Jedna z drobností pro muže.K dýmkovému tabáčku a kávičce dostal mimo jiné parmazánové sušenky s pepřem.
Už když jsem je pekla, musela jsem se hlídat, abych mu je sprostě nesežrala.
Pepř máme rádi a po všech těch polevách to byla pro mě mana z nebes :-) ...
Kdybyste si je chtěli upéct třeba na Silvestra, přikládám upravený základní recept (inspirace u Terezy z Výpečků.)
Skvělý na něm je, že je ohromně variabilní, takže příště budu experimentovat s použitými druhy sýrů, ořechů nebo bylinek.
A taky bych řekla, že jedna várka je málo. 

Parmazánové sušenky s pepřem

Potřebujete:
150 g změklého másla
140 g parmazánu
210 g mouky (použila jsem větší část celozrnné jemně mleté špaldové a zbytek hladké)
2 lžíce studené vody
1/2 lžičky soli
2 lžičky čerstvě podrceného pepře (podle chuti, my máme rádi hodně)

Ze všech ingrediencí jsem vypracovala těsto, rozdělila ho na dvě části a z těch udělala válečky o průměru asi 4 cm.
Kdo máte citlivou pleť, raději si vezměte rukavice, protože pepř pálí v drobných oděrkách.
Zabalila jsem válečky do fólie a nechala půl hodiny odpočinout v lednici.
Potom jsem z nich nakrájela placičky asi půl centimetru silné a ty pekla na plechu vyloženém pečicím papírem asi při 170 °C dozlatova.

Pár dokumentačně - pocitových, pro mě.
Jedu zase přes vůně a díky tomu, že mám čas fetovat průběžně stále :-), mi i Vánoce trvají dlouho :-).
Zásoby purpury, františků, kadidla i myrhy jsem kdysi nakoupila na trhu (vykuřovadla Rymer) a zásob naštěstí moc neubývá.
A lodičky holek naštěstí zamířily hned ke břehu :-).

připíjeli jsme červeným - a letos všichni :-)

"moje kolllo! Šllapacíí! Já jsem na tebe tak těšila, ty moje kolllo ..." (učíme se L). Radost až na půdu a už jezdí (kromě rozjezdu a brždění) sama.

Emu nechaly dárky klidnou, jen po světýlkách šla.
Z původního stavu "dva, tři kroky a zpátky na kolena", se rozchodila.
Nejlíp jí to jde s dětskou židličkou v ruce nebo s láhví vody, prochází se tu jak starosta a chytá se všeho.

Já si přála kojota na triku a pletený návleky (a dostala jsem víc, než jsem si přála).

Máme se rodinně.
A klidně. 

A vím, že to naprosto není samozřejmost. 
Došlo mi to natvrdo, když jsme se na Štěpána večer nachomýtli k bloudění hasičů a drážní inspekce v polích.
Švagrová (nádražačka) navigovala k blízký trati, my s Aničkou drkotaly zubama na chodníku.
Prudce se ochladilo, začalo mrznout, v naprostým tichu se snášely letošní první vločky a do toho řval motor hasičskýho auta na cestě k sebevrahovi.

Moc děkujeme za dorazivší osobní přání všeho druhu  - potěšila moc.

Jedno hudební z nich (který u nás momentálně frčí) posílám dál do světa (Veru).

Protože nemá chybu!

Přejeme krásný prožití!

ČOKO ČOKO ČOKO

Letošní vánoční přípravy probíhají jinak než v uplynulých letech.
Občas se přihlásí nečekaná návštěva nebo nás někdo na návštěvu pozve, já nejdřív vyšiluju, kdy všechno stihnu, ale pak je to moc fajn.
A s tím časem to nakonec není tak hrozný.
Pravda, někdy jdu spát dlouho po půlnoci a přání jsem psala asi v jednu ráno (a podle toho to vypadalo), ale baví mě to.
A o tom setkávání to, řekla bych, asi je.

Jinak se podělím o nový druh cukroví, který se u nás hned zabydlel.
Odkazovala na něj kdysi na FB výživová expertka Margit Slimáková.
Nemusí se dělat zrovna na Vánoce, ale jelikož je to věrná kopie hořké tyčinky Bounty, kterou já moc ráda, udělala jsem si "důvod" :-) .
Ze čtyř ingrediencí, výborné a rychlé!

