Tatarák z hlívy ústřičné

Měli jsme moc rádi klasickej tatarák, jen ... v poslední době se mi nějak příčí jíst syrové maso (ne kvůli chuti, ale při představě, co všechno spolu s ním do sebe dostanu).
Už dřív jsem experimentovala s "nosnou hmotou" a místo masa dělala tatarák z cuket a lilků (grilovaných i syrových) nebo třeba z nastrouhaných vařených brambor.
Z grilovaných lilků a z vařených brambor nám chutnal nejvíc, teď ale pořadím výrazně zamíchal tatarák z hlívy, který vede jak co do chuti, tak co do vhodnosti složení, protože brambory ani lilek nejsou zrovna zdravotní hitparáda.
Příprava je jednoduchá. 
Na rozehřátém plátku másla nechám zesklovatět na kostičky nakrájenou větší cibuli a přidám asi 500 g drobně pokrájené hlívy.
Nesolím, aby houby nepustily všechnu vodu a dusím do měkka, asi 10 minut.
Nechám vychladnout a v menší misce pak hlívu i s cibulkou rozmixuju tyčovým mixérem dohladka.
No a pak už ochucuje každý podle vlastní chuti.
Já přidávám nadrobno pokrájenou malou cibuli, olivový olej místo žloutku, trošku tamari omáčky (můžete použít i jinou sojovku), lžičku domácí hořčice a lžíci domácího kečupu (dietní štítek přidávám proto, že tatarák jde ochutit i bez hořčice a kečupu a samozřejmě se ani tak nejí každý den), z koření pak čerstvě mletou sůl a pepř, sladkou papriku, mletý kmín, sušený česnek a špetku chilli.
Šlehám vidličkou do té doby, než se všechny chutě propojí a přidávám/ubírám suroviny.
K tomu samozřejmě topinky.
Ať už ty klasické smažené na oleji nebo ty pečené v troubě, jak to dělám poslední dobou - krajíčky chleba potřu slaboučkou vrstvou másla a upeču v troubě (během pečení je obrátím).

Rosteme pro život

Začátkem října bylo v Pardubicích jako součást ekocentra Paleta otevřeno přímo u řeky Chrudimky nově vybudované environmentální návštěvnické, informační a vzdělávací centrum Natura Park. 
V neděli jsme tam s holkama vyrazili na prodejní výstavu hraček s názvem Rosteme pro život, která se v průběhu v listopadu přesune ještě do Brna a do Prahy.
Během času, kdy se děti zabavily v nejrůznějších dílničkách a hernách, jsme si mohli prohlédnout spoustu kvalitních hraček, her, knížek, didaktických i výtvarných pomůcek a materiálů k výrobě všeho možnýho.

Nakoupili jsme hlavně zásobu filcu a obyčejných dřevěných kostek a ozvučných dřívek (na výrobu nejen canisterapeutických pomůcek), ale načerpali jsme i spoustu inspirace jak k výrobě, tak k nákupu vánočních dárků.
 

Stavebnic a kostek doma mají ... ale čistý dřevo je čistý dřevo. Nej hračka teď.

Nejdřív jsme nic nefotili.
Líbily se nám třeba dřevěný pišlický hračky,  i když na výstavě oproti webu měli ještě krásný prstový loutky z filcu, který se kromě prstu daly navléct i na jednotlivý pišliky :-).
Z učebních pomůcek nás a hlavně Anku asi nejvíc zaujala didaktická logická pomůcka rozvíjející více smyslů najednou Geotrio . 
V obchodě Obrázkové školy , která rozdávala slevové karty jak pro nákup na výstavě, tak v e-shopu, jsme zas našli spoustu inspirace na laminované pomůcky a kartičky k třídění i k opakovanému vpisování fixem.

No a srdcovka byl obchůdek sympatických dam z  Pod listem .
Odtud jsme holky nemohli dostat.

Emoucha bavilo hledání barevných dvojic a vkládání korálků do důlků ... 

