Tak je to tu ... krásné prožití!
Barboří třešnička je jen napučená a ostatní se, myslím, nepočítá, tak asi zůstaneme letos obě na ocet :-). Hurá! 

Včera měla moje dru(a)há maminka narozeniny - a hooodně kulaté.
Tímto bych jí chtěla poděkovat za všechno, co pro nás dělá a ještě jednou popřát hodně zdraví a energie.
Asi před měsícem si u mě tchán pro ni objednal utopence - na oslavu s kolegy v práci.
Prý, že by kolegové chtěli ochutnat nějaké dobré.
Byla jsem velmi poctěna a, ačkoli jsem je pár let nedělala ani nejedla, vyhrabala jsem recept, který jsem kdysi vydyndala v hospodě u Otty, kde je měli prostě nejlepčí :-).
Dopadli prý dobře a tady je slíbený recepis.
I když teď máte určitě jiné starosti, třeba se vám bude hodit na Silvestra :-).


UTOPENCI od OTTY

nejdřív svařte nálev (2 minuty postačí) a nechte vychladnout:
1400 ml vody
600 ml octa
5 lžic soli
1/2 lžíce pepře (vadí-li vám v jídle mletý, dejte celý)
lžíce cukru
lžíce oleje
3 bobkové listy
na špičku nože chilli

Potom něco přes dvě kila méně tučných špekáčků z dobrého řeznictví oloupejte, prořízněte (ale nedořízněte) a podle chuti uvnitř okořeňte čerstvě mletým pepřem a špetkou chilli. 
1 700 g cibule oloupejte a nakrájejte (na VS krouhači to jde rychle a tence) na tenká kolečka. 
Do proříznutých špekáčků vložte kolečka cibule (podle potřeby přeřízněte), proužek naložené kapie (nemusí být), případně, máte - li rádi, plátek kyselé okurky.
Do pětilitrové sklenice skládejte střídavě vrstvy cibulových kroužků a špekáčků, dokud vám vyjdou suroviny a každou vrstvu upěchujte.
Nakonec zalijte nálevem, trochu se sklenicí zahýbejte, aby se dostal ven vzduch, případně ještě dolijte nálev.
Uzavřete víčkem a nechte odležet. Podle mě je nejlepší doba ležení 5 dní, maximálně týden.

P.S. Koukala jsem se ze zvědavosti, jak dělá utopence Roman Vaněk a ... docela podobně :-) ...

Ze všeho toho vyrábění vaječnýho koňaku mi zbyla spousta bílků.
Bílkových chlebíčků asi bude letos víc, ale stejně jich je pořád hodně.
Takže jsem zkusila vyrobit prototyp stromku ze šlehaného bílkového sněhu... zatím jen improvizace.
Příště udělám sníh jako v receptu na dort Pavlova, protože tento nešlo pořádně stříkat a pořádně stromky vytuním :-).
Už vím, jak příští rok na to! :-)

Přiznám se, že letošní výzdobu moc neřeším, má mysl se upíná k novému bydlení (naděje umírá poslední...).
Kdysi dávno jsem na internetu zahlídla tuhle výzdobu.
Moc se mi svou jednoduchostí a čistotou líbila, jen jsem nikdy nesehnala větve z modřínu.
Letos je konečně mám, tak má dušička konečně pokoj :-).
Včera jsem skoro stejnou výzdobu zahlídla u Baletkovic, ale namouduši, tentokrát se neopičím! :-)