Kokosové bonbony

na 1 plech bonbonů/tyčinek nebo čeho chcete :-) potřebujete:

200 g strouhaného kokosu (v dobré kvalitě, ideálně bio, na základní surovině nešetřím)
4 lžíce kokosového oleje (kupuju v DM)
6 lžic javorového sirupu
oblíbenou čokoládu (udělala jsem dvě verze - jednu s čokoládou s obsahem kakaové sušiny 56% a jednu s hořkou 81%  - a víc mi chutnala ta s menším podílem kakaa /sladší - úplný Bounty, fakt!/, ale závisí na vaší chuti.

Kokos, kokosový olej a javorový sirup jsem ve vyšší nádobě rozmixovala - nemusíte do hladka, jde o to, aby se suroviny propojily.
Hmotu jsem rozprostřela na plech vyložený pečicím papírem ve vrstvě asi 1 cm silné a přikryla ji druhým kusem pečicího papíru.
Plech jsem dala do lednice na cca 10 - 15 minut - hmota by měla ztuhnout, ale ne být moc tvrdá, aby se daly vykrajovat bonbony.
Po ztuhnutí jsem hmotu nakrájela na stejné obdélníčky (bylo to nejjednodušší), ale můžete vykrajovat kolečka nebo jakékoli jiné tvary.
Obdélníčky jsem na nízkém tácku strčila do mrazáku a rozpustila si mezitím na páře čokoládu (pozvolna a několikrát jsem misku s čokoládou sundávala z páry, aby čokoláda zůstala lesklá).
V rozpuštěné čokoládě jsem pak máčela jednotlivé bonbony a kladla je na plech vyložený pečicím papírem.
Pokud chcete mít navrchu silnější vrstvu čokolády jako já, na vytvořené bonbony jsem ještě lžičkou nanesla trochu další čokolády.
Tuhnout by měly bonbony pozvolna a při pokojové teplotě, aby nezmatněly.
Uchovávám v krabičce v chladu.

Omlouvám se za foto, máme doma celý den hroznou tmu a nevšimla jsem si, že jsou všechny "kompoziční" :-) rozmazaný.

No a jelikož už pěkných pár let neprodávají naši oblíbenou kolekci na stromeček (citronové "flusy" :-) v hořké čokoládě) a zároveň chci Aničce dopřát moje oblíbený dobrodružství z dětství, jak nenápadně servat ze stromečku čokoládu tak, aby si toho nikdo nevšiml, rozhodla jsem se, že už žádnou kupovat nebudu.
Do formiček od Banquet jsem odlila z čokolády, o jejíž kvalitě nemusím pochybovat, pár zvířátek.
Uvnitř ukrývají různé oříšky a mandle.

1. dárek k nám přišel ze Svítání .
Nástěnný kalendář, kde spolu s Marečkem pózuje i náš terapeut :-).

Ze včerejšího až skoro rodinnýho předvánočního posezení ve školce (nenápadně číhá na cukroví).
Proběhl i svařák s pančelkou Míšou, se kterou jsme si potykali. 
A přání, co jsme dostali  - kdyby se někomu hodil námět. 
Fotka, křídla z otisků dlaní, zdobení šatů z otisků prstů.
NU NU! ;-)
Drobnosti, co dostaly pančelky zase od nás, bohužel odtajnit nemůžu.

Móda se v oblasti vánočního cukroví ubírá sice asi trochu jiným směrem k novým a neotřelým příchutím, já tu mám ale dnes něco pro milovníky klasiky.
Masarykovy suchárky jsme pekli u nás doma snad odjakživa.
Chuťově se trochu podobají vanilkovým rohlíčkům, i když bez cukrové krusty, zato se "masarykáče", který já osobně raději (rohlíčky peču pro muže), můžou pochlubit jemným ocáknutím hořkou čokoládou.
Tohle cukroví je vděčný v tom, že a) chutná výborně  b) není vůbec náročný na manuální zručnost ani pomůcky, formičky... c) je hned hotový.
Jelikož mi u něj netečou nervy jako třeba u lineckýho, nechávám si tohle těsto jako poslední, když už jsem znavena :-).
Neexistuje snad žádný jednodušší pečený cukroví - a určitě ho stihnete i na poslední chvíli.
 
MASARYKOVY SUCHÁRKY

300 g hladké mouky (letos jsem ve všech těstech úspěšně nahradila část mouky celozrnnou jemně mletou špaldovou bez újmy na chuti i konzistenci těsta)
100 g hrubě nasekaných lískových oříšků
100 g práškového cukru
1 žloutek
200 g změklého másla

Ze všech ingrediencí vypracuju těsto, který nepotřebuje odpočívat, proto ho hned můžu rozdělit na několik částí.
Z každé části vytvaruju váleček, ze kterýho odkrajuju nožem placičky (velikost jak je libo).
Každou placičku ještě splácnu rukou a položím na plech vyložený pečicím papírem.
Peču dozlatova, ale spíš méně, protože zatímco na povrchu mají zůstat suchárky jen lehce nazlátlé, zespodu jsou dřív tmavé, což snadno sklouzne k barvě uhlu :-).

