Luky dostal konečně v sobotu dárek k narozeninám.
Dovedla bych si představit určitě hezčí, veselejší (hornatější nebo vodovější) překvapení v tak pěkným počasí, ale přál si to.
A věděla jsem, že se tam taky jednou podívat musím (a chci).
Doporučuju každýmu jednou za život tohle všechno v Osvětimi vidět.
Už několik dní jsem vděčná.
Klobouk dolů! Sama jsem o téhle smutné etapě ději dost četla a viděla filmy, včetně otázky odsunu. Nicméně nevím, zda někdy seberu dostatek sil, abych navštívila Terezín natož Osvětim. Nechci před tímhle zlem zavírat oči, to ne. Jen mi chybí ta odvaha vidět to, a patrně i cítit tu atmosféru a upřímně - v práci slyším těch smutných příběhů hodně (byť z jiné doby a většinou méně tragické) a v rámci udržení si svého duševního zdraví, které potřebuji, se snažím vyhledávat něco pozitivnějšího. A nejen v kontextu 70 let od konce války si také uvědomuji, že mám být za co vděčná!
OdpovědětVymazatObdivuju, že jste se tam vydali. Mně stačí, co si přečtu nebo nějaký film a pár dnů pak špatně usínám. A co mám děti, je to ještě horší. Hana M.
OdpovědětVymazatNa takové věci by se nikdy nemělo zapomínat. Musel to být strašně silný zážitek a nevím, zda bych ho zvládla, čím jsem starší, tak všechno nějak déle a intenzivněji vstřebávám. Krásný den Lada
OdpovědětVymazatKačí, smekám. Mě tohle téma bude brát pořád.
OdpovědětVymazatTo je taková hloubka a respekt a bolest...Člověk by vypsal x událostí ale tahle válka svou zrůdností pořád "vede".
Tam bych posílala VŠECHNY školní třídy na výlet, aby děcka věděla, že to jak se mnohdy chovají, jak vše hmotné povžují za samozřejmost - je neskutečně hloupé.
Kačí, až nějak vše strávíte, vypsala bys ještě nějaké zážitky dojmy?
Ještě jednou smekám, jste skvělí.
Nedávno jsem si pouštěla Kód Enigmy a znovu Předčítače s Kate Winslet, kde to židovské utrpení vyplývalo až na konci filmu, - scénu, kdy bývalá dozorkyně (Kate) z táborů smrti jde x let po válce před soud a později posílá přeživší Židovce své peníze v plechové krabičce od čaje (a ta krabička byla kdysi té Źidovky), to mi vždy připomene, jaké osudy a příběhy to musely být...
Magda
Občas nakouknu na videa, která se dochovala, na ty fotky, a jen s hrůzou koukám na nahé fotky dětí lidí...
VymazatTsunami zemětřesení atd...ano je to děs, ale to je boj s přírodou. Tamto je "dílem" člověka.
Vůbec se nedivím, že děda NIKDY nechtěl vyprávět.
Kačí, děkuji za připomenutí.
Odsun, to je další "moje" téma.
OdpovědětVymazatMusím říct, že když jsem někomu říkala, že dávám Lukymu Osvětim jako dárek, koukal dost nechápavě. Já věděla, že tam chci jet,i když upřímně se mi do toho zařizování nechtělo. Ale teď jsem tak ráda, že jsem jela! Co se týče atmosféry, hodně lidí říkalo, jak to tam "dýchá zlem". Asi to bylo hlavně tím počasím, ale sluníčko, v Auschwitz domy, který červenýma cihlama připomínaly elegantní anglický domy.... člověk vůbec nemůže uvěřit, že TADY se to všechno dělo. Jediný místo, kde se mi udělalo vážně zle a nemohla jsem popadnout dech, byla (překvapivě :-/ ) jediná dochovaná plynová komora. A to jsem ani nevěděla, kde jsem, protože jsem se zdržela vzadu a ztratila jsem signál ve sluchátkách. Ale došlo mi to teda velmi rychle.
