úterý 31. prosince 2013


:-) :-) :-)
Vzpomínám na Silvestry, který jsme trávili v zahradní chatce bez vody v horách, kdy jsme se přes den brodili sněhem, navečer pozorovali záblesky pod námi a večer byli rádi, že jsme sehnali nějaký pivo, uklohnili si něco k jídlu a zasmáli se nad vlastní scénkou (protože nejlepší vtipy jsou ty vlastní, že) :-).
Tak snad zas někdy (brzy)...

Hezkej (nejen) dnešní den!

neděle 29. prosince 2013


Na stromek (z chalupy) se ráno museli jít podívat všichni íjunci najednou :-).
Ani už má ze všeho rozum, bylo to všechno zase jiný.
Děkujeme Ježíšku! Za stomeček, za dáečky, rozsvítíš nám stomeček Ježíšku posíme...:-)
Dárků si málem ani nevšimla, byla u vytržení ze svítícího stromku.
A po rozbalení zabavila spíš ty Emčiny :-).
Nebylo jich moc, ale stejně jsme jí půlku zase nenápadně vzali a vracíme je pomalu po jednom, vyhraje si se vším krásně.
Dostala hlavně rostoucí spacák - na chalupu, na návštěvy i spaní venku (těším se na její první vandr, kterej jsme letos nestihli...).

Poprvé jsme si letos užili Boží hod doma.
Vždycky to bylo zběsilý chystání a po večeru zase balení jinam.
Po návštěvách u obou rodičů jsem zase ulehla. 
Aspoň, že to jehličí voní.
Hezký zbytek vánočního času!

úterý 24. prosince 2013

neděle 22. prosince 2013


Život v dýni

Předevčírem jsem se pustila do uskladněné obří dýně za účelem výroby jedlých vánočních dárků a při té příležitosti i příkrmů pro Emu.
Rozkrojila jsem ... a našla jeskyni. Živou! :-)
První, co mně tak blesklo hlavou, ani nevím proč, bylo: NADĚJE.

Snad i nějaká naděje pro mě v tenhle čas.
Vypadalo to tak dobře a najednou... se zase rozkládám zaživa.
Moc děkuju všem, kdo na mě myslí a páchají na úmysl mýho uzdravení i takový věci jako vstávání při prvním zazvonění budíku a tak :-)...
Moc si toho vážím.
Ještě měsíc a něco a pak začnu pomalu odstavovat, nedá se svítit.
Hezký přípravy vám přeju!

úterý 17. prosince 2013


Stejně jako v předchozích letech, nápad přišel za 5 minut dvanáct.
Přesněji řečeno v neděli před obědem.
Už jsem se bála, že ten loňský byl fakt poslední a že letos vynecháme, ale naštěstí jsme to stihli.
Fotím, muž žhaví Photoshop, tiskne a řeže, já nadepisuju obálky a čuchám vůni papíru, píšu na péefko pozdravy a kompletuju obálky, Anička razí hvězdičky.
Hezký odpoledne to bylo.
Večer se na stole nakupí hromada dopisů.
Včera byla nacpána do chřtánu schránce (ještě, že každý rok před Vánoci zjistím aktuální cenu známky - a propo - víte, kolik teď stojí? Já to nevěděla...).
Dnes nebo v následujících dnech dorazí kam mají.
Každý rok je jich víc a víc.
Široké příbuzenstvo, blízcí kamarádi, ale i lidi, s kterými už se skoro nevidíme a každoročně čekají, až na papíře uvidí naše děti, jak jsme se rozrostli a vyrostli.
Farář, který nás oddával.
Náš biřmovací kmotříček.
A to nepočítám ty, co rozešleme mailem.
Jo, stojí to nejen nějaký úsilí, vlastně by se dalo říct, že v dnešní elektronický době zbytečný nejen úsilí.
Ale stejně mám radost, že jsme neporušili tradici a mám radost, že mají radost.
A když nám taky přistane ve schránce jinej dopis než nedoplatek za elektriku (i když na nějaký oplácení fakt nečekáme), těším se na překvápko uvnitř jako když jsem v pubertě otvírala svůj první milostnej dopis :-).

Ale co je nejdůležitější - mám radost, že ta přání máme vůbec komu poslat.

pátek 13. prosince 2013


A je v tom altohol?
No je v tom altohol ...
A nic pro osoby s intolerancí laktózy :-).
Letos jsem kupodivu udělala nejlepšího strejdova vaječňáčku jenom jednu várku, zato jsem ho náležitě vytunila domácím kondenzovaným mlékem (Salkem), který jsem vyrobila podle receptu Kláry z kopce
Je super, že jsem ochudila přírodu aspoň o rozklad jedný plechovky :-).
Hrnek kondenzovanýho mlíka jsem vyrobila z dvou várek, které uvádí Klára a bylo to do koňaku tak akorát. 
Dělala jsem ho na nepřilnavé keramické pánvi (zn. Green pan, kterou jsem zakoupila za účelem smažby vánočních kaprů a zatím si ji nemůžu vynachválit) na největší plotýnce a pozor - dlouho se nic neděje (asi tak tu čtvrthodinu, podle hrnce a plotýnky jakou máte) a pak mléko najednou rychle zhoustne, navíc po vychladnutí zhoustne ještě o dost víc, takže doporučuju to vzít v potaz a včas stáhnout pánev nebo hrnec z plotny.
Moje kondenzovaný mlíko je trošku jinak zabarvený, protože jsem do něj dala pro aspoň maličko lepší pocit třtinový cukr a třtinový vanilkový cukr s pravou vanilkou (tedy prej) v biokvalitě, proto má chuť malunko do karamelova, ale fakt jen trošku.
Příště zkusím vyrobit to Pikao - hůůůůůůůůůů  :-) !