Vychladlé suchárky pocákám rozpuštěnou hořkou čokoládou - většinou to dělám až se zdobením a plněním dalšího cukroví.

P.S.
... i tak je ale mým vánočním favoritem, dokonce i před milovanou vánočkou a tvarohovou štolou, bílkový chlebíček plný různých druhů ořechů, rozinek a čokolády. Peču ho ale až těsně před svátky, když nasbírám dostatečný množství bílků, takže ho letos jen vyfotím a předhodím, budu-li živa a zdráva, třeba příští rok před Vánoci :-).

Naše "skamaraďování se" s brýlema - dokonce jsem kvůli tomu našla ty svoje zapadlý :-) ...

Trošku pauzíruju.
Kutím vánoční dárky, o těch psát zatím nemůžu.
Peču, na tom ale není nic zajímavýho.
Vlastně, poprvé za mou předvánočně pečící "kariéru" mi pomohl s pečením muž, to když jsem si nadělala těsta a pak se k nim dostala lehce vyšilujíc unaveně až kolem desátý večer (s některýma mám zkušenost, že vyžadujou okamžitou péči).
Musím říct, že mužský element při pečení je vskutku obohacující, i když původně říkal, že bude jen obsluhovat troubu ;-) (ale vážně!).
Místo nový výzdoby řeším uspořádání krámů v domácnosti, abychom se sem na Vánoce vešli i se stromkem a nebyli moc na nervy :-).
Všichni jsme si stihli doma povyměňovat už zmíněné nachlazení, holky jsou právě ve fázi závěrečnýho kašle a noci jsou veselý, ale snad budem na Vánoce všichni fit.
A přišlo období, kdy mají snad úplně všichni v rodině narozky a svátky, takže slavíme.
Dny utíkají ani nevím jak, ale jsem za to ráda, má to svůj smysl.
Myslím na ty, co nemají tyhle starosti, ale STAROSTI (ahoj, Zdeni!).
A když mi zbyde náhodou chvilička, uvařím si kafe a přečtu Echo.
Kupujeme od počátku a zatím dobrý.
Netváří se jako nezávislý, přitom dává prostor všem názorům a neobaluje fakta do přehnaných emocí. 

Váš osobní zelinář - definitivní řešení zásobovací otázky pro východní Čechy :-)

Následníkem paní Zity (která byla, je a bude nenahraditelná, ale něco děti jíst musí) se stávááá ... tramtadadááá ... pan Petr Kunc z Deštného v Orlických horách ! :-)
Aneb když si macecha vzpomene v zimě na jahody/biomrkev/chřest/všechno, na co se vzpomenout dá, nemusí posílat děti ke dvanácti měsíčkům, ale stačí povolat osobního zelináře :-)! 

Dnes to bude trošku rozsáhlejší, ale vy, kdož jste mi paní Zitu záviděli, vydržte ;-).

Moje nadšení z (teď už to můžu říct) mého osobního zelináře (je fakticky osobní) začalo takhle:
Poslední cukety od paní Zity jsme spotřebovali v říjnu, dýně vypěstované ze semínek od dědečka (nejlepší!) hned poté.
Zásoba jablek, brambor a cibule ještě od paní Zity a mrkve od dědouchů z Hradce, co nám vozí každý týden mamka, se rychle tenčí.
Celá zimní sezona před námi a dítě (Ema) bez solidní zeleniny do příkrmů.
Rozhodila jsem před měsícem sítě a ptala se snad úplně každýho na dýně, sjížděla inzeráty, ale všechny šťavnaté dýně se urodily asi jen u hranic se Slovenskem.
 Marťa  mi řekla, že u nich skončila sezona, ale že se můžu zkusit zeptat osobního zelináře, který dodává zeleninu jí.
Říkala jsem si, co s tím asi může udělat nějakej chlap z Orlických hor, ale pro jistotu jsem si mu večer napsala o nabídku s tím, že poptávám hlavně dýně.
Přiznám se, že mi to nebylo moc po chuti - nemám ráda, když si musím o nabídku s cenami psát (co když si pak nebudu chtít nic vzít, že).
Soubor obsahující přes 20 stran každý týden se měnící nabídky ovoce, zeleniny, hub a bylinek v různých cenových hladinách a typech kvality mi přistál v emailové schránce hned ráno.
No, nabídka zeleniny parádní a opravdu široká, ale dýně hokkaido v biokvalitě za 50/kg a nebio 30/kg, ač z východočeské farmy, a skladové muškátová a máslová dýně za podobných podmínek mě trochu zklamala.
Pan Kunc má ale na stránkách výzvu, že pokud poptáváte něco, co ve své obsáhlé nabídce zrovna nemá, stačí napsat.
Napsala jsem.
Že moučnaté hokkaido nejsou naši favoriti no.1 a jestli nemá mezi dodavateli někoho, kdo by měl ještě Goliáše nebo podobné velké zahradní šťavnaté dýně za rozumnou cenu, protože 50/kg je při naší obří spotřebě trochu utopie.
Říkala jsem si, že to asi "nedá", a pro jistotu se domluvila s dědečkem z internetu na odběru pár hokkaido pro Emu (lepší než nic, že).