Jinak na prohlídce v Auschwitz skoro není na emoce čas, to bylo další, co mě překvapilo. Expozice uvnitř baráků je vážně výživná a kdyby na to člověk měl čas, určitě si dost solidně popláče, ale aby člověk viděl aspoň část toho obrovskýho areálu, musí pořád stíhat průvodce, jinak se mu ztratí signál ve sluchátkách a ten metelí tak rychle, že člověk skoro běží. Prohlíží si fakt rychle jednu místnost a ve sluchátkách už slyší rychlovýklad(aby to ti průvodci vůbec stihli všechno říct) k další. Do toho se v jednom domě a místnosti setkají třeba tři skupiny, takže si musí člověk dávat pozor, aby se neztratil. Měla jsem s tím nejdřív problém, taky mi trvalo než jsem si zvykla na rychlou mluvu a polskej přízvuk naší průvodkyně, rozčilovalo mě, že "nestíhám", ale pak jsem se přizpůsobila tempu, zjistila, že to je jeden ze způsobů, jak se tu nezbláznit a hlavně jsem pochopila, že to fakt jinak nejde, když člověk něco chce vidět. Během tří hodin jsme nachodili asi 16 km a viděli jen malou část. V Birkenau to zase bylo strašně rozlehlé a lidí už nebylo tolik, ale zas toho tam moc nezbylo poté, co to Němci vyhodili do vzduchu.
O to dýl trvá, než to člověk stráví a než mu to dojde. Ale ten vděk za všechno, co člověk má, je tak silnej, že to za to opravdu stojí.
Přesně, děsí mě, jak lidi zapomínají. A jsem ráda, že tam tolik škol jezdí. My tam děti určitě vezmem, až budou větší.
A Magdi, je to asi hrozný to tak říct, ale kdyby to nebylo samo o sobě trapný, poslala bych tam úplně všechny a hradila bych to státem, možná, že by pak svět vypadal uplně jinak. Zážitky vstřebávám, nejdřív jsem myslela, že snad ani není na místě o tom psát, ale... musím ty fotky probrat a dívat se na ně hodně často, protože lidská paměť je tak krátká... Fotky určitě (někdy) utřídím a popíšu minimálně pro svou potřebu.
Předčítač a Pianista jsou výborné filmy a určitě bych doporučila film Colette, byl v kině 2013, s Mádlem. Přímo z Osvětimi a je (až na některé triky) vážně dobře udělanej co se týče popisu, jak to tam fungovalo. "Dobrý" "naladění" v autobuse, než jsme tam přijeli. Chystám se ještě podívat znova na dokumenty.
No, nejsilnější asi bylo to, jak jsem se hrozně těšila domů na děti.
........................................
Vymazatnevím jak začít. Nejdříve asi omluvou zrzavé slečně - měla jsem nutkání se rozčílit, jak někdo na tak smutním místě může mít sluchátka - a pak mě napadalo, že to má s muzikou jako obranu proti té atmosféře - audio komentář mě nenapadl...
a Káťo, reakce na "dárek" chápu, v tom smutném smyslu. Jak dnes nadhodíš nějaké vážné citlivé téma, jsi za divnou existenci. Teď přiznávám, nevím jak to popsat, ať nevypadám jako fanatik, ale omezím to na rodinu (na lidstvo raději ne), ale jak jsem to nadhodila v souvislosti s Lidicema nebo "Mami, nevyprávěl Ti něco děda?"....
koukají na mě jako na cvoka a máti musí stihnout Ulici...........
Jste skvělí.
Magda
Katko, díky moc za Tvoje sdílení a tenhle příspěvek. Musím říct, že jsem na něj dneska hodně myslela. Když si představím tu dobu... uff. Často si říkám, jestli bych vůbec dokázala lidsky obstát...Za sebe - taky bych tam posílala žáky (konec základky) a střední školy. Tehdy bych tam jela, pokud bych měla možnost. U sebe vnímám, že čím jsem starší, tím mi jde hůř tato témata vstřebávat...I když trochu jsi mě nalomila, asi tím že tam člověk nemá šanci meditovat - toho se bojím nejvíc. A je pravda - jak tady již zaznělo, že lidi se k tomu tématu neradi vrací. O to víc si vážím mého dědy a babičky, kteří válku prožili a na mé otázky odpovídali. Ještě jednou díky! Jo, a k tomu odsunu - moc hezká je kniha "Vyhnání Gerty Schnirch", ale tu asi znáš. Na tuhle knihu jsem si vzpomněla zrovna o tomto víkendu, kdy jsem se pohybovala v místech, kde před 70 lety šli odsunutí Němci Brněnský pochod smrti. Uff. Končím. Dobrou noc, Křížulka
OdpovědětVymazatKřížulko, Vy jste šla ten vzpomínkový pochod? Tu "Pouť smíření?"
