Homolkovic lanovková hysterie a jedoucí vlasy ;-)

výšková hysterie (sedíme moc vysoko) :-)

... už bez hysterie ...

pruhovanej

 

panoramata, tátóó (pohled do Polska)

zase panoramata, tátóó

já tě řeknu: příroda, to je chrááám ;-) ...

... a taky buřty v lese sou buřty v lese ;-)

kaple sv. Františka z Assisi z r. 2007 pod hřebeny a naše zvonice :-)

Bílé Labe

dokonalé není třeba měnit

...a kde jsou potom všichni jeleni a srnky? ;-)

přehrada

nejkrásnější a nejhodnější... :-)

Asi před dvěma týdny mi došlo, že pokud chceme stihnout někam vyrazit před začátkem psychoprázdnin, máme poslední víkend.
Takže - měli jsme poslední víkend :-).
Rozhodnutí bylo rychlé - vyrazili jsme na prodloužený víkend na hory (dobrá písnička a text, ale raději napoprvé nevidět klip :-) ) .
O nos nám cvrnkla výhodná nabídka do Špindlu, s možností ideální kombinace welnessu (moje drahá sauna, co mi chybí už od začátku těhotenství se solnou jeskyní coby odpočívárnou).
A jelikož byl Špindl před sezonou jak po vymření (až na Krakonoše, kterej se procházel po břehu Labe se chcíplou liškou na holi a rozdával letáčky), bylo to přesně podle našeho gusta.

No, dopředu jsem věděla, že s dětma:
- nemůžu chtít moc a dělat velké plány
- pokud nechci strávit celé dny na zahrádce restaurace, bude to do poslední minuty plánovaný velmi aktivní odpočinek :-).
A byl.
Každopádně jsem nemusela vařit a v tom (krom zmíněné sauny) spočívala moje největší dovolená - děti byly hotový už z toho, že maminka není nervózní a že si s nima hraje :-).

Na druhou stranu - pro příště si budu pamatovat, že:
- děti jsou zatím zvyklé být nadšené z toho, z čeho je nadšením nakazí rodiče.
Toto ale neplatí o chození po horách :-).

Takže přesto, že naše bilance byla....:
- pravděpodobně vrchol období (nejen) separační úzkosti u Anky, tzn. asi 356 x položená otázka během 4 dnů: Kam jdeš? A nenecháš mě tu? (s o něco menší frekvencí padaly otázky: A kam zase jdeme?/ A kam jdeme?/ H(v)ezmi měěěé!/ Tatínku, nés měěé!/ Chci na stupátko.../ A kam už jdemééé?/ Už jdeme domůů?/ Kam jdééé??? - v případě, že se jeden z rodičů vzdálil víc než na dva metry)
- dále její hysterie ze všeho od slimáků, přes kameny na cestě, z výšek od 30 cm výš až po jízdu lanovkou (fakt nevím, co to je za období a na jak dlouho :-) )
- jedny vztekem počuraný kalhoty (vlastně dvoje, protože pod pláťákama byly ještě elasťáky)
- jeden neplánovaně prodloužený výlet (aneb když vám po tahání dětí recepční poradí trasu (asi jedinou, kterou jsem ještě neznala) vhodnou pro kočárek, ještě to neznamená, že je vhodná pro kočárek) - výsledek byl ten, že jsme se po vytlačení kočáru do pěknýho krpálu museli vrátit a pustit se na ještě nesjízdnější cestu, pročež muž vzal Anku na záda do nosítka pro Emu, já vzala bágl a Emu do náručí a prázdným kočárem jsme prokrosili po schodech a šutrech až do údolí (sjezdovky sjíždíme kočárem běžně) :-)...
- jedna opuchýřovaná noha a do krve spálený orlí nos (matky) a spálená pěšinka a čelo (otce)  - jedinej den svítilo slunce, když jsme zrovna zapomněli opalovák, takže i přes halení do šátku Emča chvilku trošinku připomínala koalu
- jedna zaspaná snídaně (ach to uspávání a buzení jeden druhýho v jednom pokoji)
- nepohyblivost  zadních partií nohou obou dříve zmiňovaných (to to neustálý scházení se zátěží ...)
- kolem čtecího koutku, kterej se mi tak líbil, jsem nakonec fakt jen mlsně obcházela


