Takže návrat do reality, z dovolenky v Jeseníkách, kam jsme vyrazili na pár dní s Arpádama a na pár dní sami...
O sněhu, slunci, pohodě i jídle pod nos si můžu nechat jen zdát.
Místo toho se na procházce "lesem ve městě" vyhýbáme bahnu, kalužím a hlavně hovnům. 
A povětří mi přijde o něco míň čerstvý než před odjezdem.
Jako každý rok v tuhle dobu, když sleze sníh, se ptám sebe sama, jestli jsem ochotna tuhle cenu za stálou práci platit.
A pokaždé, když slunce vysuší kaluže a všechno kolem rozkvete, se pokojně smířím s tím, že přes týden prostě žijem ve městě.
A vlastně mi to pak už nevadí.

Ve včerejším zklamaným rozčarování nad prvním projevem našeho nového prezidenta, ve kterém stihl pozurážet kdekoho a dokázat, že všechno, čeho jsme se obávali, právě nastává a snad ještě rozčarovanější z výroku prezidenta zatímještěsoučasného, díky kterýmu jsem se dověděla, že stojím na straně lži a nenávisti proti pravdě a lásce, jsem se téměř za tmy hlubokým sněhem probrodila skoro až na Šerák.
V tý bílý tmě za slabýho zvuku kostelních zvonů dolíhajícího z údolí jsem seděla na zavátým pařezu a vydejchávala. 
Mojí placce Volím Karla se tu mohly smát tak veverky a zajíci.
V tom bílym tichu mi to došlo.
Ještě nás není dost.
Nepovedlo se nám vysvětlit svýmu okolí naši představu o změně. 
Ještě nenastal ten čas. 
Jsem přesvědčená o tom, že jsem na správné straně stála a jsem ráda, že na ní stáli i všichni moji blízcí, i když nás nebyla většina. 
Jsem tak ráda za to spojení, co mezi námi vzniklo.
Byl to hezkej sen, snad se ho podaří uskutečnit někdy brzy v budoucnu.
Chce to "jenom" rovnou páteř, POKORU a hlavně vydržet.
Tohle je jenom začátek. 
Tak zpátky do práce!

P.S. Placku nechávám na kabátu.

Včera mě s téměř totožným (a o mnoho sladěnějším :-) ) fotopříspěvkem předběhla Markéta Baletková.
Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli přidat ještě několik slov před druhou volbou a využít tak fotku vytvořenou spolu s těmi pražskými (tušila jsem, že si ji mám nechat do zásoby), nakonec mám ale ještě pár věcí na srdci.

Vím, že se teď hodně řeší "mánie volím Karla", "Karel je móda" a "chováte se jak stádo ovcí", ale dovolím si popsat vlastní zkušenost. 
Před koncertem pro Karla jsem měla obavu, abych se neocitla mezi zfanatizovanou mládeží (Jupí, pojďte volit Karla, dyť je to dobrej pankáč, jupí!), ale o ničem takovým nemohla být řeč. Bylo to pokojný setkání velkýho množství lidí (nejen mladých) spojených jednou ideou na malým prostoru, proběhlo bez řečí (nepočítám Mardošovy obvyklé koncertní průpovídky, který vnímám jako žádoucí) a v naprostý pohodě. 
Naopak jsem svědkem toho, že Karlova placka je mnohdy a pro mnoho lidí jako rudej hadr pro býka, alespoň v mém okolí. Na normální diskuzi (bez politickýho motivu) moje placka u fotky vyvolala informaci o tom, že "neumím česky/nemám ani základku/podle mě to dnešní školství teda vypadá, vítee..." ("Kdo s koho" je výjimka z druhého pádu, víme.) S plackou na kabátě jsem terčem poznámek: "Jak proboha můžeš...?!" a "Zrovna ty, takovej kantor..." ( :-) ) a zkoumavých pohledů doprovázených demonstrativním mlčením napříč všemi sociálními vrstvami. 
Navzdory tomu mi nikdo nebyl schopen odpovědět na otázku, proč bych měla volit MZ, kromě toho "aby nebyl prezident KS" nebo "pryč s vládou, MZ na Hrad" (opravdu si někdo myslí, že má prezident tu pravomoc?).
Jak jde o KS, je schopný každý vysypat z rukávu tisíc důvodů, proč "jeho teda fakt néé.." a obvinit jeho příznivce ze stádnosti, neinformovanosti, naivity, fanatismu a málem i vlastizrady. Napadlo někoho z těch chytrolínů, že nejsou jediní informovaní? Že můžeme znát nedostatky KS a přesto ho podporovat, právě proto, že víme, že nikdo z nás není dokonalý? Že můžeme mít jiné priority a používat jiná kritéria než oni? A konečně že nám je třeba blíž možná trochu naivní, ale taky úsměvná a jednoznačně pozitivní kampaň místo účelové manipulace, napadání a hledání kauz kde nejsou?