Jinak jsem málem zapomněla, že loni mi hrozně chutnal koňak se slivovicí místo Tuzemáku, takže asi budu muset ještě jednu dávku urobiti ... :-) i když mám letos docela utrum :-).

úterý 10. prosince 2013




V minulým příspěvku jsem byla nezvykle novátorská, takže je třeba zase ukázat mé konzervativní já :-).
Prostě jak si něco oblíbím, jak se mi něco zalíbí a vytvořím si k tomu vztah a vzpomínky, jsem schopna to dělat pořád dokola.
Stejně tak, jako jsem loni představovala a vysvětlovala stále stejný adventní věnec, dnes můžu pomalu napsat o zabydlené výzdobě z modřínových větví a kuliček. O perníkách ani nepíšu :-).

Letos jsou větve z MÝHO modřínu.
Modřínu, kterej táta zasadil, když jsem se narodila, v rohu zahrady na chalupě (jo vlastně, říká se tam "ve špici"). 
Trochu mě za tu dobu přerostl.
Aspoň něco z chalupy budeme letos na Vánoce mít, když tam nemůžeme jet.

P.S. Málem bych zapomněla na hvězdičky, co razila Anička :-).

pátek 6. prosince 2013


Paráda, kterou jsem dnes objevila.
Recept z Herbáře na Šebestiánský salát jsem okukovala už dlouho a dnes na něj konečně došlo.
Trochu jsem se bála, co na to chlapský chutě, ale obstál na jedničku :-).
Přes svůj konzervatismus jsem se rozhodla, že to je ten pravý vánoční salát ke kaprovi pro kojící matky :-).
Plátky vařených brambor a celeru jsem skládala do misky po vrstvách, každou jsem zvlášť osolila, opepřila a zakápla citronem, aby se sůl dostala všude, spojila vše majonézou a nakonec lehce zamíchala plátky vařené červené řepy, aby z toho nebyla růžová kejda.
Petrželku už zase pěstuju na okně v misce s vodou takhle  .
Vřele doporučuju, nečekala bych, že tak obyčejný jídlo bude chutnat tak dobře!

středa 4. prosince 2013


Svítí krásně.
Ale na jeho rozsvícení v neděli jsme se byli podívat poprvé a rozhodně i naposled.
Kdo by to byl řekl, že na rozsvícení vánočního stromu se chodí dívat rodiče s dětma...
A světe div se, některý dítě je prostě ještě v kočárku, nebo mám nechat mimino doma?
Ještě, že jsem Emu nevzala do šátku, jak jsem měla původně v plánu, abych nezabírala místo, to by asi chudák nepřežila.

Hysterickej řev dětí, který rodiče drželi nad hlavou a nemohli je dostat z tlačenice dobrou půlhodinu a taky řev klaustrofobiků, modřiny z okopání a hlavně sprostota velké části spoluobčanů navodila tu pravou sváteční náladu.
A policajti? Ti to jistí z dálky (pardon, byli prý všichni na hokeji) :-).
Ale Anička byla nadšená a vo tom to je, což je jediný důvod, proč "akce kulový blesk" nelitujem.

I nadále se ale budem "ladit" doma, na procházce, na výletě, sami. 
Zejména první adventní neděli se vyhnem centru obloukem a svoje místo na náměstí necháme některým "milým" důchodcům :-).

No stress! :-)

neděle 1. prosince 2013



Letos se mi ve zdobení moc nedařilo.
Praskaly pytlíky, díky tomu jsem nemohla přitlačit a musela se spokojit s pomalu tekoucí polevou.
A tak, i když byla Ančí u babičky a Ema vzorně spala, jsem zdaleka neozdobila všechny a musela omezit i zdobení pro blízké okolí.
Inovací bylo malování větších ploch seřízlým štětcem, to mě moc bavilo.

A perníkový adventní kalendář pro Aničku. 
Už vnímá víc překvapení, takže oproti tomu loňskýmu jsem se rozhodla různý perníky schovat do pytlíků.
Recept na pro mě nejlepčí perníky TADY .
Kalendář jsem nakonec s mužovou pomocí instalovala někdy o půlnoci, jó, není to co bývalo :-)...
Ale bez perníků by to nešlo, miluju tu vůni, když přijdu poránu do kuchyně.
Muž avizoval už dřív poporodní dietku, takže jsem ho naštěstí mohla letos "odbýt" adventní sadou od Sonnentoru - ach!

Mějte hezký advent!