 ... tak i přes to všechno se nám podařilo:
- přežít jízdu otevřenou lanovkou s kojencem (bez ztráty dudlíku), řvoucí prvorozenou, zavazadly, kočárem a ještě se u toho vyfotit
- dostat se i do pásma kleče :-) (při táhnutí dětí na hřebetu jsme oželeli foťák a fotili jen telefony, přičemž ostřejší fota jsou mužovy)
- díky tomu, že nám jednou zapomněli předehřát saunu a ta se ohřívala postupně, Anka nechytla hysterák z toho, že tam je moc vedro a jelikož se ji podařilo kromě hraní v soli nadchnout pro polévání kamenů v sauně, se jí to líbilo a snad byl tedy položen základ pro pozitivní vztah k saunování :-)
- kombinace námahy na zdravém vzduchu, slunce a intenzivního saunování se spočinutím v solný jeskyni způsobila, že mi během tří dnů skoro zmizel ekzém (jen dočasně, bohužel)
- pořádně si užít trampolínu, která byla neustále prázdná (když nás konečně poslední den napadlo, že necháme Anku rozhodnout, co budeme dělat, stačilo jí málo: trampolína, jít na nedaleký hřiště a zmrzlina)
- mít ke dvěma ze tří večeří jako dezert panna cottu s malinama ;-)
- na zpáteční cestě na chalupě ulovit poslední zbytky bezových květů a naložit je s levandulí a mátou na sirup

P.S. Nejlepší ryze akustickou scholu mají ve Špindlu!
P.S. 2 Omlouvám se všem, kdo nerozumí některým popiskům fotek (naše současný hlášky).


No a jinak jsem asi pochopila význam slova"dovolená bez dětí" :-) (nééé).
Velký prádlo hotovo - ještě bych potřebovala jeden víkend pro sebe.
Stačilo by pár hodin :-)...

Před deseti lety touhle dobou jsme seděli na nádražní lavičce - v líbacích pauzách jsem si nechala ujet všechny vlaky do školy, kde jsem měla mít poslední zkoušku toho roku, až na ten poslední.
Oba jsme tušili, že jsme s hledáním u konce.
Před deseti lety jsem si představovala vztah po deseti letech všelijak, spíš asi trochu nudný a všední.
Tak jsem ráda, že tomu tak není.
Čtu si naši knihu a přivolávám začátečnický mrazení (šetřím si ji na výročí a další vzácný příležitosti :-)... ).
Letos jsem k desetiletému "jubileu":-) aktualizovala a předala seznam důvodů, proč ho miluju - ten jsem sepsala původně k ročnímu výročí (chtěla jsem se vyznat na papír a vyjádřit to množství myšlenek, co mi vířilo hlavou).
Dalo to letos na dvě A 4.
Kromě úmyslu potěšit není na škodu si to občas připomenout a uvědomit, navíc jsem byla překvapená, co všechno začínám brát jako samozřejmost.

Muž se mě dnes ptal, jestli si uvědomuju, že jsem s ním strávila třetinu života.
Musím říct, že takhle jsem o tom teda fakt nepřemýšlela, zní to jako pěkná doba.
 

P.S. Asi by mě nenapadlo o tom psát, ale kamarádka, která u nás knihu viděla a bavily jsme se o ní i tomhle dopisu, říkala, že jde do toho taky, tak kdyby se ten nápad někomu hodil ...

Hlavní scéna (není to vidět, ale na ní Tata Bojs :-) )

Zvětšeniny - stavění ze sirek, obří pastelky, velký prak aneb "vystřel si svého rodiče" :-) ...

Kašpárkova velká rajtovací postel

Emin náramek :-)

Počasí všeho druhu - ale zvládnuto!

Ančin "výtuh" uprostřed koncertu Tata Bojs

Scéna pod cirkusovým šapitó a její atmosféra noci :-) - Karolína Kamberská

Další druh oblak ze soutoku Labe a Chrudimky

Po náročným týdnu, z nichž nejnáročnější bylo asi období po prvním očkování Emy (dalo by na samostatný článek) přišel víkend a my vyrazili na Oblaka fest.
Ten opravdu dostál svému názvu - oblaka se vystřídala všeho druhu :-).
Musím říct, že jako správná "spící panna" bych si 1. ročníku nový pardubický akce asi nevšimla, kdyby muž nepřines domů volňásky.
Nevěděla jsem o ní nic, ale zdroje blízké organizátorovi slibovaly nevšední akci - alternativní ke všem masovým dětským akcím svého druhu s "Maxíkama" a spol.
Což se mi zdálo fér.

Vyrazili jsme díky v jídle stávkující mladší madam až odpoledne, takže jsme Kašpárka v rohlíku slyšeli jen zdálky. 
Ale těch pár hodin, co jsme tam strávili, stálo za to.
Ve festivalovým areálu u koupaliště Cihelna se dalo zamířit hned na několik scén, které slibovaly různá hudební i divadelní vystoupení.
Děti se mohly zabavit i v různých dílnách a taky na nevšedních atrakcích ve Čtvrti sv. Kašpárka (celý program tu ).
Nevěřila jsem, že naše "mírně nedruživá" Andule vleze do společný rajtovací postele s dalšíma dětma a zúčastní se polštářový bitvy (jo!).
Ve stáncích se dalo kromě klasickýho občerstvení koupit i "baby friendly" jídlo a pití - třeba všechny možný domácí sirupy s vodou, ledem a ovocem - Anka si dala pampeliškový.
Jeden velký stan byl vyhrazený na krmení nejmenších bejbypankáčů nebo na spánek dětí (nejen) po obědě.
Slovem provázel můj milý Tomáš Hanák.