Měla jsem štěstí na dost času, abych se prohrabala kauzami KS z různých stran, materiály o jeho rodině a z větší části musím říct bohužel i "protikarlovského hnoje". A myslím, že by se ani tolik lidí na obranu a podporu KS nezvedlo, kdyby se po prvním kole volby nezačaly vytahovat podpásové kauzy jeho rodu/pochybnosti o jeho češství/Sudety. Opět se potvrdilo, že ne všechno, co je napsané a co je na internetu tvářící se jako seriozní článek, je hodno čerpání informací (ale většina lidí jiné zdroje nemá, nechce mít a neúnavně z toho čerpá).
Absolutně vím, že KS není dokonalý, u některých věcí doufám ve vysvětlení po volbách (třeba postoj k ACTA), ALE: nazývá věci pravými jmény, i když se pravda neposlouchá vždy příjemně, je stručný a nezatěžuje zbytečným proudem slov, nemaže med kolem pusy a neslibuje nesplnitelné a hlavně se nebere tak hrozně vážně jako většina politiků. Informace o tom, co kdy pro koho udělal, si musíme najít sami, protože rozhodně nevisí "na Seznamu".
Jednou větou je pro mě nejdůležitější, že KS je Čech a není čecháček (nejen o čecháčkovství doporučuju info  TADY ) a prezidentský post by pro něj byl daleko vhodnější než ten vládní, kdy jen "změkčuje" tu asociálnost zevnitř. Většina jeho odpůrců jeho spojením s vládou argumentuje (i tady je vidět, že se MZ jeho kampaň daří), což mi přijde chytré, protože MZ ve své době nebyl populární o moc víc než KS dnes, ale na minulost se lépe nostalgicky vzpomíná. Ale probůh: Já přece taky nemůžu pracovat za sebe i za kolegyni současně, i když má náš "ústav" společnou pověst...

Když ponechám nejen kvůli rozsáhlosti u ledu minulost obou kandidátů (a kdo na tom byl či nebyl hůř můžete posoudit sami) a podívám se pouze na současnost a průběh obou kampaní, nechci prostě na Hradě člověka ješitně egocentrického (to už tady bylo), který se nenápadně mstí těm, kteří s ním nesouhlasí, používá (on a nebo ti, kdo pro něj pracují) podpásové lživé argumenty, za které se pak samozřejmě omluví (ale voličům v hlavě zůstanou, že) a navíc účelově lže (1 příklad za všechny: na netu lze dohledat jeho starší výroky o Sudetech, které po 1. kole omlátil KS o hlavu jako špatný názor).
Celou prezidentskou kampaň navíc provází neskutečné množství mediálního balastu, kterou někteří také neváhají použít (viz údajný hon Karlofanatiků na Zemanovce na základě přifouknutí zprávy, že se seriáloví tvůrci Zdivočelé země nepohodli a přestože si vše téměř hned vysvětlili, neustále se s tím operuje. Opravdu mě dojímá, jak MZ dovede otočit svou omluvu za pomluvy jeho týmu o hákových křížích v postesknutí si nad Karlofanatismem a plačící Jiřinou Bohdalovou, která následně zprávu dementuje. Všichni kdo diskutují na facebookové stránce KS by mohli vyprávět, jak "neútočili" disciplinovaní voliči MZ - než si toho všichni všimli...).
Naprosto chápu, že se v mediálních výlevech posledních dnů přestává člověk orientovat a ačkoli všichni do médií tvrdí, jak se nechystá žádné vyvrcholení kampaně, nenápadně do nich dávkují zmínky o tom, jak je který volební tým chytrý, když využívá "pozice slabšího" a že když někdo nikoho nešpiní, je vlastně dobrá taktika (on jinak neustále útočí, že) ...
Takže dneska shlédnu poslední tv debatu a přestávám cokoli číst.