Jedny z mých nejoblíbenějších tvořených vánočních dárků z uplynulých let.
Letošní ještě raději ponechám v tajnosti, ale k těm loňským můžu už uveřejnit tipy na výrobu :-).
Medoládu jsem poprvé ochutnala na jarmarku na Veselém kopci a byla jsem z ní nadšená, musela jsem ji hned zkusit vyrobit.
Nebylo to těžké, skládá se jen ze 3 složek: domácí med, mleté vlašské ořechy a sušené švestky.
Poměr už tajit taky nemusím, prostě mletých ořechů jsem dala 10%, mletých sušených švestek přibližně taktéž, zbytek med :-). Moje teta dala medoládu dokonce i na koláče :-).
Moc mi tam chutnala taky medoláda maková s mletými mandlemi, kakaová taky s mletými mandlemi, medoláda s lískovými oříšky nebo medoláda se zázvorem.
Pokud raději nechcete experimentovat a vymýšlet poměry, můžete ji rovnou koupit TADY . 
Tady taky kupuju levandulový olej.
No a koupelové soli? Jednoduchost sama.
Soli jsem zmerčila pro změnu na obhlídce vánočních trhů v Kuksu.
Koupila jsem, zkusila na vlastní kůži a míchala jsem ... 
Nejvíc se mi k jejich výrobě osvědčila hrubozrnná mořská sůl Gemma Di Mare s červeným obalem, kterou u nás nakupuju jen v Tescu (jinde jsem ji zatím neviděla).
Bylinky a přísady jsem sušila na chalupě (levandule, měsíček, máta, plátky růží, rozmarýn), ty, co jsem neměla, jsem dokoupila v lékárně (heřmánek) nebo jako sušené koření (tymián jsem tenkrát ještě neměla čerstvý).
Vzala jsem velký nádoby a sypala střídavě po troškách sůl a sušené byliny rozemnuté mezi prsty (levanduli stříhanou). 
Té soli spotřebujete... ehm, hodně. 
A jelikož jsem byla v té době těhotná, trochu se mi z té vůně zvedal žaludek :-). 
Na koupelový soli nedám dopustit, speciálně na tu s tymiánem a s rozmarýnem...
Když na mě ve škole někdo plivnul bacil a potřebovala jsem zůstat ve formě (což se dělo dosti často), stačilo napustit vanu s vodou co nejvíc horkou (co snesete), rozpustit v ní půl balíčku soli (několik lžic), zalízt do lázně jak dlouho vydržíte a následně se jít vypotit pod peřinu s hrnkem čaje s echinaceovými kapkami nebo slivovicí. 
Upozornění: Při vylézání z vany bacha na omdlení vedrem :-), počítejte taky s tím, že propotíte povlečení. 
Jo a rozhodně to není vhodné pro těhotné!
Druhý den vše vysmrkáte a třetí den jste fit :-) (nebo aspoň já to tak vždycky měla). 
Vřele doporučuju výrobu obého! :-) 

P.S. výrobu a tisk etiket přenechávám muži (který se chce též podílet), což je evidentní, že :-).

