úterý 31. prosince 2013


:-) :-) :-)
Vzpomínám na Silvestry, který jsme trávili v zahradní chatce bez vody v horách, kdy jsme se přes den brodili sněhem, navečer pozorovali záblesky pod námi a večer byli rádi, že jsme sehnali nějaký pivo, uklohnili si něco k jídlu a zasmáli se nad vlastní scénkou (protože nejlepší vtipy jsou ty vlastní, že) :-).
Tak snad zas někdy (brzy)...

Hezkej (nejen) dnešní den!

neděle 29. prosince 2013


Na stromek (z chalupy) se ráno museli jít podívat všichni íjunci najednou :-).
Ani už má ze všeho rozum, bylo to všechno zase jiný.
Děkujeme Ježíšku! Za stomeček, za dáečky, rozsvítíš nám stomeček Ježíšku posíme...:-)
Dárků si málem ani nevšimla, byla u vytržení ze svítícího stromku.
A po rozbalení zabavila spíš ty Emčiny :-).
Nebylo jich moc, ale stejně jsme jí půlku zase nenápadně vzali a vracíme je pomalu po jednom, vyhraje si se vším krásně.
Dostala hlavně rostoucí spacák - na chalupu, na návštěvy i spaní venku (těším se na její první vandr, kterej jsme letos nestihli...).

Poprvé jsme si letos užili Boží hod doma.
Vždycky to bylo zběsilý chystání a po večeru zase balení jinam.
Po návštěvách u obou rodičů jsem zase ulehla. 
Aspoň, že to jehličí voní.
Hezký zbytek vánočního času!

úterý 24. prosince 2013

neděle 22. prosince 2013


Život v dýni

Předevčírem jsem se pustila do uskladněné obří dýně za účelem výroby jedlých vánočních dárků a při té příležitosti i příkrmů pro Emu.
Rozkrojila jsem ... a našla jeskyni. Živou! :-)
První, co mně tak blesklo hlavou, ani nevím proč, bylo: NADĚJE.

Snad i nějaká naděje pro mě v tenhle čas.
Vypadalo to tak dobře a najednou... se zase rozkládám zaživa.
Moc děkuju všem, kdo na mě myslí a páchají na úmysl mýho uzdravení i takový věci jako vstávání při prvním zazvonění budíku a tak :-)...
Moc si toho vážím.
Ještě měsíc a něco a pak začnu pomalu odstavovat, nedá se svítit.
Hezký přípravy vám přeju!

úterý 17. prosince 2013


Stejně jako v předchozích letech, nápad přišel za 5 minut dvanáct.
Přesněji řečeno v neděli před obědem.
Už jsem se bála, že ten loňský byl fakt poslední a že letos vynecháme, ale naštěstí jsme to stihli.
Fotím, muž žhaví Photoshop, tiskne a řeže, já nadepisuju obálky a čuchám vůni papíru, píšu na péefko pozdravy a kompletuju obálky, Anička razí hvězdičky.
Hezký odpoledne to bylo.
Večer se na stole nakupí hromada dopisů.
Včera byla nacpána do chřtánu schránce (ještě, že každý rok před Vánoci zjistím aktuální cenu známky - a propo - víte, kolik teď stojí? Já to nevěděla...).
Dnes nebo v následujících dnech dorazí kam mají.
Každý rok je jich víc a víc.
Široké příbuzenstvo, blízcí kamarádi, ale i lidi, s kterými už se skoro nevidíme a každoročně čekají, až na papíře uvidí naše děti, jak jsme se rozrostli a vyrostli.
Farář, který nás oddával.
Náš biřmovací kmotříček.
A to nepočítám ty, co rozešleme mailem.
Jo, stojí to nejen nějaký úsilí, vlastně by se dalo říct, že v dnešní elektronický době zbytečný nejen úsilí.
Ale stejně mám radost, že jsme neporušili tradici a mám radost, že mají radost.
A když nám taky přistane ve schránce jinej dopis než nedoplatek za elektriku (i když na nějaký oplácení fakt nečekáme), těším se na překvápko uvnitř jako když jsem v pubertě otvírala svůj první milostnej dopis :-).

Ale co je nejdůležitější - mám radost, že ta přání máme vůbec komu poslat.