Vím, že už jsem toho napsala moc, přesto chci ještě připojit kratičkou vsuvku v podobě kraťounké bajky od p. Svěráka, protože její pointa je taky jedna z věcí, která mě dosti znepokojuje (a dalo by se o ní psát ještě další hodiny):

"Tahle volba není o pravici nebo levici, ale o vkusu." řekl Ondřej Vetchý.
Je dosti pravděpodobné, že v sobotu se stane prezidentem ten, koho si náš národ zaslouží: Miloš Zeman. 
Já bych si ale moc přála (stejně jako se vyjádřil Marek Orko Vácha na svém blogu), abychom měli prezidenta, kterého si nezasloužíme.

Takže na závěr bych na otázku: "Jak jen můžeš..?!" odpověděla: "... a proč bych neměla...?"  

Není to, co mnozí zlehčují a znevažují jako módu, mediální smršť (můžu snad za ten zájem?) a fanatismus prostě jenom důkazem, že ta vlna podpory, která se zvedla, dovede změnit smýšlení lidí a snad časem i politiku? Že negativity už bylo dost? A důkaz největší: že někomu leží to "pozitivní stádo ovcí" v žaludku? 

Mějte se všichni hezky bez ohledu na výsledky voleb a nenechte se otrávit. 

P.S. Přesvědčené voliče MZ plně respektuji, tento příspěvek je psaný v reakci na "křiklouny".

Byla jsem prostě zvědavá na tu atmosféru...
a... ta byla!
Pokojná a silná.
Žádný zbytečný žvanění.
Asi 1300 lidí v klubu pro 800, přesto pohoda.
Trochu klidu do těch divných dní.

Tata Bojs a Zrní - Koncert pro Karla - Praha, MeetFactory - 20. leden 2013

P.S. Omlouvám se, že fota, zejména z Tatáčů, stojí za prd, neboť jsem musela na vzduch a ztratila pozici :-(. A zdravím Mejlu a děkuju za pomoc.

Zase naživo.
Zase parádní. 
Tentokrát včetně povídací "afterparty" do ranních hodin v hospodě Na Rychtě (jak příznačný...:-) ), kde jsme se u kytar a akordeonu ZASE přesvědčili, jakej dar od Boha ti kuci maj.
Milujem, když ZRNÍ...!

(fota z mobilu)

Ten den se narodili jenom oni dva: Arpád (vlastním jménem Adam :-) ) ráno a Andule večer.
Porodnice tenkrát byla plná a my se s Lenkou, Arpádovou mamkou, sešly na pokoji na jiném oddělení.
Od té doby jsme jedna ruka.
Loni jsme oslavovali narozky dětí na horách. Letos nám vyšel jiný termín, ale slavit jsme museli přesně na den spolu. S kým jiným?
Jsme rádi, že vás máme!


P.S. Ať žije Kašpárek v rohlíku :-). 


... a dnes (prý výročí "propuštění z porodnice") přibyla květina...
Už podruhé totiž slavím s Andulí i já - svoje druhé narození :-).
Tyhle drobný kvítky mám moc ráda i v bílé barvě a muž to ví.