Omlouvám se, že to dnes nebude o radostech všedních dnů a všem, co je mi milé... ALE:
Spousta lidí, převážně žen v mém okolí se mě ptá, "co pořád mám proti té Heře máslové" ("když na ten dort v reklamě se tak sbíhají sliny!") - kdo neviděl reklamu, může se mrknout TADY . 
Až dneska jim dám kompletní odpověď. Nedávno jsem při úklidu našla vytržený list z časopisu (na fotce), který jsem si schovala, až s dětmi ve škole budeme probírat masmédia, protože takovou nehoráznost jsem dlouho neviděla a pokaždé mě fascinuje, kam až jsou schopni výrobci všeho možnýho v reklamách zajít... 
Vezmu to trochu zeširoka, nejdřív obecně o margarínech. Připadá vám reklama na fotce v pořádku? Mně ne. Zjednodušené, až zavádějící schéma postupu výroby a závěrečné kecy o tom, jak mám při své blbosti udělat za svou neznalostí tlustou čáru, mě nadzvedávají ze židle. 
Dobrá, podívejme se na výrobu margarínu trošku z jiného pohledu na nenáročném krátkém videu TADY .
Nebudu hodnotit obsah, jen se mi zdá trošku odlišné od toho "zdravého" schémátka na fotce.
Nebudu hodnotit, co je nebo není lepší, ostatně vypovídající podle mě je, co odpověděl pan chemik na videu: " Tak záleží, čemu říkáte chemikálie, protože řada těch surovin, které do toho přidáváme, tak chemikálie vůbec nejsou..."- chytře řečeno. Nebudu citlivka, asi to je normální průmyslová výroba, ale mně nějak lití vitamínů z nádob označených lebkou se skříženými hnáty chuť nenavozuje.
Ale abych se vrátila k té převratné novince: Hera máslová příchuť tedy. 
Pominu můj osobní problém, že každé shlédnutí reklamy, kdy se krém roztírá na korpus, mi způsobuje dávivý reflex (za který prostě nemůžu, ale okamžitě mi naskočí vzpomínka, kdy mamka odjela s bratrem do porodnice a já na školním dvoře ve druhé třídě rozbaluju svačinu od táty a první sousto plivu a ptám se, proč je to máslo tak divný). 
Už vím, že ten krém v reklamě není jen margarín, ale Hera máslová s pudinkem. Přestože ani máslový krémy z másla nemusím, pudinkový krém s máslem(!) jsem párkrát dělala a zas tak mi nevadí, ALE měl prostě jinou barvu, žlutou, ne jako krém v reklamě, kdy si prostě nemůžu pomoct, ale připadá mi, jako když na buchtu roztírám našlehanou Ramu a to prostě nemůžu vidět...
Konec osobní vsuvky. K věci: 
Předpokládám, že Hera máslová se vyrábí proto, aby nahradila v krému máslo, aby ten krém byl lehčí, ale chutnal po másle. Když mrknu na složení, obsah tuku na obalu hlásí 79%. Běžné máslo z obchodu má obvykle 82%. No, někdo jistě namítne "ale to jsou jiné tuky, zdravé tuky". Jo.
Hledala jsem složení Hery máslové na internetu. Nikde tady na oficiálních stránkách není. Tam jsou jenom lákavé fotky, recepty, soutěže a podobné kraviny (proč asi).
Nakonec jsem ho našla TADY . Nejvíc vtipná mi připadá ve složení přítomnost látky E 471 (Mono- a diglyceridy mastných kyselin, která má podle tohoto portálu skóre škodlivosti pouze č.1, buďme ale pozitivní, protože podle portálu bezkonzervantu.cz je neškodný). Nehodnotím teď škodlivost, ale přijde mi prostě vtipný, že u této látky je poznámka "může mít živočišný původ" a píše se zde: "Těmto látkám by se měli vyhýbat vegetariáni, neboť je pravděpodobné, že se jedná o substance pocházející ze živočišných tuků.".
No, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.
Kromě dalších neškodných látek jako jsou vitamíny (opět si vzpomenu na kanystry s lebkou) a aromata, ještě Hera máslová obsahuje látku 160a(ii) - betakaroten - provitamín A. Na těch samých stránkách (můžete si to přečíst celé TADY ) se mimojiné píše (pominu skóre škodlivosti 1), že "v ČR je jeho použití v potravinách povoleno v nezbytném množství až na výjimky jako dětská strava, ve které je jeho použití zakázáno" (není od věci si přečíst seznam potravin, které tuto látku obsahují, ale to už jsem někde jinde).
No, matky a babičky asi pečou jen pro sebe, žejo.
Tak abych to nějak shrnula. Vím, že žijeme v době, kdy je těžký se vyhnout éčkům, ve všem je něco a při nákupech potraviny fakt nezkoumám tak, jak jsem to udělala teď, kdy se pokouším fakty vysvětlit to, co normálně řeším jen svou intuicí. Ale já myslím, že lidská intuice je natolik spolehlivá, že je lepším vodítkem než to všechno, čím nás masírujou. Věřte jí, naši předci přece nebyli hloupí...  
Je zbytečný strašit se těmito věcmi, lepší neřešit. Nejsem žádnej výživovej fanatik, když mi někdo na návštěvě nabídne "herovou" buchtu, sním ji. Ale vyvyšovat margaríny nad přírodní tuky je úlet.
Jenom si prostě kladu otázku, PROČ?
Proč bych jedla tohle, když si můžu koupit máslo, o kterým vím, že v něm nic není (jestli vás nalákal ten dort, není nic jednoduššího než ho upéct s máslem)? Proč bych se měla zatěžovat zkoumáním obalů něčeho, co můžu koupit v naprosto přirozený formě? 
Protože se to líp roztírá? Blbost, i máslo se dá svrchu naškrábat nožem tak tence, že se dá hned rozetřít.
Protože je to zdravější? Nekomentuju, nechám na každém. Ještě bych pochopila nemocný, kteří si hlídají cholesterol, ale podle nových studií právě ztužené margaríny nemoci zhoršují. Dokonce i vegetariáni jedí máslo (nevím jestli úplně všichni, ale má praktická doktorka vegetariánka doporučuje na většinu věcí použít máslo nebo tzv. ghee - což je zjednodušeně řečeno přepuštěné máslo zbavené mléčných bílkovin)! Nepropaguju živočišné tuky, jen si myslím, že přirozená forma je vždy lepší, takže volím buď rostlinný olej nebo máslo/sádlo, ne krabičku umělotiny.
Protože je to levnější? Tak to je jedinej argument, kterej beru. Ano, hrouda másla z farmářskýho trhu je dost drahá a i jihočeský máslo v obchodech je dražší než všechna ostatní.
Ale nejsem tak bohatá, abych si kupovala levný věci.

Omlouvám se, jestli jsem vás dnes znechutila, ale pouze vysvětluju PROČ to nejím a jíst nebudu (co jsem tu vlastně ještě nezmínila, je naprosto zásadní věc a tou je chuť).
A proč mě některý reklamy tak vytáčí. REKLAMA je to, proti čemu tu hlavně brojím.
Nejde jen o margaríny, tuky, jde o většinu jídla.
Nikomu sv§j názor nenutím, jde jen o moje přesvědčení. Tak proto.
Veselé vánoční pečení! :-)

P.S. Omlouvám se, ale s těmi barvami odkazů nejde nic udělat, podle šablony musí zůstat šedivé, tak je aspoň podtrhávám, i když to nevypadá moc hezky.

