Už když jsme si na podzim rezervovali pokoj na chatě, tušila jsem, že to bude takhle těsně před Vánoci dobrej sebezáchovnej nápad.
Tak posledních 14 dní před jsem ryla (opět!!!) držkou v zemi (a to si porád myslím, jak jsem uvědomělá!).
V pátek jsem přes všechny překážky vypadla asi poprvé po vyučování hned domů, při balení vyšilovala, hodně křičela na děti, cejtila jsem, jak jsem hodně vyčerpaná a ještě víc trapná.
Při hysteráku po Lukorově návratu z práce jsem věděla, že čím víc hysterčím, tím víc potřebuju vypadnout.
A bylo to tak.
Z posledních sil jsme se nalodili do auta a kolem 21. hodiny se už ubytovávali v ohlušujícím tichu.
Poslední vychylující scénka pravděpodobně slyšená zbytkem osazenstva chaty, najíst, nadýchat se v tmavým kostele a asi 10 hodin spánku v kuse.
Ráno pařezák žitnýho chleba s čerstvou kozí lučinou a zeleninou a ven.
Tolik mi chyběl kyslík, tolik mi chybělo ticho, tolik mi chyběl pohyb!
S držkováním spolubydlících za zády jsem vyběhla za fungl novým mostem přes Divokou Orlici do kopců na polské straně a vydýchávala.
A dobrý!!
Tak pokud vás to neurazí, přeju vám radostný Vánoce a - ať je dobře! Nebo aspoň líp :-).
Tak posledních 14 dní před jsem ryla (opět!!!) držkou v zemi (a to si porád myslím, jak jsem uvědomělá!).
V pátek jsem přes všechny překážky vypadla asi poprvé po vyučování hned domů, při balení vyšilovala, hodně křičela na děti, cejtila jsem, jak jsem hodně vyčerpaná a ještě víc trapná.
Při hysteráku po Lukorově návratu z práce jsem věděla, že čím víc hysterčím, tím víc potřebuju vypadnout.
A bylo to tak.
Z posledních sil jsme se nalodili do auta a kolem 21. hodiny se už ubytovávali v ohlušujícím tichu.
Poslední vychylující scénka pravděpodobně slyšená zbytkem osazenstva chaty, najíst, nadýchat se v tmavým kostele a asi 10 hodin spánku v kuse.
Ráno pařezák žitnýho chleba s čerstvou kozí lučinou a zeleninou a ven.
Tolik mi chyběl kyslík, tolik mi chybělo ticho, tolik mi chyběl pohyb!
S držkováním spolubydlících za zády jsem vyběhla za fungl novým mostem přes Divokou Orlici do kopců na polské straně a vydýchávala.
A dobrý!!
...
a v neděli skvělá neratovská schola, seznámení s místníma chalupářema s
osmi dětma, exkurze v jejich opravované chalupě :-), kafe, další výběh
na hřeben a konečně dlouho očekávaný příjezd Kopečkovic.
A povídání a prohlížení knih z Dlouhý punčochy a ráno za tmy roráty pro 5 lidí.
Mise splněna!
Teda ta moje.
Některý mise je třeba ještě vybojovat.
.....................................................................
Přání jsme letos nezvládli ani obrazem ani písní.
Ani jsme se nějak nesnažili, protože jsem letos nakoupila přání a PFko od Oringle.
Její fotkokresbový koláže mě prostě baví.
Tohle
úžasný PFko se nakonec rozhodla ani nedat do tisku poté, co ji na
sítích někdo sepsul za to, že poškozuje práva oněch důchodkyň, které
kdysi vyfotila u polského Baltu.
No, já nevím.
Sama jsem pro ochranu soukromí svýho i ostatních, ale ... myslím, že i gdpr by
se mělo dodržovat s rozumem... kloboučky obě dámy, myslím, dostatečně
chrání a koláž mi přijde tak dokonalá, že být na ní by mi byla čest
:-).
Edit: polovina mužovy rodiny si dokonce myslí, že paní oslovující Máňu je muž! ;-)