Účast se nejspíš předpokládala větší než byla, takže vládla všude pohodová atmosféra, kterou nevím k čemu přirovnat. 
Masovým akcím pro děti se obvykle vyhýbáme hlavně proto, že skoro vždycky téměř všichni rodiče vypustí svoje zdivočelý děti na atrakce a jdou si po svých.
Tady to bylo jiný.
Pohodově naladění rodiče naší krevní skupiny na dece a přestože se děti svobodně pohybovaly, nikomu se nepletly pod nohy a nestalo se, že by úplně bez dozoru někomu "škodily" :-).
Pobavily třeba už jen takový drobnosti, že do kašpárkovský postele se mohlo v botách, přesto, když jsme tam byli, nebyl v ní nikdo obutý.
Prostě pohoda, klídek (bez tabáčku) za každýho počasí.
 
Bylo zvláštní pařit s dětma na písničky, u kterých jsme se s mužem seznámili (je možný, že Nanoalbum od TB vyšlo před deseti lety?).
I když jsme rozhodně nestihli vidět všechno, co jsme chtěli, rozhodně, budeme-li živi a zdrávi, příště dorazíme zas (i bez volňásků).

Nikdy jsem se nepovažovala za nějak alternativní, vždycky taková ta zlatá střední cesta, dokud mi neřekla účetní v práci na to, že dáváme Anku do lesní školky (původně ne cíleně, ale nakonec velmi rádi): "Nojó, vždyť vy jste vlastně takoví ti alternativní..."
Když jsem pak nad tím přemýšlela, a jestli i tahle akce byla "alternativní", tak teda jo, jsme :-).
A rádi :-).

 

I přes stavební chalupářskej chaos sezonně přestěhováno (fota mobilem, nějak jsem zlenivěla tahat foťák).
Tráva shrabána (Anka čtyřzubýma hráběma po mým tátovi, kterej je dostal od dědy) a odvezena.
Bezový sirup (základní verze, ale po ochutnávce mamčiny verze s mátou a po sběru tipů na verzi s meduňkou a levandulí se příští rok líp vybavím) a džem uložen za várkou jahod ve spíži.
První chalupářský ohně zapáleny (a řádně uhašeny :-) ).
Sezóna nejen bosých nohou zahájena.

Jako bychom odtamtud na těch devět měsíců do města ani neodjeli.
Jen je nás o jednoho víc.
Vítej, Emoušku, u Krakonoše.

Z výletu kolem řeky,

... do muzea perníku,

... za ježibabou,

... do nebe i do pekla.

Těšila jsem se, jak tam Anku vezmem, až tomu bude rozumět.
V úterý jsme vyrazili.
A bylo to fajn.
Fotky mobilem, kromě první, ta je od Zdeničky , byli s náma (jupí).

Ve středu jsme byli taky na výletě, doprovodily jsme tatínka do Hradce do nemocnice na kontrolu.
Vzpomínka na gymplácký doby.
Jak bylo odpočinkový krmit dvě hodiny kachny a zajímavý pozorovat jejich chování "v tlupě" :-) ...

Zase se mi trochu zlepšil ekzém, tak jsme teď pořád venku.
A budeme. 
Tak možná budu psát trochu míň :-).
Hezký víkend!

Kvetou kopretiny, pivoňky, mamka mi přivezla obří jahody z nedaleké vesnice, to už asi bude léto :-).
Takže se špajz plní novými skleničkami jahodové marmošky a letos taky kromě bezového sirupu ještě skleničkami džemu z bezových květů.
S touhle pro mě převratnou novinkou přišla mužova maminka, poslala mi pár sklenic na ochutnání a musím říct, že je prostě boží! 
Nejen na palačinky.
Tady už černý bez nebude kvést dlouho, ale na chalupě teprve začíná, takže určitě ještě nějakou tu várku udělám.


DŽEM Z KVĚTŮ ČERNÉHO BEZU

15 velkých květů černého bezu (neměl by se sbírat po dešti, protože déšť spláchne z květů pyl a tím pádem přijdeme o to nejcennější) se zalije 800 ml studené filtrované vody a přidá se k nim citron nakrájený na plátky zbavený slupky. Já přidávám ještě šťávu z dalšího citronu.
Květy v míse se zatíží, aby byly potopené a nechají se louhovat minimálně 24 hodin, lépe ale 48 hodin.
Pak se nálev zcedí, rozmíchá se v něm 500 g želírovacího cukru (používám do všeho Gelfix Super 3:1) a přivede k varu. 
Povaří se do zhoustnutí asi 5 minut (zkouším pár kapek nakapat na talířek a když ztuhnou, začínám plnit) a plní do čistých skleniček, které se po zavření obrátí dnem vzhůru až do vychladnutí.