Je to až k neuvěření, ale včera jsem dělala čtvrtou várku vaječnýho koňaku.
Pravda, nějaký lahvinky jsem rozdala, sem tam přišla návštěva na panáčka, ale, i když o tom nechce slyšet, největší část padla za oběť mému choti :-).
Zezačátku jsem se snažila vyrobený koňak bránit vlastním tělem až do svátků, ale posledních pár let mu musím dát za pravdu, že o svátcích stejně nikdo na koňak chuť nemá. 
Takže se sice krutě postíme, ale občas je třeba se náležitě naladit, aspoň toho nebude mít tělo přes svátky k vyřešení tolik :-).
Koňak podle tohohle receptu dělal můj strýček snad odjaktěživa. 
Od mých patnácti mi ho vlastnoručně míchal při různých slavnostnějších příležitostech.
I když už vaječňák není pro mě drink číslo 1, byla jsem dojatá, když jsem od něj dostala zase lahvinku k svátku.
Protože mě ani moje blízké recept nikdy nezklamal, nikdy jsem jiný nezkoušela a ani k tomu nemám důvod.

Takže vzhůru do vaječnýho opojení! :-)

Suroviny zašlehávám šlehačem na nízkou rychlost pomalu v následujícím pořadí, množství vyjde bezmála na litr koňaku:

4 žloutky z kvalitních vajec (přimlouvám se za domácí)
5 dkg třtinového cukru (v receptu je normální bílý, ale já dávám třtinový do všeho)
3 lžičky vanilkové esence (recept je TADY ), kdo nemá, dá sáček vanilkového cukru
1 plechovka Salka
čtvrt litru Tuzemáku 
čtvrt litru svařeného a vychladlého mléka

No a teď konečně přijde menší neotřelost, protože z Tuzemáku dělá koňak kdekdo, žejo.
Včera mi kamarádka hlásila, že chutnala na Moravě koňak se slivovicí.
Takže jsem v jedné várce vyměnila Tuzemák za slivovici... a bylo to parádní!
Samozřejmě hladina alkoholu je pak trošku jinde, že, proto radím citlivějším přilívat výjimečně slivovici po troškách až na konec a průběžně ochutnávat.
Já jí tam nalila nakonec stejné množství jako Tuzemáku a ... je to síla, ale stojí to za to! :-)

Probírám se starými péefky a přemýšlím, co spáchat letos ...
Začalo to, když jsem ještě bydlela u našich. 
Každým rokem to byla sranda, sejít se pohromadě a vymýšlet, jak se tentokrát vyfotíme.
A muž, když jsme spolu ještě chodili, si získal přízeň všech nejen tím, že ta PF naší rodině tvořil :-). 
V tradici pokračujeme i my.
Většinou dostanu nápad, vyfotím ho a muž ho dovede do finální podoby svou grafickou úpravou.
Moc se mi líbí, co dělá.
V počítači už mám bohužel jen ta za čtyři roky zpátky.
Nápad spadne většinou na poslední chvíli jako spása z nebe. 
Tak jsem zvědavá, jak tomu bude letos ... :-)

... tak TOHLE je láska za každých (nejen meteorologických) podmínek... :-)

...a ještě zmrzlá Andule nejen pro babičky:

Moje nový "těšítko" (těšítko od slova těšit používá moje kamarádka) - novej vánoční ubrus.
Chtěla jsem nabídnout i adresu, na které lze látku koupit, ale právě jsem zjistila, že ze stránek látka zmizela :-(...

Všimla jsem si, že je kolem mě dost lidí, kteří se v poslední době zamýšlejí nad tím, co jedí.
Jak už jsem se zmínila dřív, snažím se nejen ze zdravotních důvodů na podzim a na jaře dopřát svému tělu detox. 
Pokud pro sebe taky chcete ještě před Vánoci něco udělat, udělejte to teď.
S nákupem zeleniny to sice začíná být bída, ale pokud ještě seženete červenou řepu, já si s ní minulý týden poradila takhle...

Polévku z červené řepy, o které dnes píšu, jsem ochutnala poprvé v říjnu na horách.
Když ji Ondror vařil (je to jeho vlastní recept :-) ), nedívala jsem se mu do hrnce, přiznám se, moc důvěřivě :-).
Ale její nezvyklá, přitom přírodní chuť mě moc zaujala a tak jsem jeho recept dala dohromady po paměti i doma.