Dnes má narozeniny můj drahý bratr - starší z mladších.
Žij blaze a buď zdráv! :-)
Slavili jsme to dohromady s Aničkou už minulý víkend.
Když jsem sháněla u Lucie recept na dvouletý dort pro Anduli , zahlídla jsem tam právě něco, co jsem musela hned zkusit:
Čokoládový cheesecake s chilli.
A věděla jsem, že ho upeču právě bráchovi, kterýžto je jeden z nejvděčnějších konzumentů mého milovaného chilli con carne :-).
Já mám strašně ráda čokoládu a taky mám strašně ráda chilli, takže jsem se sama těšila, že mi dá bratřík ochutnat.
Všichni nejdřív machrovali, jako kde tam to chilli je skovaný, ale potom jen mlčeli a jedli :-).
Dort si pochvalovala hlavně mužská část osazenstva oslavy, které jsem slíbila recept, a já.
Prostě kdo má rád sladkost čokolády doprovázenou v závěru štípáním na jazyku, bude spokojen.
Recept jsem dodržela podle Lucie TADY , až na to, že:
1. Jak jsem už psala, zapomněla jsem koupit sušenky na korpusy, takže jsem stejně jako u Ančinýho dortu použila rozdrcený prachobyčejný sušenky zn. BeBe (červený) a Club. Dala jsem od každých jedno balení a na toto množství 100g rozpuštěného másla. Jo a celej dort jsem dělala v klasický otvírací dortový formě s průměrem 28 cm, jejíž dno jsem předtím obkreslila na pečicí papír a vyložila ho jím, takže množství surovin jsem zvedla tak akorát. Pekla jsem korpus cca 10 minut, takže aspoň to jsem dodržela :-).
2. Náplň jsem udělala z dvou balení Philadelphie a jednoho balení přírodního sýra Jaroměřický Fénix, protože jsem patriot :-) a minule se mi u kaštanového cheesecaku osvědčil. Což sice na gramáž vychází o něco více než v receptu u Lucie, ale dala jsem víc sýra z důvodu, který vysvětlím níže. Sýry jsem na nízkou rychlost promíchala se 100g cukru a přidala 2 tabulky rozehřáté hořké čokolády, do které jsem předtím dobře zamíchala zarovnanou lžičku chilli (jedna čokoška měla necelých 90% a druhá něco přes 50%), postupně pak dvě vejce a nakonec... ANO, zapomněla jsem i na tu zakysanou smetanu, co má v receptu Lucie, takže jsem tam cmrndla asi třetinu kelímku tekuté šlehačky a doufala, že když dala i více sýra, že to krásně vyjde. A vyšlo, ostatně kaštanový cheesecake se dělal podobně.
No, takže jsem ten recept vlastně ani tak moc nedodržela, kadopádně cheesecake se povedl.
Aspoň tou dobou pečení (na mřížce nad pekáčem s vroucí vodou) jsem se snažila řídit a... určitě nebudu svou neschopnost svádět na starou plynovou troubu bez ukazatele stupňů, ale taky jsem u toho dělala tisíc dalších věcí, prostě mi dort na jedné straně trošku praskl.
Naštěstí to nikomu kromě mě nevadilo nebo se aspoň tak tvářili :-).
Ale když se budete aspoň vy řídit Luciiným doporučením (15 minut na 180°C a následně 45 minut na 120°C), určitě se vám všechno povede jak má. Chladnutí na mřížce a po vychladnutí odležení přes noc v lednici je jistota.

Jsem hrozná s tím, jak jsem líná odměřovat a všechno měřím od oka a na balení :-), naštěstí to vyšlo, takže můžu doporučit i tuhle obměnu.
Tak doufám, že jsem si tímhle tipem na skvělý dort u vás vyžehlila to moje předvolební žvanění a že se tu budeme i nadále setkávat :-).

Normálně bych dort nechala takhle hezky čistej, ale jelikož jsem děvče tvořivé, musím vám ukázat, jak "vtipně a kreativně" jsem Petříčkovi dort ozdobila:

Cha, cha.