pátek 13. prosince 2013


A je v tom altohol?
No je v tom altohol ...
A nic pro osoby s intolerancí laktózy :-).
Letos jsem kupodivu udělala nejlepšího strejdova vaječňáčku jenom jednu várku, zato jsem ho náležitě vytunila domácím kondenzovaným mlékem (Salkem), který jsem vyrobila podle receptu Kláry z kopce
Je super, že jsem ochudila přírodu aspoň o rozklad jedný plechovky :-).
Hrnek kondenzovanýho mlíka jsem vyrobila z dvou várek, které uvádí Klára a bylo to do koňaku tak akorát. 
Dělala jsem ho na nepřilnavé keramické pánvi (zn. Green pan, kterou jsem zakoupila za účelem smažby vánočních kaprů a zatím si ji nemůžu vynachválit) na největší plotýnce a pozor - dlouho se nic neděje (asi tak tu čtvrthodinu, podle hrnce a plotýnky jakou máte) a pak mléko najednou rychle zhoustne, navíc po vychladnutí zhoustne ještě o dost víc, takže doporučuju to vzít v potaz a včas stáhnout pánev nebo hrnec z plotny.
Moje kondenzovaný mlíko je trošku jinak zabarvený, protože jsem do něj dala pro aspoň maličko lepší pocit třtinový cukr a třtinový vanilkový cukr s pravou vanilkou (tedy prej) v biokvalitě, proto má chuť malunko do karamelova, ale fakt jen trošku.
Příště zkusím vyrobit to Pikao - hůůůůůůůůůů  :-) !

Jinak jsem málem zapomněla, že loni mi hrozně chutnal koňak se slivovicí místo Tuzemáku, takže asi budu muset ještě jednu dávku urobiti ... :-) i když mám letos docela utrum :-).

úterý 10. prosince 2013




V minulým příspěvku jsem byla nezvykle novátorská, takže je třeba zase ukázat mé konzervativní já :-).
Prostě jak si něco oblíbím, jak se mi něco zalíbí a vytvořím si k tomu vztah a vzpomínky, jsem schopna to dělat pořád dokola.
Stejně tak, jako jsem loni představovala a vysvětlovala stále stejný adventní věnec, dnes můžu pomalu napsat o zabydlené výzdobě z modřínových větví a kuliček. O perníkách ani nepíšu :-).

Letos jsou větve z MÝHO modřínu.
Modřínu, kterej táta zasadil, když jsem se narodila, v rohu zahrady na chalupě (jo vlastně, říká se tam "ve špici"). 
Trochu mě za tu dobu přerostl.
Aspoň něco z chalupy budeme letos na Vánoce mít, když tam nemůžeme jet.

P.S. Málem bych zapomněla na hvězdičky, co razila Anička :-).

pátek 6. prosince 2013


Paráda, kterou jsem dnes objevila.
Recept z Herbáře na Šebestiánský salát jsem okukovala už dlouho a dnes na něj konečně došlo.
Trochu jsem se bála, co na to chlapský chutě, ale obstál na jedničku :-).
Přes svůj konzervatismus jsem se rozhodla, že to je ten pravý vánoční salát ke kaprovi pro kojící matky :-).
Plátky vařených brambor a celeru jsem skládala do misky po vrstvách, každou jsem zvlášť osolila, opepřila a zakápla citronem, aby se sůl dostala všude, spojila vše majonézou a nakonec lehce zamíchala plátky vařené červené řepy, aby z toho nebyla růžová kejda.
Petrželku už zase pěstuju na okně v misce s vodou takhle  .
Vřele doporučuju, nečekala bych, že tak obyčejný jídlo bude chutnat tak dobře!

středa 4. prosince 2013


Svítí krásně.
Ale na jeho rozsvícení v neděli jsme se byli podívat poprvé a rozhodně i naposled.
Kdo by to byl řekl, že na rozsvícení vánočního stromu se chodí dívat rodiče s dětma...
A světe div se, některý dítě je prostě ještě v kočárku, nebo mám nechat mimino doma?
Ještě, že jsem Emu nevzala do šátku, jak jsem měla původně v plánu, abych nezabírala místo, to by asi chudák nepřežila.

Hysterickej řev dětí, který rodiče drželi nad hlavou a nemohli je dostat z tlačenice dobrou půlhodinu a taky řev klaustrofobiků, modřiny z okopání a hlavně sprostota velké části spoluobčanů navodila tu pravou sváteční náladu.
A policajti? Ti to jistí z dálky (pardon, byli prý všichni na hokeji) :-).
Ale Anička byla nadšená a vo tom to je, což je jediný důvod, proč "akce kulový blesk" nelitujem.

I nadále se ale budem "ladit" doma, na procházce, na výletě, sami. 
Zejména první adventní neděli se vyhnem centru obloukem a svoje místo na náměstí necháme některým "milým" důchodcům :-).

No stress! :-)

neděle 1. prosince 2013



Letos se mi ve zdobení moc nedařilo.
Praskaly pytlíky, díky tomu jsem nemohla přitlačit a musela se spokojit s pomalu tekoucí polevou.
A tak, i když byla Ančí u babičky a Ema vzorně spala, jsem zdaleka neozdobila všechny a musela omezit i zdobení pro blízké okolí.
Inovací bylo malování větších ploch seřízlým štětcem, to mě moc bavilo.

A perníkový adventní kalendář pro Aničku. 
Už vnímá víc překvapení, takže oproti tomu loňskýmu jsem se rozhodla různý perníky schovat do pytlíků.
Recept na pro mě nejlepčí perníky TADY .
Kalendář jsem nakonec s mužovou pomocí instalovala někdy o půlnoci, jó, není to co bývalo :-)...
Ale bez perníků by to nešlo, miluju tu vůni, když přijdu poránu do kuchyně.
Muž avizoval už dřív poporodní dietku, takže jsem ho naštěstí mohla letos "odbýt" adventní sadou od Sonnentoru - ach!