Ale k věci:
Kolem 11 hod. jsem zadala poptávku po Goliášovi (mailem).
Okamžitě mi mailem přišlo ujištění, že se pan Kunc pokusí, s prosbou o telefonní číslo.
Kolem 13. hodiny mi zavolal, že má pro mě desetikilovýho Goliáše za necelých 150,- v biokvalitě a že mi ho může do večera přivézt domů (a to jsem ještě ve městě neslyšela telefon, tak jsem mu volala zpět. Vytípl mi hovor a okamžitě volal zpět se slovy: "... ale vy určitě nemáte neomezený tarif, co, takže volám já...").

Udal časové rozpětí, kdy se staví (17.30 až 18.00 hod.).
Zdál se mi tak nějak moc milej.
Zvykla jsem si být obezřetná na různé formy "milosti", hlavně u obchodníků O2 :-), ale jak jsem pana Kunce poznala osobně, musím kostatovat, že je prostě jenom milej. A že se snaží každýmu maximálně vyhovět.
Před půl šestou jsem se mu chystala napsat sms, že vyjíždím z města.
Nedopsala jsem, protože volal, že ke mně jede a kde se nacházím.Řekl, že je právě kousek ode mě a že mě i s dýní hodí domů autem.
Měla jsem s sebou zrovna bráchu a jeho ženu, takže jsem s díky odmítla - do dvou minut přistál u chodíku pán ve slamáku, podal mi ruku, předal dýni (mimochodem v perfektním stavu) a zase uháněl pryč.
Chvíli jsem přemejšlela, jestli se mi to jen nezdálo.
Ale nezdálo, protože Marťa s ním má podobnou zkušenost - přivezl jí prý domů jednou těhotnou v nesnázích :-).

Celé to funguje tak, že každé pondělí vám přijde aktuální nabídka ovoce, zeleniny, hub a bylinek (přes 20 stránek A4).
Ta nabídka je opravdu hodně široká, na co si vzpomenete, to tam najdete (i na co si nevzpomenete :-) ... víte třeba, jak vypadá třeba čerstvý galgán pravý, paksoi nebo pitahaya červená? Já už jo ... :-)  Minulý týden měl i kdoule!).
Skoro každý druh ovoce/zeleniny/byliny je zastoupen v několika úrovních kvality a ceny (např. - karotka s označením BIO x  nebio, ale velmi šetrně hnojená z východních Čech vhodná i pro děti   x   skladová, která se dá běžně koupit v obchodě), vždy s označením původu plodiny.
I bio nabídka je dosti široká - minulý týden to byly mimo jiné brambory, cibule, mrkev, celer, tuřín, pastinák, cukety, jablka, kapusta, pórek, červená řepa, rajčata, česnek, různé druhy salátů, kedlubny, dýně, vodnice, ale i citrusy, banány a všemožné druhy bylinek.

Zkráceně řečeno, pan Kunc prodává jak ovoce a zeleninu lokální a farmářskou ze svého okolí, tak tu, co byste si běžně koupili v supermarketu, prostě all in one, a to je pro mě (zejména v tuto roční dobu) objev roku!