Sníh dorazil do nížiny.
Jupí !!! 

Před dvěma lety touhle dobou... mi bylo hodně krušno.
Bála jsem se, že umřu. Že umřeme. Nedostatkem kyslíku.
Za chvíli se narodíš.
Ve 21.33 jako bys spadla z nebe. Nevěděla jsem, co s Tebou.
Holčičko moje, díky, že máš se mnou takovou trpělivost.
Díky, že jsi. 
Máme Tě tak rádi!

Právě jsme využili svého volebního práva.
Možná to není až tak zajímavé, ale do mého "deníku" historicky první volba prezidenta určitě patří.
Myslím, že když už člověk jednou volební právo má, měl by si ho vážit a taky ho využít.
Rozhodnutí jít volit (a neplatí to jen o volbě prezidenta) je každýho věc a nikdy bych si nedovolila něčí volební neúčast jakkoli hodnotit, jen si myslím, že ten, kdo nechodí k volbám, má nejmenší právo si stěžovat na politickou situaci.
Mnozí si myslí, že jejich hlas nic neovlivní, ale není to pravda. 
Myslím, že řada lidí pořád ještě nepochopila, co je svoboda, o kterou hlavně ti starší tak stáli.
Že svoboda není o tom, že si můžu dělat, co chci, ale že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhýho.
Že svoboda je i o tom, že si můžu svobodně vybrat, co budu jíst, tím pádem je plýtvání energií si stěžovat, jak si může kdo dovolit vyrábět to či ono. Jo, je kolikrát těžký se v tom orientovat, ale i to souvisí se svobodou - buď chci kvalitně jíst a zajímám se o to (tím pádem musím logicky vyvinout nějaký úsilí a o něco víc to stojí) nebo mi to je prostě jedno. Buď a nebo. A tak to je se vším.
Neříkám, že to je lehký, ale kdo říká, že život má být lehký? Je to boj :-). Někdy mám pocit, že někteří Češi by byli ve své pohodlnosti snad nejradši, kdyby jim stát nadiktoval i to, co si mají dát k obědu. Kdo sledoval seriál Vyprávěj, jistě si pamatuje, jak se Miládka bavila před prvními svobodnými volbami s babi Bětou a pronesla:
"Já nevím, mně se zdá, že za těch komunistů to bylo všechno tak nějak jednodušší..."
A vo tom to je :-). Svoboda JE dřina.
Hodně lidí používá takové ty laciné výmluvy, že není koho/neví, koho volit. Jistě, málokdo z nás je politolog, ale kdo z těch, kdo se na to vymlouvá, pro to, aby měl koho volit, něco dělá? Něco si zjistit a vyhledat, zajímat se, mluvit s blízkými ... souvisí to taky s ochotou někoho vyslechnout, samozřejmě. Rozhodování o více či méně příjemných věcech nás provází celý život a je to umění. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Nehledě na to, že chození k volbám je příkladem pro naše děti. Když děti vidí, že čteme/přemýšlíme, budou číst a přemýšlet taky. Když vidí, že chodíme volbám, budou chodit taky (pokud teda budou moci). Vidím u Aničky a až mě to trochu děsí, jak nás děti odmalička napodobujou a kopírujou. Podle mě je nejlepší a téměř jediná možná výchova jít příkladem.
Já si taky myslím, že současná politická situace rozhodně není dobrá, ale na co plýtvat energií na povrchní klevetění a rozčilování?  Korupce, zlo a nespravedlnost tu byla v menší či větší míře vždycky a nejspíš asi i bude. Proč se mám rozčilovat nad cizími hříchy? Hlavní je, abych měla svoje svědomí čistý já. A ruku na srdce: myslím, že situace ve vrcholové politice opravdu odráží docela věrně situaci ve společnosti. Každá země má prej takový politiky, jaký si zaslouží. Až se přestane krást a podvádět v malém množství, možná se přestane i ve velkém. Kdyby si každý zametl nejdřív před vlastním prahem a staral se hlavně o svou bezúhonnost, byla by to pohoda... a asi i utopie :-).

