Byl jeden král...

 ... a ten měl tři dcery.

Ta poslední se k nám uráčila dorazit včera po 12 dnech v prodloužení :) a dostala jméno Markéta Marie ❤.

4 070 g živé váhy, 52 cm.

Tímto jsme získali nad tatíčkem králem definitivní převahu 😄 ...

Nálada

od dětí...

Tak kdyby nebylo vyčerpávajících pondělků a čtvrtků, kdy prosedím dopoledne v nemocnici a jsem nucena rádoby v klidu obhajovat svoje postoje před holkama po škole a tvrdohlavě odmítat už od 38 + 5 urychlování, když se vlastně nic špatnýho neděje a vše probíhá jak má (a podle mustru předchozích sveřepců)...,  bylo tohle období fakt parádní, a jsem za něj nejen Tvorovi dost vděčná (beztak mažou někde na nebesích s Forrestem karty a smějou se nám, jak vyšilujem :-) ).

Konečně zažily úspěchy ve škole, když jim člověk věnuje trochu toho času, konečně se dost osamostatnily, doma hraní, dvě oslavy, vyváření/vypékání, tatínkovy včasný příchody z práce, dlouhý procházky v krásným počasí a dlouhý debaty, hraní deskovek, těšení holek (snad jim to nadšení vydrží) ... jo, dobrý to bylo.

V pondělí mi začne poslední "dovolený" týden a nátlak bude sílit, takže místo praktik jako při pomoci otelení krav jsem už požádala modlitební skupinu o výraznější podporu a Ranhojiče o recept na lektvar, kterej by to všechno mohl zvládnout šetrněji... 

P.S. V rámci tvůrčího záchvatu jsem sepsala satirickej příspěvek s názvem Debilní kecy čekatelů na cizí porod (název není dehonestující, jen inspirovaný tímhle seriálem nebo tímhle videem), ale nakonec jsem ho schovala do šuplíku, aby nedošlo k nepochopení a dojmu, že si nevážím zájmu lidí, kteří na mě myslí :-). 

Jestli se mi někdy podaří porodit, publikuju ho pro ty, co jedou v pelotonu za mnou a mají ještě čas :-).

Den D

byl dnes.
Oproti předvčerejšku, kdy jsem si v panice dobalila tašku a pak vše ustalo, ticho po pěšině.
Ale jsme zvyklí, že naše děti mají na všechno dost času.
Tak kdyby tomu náhodou vadilo, že nemá připravenej bejvák (chtěli stavět až budeme pryč), jsme ho dodělali.
Tatínkovi dort a dárky k svátku předčasně předali, co kdyby to v pondělí nešlo, žejo.
Na dva dny navařili. A spali ...
A společný foto nakonec i zvládli, kdyby náhodou chtělo být dotčené :-) (to ale jen u mě).

Konec restů, konec hlášení.

 Pekla jsem podle Katky.

8 !

Každej rok slavit narozeniny na Andreje... to jednoho otráví.
Ale od letoška nám to neva! :-)

Recept na dort jsem vzala odsud, měl úspěch u celého osazenstva, po všech zdravých experimentech, kterými jsem rodinu v poslední době častovala, ubrala jsem jen cukr.
Teď to asi vypadá, že jen peču a vyrábím cukrovinky, ve skutečnosti teď hodně experimentuju se slazením. Objevila jsem xylitol - zní to hrozně chemicky, ale je to přírodní dřevný (březový) cukr s o 40 % nižší energetickou hodnotou a pozitivním vlivem na zuby, erythritol zase sladí úplně bez kalorií.
Neříkám, že to má člověk jíst neustále, ale jednou za čas, když chce člověk dělat klasiku, se hodí mít alternativu... lze koupit ve zdravé výživě.

Fotky u mě. 

P.S.
Konečně se cítím trochu líp, jako že bych mohla snad i udýchat porod.
Stále 2 v 1.
Ale ani napotřetí jsem se nepoučila s pouštěním skutečnýho termínu porodu... tak příště :-).