Mějte hezký advent!

pátek 29. listopadu 2013




Oproti loňskýmu pečení velikej rozdíl.
Zvládala válení i vykrajování a bavilo ji to až do úplnýho konce.
Kam se hrabe modelína na perníkový těsto! :-)
Až jsem byla dojatá z toho, jak to prožívala a jak se radovala z předvánoční atmosféry.  
Úplně mi to připomnělo moje dětství.
I když v období "to je MOJE!" bylo docela těžký upečený perníky uchránit vlastním tělem :-).
Těším se na zdobení a na její radost z adventního kalendáře :-)! 

čtvrtek 28. listopadu 2013


Konečně jsem trochu obohatila svůj arzenál vykrajovátek.
Tyhle od pana Smolíka ze Svratouchu jsem objevila u nás v domácích potřebách (a hodně druhů, Veru!) .
Trochu jsem se bála, aby byly za tu cenu kvalitní - všechny kolem patnácti kaček.
Ale už jsou ozkoušený a jsou fajn - tak je mají asi na různých trzích předražený.
Velký výběr mají i na jeho stránkách tady .

úterý 26. listopadu 2013


Tak šel čas
Tak pomalu a přitom tak rychle.

neděle 24. listopadu 2013


Včera se konečně sešla celá široká rodina.
Trochu při jiný příležitosti, než jsme si asi představovali.

Ahoj, babi!
A drž nám tam, prosím, židli.

čtvrtek 21. listopadu 2013


E? Konec šestinedělí? 
Už?

pátek 15. listopadu 2013


Paní Zita B. - zachránkyně dětských žaludků v krajským městě :-).
Na její domácí zelenině vyrostla Anka a začátky na ní snad prožije i Ema, i když pořád vyhrožuje poslední sezonou.
Užívat zaslouženýho důchodu a jejího milovanýho cestování už by si přitom mohla už dávno, ale ona místo toho okopává celery a stojí celý dopoledne u stánku, ať je vedro nebo mráz.
Jako prodejce je ráda, že já odebírám všechno ve velkým a že na jejích produktech vyrůstají děti od miminka. 
Já jsem zase ráda, že mám stabilního dodavatele kvalitní zeleniny a pokouším se ji "uplácet" dýškama, o který se vždycky hádá :-).
Náš vztah už ale dávno není jen vztah prodejce - zákazník.
Nosíme si buchty i jiný věci "na košt", schovává mi všechno pod pult, když se nemůžem vykodrcat z domu, při každým nákupu nakrmí Anku vším možným, povídáme si a dáváme si přání k Vánocům.
K narození Ema dostala pytel jablek, brambor a ořechů.
Tomu říkám praktickej dar :-).
Nevím, co si bez ní příští rok počnem ...

úterý 12. listopadu 2013


Včera to byl měsíc, co je nás doma pět.
Snad už jsme tu dřinu trochu dospaly :-). 

neděle 10. listopadu 2013


Sv. Martin, myslím, bělouše zatím nesedlá a i každoroční putování za mladým vínem, o kterým jsem psala loni, se muselo obejít bez nás.
Ale husa proběhla a Martinský víno jsme při dnešní ospalý neděli v krajským městě taky sehnali, i když Krista a na několikátý pokus (podcenění přípravy :-) ).


S pozdním podzimem každoročně přestávám závidět vegetariánům jejich pevnou vůli a stávám se mrchožroutem :-).
Stehna a křídla husokachny z Dřevíkova (jak jinak) jsem upekla dnes se zelím a chlupatýma knedlema (i když si zelí stejně jako víno letos moc neužiju), kachní prsa schovala - budou v těstíčku ala "křehká kachna" k čínským nudlím.
A aby ani kousek nepřišel nazmar, tuk z ptáka jsem nakrájela a vyškvařila sádlo, kterým jsem zalila játra. Bylo i pár skvělých škvarků.
Prostě jako Francouzi - využít všechno beze zbytku.
A ke koláčům jsme přišli jak slepí k houslím - přišly k nám samy od babičky (díky!).
Hezký pozdní podzim a obalování nervů zdar!

pátek 8. listopadu 2013


Velká ségra.
Nebylo to pro ni lehký.
Na začátku jsme bojovali s náhlým pláčem, odmlouváním a straněním se.
Bylo mi jí tak líto.
Ale už pochopila, že jí Ema rodiče neukradla.
Je to ještě lepčí než dřív a chodí se i konečně víc mazlit :-).