______________________________________________________________________________
(pod čarou je jen můj názor na prezidentskou volbu, který chci nějakým způsobem zaznamenat a uchovat)


Z prezidentských kandidátů nám (mluvím v množném čísle, protože na to naštěstí máme doma stejný názor) je lidsky sympatická Zuzana Roithová, Táňa Fischerová i Karel Schwarzenberg, vlastně i Vladimír Franz nás dost baví.
Asi nejvíc vystihl moje pocity z volby prezidenta zpěvák Zrní na svém blogu  (mám na mysli příspěvek z 9.1.), takže se nebudu opakovat.
A přesto, že k němu máme určité výhrady, volili jsme Karla.
Nechci rozebírat ty nejlacinější námitky o tom, jak mu není rozumět (vadí mi, když lidi sledují JAK mluví místo toho, CO říká) a všude spí (vyčítat někomu zdravotní záležitost, která navíc ničemu nevadí - protože kdo sleduje debaty, ví, že Schwarzenberg velmi dobře ví, o čem je za jeho "spaní" řeč a dovede narozdíl od jiných i poté mluvit naprosto zasvěceně a k věci - je podle mě ubohé a svědčí o nedostatku argumentů odpůrců).
Ale slýchám teď z více stran něco o tom, jak lidi nevolí ty co chtějí, že volí jen z rozumu a ne srdcem, že za sebe nechávají rozhodovat průzkumy a kampaně. Není to můj případ. Sympatizuju lidsky se všemi výše zmiňovanými a pro krátkost bych řekla, že asi přibližně se všemi stejně hodně, i když s každým jiným způsobem. Je mi vcelku jedno, že paní Roithová nemá až takovou podporu a neřeším řeči o tom, že být prezidentkou snad ani není primární cíl paní Fischerové. 
To, že má Karel podle průzkumů největší šance ze všech zmiňovaných (ale co je to průzkum ?), je pro mě jen takovej příjemnej bonus, ale bůhví jak to je. 
I kdyby to tak nebylo, rozhodně ho nevolím z nouze, ale protože ho na hradě chci a neumím si z těchto kandidátů vybrat nikoho jinýho (ano, jinýho člověka bych si vybrala, pokud bychom volili nejvíc morálně přínosnou osobu, ale jde o volbu prezidenta). 
Možná jsem naivní, ale Karel má důvod, aby mu jako šlechtici šlo už jen o svou čest, a věřím, že jako prezidentovi by mu šlo i o čest našeho státu, ne jen o svoje ego.
Většinou mu to bývá vyčítáno, ale mně se líbí, že "pouze" jde všem osobním příkladem.  
Samozřejmě nebudu vypisovat všechny důvody, proč ho volím, to bych to mohla být do zítřka. 
Ale líbí se mi hodně jeho kampaň, hlavně ta facebooková. Obklopuje se skvělými a schopnými kreativními lidmi. Takhle si představuju, že by měla kampaň probíhat, pozitivní, věcná, přitom osobitá a odlehčená, stejně jako on sám, který se nebere tak strašně vážně jako většina politiků. Taková klidná síla. 
Budu šťastná, když se do druhého kola dostane kdokoli výše zmiňovaný a podpořím ho. Máme ale jen jeden hlas a intuicí jsme, s čistým svědomím, volili Karla, protože přece punk je jinde :-).
Kakem (říká Andule :-) ) na hrad.
Tu vyrovnanost a jistotu, že činíte dobře, přeju vám všem, ať už volíte kohokoli. 

Spousta mých přátel se ještě rozhoduje. Když se vám bude chtít, napište mi do diskuze, který lístek jste nakonec hodili do urny vy?
 

Na podzim jsem četla na blogu Kačky Žvýkačky dojemné pojednání o narozeninových dortech .

Souhlasím v plném rozsahu.

