Sníh v nížině ...
... už je minulostí.
Moc jsme si ho neužili, protože jsme celý leden byli v kuse všichni nastydlí.
Nemohla jsem to pochopit.
My, do tří dnů ze všecho vyléčení vlastními silami, jsme se ploužili únavou, chrchlali, byli protivní.
Asi se projevil nedostatek přírody, čerstvýho vzduchu, světla, tatínkovy přítomnosti.
Táhlo se to od Nového roku a skončilo začátkem února, kdy jsem dobrala antibiotika, pro které jsem si dobrovolně došla asi po deseti letech (překvapivě pomohla na vícero problémů), děti to naštěstí zvládly přírodními prostředky.
Na saních jsme ale vozili tatínkovi svačinu až do úplný oblevy.
Situace se zlomila o víkendu, kdy jsme se začali solárně dobíjet, konečně jsme se řádně vyvenčili a všichni chytli druhý dech. Změna neskutečná.
Hromničky dopáleny, ani jsme si je nestačili schovat pro případ bouře :-).
Pučí, klíčí.
Váza, misky se semeny a zeleninou.
Nejsme na tom, jak vidno, s časem tak hrozně, jak to vypadá, když Lukor při tom všem stíhá takový (nechci říkat) kraviny, jako dyzajnovat holkám židle od Ježucha.
Nemyslím jen výsledek, udělal jim po jejich výběru značek totiž asi pět návrhů a pak jim diplomaticky poradil, který si mají vybrat ;-).
No, vlastně úplně diplomatický to nebylo :-).
Anička přesunula svůj zájem od kalendářů k hodinám.
Pořád se ptá na hodiny, až jí je Lukor při vyklízení starých cédéček na koleni vyrobil:
Ema převzala po Aničce už notně použité magnetky, který slouží k tomu, aby aspoň někdo doma věděl, co je za den. Podotýkám, že ten někdo (už pár let) nejsem já.
Což je ostatně názorně vidět po mým zásahu :-).
Já nic netvořím.
Jen vařím a meju nádobí a vařím a venčím psa a děti a vařím a uklízím a pak pro změnu kreativně meju nádobí. A trochu studuju a chodím občas do práce na zvykanou.
A hlavně si, když je Anička ve školce, muchluju Emu do zásoby.
Jé, jak se kreativně myje nádobí? To bych taky chtěla umět... :o)
OdpovědětVymazatTak hlavně hodně zdraví,
J.
P.S. A co je na úterý osmého špatného?!
No, víc tu ironii asi rozebírat nebudu :-). I když možná radši dopíšu uvozovky, aby mě zas někdo nemusel opravovat ;-).
VymazatDíky moc.
P.S. Mám takovej divnej neodbytnej pocit, že je dnes úterý devátýho. Ale jistá si samozřejmě nejsem :-).
A není úterý desátýho? ;o)
VymazatKdyž nejde o život, tak je to v pohodě, ne?! Je to paráda, tahle nevědět, který je den. V dnešní době! Třeba já si to docela užívám. ♥
Tak teď už vim, že není :-)! Přesně, byla paráda, nevědět několik let, co je za den, kolik je hodin, nebejt na telefonu, svobodááá! Škoda, že to brzy skončí.
VymazatNádobí myju jedině kreativně. Třeba: dopředu si tipnu, kolik toho bude kousků, a při umývání je počítám. A při utírání počítám sestupně a schválně, jestli to sedne. Nebo: naházím toho co nejvíc do vody, pod pěnou není nic vidět, a lovím konkrétní kusy. Nebo: Beru nastřídačku nádobí z levé a pravé strany od dřezu a schválně, která strana bude dřív prázdná.
VymazatJenom - tohle asi není kreativita, ale spíš důsledek nadměrného umývání nádobí. Hlavně se z toho nezbláznit!
♥ že tys u nás byla! ;-)
VymazatLukor umi ! :)
OdpovědětVymazatTo von jó :-).
Vymazattéda značky i kalendář jsou suprový!já už ty dny ani nejmenuju. ráno, poledne, táta,večer,noc.:)
OdpovědětVymazatsamolepkový :-). To je velmi výstižný určení času :-), u nás jen ráno, školka, dem do školky, ven se psem, svačina po spaní, kouzelná školka, a až dlouho poté ten táta ...a pak už je to jedno :-).
VymazatPěkně napsané, krásný příběh!
OdpovědětVymazatKači, můžu poprosit o značku, výrobce židlí. Objevila se u nás znovu akce, jít do nich :-). Díky. (Z textu jsem to nějak nepoňala, jestli to tam je :-).)
OdpovědětVymazatEvi, my máme od http://www.chytrazidle.cz/ . Ale určitě jsou i levnější. Viděli jsme je na výstavě a hrozně se nám líbilo (odolně vypadající) zpracování (bez dětských obrázkových výřezů vydrží do dospělosti), vyzkoušeli jsme je, navíc jsme na ně z velký části ušetřili z vánočních finančních dárků od široké rodiny. Lukor nechtěl kupovat nic naslepo a já proti tomu nic neměla.
Vymazat