Mějte hezký víkend!

pondělí 4. listopadu 2013


Anka dostala od příbuzných růžový punčocháče s černýma puntíkama.
Pro ni to ale není nic k oblečení, ale žirafa ...
Chodí s ní jak s loutkou, povídá si s ní a všechno s ní konzultuje.
Miluju její vynalézavost a schopnost vyhrát si úplně s nejobyčejnějšíma věcma.
Většinu dne o ní ani nevím.
Nevím, jestli to je tím, ale zdá se mi, že výchova stylem "líný rodič" prostě funguje :-).

sobota 2. listopadu 2013


... a nikdy vlastně nejsme sami

středa 30. října 2013





Stihli jsme to!
Sice jenom kupovanýho "teteka", ale co už.
Lepčí než drátem do voka :-).

neděle 27. října 2013






O víkendu jsem vylezla po všech těch horečkách z postele a obklopil mě podzim.
Listí začalo padat zrovna když jsem byla v porodnici a teď jsem ho stihla tak tak ...
Konečně pár procházek - do volební místnosti a tak :-) (za rok se nejspíš sejdem u uren zas ... ). 
Však už bylo na čase - mužova dovolená je pryč a my nikde nebyli...
Tak snad jsme si aspoň všechno vybrali :-).
Hezký prodloužený víkend!

středa 23. října 2013




Je taková trpělivá.
A modrá je dobrá (kdyby se chtěl někdo dotazovat, zda jsme podle barvy bodýčka čekali kluka)! :-)
Ani podle barvy půlky natřený skříně ani podle hadříků jsme si fakt nemysleli na kluka a opravdu nejsme smutní z toho, že "se nám nepoved páreček", jak se nám snaží někteří podsouvat.
Naprosto chápu, když někdo touží spíš po klukovi nebo po holčičce. Ale :
Neutrální a modrý věci jsme kupovali z ryze praktickýho hlediska už před Aničkou (jsem v tomhle tak napůl chlap), protože jak známo, modrá holkám sluší, kdežto růžová klukům moc ne :-).
Jak jsem už naznačila, muž se naprosto nebrání být doma obklopen ženama :-), spíš naopak.
A já jsem sama nevěděla, "co" si přát víc.
Vyrostla jsem mezi chlapama, před Aničkou jsem si neuměla představit mít dvě dcery, na druhou stranu mi bylo líto všech těch hadříků a kabátů, co Anička ani nestihla unosit :-).
Mohla bych takhle pokračovat, u mě to bylo vždycky 50:50.
Kdybychom dostali příležitost vychovat světu pořádnýho chlapa, byli bychom za tu výzvu rádi stejně jako za tu příležitost vychovat mu další pořádnou ženskou.
Miminku jsme dali pracovní název Antonín, protože mi všichni věštili z tvaru břicha naprosto zaručenýho kluka :-).
Hrozně mě zajímalo, jak bude miminko vypadat, ale nějak jsem si ho nespojovala s konkrétním pohlavím. 
Byla jsem zvědavá, jestli bude zase po tátovi, nebo trochu po mně.
Jestli bude podobný Aničce, nebo jestli bude úplně jiný.
Jak by vypadaly naše geny v klučičí podobě, ale taky jak by vypadala další holčičí "verze".
A takhle to bude pořádná "Výchova dívek v Čechách" :-)...

pondělí 21. října 2013

Vlevo Anna, vpravo Ema

Holky naše zlatý.
Ema spí celou noc, chvílema o ní ani nevíme (i když by nám někteří po Andulce přáli pořádnýho hyperaktivce) :-).
Zatím.


Aby té euforie a šťastných hormonů nebylo na mě moc, srazil mě na kolena ekzém, jak jinak.
To, co tady na pokračování o ekzému sepisuju, je tedy bohužel slabý kalibr na těhotenský a kojicí hormony, nebo jsem nějaká anomálie :-(.
Ležím se zimnicí, tělo jeden strup a poněkud mi hrozí nástup do nemocnice i s Emou nebo předčasný odstavení.
Snad to bude dobrý.
Nepíšu to, aby mě někdo litoval, jen abyste věděli, proč se neozýváme.
Zatím si tedy užijte tu holčičí podobu a hezký týden všem!

pátek 18. října 2013

Ema darovala tatínkovi k svátku přibraných 130 g živé váhy. Ale prej je to dřina, to přibírání :-).

Všimněte si Ančiny volné tvorby nahoře :-).  Muž si už delší dobu myslí na Harlekýn. Říkala jsem si včera chvíli, jestli jsem teď trochu nepřecenila síly, ale zjistila jsem, že na tom fakt nic není. Vcelku rychlé. Pekla jsem podle Romana Vaňka .




Všechno nejlepší k svátku, muži.
A děkuju, že pro Tebe není žádná práce a pomoc málo chlapská.

pondělí 14. října 2013

Odváží si vytoužený harém :-)


Konečně doma.
Konečně klid (do dalších kolotočů po doktorech).

neděle 13. října 2013


Ančina nemocniční zábava - ukládání íjunka a sebe pod prostěradlo mojí postele

Pozdrav z porodnice 

Ema mi tak voní.
Všechno mělo svůj smysl.
Všechno je jak má bejt.

pátek 11. října 2013

Před a po - skoro to vypadá jak idyla

Ženská síla zvítězila - dnes (nakonec sama od sebe) naše řady rozšířila Ema - 4010 g, 52 cm.
Spadla z nebe v 13.40.
Všem moc díky za vytrvalou podporu!

středa 9. října 2013


Čekají na sourozence ...