V e-mailové nabídce jsou uvedeny i termíny závozů do vámi zvolené lokality (Deštné v Orl. horách, Rokytnice v Orl. horách, Dobruška, Náchod, Hradec Králové, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou a okolí těchto měst do 20 km) a máte možnost si nákup nechat přivézt většinou několikrát do týdne.
Objednávku stačí poslat mailem (telefonicky nebo přes sms) do 20 hodin předchozího dne. V uvedený den vám ji pan Kunc osobně přiveze buď domů nebo do práce, prostě kam si přejete a zdarma (pokud nakoupíte nad 150,- Kč, což já nakoupím vždycky).
A ceny? No brokolici za 15,- v akci asi nekoupíte, ale jinak se ceny pohybujou řekla bych v běžné hladině - něco vyjde levněji, něco dráž než v obchodě, ale při kompletní objednávce to vyjde zhruba nastejno + pokud vynakládáte prostředky na dopravu (auto, MHD), pak vás zboží vyjde ve finále i levněji, než když na nákup vyrazíte po vlastní ose (nepočítám ušetřený čas).

Na první bedýnkovou objednávku jsem se rozhodla ozkoušet od každého něco, abych si udělala obrázek. Byla jsem spokojená.
Bio/eko (já to moc nerozlišuju, beru to jako farmářské, prostě prvotřídní kvalita i pro děti) jsem otestovala na svazku mladé červené řepy s natí a pórku. Mladá červená řepa byla krásná, čerstvá a ani trochu povadlá (dosud jsem ji záviděla jen pražákům z farmářských trhů) a nať jsem zužitkovala jako špenát pro děti. Pórky jsem dostala místo jednoho velkého tři menší (no, menší jako tenčí, ale dlouhé, takže bych řekla spíš víc než míň), prostě dobrej domácí pórek.
Hrušky jsem objednala "orlickohorské", cena jako u paní Zity (asi o korunu dražší ;-) ), ale pan Kunc mi volal, že ten den nebyly uplně bez kazu, tak jestli chci místo nich " klasik české" (ze skladu). Když jsem se zmínila, že je mám pro Emu do příkrmu, hned rozhodl: "tak to ne, ty hrušky jsou sice pěkné, ale nemám je pro mimina ozkoušené, takže vám přivezu farmářské sólo po neděli, jestli na to nespěcháte". A to mi bylo sympatický. 
V běžné kvalitě (skladové, tedy to, co lze běžně koupit v marketech) jsem ozkoušela ledový salát, pekingské zelí původem z ČR, banány (i bio), okurky hadovky, cukety a vše přišlo úplně v pořádku - neexistuje, aby bylo něco otlačenýho, okurky měkké, apod. - ledový salát byl těžký, bez kazu a čerstvý (ten mám problém kolikrát vůbec sehnat nenahnilý), prostě tohle všechno jako kdybych si vybrala sama.
Nakonec jsem si objednala koriandr v květináči v běžné kvalitě, takže přišel ten, co se dá koupit třeba v Albertu (pokud ho mají), ale nabízí i bylinky "vyšší" řady - bio od zemědělců a tak.
A pokud si nenakládáte vlastní zelí, prodává také Dobrovodské kysané zelí (k sehnání jako jedno z mála sáčkových, které ještě neošetřujou chemicky).

Když paní Zita byla na trhu naposled, děsila jsem se, jak budu se dvěma dětma jezdit přes rozkopaný město zase na trh pro ovoce a lokální zeleninu, když tam nikdo nebude, tak do farmářských prodejen, pro banány do jednoho mááárketu (kde je mají lepší než jinde) a pro "naši" zeleninu zase jinam.
Jasně, že někoho, kdo spotřebovává ovoce a zeleninu v rozsahu "brambory k řízku, zmražená zelenina do polívky a banán ke svačině", toho asi nenadchnu, ale nám tenhle způsob dodávky ušetří hodně času, sil i nafty.
Taky je ovoce a zelenina jednou z nejobjemnějších položek při nákupech, takže od minulýho týdne chodím z nákupu jen s jednou taškou a Ema se dokonce i vejde pohodlně do kočáru :-).

Pokud někdo váhá a měl by jinak zájem, můžu o konkrétních bedýnkách ještě v budoucnu napsat a vyfotit je (ta první přišla bohužel za tmy a hodně z ní jsme toho hned spořádali).
A v neposlední řadě, pokud to máte tak jako já, tedy že se vám nechce psát přímo zelináři o aktuální ceník (protože co kdybyste si nic nekoupili, žejo), můžu vám poslat k nahlídnutí mailem některý z těch starých.

Jak si to tak po sobě čtu, zní to jako reklama, ale když jsem s něčím spokojená, ráda to doporučím dál. 
A já jsem nejen spokojená, ale i nadšená!
Smazat to tu můžu přinejhorším vždycky, žejo :-). 
Buďte fit!