 |
| Co může mít společnýho Ema s novým dudákem a konopná mast? |
Když jsem psala minulý příspěvek, říkala jsem si, že tak dlouhé články stejně nikdo nikdy nečte.
Nepsala jsem ho s jinou motivací než pro sebe "na pamětnou".
Spletla jsem se.
Podobně jako u ostatních depresivnějších příspěvků můj blog zaznamenal několikanásobný počet přístupů.
A rekordní počet komentářů.
Místy jsem měla až strach, že jsem některým lidem způsobila takové starosti.
Pod příspěvek mi pak psali známí i neznámí lidé, lidé bez podobné zkušenosti, ale i lidi s podobnými starostmi jako mám já.
Další podpory se mi dostalo v mailech, které jste mi psali, ozvala se mi taky spousta lidí, se kterými jsem dlouho nekomunikovala a ani jsem nevěděla, že můj blog čtou.
Taky jste mi nabízeli pomoc s každodenními starostmi.
Musím říct, že od dob školní šikany to bylo poprvé, co jsem šla (tentokrát doslova) "s kůží na trh".
Co jsem se ekzém nesnažila jen marně skrýt, ale poprvé ho veřejně přiznala a skoro až "vystavila".
Musím říct, že se mi hodně ulevilo, jak fyzicky, tak na duši.
Vážím si všech vašich komentářů, vzkazů, mailů i telefonátů.
Moc vám všem děkuju za všechna slova podpory!
A co ta dnešní fotka?
Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale zažívám období, kdy jsou ke mně lidi neskutečně pozorní.
Konopná mast (sice s ekzémem jako takovým nic viditelnějšího nedělá, ale jako analgetikum je skvělá) mi přišla spolu s dalšími věcmi nečekaně poštou od sestřenky bez předchozího aviza.
(Update: 2.8.2016 konopnou mast jsem přestala používat poměrně brzy po napsání příspěvku. Analgetický účinek je sice nepopiratelný, ale závislost vznikla hned po týdnu. Když jsem se ji pokusila vysadit, měla jsem velký problémy s usínáním. Dětem bych ji nedala vůbec, a vůbec, je to jen slabá berlička oproti jiným bylinám).
A sotva jsem se zmínila před kamarádkou, se kterou jsem se neviděla snad od promoce, že u nás v obchodech došly Emčou jediné akceptovatelné dudlíky, přistál mi doma další balíček, v němž mi jich několik poslala.
Moc vám všem děkuju, že vás mám!!!
Milá Káťo, pod minulým článkem jsem pořád psala, pak mazala...Bylo to psané tak syrově, že jsem cítila každou chvíli v očích slzy. Co se já kdysi navyváděla kvůli pár pupínkům, když jsem se chtěla ulejt ze školy a mazala na kožní (hurá, mám důvod). A bum lupenka, naštěstí včas chycená a slabší, ale když se ta informace přes ex dostala do školy, v 17i to bylo peklo...
OdpovědětVymazatPo letech klidu sem tam něco pozlobí, ale mastička pomáhá.
Káťo, ale proč píšu. Včera na Impulsu měli téma LÁSKA JE KDYŽ a lidi měli doplnit, jak to cítí.
Já to napíšu syrově jako Ty - x chlapů odešlo kvůli takovým banalitám, že žena ztloustla, neměla po dětech pevná prsa a sexy postavu...a když jsem si už dřív četla u Tebe, obdivovala jsem Tebe i Tvého muže, včera jsem si doplnila ten obdiv a statečnost větou, láska je - vy dva.
Káťo, já mám syna a ač je fyzicky zdravý, po psychické stránce je to práce naplno a já sebekriticky vím, že další dítě nechci. Přesto chápu a obdivuju Tvou touhu s velkou rodinou, jen si říkám, kolik jsi už zkusila a ty Tvé princezny opravdu potřebují celou mámu, to je věta jak hrom! A Tvé tělo i psychika si určitě už odpočinek zaslouží.
Jsem šťastná a pyšná, že jsem kojila rok a půl, a byl to jeden z nejintimnějších zážitků v mém životě (pardon chlapi:-)) Věřím, že Tě otázka s kojením mrzí, ale zdraví a sílu potřebuješ především pro sebe, PAK JI MŮŽEŠ SMĚROVAT K DĚTEM, já jen moc držím palce, ať s Emičkou vymyslíte jak na to jídlo vyzrát k oboustranné spokojenosti.
A asi jen Ty nejlépe víš, kolik sil energie lásky i bolesti jsi do boje o děti a krmení dala, jsi moc statečná a snažila ses tak, že jiné "mámy" by se měly stydět.
Píšu páté přes deváté, tak moc držím palce, ať je to jen a jen lepší. Jste krásná rodinka!