Hlásím se.
Na vyvolávačku jsem nešla.
a) protože jsem si jistá, že to dítě tak staré není (vím přibližně, kdy vzniklo)
b) protože cítím, že už se brzy chystá vykouknout (dnes v noci jsme málem jeli)
c) protože vím, že když mám všechny testy (monitory atd.) naprosto v pořádku, nikdo mě k hospitalizaci nemůže nutit minimálně do pondělka (dokdy má miminko čtrnáctidenní potermínové hájení).

Někdo nade mnou kroutí hlavou, i pro mě to je nezvyk, odporovat (jedné) lékařské autoritě.
Ale nezahrávám si.
Na zítřek mám přes kamarádku domluvenou kompletní kontrolu v porodnici včetně monitoru.
Bez monitorů bych si nic nelajzla.
Je smutný, že když člověk nemá známé, nemá tolik možností jako já. 
Původně jsem se "tlačence" chtěla vyhnout a známosti odmítla, ale teď cítím, že nemůžu jinak.
Po dlouhé době věřím tomu, co dělám.

pondělí 7. října 2013


O víkendu bylo krásně.
Doléčili jsme nachlazení, naordinované procházky končily sběrem oříšků a různých druhů kaštanů.
Zdokumentovala jsem tatínkovy kaštanový futuristický zvířátka :-) ...
Humor mě přešel v dnešní (už třetí) rizikové poradně.
Ačkoli přenáším "teprve" týden a všechno je v pořádku, vyvolávat chtěli začít už zítra ráno.
Zatím jsem to ukecala na středu, ale stejně si neumím představit, že ve středu ráno nakráčím rovnou v určený čas na sál.
Jde mi to silně proti srsti.
Prozatím se snažím zachovat klid a s pomocí Marti přemýšlím nad možnými alternativami.
Myslete na mě, prosím, i nadále.
DÍKY ! Jdu na další procházku.

pátek 4. října 2013

Obecné tipy pro ekzematiky včetně našich tipů, jak jsme předcházeli problémům od miminka


Stále jsem celá a navíc nastydlá :-(.
Takže sfouknu ještě druhou část toho, co jsem minule nakousla a budete mít prozatím pokoj :-).

Kromě výživy zevnitř, o které jsem psala minule, bych ráda shrnula naše další poznatky, kterak bojujeme proti atopickému ekzému a alergiím, příp. jak jsme jim předcházeli u Aničky od miminka.
Zdůrazňuju, že jde pouze o naše pozitivní zkušenosti, nikomu nic neradím ani se necítím být kompetentní k tomu, abych hodnotila, co je dobré a co ne.

1) Odmalinka jsme Anku koupali jen opravdu krátce po dobu nezbytně nutnou k očištění a jen v čisté vodě, bez mýdel a gelů, šampon jsme začali používat asi až v roce jemný od firmy Nobilis. Každý v porodnici vám řekne, že není dobré miminka koupat každý den, takže frekvenci dodržuje každý jinou. Po koupání ji mažeme jen olivovým olejem (extra panenský, co používám i na vaření) nebo ambidermanem (masťový základ), v zimě a při velké suchosti  čistým bambuckým máslem.
Peru v gelu z mýdlových ořechů s přídavkem sody kvůli tvrdé vodě (dělala jsem si i mýdlový sliz, ale naše pračka ho začala nějak bojkotovat). Podlahy vytírám jen horkou vodou s několika kapkami čistého levandulového oleje, který má desinfekční účinky.

2) Protože má dispozice k ekzému asi nejspíš po mně, od začátku jsme dávali pozor na to, co jí.
Když si chci já opravdu pročistit střeva a zlepšit si kůži, dám si na jaře, jak dlouho to vydržím, dietu od našeho rodinného Ranhojiče :-), kterýho jsem v době největšího zlepšení dlouho navštěvovala a velmi mi pomohl, kdy úplně vypustím: všechny mléčné výrobky z kravského mléka (zahleňuje, podporuje záněty, i když Mudr. Hofhanzlová uvádí, že čerstvě nadojené neupravované mléko přímo od krávy nealergizuje narozdíl od průmyslově upraveného), brambory (pochází zdaleka, kvůli špatně stravitelným škrobům), hovězí a králičí maso (kvůli obsahu močoviny v mase), všechny sladkosti s rafinovaným cukrem, kakao, emulgované omáčky (majonéza, hořčice, kečup), rajčata (kvůli nestravitelným slupkám), arašídy kvůli plísním (jím jen vlašské a lískové ořechy a mandle), citrusy a plodiny, které u nás nevyrostly, kafe a alkohol. Náš Ranhojič tuto dietu doporučuje jako podpůrný prostředek při všech nemocech, protože jak známo, imunita úzce souvisí se zdravým střevem. Vedle efektu na ekzém má tato dietka účinek v podobě úbytku na váze, i když se člověk nijak neomezuje množstvím. I když zrovna nedržím dietu přísně, pořád tyto potraviny podvědomě omezuju, a snažím se je omezovat i u Aničky, i když je všechny (třeba ty brambory, rajčata) úplně nevypouštím. 

