Katorovo

Všimla jsem si, že je kolem mě dost lidí, kteří se v poslední době zamýšlejí nad tím, co jedí.
Jak už jsem se zmínila dřív, snažím se nejen ze zdravotních důvodů na podzim a na jaře dopřát svému tělu detox. 
Pokud pro sebe taky chcete ještě před Vánoci něco udělat, udělejte to teď.
S nákupem zeleniny to sice začíná být bída, ale pokud ještě seženete červenou řepu, já si s ní minulý týden poradila takhle...

Polévku z červené řepy, o které dnes píšu, jsem ochutnala poprvé v říjnu na horách.
Když ji Ondror vařil (je to jeho vlastní recept :-) ), nedívala jsem se mu do hrnce, přiznám se, moc důvěřivě :-).
Ale její nezvyklá, přitom přírodní chuť mě moc zaujala a tak jsem jeho recept dala dohromady po paměti i doma.

_____________________________________________________________________________

Ondrorova polévka z červené řepy s mrkví a pohankou

Potřebujete:
3 střední bulvy červené řepy
2 větší mrkve
1 větší cibuli 
máslo nebo olej na orestování
1,5 - 2 litry vody
2 bobkové listy
3-5 kuliček nového koření
šálek loupané pohanky (krup) nebo jiného druhu pohanky na zahuštění
šťáva z půlky citronu
sůl, případně cukr

Na másle nebo oleji v kastrolu orestujeme cibuli nakrájenou na kostičky a červenou řepu nakrájenou na kostky. Zalijeme vroucí vodou, osolíme, přidáme bobkové listy a nové koření. 
Vaříme podle velikosti kostek, řekla bych cca 15 minut. Když je řepa skoro měkká, přidáme mrkev nakrájenou na tenká kolečka a vaříme dalších 10 minut. 
Dvě minuty před koncem varu nasypeme do polévky pohanku, povaříme, vypneme plamen a necháme dojít (délka vaření pohanky se může lišit v závislosti na druhu zpracování nažky, proto se o přesné délce vaření poraďte s obalem). 
Dochutíme citronovou šťávou, případně ještě dosolíme nebo, pokud je polévka moc kyselá, přidáme podle chuti trochu hnědého cukru.

______________________________________________________________________________

... no a pokud na ty přírodní chutě moc nejste,  mám v záloze ještě něco pikantnějšího....

Carpaccio z červené řepy jsem už dělala na dva způsoby. Z pečené řepy, kdy jsem každou bulvu zabalila zvlášť do alobalu a pekla podle velikosti cca 2 hodiny v troubě, po vychladnutí oloupala, nakrájela na tenké plátky, a poskládané na talíři dochutila mořskou solí, čerstvě mletým pepřem, olivovým olejem, rukolou a parmazánem (každý ochucuje něčím jiným, my to máme rádi takhle...)

Minulý týden se mi nechtělo řepu takovou dobu péct, tak jsem zkusila řepu jen nakrájet (doporučuju vzít na pomoc VS krouhač nebo něco takového, aby byly plátky opravdu tenké) - 3 střední bulvy a namarinovat. Z receptů na marinádu mi šla za chvíli hlava kolem, tak jsem ji nakonec udělala takto:

200 ml vinného octa (raději červený) jsem svařila s 100 ml olivového oleje, přidala lžíci medu, sůl, pepř, lžíci sušeného tymiánu a trochu sušeného zázvoru, protože ten čerstvý nebyl nějak zrovna v kondici.

Do marinády jsem naložila plátky řepy a po vychladnutí je nechala odpočnout do večera v lednici.
Na rukolu zrovna moc sezona není, ale my ji máme moc rádi, takže jsme marinovanou řepu posypanou na talíři čerstvě mletou solí a pepřem a politou olivovým olejem posypali právě rukolou, sýr na obrázku je slovenská verze parmazánu s názvem Vršatec, který jsem koupila na farmářských trzích. Jiná a taky dobrá verze je doplnit carpaccio opraženými piniovými (či jinými) oříšky, případně naklíčenou řeřichou nebo jinými výhonky. Jako přílohu obvykle volím toasty.