala jsem to špatně :-).
VymazatJeee, jsem si zavzpomínala, tam jsme se courali s mužem před skoro 20 lety :o) a v hospodě U Švestků na knedlíky :o) musíme zas zajet .....
OdpovědětVymazatJj, všechno mají luxusní :-)...
Vymazatmoc pěkné fotky, další nápad na výlet hezké dny Sv.
OdpovědětVymazat