Měli jsme všechno poněkud zjednodušený tím, že Anka vůbec nepobrala umělé mléko. Když se sama po deseti měsících kojení dobrovolně odstavila (a mně se výrazně ulevilo), její hormonálně oblblá matka silně podvědomě ovlivněna reklamami o spokojeném bříšku, o tom, které mléčko obsahuje ten nejvyváženější z nejvyváženějších poměrů živin hned po mateřském mléku, zakoupila hypoalergenní Nutrilon pro její věkovou kategorii. Nepobrala ani Nutrilon HA, ani Sunar HA, ani Bebu HA. Strašně zvracela. Zasloužilé matky radily: zkoušej, někomu sedne až třeba sedmé mléko. Ale nezkoušela jsem. Její tehdejší dětská lékařka, které si mimochodem vážím, se mě jednoduše zeptala: A proč jí ho dáváte, když po něm zvrací? Víte, že jí můžete přivodit anafylaktický šok? Prostě, přiznávám, zmasírovaná reklamou a médii, jsem si myslela, že každé dítě prostě "mléko přece potřebuje". A aby bylo jasno: NEPOTŘEBUJE. Pediatři vám to obvykle řeknou, až když něco není v pořádku, když dítě mléko nesnese, prostě jen tak mimochodem. Chápu, že pro mnoho žen je tahle představa naprosto nepředstavitelná, protože sama jsem opouštěla doktorku v panice, co bude moje dítě jíst, když už nechce kojit. Když jsem se pak podívala blíže na sortiment výrobků pro děti, zjistila jsem, že kaše jsou taky převážně mléčné (výjimka je třeba kaše Sinlac, kterou jsme jako jedinou z celého dětského sortimentu kupovali na cesty) a prodávané příkrmy málokdy respektují doporučené pořadí zavádění potravin do jídelníčku. Zkoušela jsem jí jednodruhové "První lžičky" podat alespoň na dovolené, ale, ačkoli to samé uvařené doma vymetla ihned, to samé v kupované skleničce vůbec nepozřela (po ochutnání jsem se tomu ani moc nedivila). Takže jsme neplánovaně a neúmyslně ušetřili fůru peněz a až teď si uvědomuju, jaké jsme měli vlastně štěstí.

Jak jsme tedy šli na jídlo od začátku?
Jediný problém byl sehnat ve městě kvalitní, nejlépe domácí, zeleninu. Kdo má v široké rodině někoho se zahrádkou, má vyhráno.
Pak je otázka: Kdy, jak a co? Všude píšou něco jiného. Přečetla jsem spoustu tabulek a nakonec zpětně musím říct, že moje představy splnila a spojila kompromisem všechna hlavní doporučení na jednom místě  TADYO příkrmech budu dále psát až to bude aktuální.
(pozn. Ač si MUDr. Hofhanzlové jako člověka hlubce vážím a obdivuji její publikace v oblasti výživy miminek i atopiků, považuji za důležité zde uvést, že jsem se po 15 letech rozhodla definitivně skončit s léčebnými experimenty v oblasti homeopatie, autopatie a dalších podobných směrů
MUDr. Hofhanzlovou cituji pouze ve spojení s výživou, od homeopatie a dalších metod propagovaných paní doktorkou se zcela jednoznačně z mnoha důvodistancuji.
Kompletní důvody mohu uvést soukromě.)
Jen opatrně jsme Ance do jídelníčku zařazovali lepek, maso a živočišné bílkoviny. Nejspíš díky tomu, že mléčné výrobky a umělé mléko neměla opravdu dlouho, přijala později jen ty přírodní a kysané (jen v malém množství a ne dřív než po roce) zcela bez problému. Snažila jsem se, aby všechno, co poprvé ochutnala, bylo připravené doma, pokud to šlo. Mám na mysli třeba  šunku vařenou doma, chleba  (který teď už nepeču, ale zpočátku jsem ho taky pekla a zase začnu), domácí LučinuObecně jsem se snažila, aby všechno co od začátku jedla, bylo pokud možno co nejmíň upravované a co nejvíc blízko základní potravině (takže jogurty kupujeme bílé - Hollandia apod.- s ovocem domácím místo kupovaných ovocných jogurtů, doma šlehaný tvaroh se smetanou od mlekozfarmy.cz místo pribináčků, čerstvé sýry (třeba právě domácí Lučinu) místo výrobků s dlouhou trvanlivostí (a mléčné výrobky obecně vážně jen občas)... Jak jde čas, samozřejmě slevuju z náročnosti, v současnosti už jí až na malé výjimky to samé co my a skoro všechno. Ale místo mléka do kaší dávám pořád vodu, do které kápnu pár lžic smetany, protože ta údajně neobsahuje tolik špatně stravitelných dětem vadícím bílkovin co mléko. Žádné umělé tuky (Ramy, Perly,...), ale jen máslo, rostlinné oleje v přírodním stavu, příp. sádlo. Sladila jsem zezačátku (když to bylo nutné) javorovým a datlovým sirupem, po roce už i umírněně třtinovým cukrem nebo karamelem.
Sladkosti pečené doma jí všechny, občas a opravdu střízlivě i s bezmléčnou nebo domácí čokoládou, kupované sladkosti omezeně, třeba suché sušenky ano (je mi jasné, že ji sladkostí neuchráním, ale než se najde nějaký dobrodinec, co ji s nimi seznámí, sama jí to cpát nebudu. Naštěstí musím říct, že přirozená strava jí vytříbila chutě, takže jí stejně nejvíc chutná ovoce a zelenina a sama si vybírá to lepší.). 
Na potravinách i pro nás se snažím nešetřit, tak přechod není takový rozdíl, radši koupím míň kvalitních potravin než "kýbl hnoje", jak by řekl Roman Vaněk. Snažím se doma prostě vařit jednoduše a sezonně, z co nejpřírodnějších surovin, nepřehánět to s živočišnými bílkovinami, jíst jako naši předci, co jedli maso jednou do týdne (i když samozřejmě ráda experimentuju, proto tu nenajdete jen to). Na druhou stranu (pokud jste se vyděsili doporučeními k příkrmům) je mi jasné, že jednou, dříve či později, děti nastoupí do našeho vzdělávacího systému, se kterým souvisí i stravování, takže se snažím jít nějakou střední cestou a nelpím na tom, že musím mít doma mlýnek na obilí (i když tu soběstačnost a důslednost obdivuju). K jídlu už mě nic nenapadá, jen bych k tomu řekla, že tohle všechno jsou jen moje léty prověřené poznatky, myslím, že to není nic výjimečného, a abych to nějak shrnula: nad jídlem přemýšlet a nepodlehnout reklamě :-).

