Září zpětně

První chvály s Páňovým uzdravováním mimo zajeté koleje spolča - na pozvání úžasnýho pana farenheita - srdcaře ze Starého Města první pátek.
S prosbami za zdárné dokončení prací, aby vše na posvěcení kostela (shodou okolností ho dnes přenášela TV Noe) bylo ok.
Když jsem tady byla naposled v říjnu 2022 na obnově s exorcistou Matúšem Marcinem, nikdy by mě nenapadlo, že bych se sem, na takové místo, někdy mohla dostat takhle.

(Dnes přidávám po dlouhý době i uzavřenou verzi článku pro registrované.)

Ale ne všechno bylo růžový.
Třeba školkovej začátek.

Řev při příchodu a hlavně při odchodu, kdy to z ní všechno spadlo a lkala, že ji tam tatínek nechal.
Psycho v práci, kdy hodiny mý práce vůbec neodpovídají úvazku a hlavně na tu práci doma nemám klid, tím pádem se s ní crcám celej den. U toho jsem sbírala neustále produkty vylučování, protože přestože jsme nočník zvládli, jak se ochladilo a přidali jsme oblečení, Maki měla pocit, že má plínu a začala se podle toho chovat... naštěstí už je to dobrý.
Mimoňství, kdy v tom krátkým čase v práci někoho pořád jen stíhám a lovím.
Pocit jak za covidu, takovej ten pocit, že dělám něco 24/7, ale v práci v klidu bych to měla mnohem dřív.

Nás se povodně nedotkly, ale měli jsme modlitební řetěz.

První ♥.

Kadidlovník od Karla. Krásně voní a ještě ty kvítky.

Lukor a jeho nový projekty. Díky tomu jsme snídali, obědvali i večeřeli makronky a epesní zákusky.

 A 17. oslava na místě činu.

Těšily se na koťátka a pořád na ně číhaly venku, starší se styděly a náš oprsklej benjamín se ve školce tak otrkal, že bez obalu a bez pozdravu vybalil na domácího tátu hokejistu: Tak kde je ta kočka?! A táta slavných hokejistů byl z naší holčičky, kterou sám neměl, pěkně poprděnej a celej večer se jí věnoval :-) ♥.

Mezitím se stihly další chvály a další zásadní setkání, no letí to.