... Anku zase filcové bludiště s korálkem uvnitř a kostkou, která určuje, kam kuličku směřovat.
Na výběr jsou tři varianty obtížnosti, bludiště s kostkou se stejně jako ostatní pomůcky dají koupit v krásně potištěném plátěném pytlíčku.

Musím říct, že bludišťátko bylo silně návykové i pro mě, mačkání filcu a posouvání kuličky totiž hrozně uklidňuje :-).

U stánku s židlemi Sedees nám doklaplo pár věcí.
A to, že:
1. nohy ve vzduchu = neposednost až hyperaktivita (tedy u těch našich) plynoucí z nejistoty
2. není polohovací židle jako polohovací židle

Na těchto bukových židlích z Jihlavska (můžete si je prohlédnout přímo na stránkách , kde je i přehled všech barevných kombinací) vydržely dámy ani nedutat celou dobu, co jsme si povídali o všem možném s milou paní majitelkou.

Jsme je ani nepoznávali.
Jo, člověk se pořád učí.

Anka se v sobotu odpoledne na procházce stala definitivně samostatnou cyklistkou.
Jezdí už dlouho, ale asi před rokem se vymázla a pak se bála.
V létě si ji připojil Lukor na tyč, aby se otrkala v provozu (a abychom se dostali i někam dál než kolem domu bez vytrvalostního sprintu :-) ).
V sobotu jsme zkusili vzít kolo na procházku.
Zkusili jsme jí to vysvětlit jinak.
A za pět minut nebylo co řešit.
Jezdí si sama kolem nás, čeká na křižovatkách a má z toho takovou radost! 
A my se procházíme :-).
Sláva!

Nový kabát

Omlouvám se všem, komu bude Svatý Kopeček chybět, i když od počátečního vytvoření blogu byla úvodní fotka provizorní.
V malým rozlišení, rozostřená.
Na to, že byla prozatímní, vydržela tu tři roky, dlouho jsem se s ní nechtěla rozloučit.
Vyjadřovala mou lásku ke kopcům a horám, Moravě a jejím nejen vinným pokladům i k Bohu všechno tohle zastřešujícímu.
Ale i když všechny tyhle lásky trvají, nepřestávaj' trvat :-), já vidím takhle.
Představu, jak by měl celý blog vypadat, jsem měla od začátku, naprosto přesnou přibližně rok.
Změnu jsem chtěla provést v srpnu k blogovým narozeninám, jenže padlo období, kdy jsem neměla sílu dělat vůbec nic.
Tak až teď.
Díky Aničce, která mi napsala nadpis.
A Lukorovi za pomoc s grafickou úpravou vložených obrázků.
A že mi byl k ruce a k poradě až do konce úprav, i když trpěl a musel k mé tvrdohlavosti nakonec zaujmout postoj jako ke svým klientům, kteří si nenechají poradit ("Ano, pane XYZ, takhle to vypadá úplně nejlépe!") :-).
Ještě se bude asi trochu měnit písmo příspěvků, kvůli kterýmu s Bloggerem bojuju a do budoucna další drobnosti, hlavně logické členění blogu, aby každý našel, co potřebuje.
Pokud na blogu hledáte něco konkrétního, můžete použít přidaný vyhledávač.
Tak opožděné hepy brzdej, milý blogu, a přeju ti/si, aby se tu lépe orientovalo nejen mně.

Podzim už přišel v plné síle i k nám.
Lampička ozdobená pečicím papírem :-), ještě bez drátku - takový zahřívací kolo na Vánoce. Ale stejně si pořád ráda svítím i tou od dětí . 
Zátiší na stole v kuchyni.
Aniččin freestyle z listí na okně a koordinovaně společně robené :-) přání pro Lukora k svátku.
A Skutečný příběh Cílka a Lídy , konečně pro něj nastala ta vhodná doba.
Dostala jsem ho od sestřeničky k promoci. 
Udělala jsem víc fotek, ale je dnes taková tma, že se stránky nedají vyfotit nerozmazaně.
Tak aspoň nic neprozradím :-).

