Cesta česko - moravského přátelství

aneb když už fakt nevíte, co dřív, vyjeďte do hor :-)!
A všechno bude v klidu.
My za sebou nechali chátrající byt (kterej už nezachrání ani předvánoční úklid), nedotčený budoucí byt čekající na renovaci s veškerým zařizováním jakožto i veškerej předvánoční shon. 
A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat.
Nadechli jsme se.

Kostel v Neratově, vyhořelý po zásahu střelou Rudé Armády v roce 1945 a zachráněný před demolicí během komunismu, pamatuju ještě bez střechy a s břízkama vyrůstajícíma z obvodových zdí.
Chtěla jsem tu starou táborovou fotku vyhrabat, ale nejspíš spí složena s dětským pokojem ve sklepě čekajíc na stěhování.
Ale ohlušující ticho a posvátnost až nedotknutelnost místa (i pro ty největší cyniky ;-) )  zůstává i se zastřešením skleněnou střechou.

Sad Smíření před neratovským kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

 Vzkvétá každým rokem víc a víc - ve dne

... i v noci.

model plánovaného oltáře

Do Neratova jsme byli zvyklí (deseti)léta dojíždět z nedalekých Bartošovic, ale tentokrát jsme bydleli přímo tady.
Výhled z okna na kostel a kopce a v papučích do Café Neratov.
A k tomu vybraná společnost Kopečkovic . 
Co víc si přát ;-).

Tyhle dva srdcaře, co si přijeli před pár měsíci na konec světa splnit svůj sen a se kterýma se v pidikavárničce nejde nebavit jako se starýma známýma, prostě nemůžu opomenout :-).
A mám slabost samozřejmě pro celé Sdružení Neratov , a taky pro ten jejich klip ...

Tohle mě dostalo. Snad to nezapadne mezi ostatníma fotkama. - aktualizovaný seznam TU .

Sáňkování, bobování ...

... výlet... 

... tohle je ta zřícenina "deset z deseti", Zuzi! ;-)

(to česko-polské pohraničí se všemi těmi zbořeninami mě prostě fascinuje)

... koledička na ručičku při rozsvěcení stromu v nedalekém Orlickém Záhoří, vití adventních věnců a jejich požehnání při mši a hlavně vydatný povídání (a taky inspirativní injekce našemu stereotypnímu stravování, protože Kopečkovic narozdíl od nás jedou zdravou stravu poněkud déle než my...).

Takže ještě společná fotka naše a dětí ...

srnečka :-)

... výprava ke kostelu na Vrchní Orlici 

... a pak už loučení a cesta bílou tmou až do tmavý deštivý nížiny.

Kde jsme si aspoň zapálili věnec z chvojí od Zemský brány posvěcený v Neratově.

Díky kamarádi (... "za skvělé uvítání - že jste takhle milí, neměli jsme ani zdání... "/Zuby nehty/ :-) ).

Pěkné prožití adventní doby vám všem přejem! 

A teď ty perníky, uff.