Ještě bych dodala, že se přimlouvám za to, aby mámy dětem dávaly k narozeninám takový dorty, který děti můžou ve svým věku jíst a užít si je dosyta.

Mnohobarevné a marcipánové dobroty vypadají krásně, ale když si na nich pošmákne jen gratulující příbuzenstvo a mimino kouká, není to prostě vončo. 

Ale možná jsem takovej magor, co odpírá svýmu minidítěti ta největší potěšení, fakt jen já, takže není vlastně důvod se vzrušovat :-).

Loni jsem to prostě vyřešila tak, že Ančí k prvním narozeninám dostala piškotovej dort s jablečným rosolem zdobenej trochou šlehačky. 

Takovej ten, co chutná trochu jako přesnídávka, ale my ho máme rádi, takže jsme byli všichni spokojení.

Letos jsem si říkala, co vytvořím za dort, aby byl vhodný pro dvouleté dítě a ještě navíc pro ekzematika?

Když není navíc sezona a jablka už Ance lezou i ušima?

Aby jí/všem chutnal, ale já měla čistý svědomí :-)?

Myslím, že tuhle otázku řeší v mém okolí stále víc matek a kamarádek a nakonec o ten jednoduchoučký recept stáli i naprosto zdraví velkáči, kteří se v neděli zúčastnili malé rodinné "předoslavy" Aniččiných narozenin (ach ty směny, že?:-) ).

Týden jsem ležela s pavlovovými reflexy v dortech na blogu Chez Lucie  . Nakonec jsem si uvedený recept na jogurtový dort s ovocem trošku upravila (hlavně z důvodu mého chaotického nákupu po tříkrálové sbírce, kdy jsem doma zjistila, že mi půlka surovin na dorty pro Anku a bratra chybí). 

Nemůžu se dočkat, až dort vyzkouším v létě s nějakým čerstvým ovocem.

Je úžasně jednoduchý!

Dort z řeckého jogurtu s medem podle Lucie s komentářem nejen pro alergiky :-)

Potřebujete: 

Na korpus:

300g oblíbených sušenek na korpus (třeba máslové, v původním receptu jsou zdravé ovesné, ale jak říkám, jsem sklerotik se sklonem vše zjednodušovat, a jelikož jsem na nákup sušenek zabudla,hodila jsem do robotu pouze 1 balení mužových oblíbených Club sušenek a 1 balení obyčejných Aniččiných červených BEBE, co jsem měla doma - celkem to je asi 270g a stačilo)

100g rozpuštěného másla

Sušenky rozdrťte, smíchejte s máslem a směs rozložte a vtlačte na dno rozkládací dortové formy, které předtím vyložíte pečicím papírem vystřiženým podle dna formy. Dejte péct na střední výkon asi na 10 minut, až základ zezlátne a pak ho nechte vychladnout.

Mezitím si namočte plátky želatiny do studené vody.

Na náplň:

1 kg řeckého bílého jogurtu

3 lžíce medu

10 plátků želatiny

250 ml mléka pro zdravé osoby, my se mléku vyhýbáme, takže jsem podle obecných rad Mudr. Hofhanzlové (odbornice na atopický ekzém, alergie, astma) jako vždy naředila 33% smetanu (asi 3 lžíce) vodou do požadovaného množství

ovoce podle chuti  (Jelikož je zima a kromě jablek, co už Ance lezou i ušima, není žádné ovoce, kromě tropického, které zase není pro alergiky/ekzematiky vhodné, sáhla jsem po sklenici kompotovaných broskví. Vím, že to není nic moc, ale co chcete v lednu...)

Mléko (v našem případě naředěnou smetanu) ohřejte v kastrůlku a přidejte med. Nevařte, stáhněte z ohně a přidejte vymačkanou nabobtnalou želatinu (tu jsem předtím máchala ve vodě asi 10 minut). Ta se hned rozpustí. Nechte směs trochu vychladnout a vlažnou ji nalijte do připraveného jogurtu a dobře promíchejte. Neděste se, je trochu řídká, i když vychladne. Takže podle obrázku u Lucie asi udrží "na hladině" dortu takové to lehčí ovoce, ale rozhodně ne kusy broskví.