Moc dobře si uvědomuju, že mi tikají poslední měsíce před návratem do práce.
Děti už jsou větší, Ema v tom nejlepším věku a dá se s nima dost podniknout.
Poslední podzimní a pak i předvánoční kutění v klidu.
Takže si to chci užít.

Ema má mísu (a narozky).

 

Tak Emoušek už je dvouletá.
A bohužel i nachlazená, stejně jako Anka.
Takže válečky doma u dostihů (zvuk jsme poslouchali otevřeným oknem live) a oslavovačky, jen na jeden dostih jsme šli krátce venčit.
Dort (jak jinak)  mrkváč , ale zjistili jsme, že je naprosto skvělý (rodina tvrdí, že i lepší) i jen s neslazenou ušlehanou smetanou místo cecekkrému. Kočka z čokopolevy nebyla v plánu ve 3D, ale vítr ji tak udělal, když ji obrátil schnoucí na papíře na balkoně (díky za spolupráci).
Lásku ke kočkám mají holky společnou, ale Ema narozdíl od Anky má i mateřský sklony.
Takže, i když jsme doma doposud žádnou panenku neměli, Ema si nedávno jedno "mimi" našla.
Jedna noha je mobilní, ale dost často ji ztrácíme na výletech, druhou nikdy nemělo, jedno oko nekouká, druhý občas mrká.
(Ema je vůbec, i přes svý dryáčnictví, taková ochranitelka hendikepovaných, donedávna společně s "mimi" neusla bez malé keramické kočky, kterou dostala na hraní na návštěvě u paní Zity. Už na návštěvě jí upadl ocas, následně jí taháním všude možně urazila postupně tři packy ze čtyř. Když jí urazila při pádu i poslední, trošku jsem si oddechla a vyhodila ostré zbytky z "mňau" do smetí.)
Takže k narozeninám dostala konečně mimi se všema končetinama, a s dudu!
Okamžitě ho adoptovala.
A my bohužel zjistili, že umí i "mluvit".
Takže se celý odpoledne snažíme statečně naslouchat :"Huééééé, hueéééé! Mama! Tata!" a úpěnlivě si vždy přejeme, aby se co nejrychleji trefila duduem do pusy.

Perfektní podzimní jídlo, doporučuju.
Dýňová kaše se smaženými/(o)pečenými kuličkami podle Kuchařky ze Svatojánu, recept TADY .

Sóju (ve formě tofu) máme povolenou jednou za čas a nastavit dýni zlehka bramborem jsem si dovolila díky tomu, že máme po dietě, ale protože jídlo je výborný, skvěle zasytí, přitom se člověk cítí nezatížen a protože si snadno získá i jinak běžně masožrouty, přidávám s lehkou výhradou a pro motivaci jíst jinak i dietní štítek.

Lukor se mě po jídle zeptal, co že to bylo za maso (normálně cejtí nemaso na sto honů).
Zkusila jsem dvě verze, z verze jen z uzeného tofu jsem nebyla moc nadšená (vadil mi ten kouřový odér) jako z kombinace:
1 balení česnekového tofu + 1 balení uzený tempeh.
Příště bez uzenýho čehokoli.

Prodloužený nabitý víkend

V pátek koncert Zrní na Bigyfestu v HK. 
Smíšené pocity z blízkosti budovy s nápisem "pod zákonem volnost", kde jsem strávila 4 roky.
A otrkali se, chlapci.

V sobotu na místě činu (svatby), tentokrát v rozšířeném počtu.
Krakonoš, Dolská medovina, balónková bitva, pěší cesta domů.

Blesková zastávka na pouti.
Jít na centrifugu (zdravim, švagrovka!) po tom všem nebyl úplně nejlepší nápad, ale rozchodila jsem to :-).

 

 

"Svatý Václave" ve Zvoli, hřbitov, katalpa.

Pak řízek a salát u maminky.

A kolotóče s dětma.

Naštěstí toho taky měly brzo dost.

Krásně opravený rodný město.

... a nakonec taky pořádný nachlazení :-).