3) Očkování jsme se snažili posouvat, až se imunita miminka rozvine (první dostala asi v sedmi měsících, osobně bych ho nedávala před půl rokem, než se začne v mozku tvořit hematoencefalitická bariéra a nedávali jsme nepovinná očkování, ale to je na pocitu a intuici každého. Někdo má lepší pocit, když své děti očkuje hned, někdo neočkuje vůbec, ale zase nechci zneužívat proočkovanosti ostatních k neočkování svých dětí, proto jsme se snažili vytvořit individuální šetrný očkovací plán a na každé očkování ji předem připravit (více v knize Varovné signály očkování profesorky Strunecké, o které jsem se už mockrát zmiňovala).

4) Možná mě budete mít za extrémistku, ale přestože jsme Ance koupili překrásné náušnice, nakonec jsme se po dlouhém váhání rozhodli jí uši nepíchat. Naše pediatrička nás v tom podpořila - prý nikde není brzké píchání uší tak rozšířené jako v ČR. Je všeobecně známo, že v těle člověka se nachází spousta akupunkturních a akupresurních bodů a nechtěla bych, aby se někomu podařilo trefit u tak malého ucha zrovna Ance do nějakého špatného :-), který může mít vliv na její zdraví. Až bude mít rozum, ať se sama rozhodne, jestli si nechá náušnice nastřelit v pozdějším věku nebo ne, aby mi to nemohla jednou vyčítat :-) - dnes už to není tak bolestná záležitost jako dřív. 
Můžete si říct, že to moc hrotím, ale moje motivace je jasná - eliminovat všechno, co jde, aby nemusela zažít, co já.

5) Loni v listopadu jsem byla u Mudr. Hofhanzlové v Jihlavě, která o ekzému, alergii a astma a přede vším o stravě napsala vynikající knížky.
Její knihu Atopický ekzém, alergie, astma doporučuji především pro množství skvělých receptů s omezením příjmu živočišných bílkovin.

Update 2. 8. 2016 : Ač si MUDr. Hofhanzlové jako člověka hlubce vážím a obdivuji její publikace v oblasti výživy miminek i atopiků, považuji za důležité zde uvést, že jsem se po 15 letech rozhodla definitivně skončit s léčebnými experimenty v oblasti homeopatie, autopatie a dalších podobných směrů
MUDr. Hofhanzlovou cituji pouze ve spojení s výživou, od homeopatie a dalších metod propagovaných paní doktorkou se zcela jednoznačně z mnoha důvodistancuji.
Kompletní důvody mohu uvést soukromě.

Tak to je asi vše, co mě k tématu prozatím napadá. 
Možná to je jen náhoda, možná máme velké štěstí, ale Anka nikdy nebyla nemocná, když pominu každoroční podzimní a jarní dvoudenní "aklimatizační" nachlazení. 

