Nahození

 "Nove svitanie" před odjezdem na Nové Svitanie :-)... (o 3 fota víc u mě)

Z místa mám jen dvě fotky z auta a jednu z noční adorace:

 

Dobré ráno!

Cestou z adorace u stánku Worship Coffee...♥

Dobrou!

Letos jsem si nic nepsala.

Utkvěl mi o. Jakub Melo a jeho přednáška o blahoslavenstvích v souvislosti se svátostí smíření.

Přistihla jsem se, že některý věci zlehčuju. 

Plus opáčko, že odpuštění nerovná se smíření. Odpuštění znamená dovolit si uzdravit se, je to dar pro mě a neznamená to, že souhlasím s člověkem, který mi ublížil, ani mě nikdo nenutí se s ním stýkat. 

Večerní adorace s mezinárodním týmem (Douglas Hunter ze Skotska nejhustší), kdy měli jít dopředu ti, kdo se modlí za druhé. Položila mi na rameno ruku paní z modlitebního týmu, modlili se v jazyku a přišlo horko a tíha Boží moci, že jsem skoro šla k zemi (ale nešla jsem, protože mi bylo blbý se tam válet po zemi hned první den :-) ). 

 

První dva dny super, pak nastalo očišťování (zažila jsem osvobození, když jsem ležela na zemi u auta, protože mi bylo tak špatně, že jsem musela odejít z řeckokatolické mše).  

To je hustý, že to funguje i 100 m od "kostela"...

Po zbytek pobytu jsem čekala, až dorazím ke dnu a odrazím se... 

Odražení nastalo poslední den po přímluvce (skvělý a inspirující holky!) a po modlitbě za vylití Ducha u Skotů, před kterým jsem si opravdu dosyta užila vlajky. 

 

Sousedi - kamarádi z minulých let přijeli v hluboké manželské krizi, jak nám řekl Peťa hned první den, abysme se nedivili, kdyby se nedružili jako obvykle.

Bylo silný pozorovat jejich proměnu v přímém přenosu, jak nejdřív chodí na oběd každý zvlášť a dusno, který mezi nima panuje. 

Jak se snaží chodit na přednášky, pak jdou ke zpovědi, na přímluvku, bojujou.

Jak se pak usmiřují na sólo výletě a odjíždí brzy, zase ruku v ruce ♥.

 

Zaujala i přednáška psycholožky Janky Bieščad Vindišové, která mi přišla příjemně vyvážená, kdy psychologie nenahrazuje víru a naopak, ale obojí má svou roli. 

To u nás často postrádám. 

A Šebestián na poutní mši nezklamal, uhodil hřebíček na hlavičku. 

 

Nově přibyly celoroční adorace - krása!

A kadidlo mezi stany hned poránu.

Nový vyštěrkovaný plac u sprch a příjemně zvedlo komfort to, že jsem si vzala s sebou lehátko na slunění, co jsem dostala k narozkám. 

Děti neustále někde lítaly, Makisan bojkotovala objednaný dětský program a místo něj chodila k mládežníkům, kde si s vedoucíma vždy sama dojednala, jesli může "přijít vyrábět".

Neměla jsem sílu to řešit a Aničku jsem ani většinu večerů neviděla jít spát.

 

***************************** 

O krásné fotky se postaral Petr Polanský z Člověk a Víra - všechny následující fotky jsou jeho, i když jsem je už pak stahovala bez vodoznaku.

Z týhle ranní fotky bez retuše od něho jsem měla radost - takovej skoro můj portrét :-), je na ní totiž asi všechno: Oteklý nohy po noci v autě se shrnutejma nočníma fuskama, boty, který mě už asi charakterizujou, nejmilejší poutní sukně, která přežila všechno za posledních 10 let, teplá mikina a hlavně můj ADHD růženec z Garabandalu, kterej jsem už tolikrát ztratila a našla a mám ho nejradši.

♥

 

Celonoční. Vzbudila jsem se přesně ve tři, jak jsem si přála, stejně jako jsem si přála potřebovat na wc, abych to nezaspala.

Tradiční putování na Skalku...

:-)

Pařba v mládežnickým stanu. Markéta vždycky věděla, jak se tam infiltrovat :-).

Děkujeme, připraveni začít regenerovat!

Bržděníčko, brždění

tradičně na hlavu.
Ta by chtěla a vyčítá si "promarněný" čas, ale tělo a nervová soustava (neustále v módu ohrožení) už nemůže. 
Plus pocit, že už nikdy nepřestanu bejt unavená.
Vím, že to každý rok přijde, i vím, že to přejde, a stejně jsem jako vždy hrozně překvapená a napjatá, jestli to teda skončí.