Proto jsem to vyřešila tak, že jsem polovinu broskví nakrájela na malé kostičky. Na vychladlý korpus jsem nalila polovinu jogurtové směsi, pokladla ji kostičkami broskví a zalila druhou polovinou náplně. Před odchodem do postele jsem v to pomalu přestávala doufat, ale přes noc v lednici všechno opravdu krásně ztuhlo. 

Druhou polovinu broskví jsem nakrájela na měsíčky a pokladla jimi už hotový dort před podáváním.

Silueta kočky je z čokolády, kterou jsem sáčkem s ustříhnutým rohem namalovala podle předlohy na kousek pečicího papíru a po ztuhnutí sloupla. 

Siluetu batohu jsem v předlohách na netu nenašla :-) :-)... 

Výchova koledníků v Čechách
Dozpíváno (teda spíš dohráno - letos asi tak 168 x ).
Dokoledováno.
S těma svejma mě to prostě baví.
Letošní Vánoce tedy můžeme považovat za ukončené... 

Letošní Ježíšek byl fakt nápaditý.
Pod všemi stromy se objevily dárky s láskou dělané (i vybírané) ...
Tkaný náramek od muže, super pletený fusky od jeho maminky, bratrova od počátku do konce dělaná první (a skvělá) slivovice, švagrové obrazy, medové dobroty od přátel, Ježíšek si taky všímal, co používáme v koupelně a co jíme/nosíme...
Náš Ježíšek rozdával mimo jiné další várku buttonkových náušnic, vanilkové esence, pečený čaj a hroznový džem (o všem jsem psala).
Rozdala jsem taky hodně vaječňáku, mužovi jsem udělala likér s espressem (o tom třeba někdy příště) a tátovi výběrový CD do auta :-).
Vždycky po Vánocích mám pocit, že na ty příští už nic nevymyslím ... tak jsem na sebe zvědavá za rok! :-)

Pomalu si zvykáme doma.

Mezi várkama prádla vzpomínám na tu chalupářskou pohodu, i když to po příjezdu chvíli vypadalo na zmatky naší bláznivý rodiny :-) .

Jako by se na týden zastavil čas. A jako bysme odtamtud ani v létě neodjeli...

Dlouhé ponocování i dopolední vyspávání. 

Procházky na naše místa, třeba k lesnímu jezeru uprostřed lesů, který jsme objevili v létě.

Šerá pozdní odpoledne u rozpálených kamen v houpacím křesle s knížkou.

A skvělým čerstvě ručně umletým i uvařeným kafem a bílkovým chlebíčkem :-).

Střídavě sami a střídavě všichni spolu...

Po otevření dveří bytu obklopily naše smysly ... Vánoce. 
Směs purpury, vanilky, na másle osmažený housky, perníkovýho koření a jehličí ...
V kuchyni to vypadalo jako před štědrovečerní večeří, byt vypadal přesně tak, jak jsme ho na Boží hod ráno opustili. 
A rozkvetlá Barborka.
Po Štědrém dni jsme totiž vyrazili obšťastnit svou přítomností příbuzenstvo a následně to zapíchli v našem druhém domově - na chalupě.
Vrátili jsme se před chvílí.
Před týdnem touhle dobou... 
Musíme si to ještě prodloužit :-).

Se zdobením stromku to mám podobně jako úchylku s adventním věncem. 
Líbí se mi jednoduché, jemné zdobení nebo jen sláma, ale z nostalgie zdobím pořád stejně jako naši, když jsme byli malí... 
I když se mi, hlavně to stříbrné zdobení, vlastně ani zas tak nelíbí :-)
Třeba to ještě přehodnotím :-).
No a naše obdarovaná... největší úspěch sklidil batoh (kterej mi doteď vytrvale kradla :-) ).
Nechce ho sundat.