_____________________________________________________________________________

Ondrorova polévka z červené řepy s mrkví a pohankou

Potřebujete:
3 střední bulvy červené řepy
2 větší mrkve
1 větší cibuli 
máslo nebo olej na orestování
1,5 - 2 litry vody
2 bobkové listy
3-5 kuliček nového koření
šálek loupané pohanky (krup) nebo jiného druhu pohanky na zahuštění
šťáva z půlky citronu
sůl, případně cukr

Na másle nebo oleji v kastrolu orestujeme cibuli nakrájenou na kostičky a červenou řepu nakrájenou na kostky. Zalijeme vroucí vodou, osolíme, přidáme bobkové listy a nové koření. 
Vaříme podle velikosti kostek, řekla bych cca 15 minut. Když je řepa skoro měkká, přidáme mrkev nakrájenou na tenká kolečka a vaříme dalších 10 minut. 
Dvě minuty před koncem varu nasypeme do polévky pohanku, povaříme, vypneme plamen a necháme dojít (délka vaření pohanky se může lišit v závislosti na druhu zpracování nažky, proto se o přesné délce vaření poraďte s obalem). 
Dochutíme citronovou šťávou, případně ještě dosolíme nebo, pokud je polévka moc kyselá, přidáme podle chuti trochu hnědého cukru.

______________________________________________________________________________

... no a pokud na ty přírodní chutě moc nejste,  mám v záloze ještě něco pikantnějšího....

Carpaccio z červené řepy jsem už dělala na dva způsoby. Z pečené řepy, kdy jsem každou bulvu zabalila zvlášť do alobalu a pekla podle velikosti cca 2 hodiny v troubě, po vychladnutí oloupala, nakrájela na tenké plátky, a poskládané na talíři dochutila mořskou solí, čerstvě mletým pepřem, olivovým olejem, rukolou a parmazánem (každý ochucuje něčím jiným, my to máme rádi takhle...)

Minulý týden se mi nechtělo řepu takovou dobu péct, tak jsem zkusila řepu jen nakrájet (doporučuju vzít na pomoc VS krouhač nebo něco takového, aby byly plátky opravdu tenké) - 3 střední bulvy a namarinovat. Z receptů na marinádu mi šla za chvíli hlava kolem, tak jsem ji nakonec udělala takto:

200 ml vinného octa (raději červený) jsem svařila s 100 ml olivového oleje, přidala lžíci medu, sůl, pepř, lžíci sušeného tymiánu a trochu sušeného zázvoru, protože ten čerstvý nebyl nějak zrovna v kondici.

Do marinády jsem naložila plátky řepy a po vychladnutí je nechala odpočnout do večera v lednici.
Na rukolu zrovna moc sezona není, ale my ji máme moc rádi, takže jsme marinovanou řepu posypanou na talíři čerstvě mletou solí a pepřem a politou olivovým olejem posypali právě rukolou, sýr na obrázku je slovenská verze parmazánu s názvem Vršatec, který jsem koupila na farmářských trzích. Jiná a taky dobrá verze je doplnit carpaccio opraženými piniovými (či jinými) oříšky, případně naklíčenou řeřichou nebo jinými výhonky. Jako přílohu obvykle volím toasty.

Každý rok obdivuju stylovou, inovativní a vynalézavou adventní výzdobu svých kamarádek.
Nebo perníkové adventní věnce jak z cukrkandlu (že, Pájo?) :-)...
A každý rok máme věnec stejný. 
Jak ráda zkouším nové věci, v jistých situacích a hlavně u tradic jsem prostě tak konzervativní, že nemůžu nic jinýho mít.
Musím mít věnec, jaký jsme mívali doma, jaký pletl táta. Když na to měl ještě čas.
Při každým závanu vůně jehličí ho vidím v panelákový sušárně, jak obchází rozdělaný, za mašle rozvěšený věnce na šňůrách na prádlo pro široký příbuzenstvo a přátelstvo.
Musím ho mít každý rok tmavozelený, jemně zdobený stříbrným smrkem.
Vím, že červená není zrovna adventní barva, ale tenkrát moc fialové svíčky nebyly k dostání a... stejně se mi tak líbí.
Jediná ozdoba, kterou jsem schopna a ochotna vzít na milost, je malá slaměná hvězdička.
Jsem moc vděčná svýmu muži, že toleruje moji úchylku a uplete mi věnec každý rok přesně podle mýho přání.
A za to, že byl ochotnej tradice, na který jsem byla zvyklá, převzít a přijmout za svý. 

Krásný advent všem!