Všedně

 

Domácí škola, málotřídka v lazaretu.
Chytla jsem to od dětí, takže si teď neumím moc představit, že bych měla rodit (cca týden do startu).
Vstala jsem jen na volby, kroužkovala jsem prorodinné na kandidátce Spolu.

První provizorní foto padlo, ale to u mě. 

Churros oujé

Jak jsem v prvních měsících sladké nejedla vůbec, teď, když mi dochází dech, je mi každá energie dobrá.
V úterý jsme oslavili 14. výročí od svatby a oblíbený "čůros" si objednali s dětmi po večeři.
Protože se mi ale nechce za pár kousků smaženýho odpalovanýho těsta, kterých by děti spořádaly kopu, těžce platit, řekla jsem si, že je musím vyzkoušet doma.
Fakt na tom nic není a jako program pro Emču, která mi ve středu zůstala doma s horečkou (ale jinak jí nic není, takže kadence jejích otázek = 20/min.), ideál.
Recept na tuhle španělskou dobrotu jsem si poskládala z různých dostupných a hlavně podle toho, co jsem měla doma.
Tvar jsem poněkud nedodržela, ale nechtěla jsem spotřebovat moc oleje, tak jsem smažila v menším hrnci a tvary nechala poněkud "freestyle". 

Foto provizorní, pardon, neměla jsem to srdce hledat a zprovozňovat foťák, příště vyměňáme :-).

CHURROS (smažené španělské koblížky z odpalovaného těsta s čokoládovou a karamelovou omáčkou).

Na těsto:
350 ml vody
lžička soli
kousek vanilkového lusku
65 g másla
300 g hladké mouky (měla jsem celozrnnou špaldovou, takže jsem výsledné těsto měla trochu tmavší)
4 menší vejce

Na obalení:  krupicový cukr smíchaný se skořicí podle chuti

+ omáčky (já měla skleničku slanýho karamelu, který mi zbyl z pralinek, takže jsem ho jen nechala povolit a v druhé nádobce jen rozehřála oblíbenou čokoládu, ale karamelová omáčka se dá udělat i z karamelizovaného Salka rozředěného /rostlinným/ mlékem a čokoládová zase ze smetanou zředěné rozehřáté čokolády)

Odpalovaného těsta není třeba se bát, stačí krátce svařit vodu se solí a s máslem a semínky z vanilky (lusk se může nechat vyvařit nebo ho hodit do cukru a vytvořit si tak vanilkový) a po vypnutí plotny postupně vmíchat prosátou mouku - ke konci to jde ztuha, to je ale normální a v pořádku.

Těsto je potřeba nechat úplně vychladnout, mezitím si můžeme připravit třeba omáčky a olej na smažení (vysokou vrstvu, všude se píše litr oleje, ale já použila menší hrnec a oleje něco přes půllitr, stačilo).

Do vychladlého těsta se rozklepnou vejce a mixérem zašlehají.

Těsto jsem naplnila do cukrářského sáčku s ostrou hvězdicovitou špičkou. 

Část nastříkaných tyčinek jsem dala péct do vyhřáté trouby (vyhřála jsem na 200 °C a pak stáhla teplotu na 180) na vymaštěném pečicím papíře (pokud máte olej ve spreji, postříkejte tyčinky i shora) postříkanou studenou vodou. Foto jsem nestihla, ale mně moc chutnala i tahle light verze. Něco přes polovinu těsta jsem usmažila. Do horkého oleje (asi jako na vdolky) jsem sáčkem stříkala "něcojakotyčinky" (jak to zrovna vyšlo), které jsem vždy odstřihla obyčejnými nůžkami (pozor na opařeniny). Smažila jsem po několika kouscích po obou stranách (jde to dost rychle), vylovila je děrovanou naběračkou a nechala krátce okapat na ubrousku - ale opravdu jen krátce, protože odpalované těsto moc tuk nenasává a když se nechá na ubrousku moc dlouho, už se na tyčinkách neudrží cukr se skořicí, ve kterým pak churros obalujeme.

Namáčíme nejlíp ještě teplé v omáčkách a užíváme si slast :-).