Ještě, že Někdo umí využít i mých závislostí... ;-)

 Starší odjely na tábor, příležitost k roční deratizaci... tu jsem zvládla ještě z posledních sil.

Tak co s tou naší chalupou? Náš o. Pavel měl čas až v srpnu. 

Měla jsem během růžence pocit, že mám zkusit oslovit kněze ve farnosti, kde je chalupa, i když to bylo dost na poslední chvíli.

Ihned souhlasil a odsloužil nám mši ještě ten den ♥. A zůstal i na gril.

Rychlá příprava, tvořím playlist... i rodiče dorazili.

 

Celý večer jsem měla pocit, že ho odněkud znám... a pak mi to došlo! 

Svatba sestřenky! (dlouholetí čtenáři vědí...)

 

Souzněli jsme tak, že jsem se musela držet zpátky, abych neřekla "něco moc".

Jezdí skoro na ty samé akce, kázání bylo o jeho prorockém snu, který měl o naší chalupě.

Přišlo mi to jako zázrak. 

Navíc se taky modlí za uzdravení. 

Když jsem se zmínila o mé zkušenosti s uzdravením po konferenci s Mary Healy, a že mi přišlo, že mi to naši kněží moc nevěří, vylezlo z něj, že v době mého svědectví u nás v kostele u nás zrovna pobýval na jedné duchovní akci a náš kněz se ho po té mši ptal, co si o tom mém uzdravení myslí.

A on mu prý řekl, že to je úplně normální... :-) ♥♥♥ 

 

Pobyli jsme tu dva dny...  

 

Taková krásná Panna Maria (ale ty doplňky...)

Na chalupě byla taková zima, že jsme ani nezůstali na prodloužený víkend a po dvou dnech jeli. 
V pondělí jsme vyjeli na výlet do Žirče a Dubence už z domu, s umytou hlavou :-).  

Neplánovaně na borůvky.

... a za Aničkou Tomanovou, tentokrát do Dubence.

Ten kontrast lakšry penzionu na bývalé faře s jejím odkazem byl do očí bijící.

Pohřební služba Jaroměř... Ta naše.

A toho kostela je škoda.

Doma experimenty s borůvkama, abych teda vykázala alespoň nějakou činnost :-).
Chésekáke podle Bajči :-) ...

Nadrcené máslovky či jiné sušenky s máslem podle oka (receptů tady mám už tolik, že je mi trapný to omílat - prostě balení clubek + cca 3 cm plátek másla rozpustit a smíchat, natlačeno do formy 24 cm).
Náplň: 1 tvaroh ve staniolu, 1 balení ricotty, 5 lžic třtinového moučkového cukru a jedna dotuha ušlehaná šlehačka na závěr opatrně vmíchaná...
Na to borůvky, čokopoleva = tabulka hořké čokolády s půl kelímkem smetany rozpuštěná a nalitá... ach! 

 *************** 

... a virální koláčky z rýžovýho papíru, který jsem dlouho chtěla zkusit. 

Jako není to žádná vysoká gastronomie, ale funguje to a je to blbuvzdorný, třeba při dietě. 

Dělala jsem jen na zkoušku a z jednoho rozšlehaného vejce s trochou ovesného mléka (asi jako na trojobal) jsem udělala 4 koláče (na každý koláč jsem dala na sebe 2 ve vajíčku s mlékem omočené rýžové papíry, aby udržely náplň).
Ty sušenky jsou Bebe dobré ráno, ale jde použít jakékoli sušenky, mají za funkci to osladit, a nasát tekutinu.

Sušenky, Skyr, borůvky.

Makosaurovi bez borůvek.

Jakkoli zamotat okraje (jde to hezky, když se pracuje rychle), pekla jsem na 180 °C dozlatova a na závěr chvíli na horkovzduch.

Sušenky tam ve finále nejsou cítit, zkusila jsem ale i jeden bez sušenek a taky to šlo - rýžový papír vše udržel, jen je potřeba Skyr něčím osladit, pokud nejste úplně cukrfrí. 

****************************************************************** 

... nakonec jsme si tedy přivezli starší děti z tábora.
Měly ho na téma filmu Největší Showman, což je dost nosný téma. 
Jejich nová hlavní vedoucí je teda šikovná velmi, hleděli jsme nejen na závěrečné prezentaci, co s nima všechno zvládla. 

Stroj splněných přání je nejvíc, u deníku jsem polkla a nad Hlasatelem jsem se doma chlámala jak prdlá. 

 Úplně to na mě dýchlo a vonělo to, jako když jsme jezdili my...♥

************************************************************************** 

... takže tímto hlásím, že 14 dní už bylo řádně promarněných... a teď bych prosila to "rozprávání"... :-)