čtvrtek 3. října 2013

"Vnitřní výživa" nejen pro ekzematiky


Moc děkuju všem, kdo na nás v těchto dnech myslí.
Abych nevypadala jak slibotechna, co už se sto let chystá na porod :-): jak jste si zajisté všimli, stejně jako poprvé uplynul termín, už dvakrát jsem stihla bezvýsledně navštívit rizikovou poradnu a opět a dál vesele přenáším.
Veselé historky porodnické o tom, kterak má dítě najednou podle ultrazvuku (tedy podle doktorky, která ho na tom UZ natřikrát měřila) o kilo míň než před deseti dny u mého doktora, si nechám na jindy, prostě se vám tímto hlásím a děkuju za podporu.

Ale díky tomu čekání jsem stihla aspoň dát dohromady dva příspěvky. 
Ten první - dnešní - představuje jednoho z našich největších pomocníků v boji proti atopickému ekzému - různé, za studena lisované, pouze sedimentované oleje (zcela v přírodním stavu, bez přidaných látek a nerafinované), které se užívají vnitřně (pouze za studena do hotového jídla nebo jen tak na lžičce - lze použít už do příkrmů od miminka).
Objednávám je asi jednou za půl roku, vždy půllitrové balení dýňového oleje (ze semen tykve olejné, má vysoký obsah nenasycených mastných kyselin a vitaminů A, B, D, E a kromě toho, že bych ho zařadila už do kategorie léků na kožní problémy, příznivě taky působí na krevní oběh a na žlázy s vnitřní sekrecí a údajně také mírní potíže spojené s benigní hyperplasií prostaty), který jíme všichni (je skvělý do hotových krémových polévek a salátů) a menší, čtvrtlitrová balení dalších olejů, které střídáme.
Tentokrát výběr vyšel na bodlákový (ze semen světlice barvířské, s nejvyšším podílem nenasycených mastných kyselin - obsahuje až 75 % kyseliny linolové, kterou náš organismus životně potřebuje, ale není schopen si ji sám vytvořit), mandlový v biokvalitě (obsahující celou řadu vitamínů, vápník, draslík, železo) a ořechový z vlašských ořechů v biokvalitě (ceněný pro vysoký obsah nenasycených mastných kyselin a jódu, snižuje také hladinu cholesterolu, podporuje činnost mozku a pozitivně působí na nervový systém). 
V nabídce e-shopu, kde je objednávám, je k sehnání dále olej makový (s vysokým obsahem vitamínu E, vápníku, hořčíku a železa, vhodný i pro zvláčnění pokožky), sezamový, lněný (jeden z nejcennějších přírodních olejů vůbec, který hraje významnou roli při látkové přeměně cholesterolu - expedují jej ihned po lisování, protože rychle oxiduje), z lískových ořechů v biokvalitě, hroznový, slunečnicový, olivový, řepkový v biokvalitě, z meruňkových jader v biokvalitě a různé zeleninové (ze semínek chilli papriček nebo rajčat, ale to už je spíš kulinářská záležitost). V nabídce mají i výhodná balení dýňových a lněných semínek.
Osobně tuhle firmu ze Znojma považuju za nejlepší v poměru cena - výkon i z hlediska původu lisovaných plodin a její e-shop TADY vřele doporučuju, ostatně jejich výrobky bez navýšení prodává i Mudr. Hofhanzlová v Jihlavě. Ta tyto oleje (zejména dýňový a lněný) doporučuje do příkrmů všem dětem, nejen těm se sklonem k ekzémům a alergiím, ale nám v boji proti ekzému opravdu výrazně pomohly.
(Pozn. Ač si MUDr. Hofhanzlové jako člověka hlubce vážím a obdivuji její publikace v oblasti výživy miminek i atopiků, považuji za důležité zde uvést, že jsem se po 15 letech rozhodla definitivně skončit s léčebnými experimenty v oblasti homeopatie, autopatie a dalších podobných směrů
MUDr. Hofhanzlovou cituji pouze ve spojení s výživou, od homeopatie a dalších metod propagovaných paní doktorkou se zcela jednoznačně z mnoha důvodistancuji.
Kompletní důvody mohu uvést soukromě.)
Do příkrmů miminkům stačí opravdu pár kapek pro vstřebání vitamínů rozpustných v tucích ze zeleniny, proto oleje vnímám jako dobrou (a ne velkou, rozhodně dostupnou) investici. O příkrmech se rozepíšu ještě za pár měsíců, až bude zase u nás tato problematika aktuální, předem ale můžu s určitostí říct, že doma (vcelku rychle a snadně, přitom fakt poctivě) připravené příkrmy i s těmito oleji nás stály opravdu velmi výrazně méně než ty kupované včetně umělých mlék apod. Ale o tak rozsáhlém tématu opravdu jindy.

Dřív, než se rozsypu, ráda bych vypustila ještě jeden delší příspěvek týkající se našich obecných zkušeností s ekzémem (o mazání, stravě, ... atd.), takže, pokud to stihnu, můžou všichni, koho tato problematika nezajímá, příští příspěvek s klidem vynechat.