Skutečně jarní prázdniny

Od začátku postní doby jsem v sobě měla nezvyklý neklid, navíc světová prorocká scéna, kterou dlouhodobě sleduju, potvrzuje, co cítíme ve skupině už nějaký čas.
Vložím pro zájemce jeden starší článek , který se toho všeho týká a více s tímto tématem nebudu prudit :-).

Vzhledem k oteplení a všem okolnostem, například, že jsme chatu pod kostelem včetně vybavení měli celou dobu jen pro sebe, nakonec proběhly v Neratově jarní tmelící a duchovní lázně.
Poprvé po dlouhý době jsem měla pocit alespoň jakýhosi fyzickýho odpočinku, v noci jsem chodila zpívat do kostela, pili jsme po celou dobu vodu z léčivého pramene, dokonce neproběhly jako loni žádný karamboly a protože na nás P. Suchár měl nezvykle hodně času nejen ve zpovědi a měla jsem po dlouhé době pocit, že mi některý z pokrokových kněží skutečně naslouchá, přijela jsem domů úplně vyklidněná.
Ke mně na uzavřený blog můžete rovnou TUDY.

Sobota a pokoření několika bunkrů na cestě k rozhledně na Anenském vrchu.
Šli jsme jen ze sedla Mezivrší, ale s Makisanem stačilo.
Zpátky jsem šla sama soukromou minipoutičku, vzhledem k vybitýmu mobilu potmě :-).

Některý představy, co mě u bunkrů napadaly, nebyly moc pozitivní.

Mešíček.

Kadidlo ala Neratov :-). Foukají při proměňování malé děti na znamení, že PŘIŠEL ♥.

Neděle - jsme ospalí a venku mrholí, tak dáme jen procházku k horním neratovským chalupám.

V pondělí se vyčasilo.
Mezi rozhlednou Jagodna a Czerniec na polské straně jsme vybrali Czerniec, protože kratší cesta a byla to skvělá volba.

Museli jsme sice popojet autem skoro až do vsi Gniewoszów (parkovali jsme u rozcestníku žluté), ale byla to skvělá vyhlídková jízda po polské straně Orlice.
Ke konci trasy silnice vypadaly, jako kdyby po nich nikdo tak posledních dvacet let nejel, kolem divočina a mechem obrostlé stromy.

Podobnost s filmem Fatima čistě náhodná - prostě jsme si to chtěli zkusit :-).
Ozvěna je slyšet při volume doprava :-) (ještě lepší je ve verzi s Lukorem, ale tu mám zákaz publikovat):

cíl je blízko náááás já vííííím

Skotsko hadr ♥.

Nad Vrchní Orlicí.

Výhled směr Neratov.

Do Polska.

Na Králičák.

Ochutnávka březové mízy.

A zpátky cestou necestou do dočasného domova.

 

V hospodě. Amen. :-)

V úterý jsme odpočívali, hráli pinec, četli si a placatili se kolem chalupy, večer jsme byli na důkladné zpovědi :-).  Neklid skončil.

Ve středu lilo, tak jsme si četli a odpoledne jsme si zajeli do Rokytnice navštívit Kubu a podívat se po místech Lukorova mládí - odsud nemám fota.

Ve čtvrtek jsme se sbalili, abychom včas vypadli, došli si k Prorokovi na snídani a pak se projít podél Orlice, na kopec a do kostelních věží, kde jsme za celou dobu nebyli. 

A pak už jen nabrat vodu a ... zase za rok? ♥

Po návratu do jara v jiném levelu (nížina) děti na výpravu a já na službu, ale to už je jiná kapitola.