Eminy oči jsou...VAUUUUUUUU:-)))
Magda
Milá Magdo, už od včerejška přemýšlím o tom, co mám na tohle napsat a ... pořád to nevím. Tak jen napíšu: DÍKY. Za nás oba. P.S. Neznáme se? Mám pocit, že to píše někdo známý, třeba i pod jiným jménem...
VymazatKáťo, mrzí mě, jestli ses těšila na někoho známého, ale určitě neznáme. Já jsem z brdských hvozdů - střední Čechy:-) S každým rokem poznávám, jak je život fakt plný zpětných vazeb. Když jsem tenkrát "natěšená" letěla na kožní, že se můžu ulejt ze školy, ještě jsem se hájila tím, že jedu do lázní, tak ať se nestydím v plavkách. Do lázní jsem jela pardoxně kvůli důležitějším důvodům, než je krása. Po slepáku cystě atd mě jako 18iletou žábu poslali do klimkovických lázní, abych mohla v budoucnu mít děti.
VymazatK dítětti jsem sebrala odvahu sice až o 8 let později, ale! Stalo se to, co jsem se bála napsat, aby Tě to nemrzelo, ale jedna z maminek Ti to už napsala - u mě těhotenství a kojení znamenalo, jak já říkám "období alabastru":-)) I na hlavě, já rockový blázen milující černou barvu, musela černou zrušit. Neexistovalo se podrbat na veřejnosti... Teď mám sem tam fleky, ale pomáhá mi BELOGENT krém. Moudrá mudr mě uklidnila, že "návrat" lupenky to není, a to je pro mě hlavní.
A jak jsi minule zmínila ty misky vah: příroda / chemie. Já jsem odjakživa vandrák, tulák s báglem, takže vše směruju spíš k přírodě, ale a´t jsem se snažila s bylinkama čaji atd...kortikoidy pomohly více- Ale já si za to asi i můžu sama, stresem životosprávou (hřeším!)...
Jinak ještě k té lásce - Káťo, když už to má být sloh, tak sakumprdum pořádný, viď? Ať to byla ta lupenka, postava,brýle, prsa po dlouhém kojení - ze všech mých partnerů jen jeden dokázal, ab\ych se NATOLIK UVOLNILA, že jsem řešila atmosféru okamžiku a ne sebe...a můj blok zhoršil i ex, otec Kubíka, který byl taky vandrák, vždy chtěl "přírodní" babu a pak si našel solárkovou make-upovou paní...
A i když jsme se po 8i letech zase dali do kupy, nešlo to, nefungovalo to, bloky nastaly i jinde.
PROTO SMEKÁM JAK PŘED TEBOU - JAKO ŽENSKOU, KTERÁ ŽIJE A BOJUJE SE SVÝM TĚLEM, TAK PŘED TVÝM MUŽEM, KTERÝ TĚ V TOM TĚLE MILUJE JAKO ŽENU I JAKO MÁMU SVÝCH DĚTÍ.
Moc vám fandím.
Můj Kubík je autista, teď to upřesnili na aspergera, doteky emoce, to je u nich problém, proto ty vzpomínky na kojení a tu blízkost dodnes prožívám dvojnásob intimně - dodnes si pamatuju, jak mu to teklo všude po tvářích:-))
Nedávno jsem vzpomínala na primáře, který byl u půlky porodu. Vnady jsem měla fááákt extra:-)), a malý byl prý zaklíněný nahoře, tak ho nějak stlačovali dolů a primář pak přišel a když viděl, že mám kluka, povídá:"No já se mu nedivím, že nechtěl dolů":-))
Musím končit, onen "plod" čeká, že budeme dělat pokus s vajíčkem ve sklenici.
Hezký večer a DRŽ SE, Magda
Nemyslela jsem, že jsem se těšila na někoho známýho, jen mi připadá, že se známe, ale to se mi v posledních letech stává často i u neznámých lidí ;-)... Díky za příběh, tak už vím, co znamená ta dříve psaná práce naplno po psychické stránce. Dělali jsme, teď už teda jen muž, canisterapii, a s autisty a dětmi s aspergerovým syndromem pracuje taky. Tolik obdivuju všechny jejich rodiče! Já, takovej lenoch.. Jinak moje černý rockový období bylo spíš o tom, že jsem mohla nosit mikiny a kapuce a všechno dlouhý a tvářila se, že to tak má bejt :-).A to, že je pro někoho těhotenství období zlepšení, je jen dobře, a upřímně to všem přeju :-).
VymazatKortikoidy neřeší nic, ale teď bez nich být nemůžu. Jak se cítím jako žena asi popisovat nemusím, ale věřím, že to po odstavení bude zase dobré a to mě drží...
Tak děkuju za psaní a přeju hodně sil!