VymazatNa základě Vašeho komentáře jsem si našla pár článků, hodně smutné čtení...
Magda
Magdi, nešla, byla jsem na Mikulovsku pracovně. I tak jsem si ale vzpomněla. Máte pravdu, je to smutné...
VymazatPřesně. Ta otázka mi straší v hlavě celou tu dobu a nejen v souvislosti s Osvětimí, ale třeba s vraždami křesťanů IS atd atd... "jestli bych vůbec dokázala lidsky obstát". Hrozný. A i o tom a o nečernobílosti postav je Colette.
OdpovědětVymazatKatko, kouknu na něj - o tomhle filmu vím, ale zatím jsem ho neviděla. Máš pravdu, ono to "obstání" není jen o době druhé světové války. Pak přišli komunisté, o 40 let později padla opona, ale myslím, že to neznamená, že člověk nezažívá zátěžovky, nehrozí mu však smrt jeho nebo jeho blízkých, udání a následný kriminál (alespoň u nás ne, ale stačí se kouknout dál viz IS). Tu naši svobodu bereme jako samozřejmost, ale ona to samozřejmost není, fakt že ne.
OdpovědětVymazathttp://www.csfd.cz/film/642-zivot-je-krasny/
VymazatKřížulko, doporučuji. I přes tu hrůzu se při tom filmu člověk směje, někdy přes slzy ale směje.
Magda
Magdi, díky za připomenutí. Kouknu ráda :-), zatím jsem o tomto filmu jen slyšela a upřímně - trochu na něj pozapomněla.
VymazatJá zas můžu na oplátku doporučit Kamenný řád - seriál Ostravské televize. Ten sice není přímo o koncentračním táboře, ale moc se mi líbilo zpracování té doby.
VymazatJe mi smutno a nazvala bych to i hůř, od rána jsem nakukovala na net, jestli bude článek na Lidice a Ležáky....
OdpovědětVymazatNe a nic, jen samé kraviny, kdo s kým, politika.........až večer jsem našla, že jeden článek vyšel kolem půl2 odpoledne.
Nebudu to komentovat.
Káťo, Ty jsi spustila lavinu, konečně jsem si spontánně:-)) objednala Ž.bohyně a Gertu.
Dřív jsem nějak nechtěla, nějak mi vadí takový ten boom, jak se to medializuje ve velkým, ale včera objednáno a nemůžu se dočkat.
Brou noc Magda
Katko, děkuju.
OdpovědětVymazatV patnácti jsem přečetla Sophiinu volbu a od té doby to v sobě mám, tu hrůzu, že by mě někdy někdo mohl donutit k takovému rozhodnutí... Že je vůbec možné do takové míry ztratit lidskost (a nebo že lidskost může být i takováhle). Ty příběhy se nesmí změnit jen v nějaké počty obětí...
Na knižní Sophii jsem nikdy nesebrala odvahu.
VymazatStojím si za svým, že film nepřevýší knihu (jen 2x jsem cítila vyjimku*)
A potom, jak se mnou zamávala filmová Sophie (Maryl .), na knihu jsem neměla sílu.
A to mám jen jedno dítě. Ale pokaždé, kdy jsem něco četla/viděla...pak má chudák syn těžké spaní - protože ho chodím objímat a líbat a nenechám ho spát:-)
*kniha PIÁNO vyšla až po velkém úspěchu filmu - tedy jako scénář dá se říci
*a knihu Madisonské mosty jsem si koupila kvůli oblíbeným citacím z dopisů ( film díky C.E. a M.S. je okouzlující a vracím se k němu i několikrát za rok:-)
Magda
Sama by som si to nevolila, ale ako dieťa ma tam zobrali, vrámci výletu a hlboko ma to zasiahlo...a mám to v sebe dodnes...je dobré aby tieto miesta navštevovali už deti ....
OdpovědětVymazat...k tomu utrpenie detí..rozčítala som sa vo švédskych detektívkach...reálne tam odhaľujú. to čo sa dnes deje so sirotami,malinkými deťmi, ten obchod, a obchod vôbec s ľuďmi...a to vo vyšších, bohatých kruhoch, v zemí s vysokou hosp. úrovňou...dnes sa tiež vyhladzujú, zabíjajú.. deti, ženy...národy...
Ano, je to tak. Díky.
Vymazat